Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Zákon ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n. se zrušuje.

2. Ustanovení císařského nařízení ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z. týkající se znění § 1154 b) všeob. obč. zák. se obnovuje.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl.

Zákonem ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n. bylo změněno císařské nařízení ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z., pokud se týkalo ustanovení § 1154 b) všeob. obč. zák. proto, že onemocnělému nebo zraněnému dělníkovi dostávalo se nemocenského již od prvního dne nezpůsobilosti ku práci, trvala-li tato nezpůsobilost déle tří dnů. Toto ustanovení bylo změněno zákonem o pojištění dělníků pro případ nemoci, invalidity a stáří v ten smysl, že pojištěnci dostává se v případě pracovní nezpůsobilosti nemocenského teprve od 4. dne této nezpůsobilosti, že tedy relativní karenční doba byla přeměněna v karenční dobu absolutní. Tím byl zbaven onemocnělý dělník jakéhokoliv příjmu v počátku své pracovní nezpůsobilosti, což zvláště těžce jest pociťováno nyní v době, kdy veliká část dělníků jest zaměstnána pouze několik málo dnů v týdnu a nemohla za drahoty nastalé zavedením, po případě zvýšením cel na životní potřeby a zvýšením nepřímých daní uschrániti peníz, pomocí kterého by mohla přestáti tyto první tři dny nemoci.

Tíhu tohoto ustanovení uznávají i zaměstnavatelé, kteří soukromě i ve svých orgánech upozorňují dělnictvo na oběť, jež jest na něm vyžadována.

Tato oběť může býti snadno paralysována, když se obnoví § 1154 b) všeob. obč. zák. ve znění cís. nař. ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z., poněvadž minul důvod, pro nějž toto ustanovení bylo změněno.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje na státní pokladně ničeho.

Návrh tento budiž po projednání výborem iniciativním přikázán výboru sociálně-politickému.