Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschloßen:

Der § 168 des Gesetzes vom 23. Dezember 1917 RGBl. Nr. 501 über den Versicherungsvertrag hat zu lauten:

"Die Vorschriften dieses Gesetzes, die nicht gemäß § 167 bereits am 1. Jänner 1918 in Kraft getreten sind, treten am 1. Jänner 1927 in Kraft.

Die folgenden Vorschriften samt den dazugehörigen Beschränkungen der Vertragsfreiheit finden auch auf die am 1. Jänner 1927 bestehenden Versicherungsverhältnisse Anwendung.

1. Die Vorschriften des § 29 über den Verzug der Prämienzahlung nach Beginn der Versicherung und die damit im Zusammenhange stehende Vorschrift des § 124, Abs. 3 Diese Vorschriften finden jedoch keine Anwendung auf eine vor dem 1. Jänner 1927 fällig gewordene Prämie.

2. Die Vorschriften der §§ 43 - 46 über die Befugnisse der Versicherungsagenten, jedoch nur, soweit Rechtshandlungen in Betracht kommen, die nach dem 1. Jänner 1927 vorgenommen wurden; ferner die Vorschriften des § 47, Abs. 1, über die Bedeutung der Kenntnis der Versicherungsagenten. soweit diese Kenntnis nach dem 1. Jänner 1927 erlangt wurde; endlich die Vorschriften des § 47. Abs. 2.

3. Die Vorschriften der §§ 79 - 88 über die Feuerversicherung von Gebäuden."

Die Durchführung dieses Gesetzes obliegt dem Justizminister im Einvernehmen mit dem Minister des Innern, des Handels- und des Finanzministers.

Das Gesetz über den Versicherungsvertrag v. 23. Dezember 1917, RGBl. Nr. 501 ist bisher nur zum Teil in Wirksamkeit getreten. Laut § 167 des genannten Gesetzes trat ein Teil der Bestimmungen dieses Gesetzes am 1. Juni 1918 in Kraft. die übrigen Bestimmungen sollten mit 1. Jänner 1919 in Kraft treten, die Rechtswirksamkeit dieser Bestimmungen wurde jedoch mit Verordnung des Justizministeriums v. 28. Dezember 1918, Zl. 102 Slg. d. G. u. V. auf ein weiteres Jahr und mit Regierungsverordnung v. 9. Dezember 1919. Zl. 652 Slg. d. G. u. V. auf unbestimmte Zeit aufgeschoben.

Die Verzögerung der Inkraftsetzung aller Bestimmungen dieses Gesetzes ist aber um so bedauerlicher, als trotz des ungemein ausgebildeten Versicherungswesens in der Čechoslovakei auf dem Gebiete des Versicherungsrechtes nur sehr dürftige und unzusammenhängende Normen bestehen. Außer den bereits in Kraft getretenen Bestimmungen des Gesetzes über den Versicherungsvertrag kommen noch die Bestimmungen des a. b. G. B.. sowie ein altes Hofdekret aus dem Jahre 1828 (J-G-Slg. 2354) in Frage.

Daß diese mangelhafte gesetzliche Regelung weite Zweige unserer Volkswirtschaft recht bedeutend gefährden kann, hat in letzter Zeit ein auf dem Gebiete der Gebäudeversicherung erflossenes Urteil des Obersten Gerichtes in Brünn erwiesen. Mit Entscheidung v. 1. Juni 1926, Rv II 140/26 hat dieses Gericht mangels entgegenstehender anderer gesetzlicher Regelung, wie eine solche der bisher nicht in Kraft getretene § 82 des Gesetzes über den Versicherungsvertrag trifft, entschieden, daß bei der Gebäudeversicherung der Versicherer von der Verpflichtung zur Leistung auch dem Pfandgläubiger gegenüber frei ist, wenn der Versicherte den Schadensfall vorsätzlich herbeigeführt hat, es wäre denn. daß in den Versicherungsbedingungen ausdrücklich eine gegenteilige Verbindlichkeit vereinbart worden wäre. Hiebei macht es keinen Unterschied, ob der Pfandgläubiger sein Pfandrecht beim Versicherer angemeldet hat und vinkulieren ließ oder nicht.

