POSLANECKÁ SNĚMOVNA N.S.R.Č. 1926.
II. volební období. 3. zasedání.

Původní znění.

738.

Antrag

der Abgeordneten Stenzl, Tichi, Eckert, Pekárek und Genossen auf Herausgabe eines Gesetzes, womit die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 Slg. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters zu verlängern wäre.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom.................,

womit die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 Sig. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters verlängert wird.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Artikel I.

Die Wirksamkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 Slg. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters wird vom 31. Dezember 1926 bis 31. Dezember 1927 verlängert.

Artikel II.

Die Bestimmungen dieses Gesetzes treten mit 31. Dezember 1926 in Wirksamkeit.

Die Durchführung dieses Gesetzes wird dem Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern aufgetragen.

Begründung.

In letzter Zeit wird allseitig, sowohl aus den Reihen der Arbeitgeber als auch Arbeitnehmern die Unzufriedenheit mit dem Gesetze vom 9. Oktober 1924, Nr. 221. S. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters kundgegeben und wird auf die Notwendigkeit der Novellierung desselben hingewiesen.

Mit diesem Gesetze sind doch auch alle Genossenschafts-, Gremial- und registrierten Hilfskrankenkassen belastet, welche mit 1. Jänner 1924 nicht mehr als 4000 resp. 2000 versicherungspflichtige Mitglieder aufzuweisen hatten.

Mit dem Gesetz vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. wurde daher die Auflösung dieser gut prosperierten Kassen einstweilen verhindert.

Nachdem die Novellierung des Gesetzes vom 9. Oktober 1924, Nr. 221 S. d. G. u. V. mit Rücksicht auf die noch notwendigen Beratungen mit den Arbeitnehmern und Arbeitgebern längere Zeit erfordert, somit ihre Verwirklichung vor dem 31. Dezember 1926 nicht zu erwarten ist, ist es notwendig, dass die angeführten Krankenkassen nicht aufgehoben werden und die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926 Nr. 11 8 S. d. G. u. V. zu verlängern ist.

Durch die Genehmigung dieses Gesetzes werden die Anstalten, welche bisher ihre soziale Sendung zur vollständigen Zufriedenheit der Arbeitgeber und Arbeitnehmer erfüllt haben, aufrecht erhalten.

Da durch diesen Antrag die Staatsfinanzen nicht belastet werden, ist die Anforderung einer Bedeckung nicht notwendig.

In formeller Hinsicht wird beantragt, dass dieser Antrag in kürzester Zeit dem sozialpolitischen Ausschuss zur Berichterstattung zugewiesen wird.

Prag, den 17. November 1926.

Stenzl, Tichi, Eckert, Pekárek, Böllmann, Hodina, Böhm, Halke, Dr. Hanreich, Szent-Ivány, Füssy, Dr. Holota, Nitsch, Koczor, Dr. Korláth, Mayer, Zierhut, Heller, Fischer, Weisser, Schubert, Wagner.

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N.S.R.Č. 1926.
II. volební období. 3. zasedání.

Překlad.

738.

Návrh

poslanců Stenzla, Tichiho, Eckerta, Pekárka a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n., o pojišťění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Účinnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, prodlužuje se od 31. prosince 1926 do 31. prosince 1927.

Čl. II.

Ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti dnem 31. prosince 1926.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

V poslední době projevuje se všestranná nespokojenost, jak z řad zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců, se zákonem ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří a poukazuje se na nutnost jeho novelisace.

Tímto zákonem postiženy jsou však také všechny společenstevní, gremiální a zapsané pomocné pokladny, které dne 1. ledna 1924 nemohly vykázati více než 4000 resp. 2000 povinně pojištěných členů.

Zákonem ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n., bylo tedy zabráněno prozatímně zrušování těchto dobře prosperujících pokladen.

Jelikož novelisace zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., vyžádá si, vzhledem k potřebným poradám zaměstnavatelů i zaměstnanců delší doby, takže uskutečnění její před 31. prosincem 1926 očekávati nelze, jest nutno, aby uvedené nemocenské pokladny nebyly zrušeny, prodloužiti platnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n.

Schválením tohoto zákona budou zachovány ústavy, které dosud své sociální poslání plnily k úplné spokojenosti zaměstnavatelů i zaměstnanců.

Jelikož tímto návrhem státní finance zatíženy nejsou, úhradu navrhovati netřeba.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému, aby o něm podal zprávu v době nejkratší.

V Praze dne 17. listopadu 1926.

Stenzl, Tichi, Eckert, Pekárek, Böllmann, Hodina, Böhm, Halke, dr. Hanreich, Szent-Ivány, Füssy, dr. Holota, Nitsch, Koczor, dr. Korláth, Mayer, Zierhut, Heller, Fischer, Weisser, Schubert, Wagner.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP