Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Ustanovení zákonná. o okresních zastupitelstvech v Čechách a okresních silničních výborech na Moravě a ve Slezsku mění a doplňují se takto:

Okresní zastupitelstvo se usnáší, které služby ve správě okresní a podniků okresních mají býti konány zřízenci trvale ustanovenými a jakých zvláštních způsobilostí jest pro jednotlivá místa zřízenecká třeba.

Neučiní-li tak okresní zastupitelstvo do 3 měsíců ode dne kdy byl tento zákon vyhlášen, rozhodne o tom s konečnou platností nadřízený samosprávný úřad.

Obdobně rozhodne nadřízený samosprávný úřad, jestliže vzniknou nové obory služby, vyžadující ustanovení trvalých zřízenců.

Zřízencem podle tohoto zákona jest ten, kdo jest u okresu celoročně zaměstnán a nepožívá mimo svého platu od okresu žádných jiných platů a příjmů služebních. Není-li možno takového zřízence okresního v jednom oboru dostatečně zaměstnávati, může jemu okresní zastupitelstvo přikázati jiné jeho schopnostem odpovídající práce, aby výkon tohoto zaměstnance odpovídal pojmu celoročně zaměstnaného.

Stejně tak po smyslu tohoto zákona i cestáři zaměstnaní u okresů a okresních silničních výborů jsou okresními zřízenci.

Trvalým zřízencem okresním může býti platně ustanoven toliko:

1. kdo jest státním občanem republiky Československé;

2. kdo jest svéprávným.

Zřízencem podle tohoto zákona nemůže však býti ustanoven:

1. kdo není podle § 6 zákona ze dne 15 listopadu 1867 čís. 131 ř. z., dále podle § 2 zákona ze dne 25. května 1883 čís. 78 ř. z. způsobilý nabýti státní nebo jiné služby veřejné, zemské neb obecní, kdo je podle § 3 volebního řádu do obcí ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 Sb. z. a n. vyloučen z práva volebního a podle § 22 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 588 Sb. z. a n. o trestání válečné lichvy vyloučen z práva volebního a volitelnosti, zvláště však i ten, kdo pro přestupky označené §§ 460, 461, 463 a 464 ob. trest. zák. byl odsouzen a to po dobu tří let od dokonaného trestu;

2. kdo byl pro čin spáchaný ze zištnosti neb z jiných nízkých pohnutek trestán disciplinárně propuštěním ze služby veřejné. Tato nezpůsobilost pomine však uplynutím tří let ode dne propuštění.

Zřízence volí po provedeném veřejném konkursu okresní výbor prozatímně na jeden rok.

Prozatímní ustanovení zřízence nesmí trvati déle jednoho roku.

Pokud ustanovení zřízence není trvalým, může býti zřízenec usnesením okresního výboru propuštěn a to, nebylo-li při jeho přijetí smluveno jinak, po šestinedělní výpovědi. Výpověď může býti dána nejdéle do ukončení roku prozatímního.

Více jak jeden rok sloužícímu zřízenci doručí se listina o jmenování zřízencem trvalým, obsahující ustanovení o tom, pro který obor služby byl zřízenec jmenován, jaké mu náležejí služební příjmy a jaký má nárok na jejich zvýšení, jaký má nárok na výslužné a jaké požitky zaopatřovací jsou zabezpečeny po jeho úmrtí jeho manželce a dítkám. Zároveň budiž jemu vydán okresním zastupitelstvem usnesený služební řád, kterým vytčeny jsou všeobecné povinnosti vyplývající z poměru služebního, jakož i práce služební, jež náleží zřízenci vykonávati.

Pro zvláštní úkony jednotlivých zřízenců může okresní zastupitelstvo vydati zvláštní služební předpisy.

Zřízenec jmenovaný a trvale ustanovený složí do rukou okresního starosty neb jeho náměstka slib, kterým slíbí, že bude přesně plniti povinnosti služební. O vykonaném slibu sepíše se protokol.

Jmenovaný, tudíž trvale ustanovený zřízenec může býti propuštěn usnesením okresního výboru toliko na základě provedeného disciplinárního řízení podle obdoby služební pragmatiky pro státní zřízence, o čemž bližší ustanovení budou vydána zvláštním vládním nařízením.

I. Zastupitelstvu okresnímu přísluší ustanoviti, jaké příjmy služební mají míti zřízenci a cestáři okresní.

II. Platy těchto zaměstnanců rozdělují se do 4 stupnic platových a to jednak podle velikosti, průmyslovosti a frekvence okresu, podle finanční síly a platební schopnosti okresu, konečně podle toho, kolik dnů v týdnu jest podle usnesení okresního zastupitelstva povinen ten který cestář na silnici pracovati.