Diese Entscheidung bedeutet eine große Gefährdung des in der Čechoslovakischen Republik sehr ausgebildeten Hypothekarkredites. Während nämlich der § 82 des Gesetzes über den Versicherungsvertrag festsetzt, daß der Versicherer auch in dem Fall, daß er wegen des Verhaltens des Versicherungsnehmers von der Verpflichtung zur Leistung frei sei, außer dem Falle der Unterlassung rechtzeitiger Prämienzahlung einen Pfandgläubiger gegenüber gleichwohl zur Leistung verpflichtet bleibt, gilt jetzt, wenn nicht ausdrücklich andere Vereinbarungen in den Versicherungsbedingungen bestehen, das gerade Gegenteil. Der Versicherer wird daher heute dem Pfandgläubiger gegenüber, auch wenn er sein Pfandrecht vinkulieren ließ, von der Leistung nicht nur dann frei, wenn der Schuldner den Versicherungsfall vorsätzlich oder durch grobes Verschulden herbeiführte, sondern auch dann, wenn der Versicherte eine der sonstigen Bestimmungen der Polizze nicht erfüllt hat, wenn von deren Einhalten nach den Versicherungsbedingungen die Leistung des Versicherers abhängt, ohne daß der Pfandgläubiger (das Kreditinstitut) die Möglichkeit hätte die Einhaltung dieser Bestimmungen durch den Versicherten überwachen zu können.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 168 zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z. o smlouvě pojišťovací zní takto:

"Předpisy tohoto zákona, jež podle §u 167 nenabyly účinnosti již 1. ledna 1918, nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1927.

Následující předpisy i s příslušnými omezeními smluvní svobody vztahují se též na pojišťovací poměry platné dne 1. ledna 1927:

1. Předpisy §u 29 o prodlení při placení premie, když se započalo pojištění a předpis §u 124, odst. 3 s tím souvislý. Tyto předpisy nevztahují se však ku premii splatné před 1. lednem 1927.

2. Předpisy §u 43 až 46 o oprávněních pojišťovacích agentů, avšak jen, pokud jde o právní jednání, jež byla provedena po 1. lednu 1927; pak předpisy §u 47, odst. 1. o významu vědomosti pojišťovacích agentů, pokud této vědomosti nabyli po 1. lednu 1927; posléze předpisy §u 47, odst. 2.

3. Předpisy §§ 79 až 88 o pojištění budov proti ohni."

Provedení tohoto zákona přísluší ministrovi spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra, obchodu, průmyslu a živností a financí.

Zákon o pojišťovací smlouvě ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z. nabyl dosud účinnosti jen z části. Podle §u 167 uvedeného zákona část ustanovení tohoto zákona nabyla účinnosti dne 1. června 1918, ostatní ustanovení měla nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1919, avšak právní účinnost těchto ustanovení byla nařízením ministerstva spravedlnosti ze dne 28. prosince 1918, č. 102 Sb. z. a n., odsunuta na další rok a vládním nařízením z 9. prosince 1919, č. 652 Sb. z. a n. na neurčitou dobu.

Že se prodlévá s tím, aby všechna ustanovení tohoto zákona nabyla účinnosti, lze tím více litovati, když přes neobyčejně vybudované pojišťovnictví v Československu v oboru pojišťovacího práva máme jen velmi nedostatečné a nesouvislé normy. Vedle ustanovení zákona o pojišťovací smlouvě, která již nabyla účinnosti, jsou to jen ještě ustanovení všeobecného občanského zakoníka a starý dvorní dekret z r. 1828 (Sbírka právních zákonů 2354).

Že by tato nedostatečná zákonná úprava mohla velmi značně ohroziti další odvětví našeho národního hospodářství, dokázal v poslední době rozsudek nejvyššího soudu v Brně, vydaný v oboru pojištění budov. Rozhodnutím ze dne 1. června 1926 Rv II 140/26 tento soud rozhodl, poněvadž nebylo opačné jiné zákonné úpravy, jak ji provádí § 82 zákona o pojišťovací smlouvě, který však dosud nenabyl účinnosti, že při pojištění budov pojišťovatel, jestliže pojištěnec škodu způsobil úmyslně, jest prost závazku k plnění i vůči zástavnímu věřiteli, ledaže by v pojišťovacích podmínkách výslovně byl smluven opačný závazek. Při tom nerozhoduje, zda zástavní věřitel ohlásil své zástavní právo u pojišťovatele a dal si je vinkulovati či nikoliv.

Toto rozhodnutí nesmírně ohrožuje velmi vybudovaný hypotekární úvěr v Československé republice. Kdežto totiž § 82 zákona o pojišťovací smlouvě ustanovuje, že pojišťovatel, i když pro chování pojistníkovo jest prost závazku k plnění, kromě případu, že nebyla včas zaplacena premie, zůstane přes to vůči zástavnímu věřiteli zavázán k plnění, nyní platí, nebylo-li výslovně v pojišťovacích podmínkách smluveno něco jiného, právě opak. Pojišťovatel bude tedy dnes vůči zástavnímu věřiteli, i když si dal své zástavní právo vinkulovati, nejen prost svého závazku k plnění, jestliže dlužník pojistný případ přivodil úmyslně nebo hrubým zaviněním, nýbrž také tehdy, jestliže pojištěnec nesplnil ostatních ustanovení pojistky, závisí-li na jejich dodržení podle pojišťovacích podmínek plnění pojišťovatelovo, aniž zástavní věřitel (úvěrní ústav) mohl dozírati, aby pojištěnec toto ustanovení zachovával.