Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vláda nemůže předložiti návrh novelisace ústavního zákona ze dne 1. července 126, č. 152 Sb. z. a neboť požadavky v interpelaci uvedené, aby zájemci nabývali československého státního občanství nikoliv udělením, nýbrž ex lege a toto nabývání aby rozšířeno bylo i na bývalé státní občany americké, polské, rakouské, německé, srbské a rumunské, byly uplatňovány již při projednávání tohoto zákona v Národním shromážděni, nemohl však - jak ostatně pánům interpelantům dobře známo - k nim býti v zákoně vzat zřetel již proto, že odporují jeho intencím.

Vláda nemůže také odstraniti z řízení zaváděného podle tohoto zákona šetření četnictvem a policií a naříditi županským úřadům, aby žádosti o státní občanství předkládaly ministerstvu vnitra bez předchozího policejního šetřeni.

Pokud si páni interpelanti stěžují na to, že županské úřady žádosti o státní občanství nepředkládají ťihnedŤ ministerstvu vnitra, nýbrž konají o nich dříve ještě úřední šetření, nelze. především stížnost tuto přezkoumati, poněvadž v interpelaci není uveden ani jediný konkrétní případ, z něhož by bylo patrna, že žádosti, jež má interpelace na mysli, byly žadatelem samým skutečně řádně doloženy podle ustanovení § 4 zákona, takže o okolnostech, jež strana sama má podle tohoto zákonného předpisu v žádosti uvésti a je hodnověrnými listinami doložiti, nebylo vůbec třeba úředního šetření. Není-li však žádost hodnověrně doložena, jest županský úřad povinen, dříve nes ji předloží ministerstvu vnitra, doplniti ji úředním šetřením. Ca do způsobu tohoto šetření není pak úřad zákonem samým nikterak omezen a může, uzná-li to vhodným, i četnictvem nebo policií potřebná data, na př. zaměstnáni, bydliště, místo a den narození žadatele, jméno a osobní poměry jeho manželky a dětí atd., dáti vyšetřiti. Tvrzení, že se šetření úřední má státi pouze prostředky uvedenými v civilním soudním řádu, jest nesprávné; nebol podle výslovného ustanovení § 4, odst. 4. úřad ťmůžeŤ sice zmíněných prostředků použíti, ale nemusí.

K tomu nehledě předpokladem nároku na státní občanství je, alby žadatel nejen vyhovoval náležitostem § 4, lit. a-h, jež sám má prokázati, nýbrž aby nebyl podle § 1, odst. 3. z nároku vyloučen. Ježto o skutečnostech § 1, odst. 3. nebude žádost strany zpravidla míti žádných dokladů a rakon také neukládal straně důkazu v tomto směru, je županský úřad samozřejmé netoliko oprávněn, nýbrž povinen z úřední moci vyšetřiti a zjistiti tyto podmínky nároku na udělení státního občanství průvodními prostředky podle zásad správního řízení přípustnými, tudíž uzná-li za vhodné i s použitím orgánů úřednictva nebo policie.

Hlášení četnictva nebo policie není však žádným důkazem, nýbrž může býti pouze podnětem k navedení dalšího řádného řízení za účelem zjištění objektivní pravdy.

Tvrdí-li tedy interpelace, že rozhodujícími pro posouzeni nároku na státní občanství jsou v praksi libovolné, nekontrolovatelné i falešné důvěrné zprávy policejních úřadů a četnictva, o nichž se žadatel nevyrozumí a nemá proti nim žádné ochrany, není toto ničím nedoložené tvrzení naprosto správným, neboť v případě policejního hlášení pro stratu nepříznivého musí jí samozřejmě býti, nemá-li řízeni ubýti vadným a jako takové ke stížnosti strany nejvyšším správním soudem zrušeno,poskytnuta možnost, aby údaje proti ni svědčící seznala a po případě vyvrátila.

Provede-li tudíž županský úřad šetření o tom, není-li žadatel z nároku na udělen státního občanství vyloučen, dříve, než předloží spis ministerstvu vnitra, nejedná ani proti zákonu, který v tomto směru žadateli samému povinnosti průkazní neukládá, ani na úkor strany, nýbrž v jejím vlastním zájmu, neboť tím se vyřízeni věci jedině uspíší.

Vzhledem k tornu nemá vláda příčiny z podnětu této interpelace něco ve věci zaříditi.