Do I. a II. platové stupnice zařaďují se zaměstnanci okresní největších průmyslových okresů, kde jest cestář plných 48 hodin v týdnu na silnici zaměstnán.

Do III. stupnice platové zařaďují se cestáři pracující jen 4 dny v týdnu na silnici.

Do IV. stupnice platové zařaďují se cestáři nejmenších a finančně nejslabších okresů, kde pracují cestáři toliko tři dny v týdnu na silnici. O tom, do které platové stupnice mají býti cestáři na tom kterém okrese zařazeni, rozhoduje zemský správní výbor.

Neustanoví-li okresní zastupitelstvo služného vyššího, činí základní služné:

Okresní zastupitelstvo zařadí nejdéle do 3 měsíců ode dne vydání tohoto zákona cestáře do příslušné platové stupnice.

III. Zřízenci, kteří službu svou nepřetržitě konají, mají nárok na pravidelné automatické zvyšování počátečního základního služného (bez drahotních a jiných přídavků) v trienálkách, činících vždy 12.5% počátečního základního služného, po tak dlouho, až se služné zvýší o 100% proti počátečnímu služnému základnímu. Trienálky počítají se ode dne nastoupení služby.

IV. Po dobu mimořádných drahotních poměrů náleží zaměstnanci 50% drahotního přídavku z jeho celkového služného.

V. Zaměstnanec definitivní má nárok na naturální byt nebo příbytečné, jež se vyměřuje 20% z celkového ročního služného bez drahotních a jiných přídavků.

VI. Všem zaměstnancům budiž každého roku poskytnuta dovolená na zotavenou a to podle délky služebních let v trvání od 10 dnů do 3 týdnů.

VII. Zaměstnanci, pracujícímu v týdnu plných 48 hodin, náleží jeden den klidu. Vyžaduje-li toho služba, může býti zaměstnanec povolán do služby také v den klidu nebo v době mimopracovní, začež jemu přísluší zvláštní odměna, jejíž výši stanoví okresní zastupitelstvo tak, aby obnášela nejméně tolik, kolik připadá z požitků zaměstnance na normální pracovní hodinu.

VIII. Plat zaměstnanci vyplácí se měsíčně předem.

Povinná doba služební stanoví se zásadně 35ti lety.

Nárok na výslužné nabývá zřízenec trvale ustanovený nepřetržitou službou u téhož okresu nejméně 10tiletou, prokáže-li, že stal se bez vlastního zavinění k další službě neschopným. Průkazu toho netřeba u zaměstnance, který, maje již nárok na výslužné, dosáhl 60 let věku.

Prozatímní služební rok započítává se do pense.

Stane-li se zřízenec, který již aspoň 5 let, ale méně než 10 let služby vykonával, bez vlastního zavinění pro nemoc, poranění neb jinou pohromu, kterou utrpěl při zastávání své služby, neschopným k dalšímu vykonávání služby, budiž s ním naloženo tak, jako by již plných 10 let byl sloužil.

Požívá-li zřízenec v takovém případě důchodu úrazového, započítá se tento do zaopatřovacích požitků, jimiž by okres byl povinen.

Nároků na výslužné pozbude:

1. Zřízenec, který vzdal se služby dobrovolně, nebo vystoupí z ní o své vůli, neprokázav neschopnosti ke službě, je-li k podání takového průkazu povinen podle § 12 tohoto zákona.

Není-li jiného ustanovení, může se zřízenec vzdáti své služby teprve po šestinedělní výpovědi.

2. Zřízenec, který disciplinárním nálezem byl služby zproštěn.

Trvalé i dočasné výslužné vyměřuje se zaměstnancům tím způsobem, že za prvních 10 let ve službě ztrávených, připadá jim kvota 40% platu ročního, který ve službě činné posléze brali s příbytečným, nepočítaje do toho drahotní přídavky a jakékoli příjmy vedlejší. U těch, již mají naturální byt, započítává se příbytečné, na něž by měli nárok.

Každým dalším rokem služebním kvota tato vzrůstá a to o 2% jejich celkového služného bez drahotních a jiných přídavků, nejvýše však na 100% posledních požitků zřízencových do pense vpočitatelných.

Byl-li zřízenec dočasně dán na odpočinek a vstoupí-li pak opět do služby a odejde později na trvalý odpočinek, počítají se při vyměření definitivního výslužného toliko léta, která v činné službě ztrávil a nikoliv doba, po kterou byl na dočasném odpočinku.

