Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Mírový počet československého vojska stanoví se od 1. října 1927 vždy pro období od 1. října do 31. března počtem 140.000 vojenských osob a pro období od 1. dubna do 30. září počtem 100.000 vojenských osob. Do tohoto počtu počítají se nejen vojenské osoby vykonávající presenční (další činnou) službu, nýbrž též vojenské osoby z povolání činně sloužící a vojenské osoby ve výslužbě povolané přechodně k činné službě v míru.

(2) V době od 1. října do 30. listopadu každého roku jest dovoleno překročiti stanovený mírový počet, pokud je toto překročení způsobeno nastoupením nováčků do presenční služby.

Stanovení mírového počtu uvedené v předcházejícím paragrafu má ten význam, že průměr vyplývající ze skutečných početních stavů v příslušném kalendářním roce nesmí převyšovati číslici 120.000. Tento průměr smí býti překročen jen nastoupením nováčků do presenční služby (§ 1, odst. 2).

Přebytečné brance třeba z činné služby propustiti. Při propouštění přebytečných třeba přihlížeti ke služebním zájmům, jakož i k chování branců po dobu jejich činné služby a k jejich rodinným a hospodářským poměrům tak, aby byly, pokud možno, především propuštěny osoby, jež jsou živiteli rodiny; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej ukládá se ministru národní obrany.

Zákon ze dne 2. července 1924, č. 176 Sb. z. a n., stanovil mírový počet československého vojska na dobu od 1. října 1924 do 30. září 1927, a to pro období od 1. října do 31. března počtem 150.000 vojenských osob, a pro období od 1. dubna do 30. září počtem 90.000 vojenských osob; při tom bylo stanoveno, že v době od 1. října do 30. listopadu každého roku je dovolena překročiti stanovený mírový počet, pokud je toto překročení způsobeno nastoupením nováčků do presenční služby.

Ježto tento zákon pozbude působnosti dnem 30. září 1927, jest potřebí zákonem upraviti mírový počet od 1. října 1927. Proto předkládá vláda tuto osnovu, jež souvisí úzce s osnovou zákona o délce presenční služby, předloženou pod číslem tisku 438/1926 posl. sněm.

Osnovou naposled uvedenou navrhuje se přechodné další podržení úhrnné povinné služby 18měsíční; bylo by tudíž na snadě prostě působnost dosavadního zákona o mírovém počtu č. 176/1924 Sb. z. a n. na další dobu nezměněně rozšířiti. To předložená osnova zákona o mírovém počtu od 1. října 1927 skutečně též činí, při čemž provádí na dosavadním obsahu zákona č. 176/1924 Sb. z. a n. menší změny, jež podle nabytých zkušeností je účelno provésti. Změny tyto jsou:

1. Osnova přijímá místo dosavadních číslic 150.000 a 90.000 číslice nové, a to 140.000 a 100.000, což děje se z důvodů vojenských, aby stavy v letních měsících nebyly proti zimním měsícům tak slabé, jak je tomu dnes. Na celkovém výsledku se však tím nic nemění, poněvadž průměrná číslice z nových navržených stavů resultující jest táž jako při číslicích původních (120.000).

2. Osnova vymezuje v § 2 význam stanovení mírového počtu určitými číslicemi způsobem, který potřebám vojenské správy daleko lépe vyhovuje. Kdežto podle dosavadních ustanovení měly se propočítati v každém rozpočtovém roce vlastně trojí průměry faktických stavů, a to za dobu od 1. ledna do 30. března (150.000), za dobu od 1. dubna do 30. září (90.000) a za dobu cd 1. prosince do 31. prosince (150.000), navrhuje předložená osnova, aby průměr za uvedená tři údobí počítal se jednotný a sice 120.000. Tím se věc podstatně pro vojenskou správu usnadní a při tom s celkového rozpočtového hlediska zůstane věc nezměněna, poněvadž průměr 120.000 v měsících lednu až září a v prosinci zůstává zachován.

3. Aby nebylo pochybnosti, že také vojenské osoby z povolání činně sloužící a vojenské osoby ve výslužbě povolané přechodně k činné službě v míru (dočasně aktivované a za remuneraci sloužící) se počítají do mírového počtu, pojímá se o tom příslušné ustanovení do § 1 osnovy. S druhé strany ovšem, pokud mužstva se týče, nelze do mírového počtu počítati osoby na trvalé dovalené, poněvadž tyto osoby jsou vojenskými osobami mimo činnou službu.

4. V § 3 podává osnova všeobecné směrnice pro propuštění přebytečných, jež budou pak blíže provedeny ve vládním nařízení. Nyní po té stránce platí vládní nařízení č. 187/1924 Sb. z. a n., které pamatuje na to, aby jako přebyteční byli z presenční služby propouštěni především branci, kterým - ačkoliv byli označeni za, vyhovující - nemohla býti poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle zákona č. 370/1922 Sb. z. a n., poněvadž byl vyčerpán stanovený počet branců, jimž bylo lze výhodu poskytnouti, pak branci, jichž žádost za poskytnutí výhody nebyla sice zcela vyhovující, avšak vzhledem k určité zřetelehodnosti byla podržena a konečně branci, kteří prokáží zřetelehodné poměry rodinné, hospodářské nebo existenční anebo jiné zřetelehodné okolnosti (např. osoby, které se připravují k určitému povolání a nastoupením do presenční služby utrpěly by újmu).

Pokud se týče navržené výše mírového počtu, odpovídá tato skutečné potřebě branné moci a tudíž i celého státu, k čemuž se ještě poznamenává, že navržené početné stavy jsou zcela přiměřené, i když se srovnají branné síly jiných států.

Dalších vysvětlivek k jednotlivým ustanovením osnovy netřeba.

Vláda doporučuje, aby tato její předloha byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána brannému výboru k podání zprávy ve lhůtě nejkratší.