Vdově po zřízenci přísluší plat vdovský, když:

a) zemřelý již v době smrti měl nárok na výslužné nebo sám již výslužné měl;

b) sňatek uzavřen byl před vstoupením do služby nebo po čas služby a zemřelý tenkráte nepřekročil 55. rok svého věku.

Plat vdovský nepřísluší vdově, která v čase, když zřízenec zemřel, byla z vlastního provinění již soudně rozvedena.

Nároky vdov rozloučených upravuje zvláštní zákon.

Výslužné a pense vdov po těch zaměstnancích, kteří do pense byli dáni, aneb vdovám, jichž mužové zemřeli před vydáním tohoto zákona, vyměřuje se pense nejméně 50% podle ustanovení z tohoto zákona plynoucích.

Vdovský plat vyměřuje se podle služebních požitků, které by pro vyměření služného manželova byly počitatelny tím způsobem, že vdově náleží jako plat vdovský 50% z platu manželova včetně do 3000 Kč a z toho co nad to bral 15%.

Plat vdovský vyplácí se měsíčně předem.

Vdovský plat přestává, jakmile se vdova provdá.

Každému zůstalému manželskému dítěti zaměstnance, který měl právo na výslužné, nebo již byl ve výslužbě, přísluší po smrti otcově příspěvek na vychování.

Příspěvek tento přísluší dítěti pokud nedovrší 20. rok svého věku, pomine však, nastalo-li dříve zaopatření. V případech zvláště ohledů hodných, zejména navštěvuje-li vysoké školy, může okresní zastupitelstvo povoliti příspěvky výchovné do 24 roků.

Příspěvek na vychování jednoho dítěte vyměřuje se sumou rovnající se ¹/₅ vdovského platu, který náleží jeho ovdovělé matce, anebo který by jí podle § 17 tohoto zákona náležel, nikdy však nemá příspěvek na vychování dohromady převyšovati výměru vdovského platu a to ani tehdy, když pozůstalé děti pocházejí z několika manželstev.

Není-li matka na živu, nebo byl-li její plat vdovský zastaven, buďtež příspěvky na vychování zvýšeny, zvýšení však nemá přesahovati 50% příspěvku prvotního.

Zůstalé vdově nebo dítkám po zaměstnanci, nechť zemřel v činné službě nebo ve výslužbě, přísluší na zapravení útrat nemoci a pohřbu ¹/₄letní úmrtné, rovnající se 25% ročního platu nebožtíkova, do výslužného vpočitatelného, nebo výslužného, jež měl.

Všichni zřízenci, kteří mají nárok na výslužné, jsou povinni, dokud jsou v činné službě, platiti do pensijního fondu okresního, po případě dokud fond takový zřízen není, do fondu okresního roční příspěvek ve výši 3% svého platu vpočitatelného do výslužného.

Příspěvek tento sráží se v měsíčních lhůtách ze služného počítaje od měsíce následujícího po tom, kdy tento zákon nabude platnosti.

Zřízenec, který byl podle § 10 tohoto zákona propuštěn, má nárok na vrácení bezúročné sumy 3% příspěvků, jež sám zaplatil.

Pensionovaní zřízenci a jejich pozůstalí neztrácejí nároků na zaopatřovací požitky odsouzením pro jakýkoliv trestný čin.

Spory o příjmy služební a výslužné zřízence, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů, rozhodují se pořadem instančním.

Zřízenci, kteří byli ustanoveni dříve něž tento zákon nabyl platnosti, zůstanou, jsou-li státními občany republiky Československé i nadále ve svém služebním postavení.

V každém případě přísluší jim však do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona právo vysloviti se, má-li pro budoucnost jejich služební poměr býti posuzován i nadále podle ustanovení tohoto zákona či nic, jinak platí jejich dosavadní smlouva.

Zřízenci, který se podrobí ustanovení tohoto zákona, započítají se všechna léta ztrávená v dosavadní službě.

Nehledě k tomu zůstávají zvláštní výhody, přiznané takovýmto zřízencům jich služební smlouvou, nadále v platnosti.

Pokud zřízenci ti nebyli již dříve ustanoveni definitivními, náleží okresnímu zastupitelstvu učiniti opatření, aby prozatímní ustanovení jich netrvalo déle nežli po dobu jednoho roku ode dne, kdy zákon tento nabyl účinnosti, ačli podle dřívější úmluvy nenabývají nároků na ustanovení trvalé již dříve.

Kde mluví zákon tento o okresním zastupitelstvu neb okresním výboru, rozumí se tím pro Moravu a Slezsko silniční výbor.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Nároky z tohoto zákona vyplývající počítají se ode dne vyhlášení zákona. Tímto dnem pozbývá platnosti zákon ze dne 17 prosince 1919 č.17 Sb. z. a n. z roku 1920, jímž upravují se poměry trvale ustanovených zřízenců a cestářů okresních zastupitelstev v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku.

Ministru vnitra se ukládá, aby zákon tento provedl.

Poměry okresních cestářů upraveny byly zákonem ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 Sb. z. a n. z roku 1920. Zákon ten byl různě okresy vykládán, čímž vznikala velmi častá nedorozumění, ba i spory, čemuž novým zákonem má býti zabráněno.

Po stránce finanční nutno konstatovati, že zákon, podle něhož zařazovali se cestáři do 3 platových tříd, neodpovídá naprosto dnešním dosud trvajícím drahotním poměrům. V celé řadě okresů nebyl zákon tento dodnes proveden. Okresy velké, jevící se jako střediska průmyslová, uznávají, že platy z citovaného zákona plynoucí jsou nedostatečné, že však nemohou vyšších platů cestářům přiznati, dokud nebude k tomu dána možnost novým zákonem, který by vyšší platy povoloval. Okresy chudé zejména v horských krajích neměly pak dostatek finančních prostředků, aby mohly zákon ten provésti vzhledem k tomu, že cestáři na těchto okresích nejsou plných 48 hod. týdně na silnicích zaměstnáni a že pracují v týdnu toliko několik dnů. Poměry a příjmy služební v těchto okresích byly upraveny zvláštními kolektivními smlouvami, podle kterých činí plat cestáře 50 nejvýše 190 Kč měsíčně. Návrh nového zákona řeší tuto otázku tím způsobem, že rozděluje platy cestářů do 4 platových stupnic, jichž výše řídí se podle toho, zda jest cestář plných 48 hod. týdně na silnici zaměstnán aneb zda pracuje v týdnu jenom určitý přesně stanovený počet hodin neb dnů. Při tom ve třídě prvé zvyšují se základní platy, kdežto ve třídě II., III., a IV. nevykazují zvýšení podstatného, ba dokonce plat navrhovanou IV. třídou rovná se téměř dosavadní třídě III. a při tom snižuje se dosavadní 100% drahotní přídavek toliko na 50%.

Tímto návrhem umožňuje se i nejchudším okresům, aby provedly úpravu podle návrhu tohoto zákona.

Dosavadní stav jest nadále naprosto neudržitelný, jak pro okresní cestáře jako zaměstnance, tak i pro samotné okresy. Tuto okolnost nelze přehlížeti vzhledem k velké důležitosti veřejné komunikace silniční.

Zejména v budoucnu jest nutno, aby silnicím okresním věnována byla péče co možno největší, což ovšem předpokládá, že cestář, jemuž jest silnice v opatrování svěřena, musí býti honorován tak, aby povinnostem na něho kladeným mohl dostáti v plném rozsahu.

Na silnicích státních jsou za podmínek daleko výhodnějších cestáři státní honorováni daleko lépe. Platy a příjmy jejich jsou sice také jen minimální z ohledu na neutěšené poměry hospodářské, ovšem cestářům okresním ani zdaleka těchto platů a příjmů se nedostává. V tomto nepoměru zračí se veliká nespravedlnost, kterou návrh nového zákona neodstraňuje plně, ale přece jen do značné míry zmírňuje.

Poznamenati sluší, že právě okresní cestáři jsou nuceni velmi často pracovati mimo stanovenou dobu pracovní, zejména při živelních pohromách, jako povodních, sněhových vánicích atd. Službu svoji konají s láskou a svědomitostí namnoze až bezpříkladnou a sami kojí se nadějí, že přece jen poměry jejich budou konečně upraveny a zlepšeny. Dožadují se již plných 6 roků zlepšení svého hospodářského postavení, avšak až dosud nebylo požadavku tomuto vyhověno. Z toho důvodu předkládáme návrh, obsahující minimální požadavky okresních zaměstnanců a očekáváme proto, že budou také splněny. Vyhovujíce ustanovení § 41 úst. list. poznamenáváme, že okresy mohou náklady vyplývající z tohoto zákona v celkovém obnosu as 7 milionů korun ve své působnosti uhraditi. Připomínáme, že o návrhu tomto, pokud jest již znám několika okresům, vyslovily se tyto jako o návrhu nejvýhodnějším, jak pro cestáře, tak i pro okresy samé. Tím spíše očekáváme uzákonění tohoto návrhu a žádáme, aby bezodkladně návrh tento přikázán byl k projednání sociálně politickému výboru, aby tak dostalo se velmi důležité této otázce co nejrychlejšího a spravedlivého rozřešení.