Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Unterzeichneten stellen den Antrag:

Die Nationalversammlung möge beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Der Absatz 3 des § 47 des Gesetzes Nr. 104/1926 wird aufgehoben.

Alle Bestimmungen des Gesetzes Nr. 104/1926, die mit dem vorliegenden Gesetze im Widerspruch stehen, verlieren ihre Wirksamkeit.

Dieses Gesetz tritt am 1. Jänner 1926 in Kraft.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit den Ministern der Finanzen und des Innern betraut.

Der § 47 (3) des Gesetzes Nr. 104/1926 will alle jenen Lehrer von den Bestimmungen dieses Gesetzes ausschließen, die unter Berufung auf das Gesetz Nr. 286/1924 in den dauernden Ruhestand versetzt oder entlassen wurden, soferne sie längstens bis zum Tage der Verlautbarung des Gesetzes Nr. 104/1926, d. i. bis zum 7. Juli 1926 davon schriftlich verständigt wurden. Die Dienst- und Gehaltsverhältnisse dieser Lehrer sollen nach den bis zum 31. Dezember 1925 giltig gewesenen Bestimmungen bemessen werden.

Der Gesetzgeber kann nicht an der Tatsache vorbeigehen, daß eine Reihe von Lehrern, die von ihrem beabsichtigten Abbaue verständigt wurden, noch im Jahre 1926 im aktiven Dienste standen. Die Bezüge dieser Lehrer sollen infolge der Bestimmungen des § 47 (3) des Gesetzes Nr. 104/1926 nicht reguliert werden, weil nach dem Motivenberichte zu diesem Gesetze alle diese Lehrer bis zum Ende des Jahres 1925 in den dauernden Ruhestand hätten versetzt oder entlassen werden sollen. Dem muß entgegengehalten werden, daß im Gesetze Nr. 286/1924 keine Bestimmung vorgesehen ist, der zufolge Lehrer, die im Laufe eines bestimmten Jahres die Verständigung von ihrem beabsichtigten Abbaue erhielten, bis zum Ende dieses Kalenderjahres auch tatsächlich abgebaut sein müssen, wie auch in demselben Gesetze keine Bestimmung darüber enthalten ist, daß Lehrer, die in einem bestimmten Jahre von dem beabsichtigten Abbaue verständigt wurden, schon im vorhergehenden Jahre hätten abgebaut werden sollen. Es kann somit von den Lehrern, die nach § 47 (3) des Gesetzes Nr. 104/1926 bis zum 7. Juli 1926 die Verständigung von ihrem beabsichtigten Abbaue erhielten, nicht behauptet werden, daß sie schon im Jahre 1925 hätten abgebaut werden sollen. Aus welchen Gründen .immer der Abbau eines Lehrers erst im Jahre 1926 erfolgte oder aus welchen Gründen immer die Verständigung vom bevorstehenden Abbaue erst im Jahre 1926 intimiert wurde, keineswegs kann bestritten werden, daß alle diese Lehrer im Jahre 1926 noch aktiv waren und ihre Aktivitätsbezüge nach dem Gesetze Nr. 104/1926 unter allen Umständen zu regulieren gewesen sind, ohne Rücksicht darauf. ob ihr Abbau im Laufe des Jahres 1926 bereits erfolgte oder noch erfolgen wird. Der § 47 (3) des Gesetzes Nr. 104/1926 bedeutet aber eine Schädigung, nicht nur hinsichtlich der Gebühr in der Aktivität, sondern auch hinsichtlich der Gebühren im Ruhestande, die aber im Geiste des Gesetzes ausdrücklich hätte vermieden werden sollen. Ebensowenig kann übersehen werden, daß in vielen Fällen, in denen der Lehrer den Anspruch auf vollen Ruhegenuß bereits erworben und das 60. Lebensjahr überschritten hatte, dieser Lehrer nach den gesetzlichen Bestimmungen aus dem aktiven Dienste ohne Angabe von Gründen entfernt wurde, in anderen vollkommen gleich liegenden Fällen aber unter Berufung auf das Abbaugesetz Nr. 286/1924 vorgegangen wurde, trotzdem eine Versetzung in den dauernden Ruhestand ohne Angabe von Gründen möglich gewesen wäre.

Diese gesetzgeberische Ungeheuerlichkeit hat demnach eine ungleichmäßige Behandlung und damit eine schwere Benachteiligung der Betroffenen an ihren Ruhegenüssen zur Folge, die zwischen 20% und 40% der ihnen nach natürlichem Empfinden gebührenden Pensionssätzen schwankt.

Es wäre gegen Treu und Glauben und verstieße auch gegen die guten Sitten, wenn zwei Lehrer unter sonst voll kommen gleichen Umständen, womöglich am selben Tage mit durchaus verschiedenen Bezügen in den Ruhestand abgingen.

Diese gesetzliche Bestimmung bedeutet demnach eine schwere wirtschaftliche Schädigung einer Gruppe von Lehren, insbesondere jener, die nicht nach den gesetzlichen Bestimmungen ohne Angabe von Gründen pensioniert wurden, obzwar dies möglich gewesen wäre. Dies steht mit den Absichten des Gesetzes 104/1926 im Widerspruch, verstößt auch gegen das Rechtsempfinden und ist daher aufzuheben.

Das finanzielle Erfordernis ist gering. Die Bedeckung ist im Rahmen des Staatsvoranschlages im Ertrage der Fahrkartensteuer und der Spiritussteuer zu finden.

In formaler Hinsicht wird beantragt, den vorliegenden Gesetzesantrag dem sozialpolitischen und dem Budgetausschuße des Abgeordnetenhauses zur raschesten Beratung zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Odstavec 3. §u 47 zákona číslo 104/1926 se ruší.

Všechna ustanovení zákona č. 104/1926 odporující tomuto zákonu, pozbývají účinnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty v dohodě s ministry financí a vnitra.

§ 47 (3) zákona číslo 104/1926 chce vyloučiti všechny učitele z ustanovení tohoto zákona, kteří podle zákona číslo 286/1924 byli přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni, jestliže byli nejdéle do dne vyhlášení zákona číslo 104/1926, to jest 7. července 1926 písemně o tom vyrozuměni. Služební a platové poměry těchto učitelů mají se říditi předpisy platnými do 31. prosince 1925.

Zákonodárce nemůže nedbati skutečnosti, že mnoho učitelů, kteří byli vyrozuměni o zamýšlené restrikci, konali ještě v roce 1926 činnou službu. Platy těchto učitelů nemají býti upraveny podle §u 47 (3) zákona číslo 104/1926, poněvadž podle důvodové zprávy k tomuto zákonu všichni tito učitelé měli býti do konce roku 1925 přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni. Proti tomu dlužno namítnouti, že v zákoně číslo 286/1924 není nijaké ustanovení, podle něhož by učitelé, kteří byli během roku vyrozuměni o zamýšlené restrikci, musili býti také do konce tohoto kalendářního roku skutečně restringováni a rovněž také není v témž zákoně nijaké ustanovení, že učitelé, kteří byli v určitém roce vyrozuměni o zamýšlené restrikci, měli již býti restringováni předešlého roku. Nelze tedy tvrditi o učitelích, kteří podle §u 47 (3) zákona číslo 104/1926 byli do 7. července 1926 vyrozuměni o zamýšlené restrikci, že měli býti restringováni již v roce 1925. Ať již byl učitel restringován z jakéhokoliv důvodu teprve v roce 1926 nebo ať byl z jakéhokoliv důvodu vyrozuměn o hrozící mu restrikci teprve v roce 1926, naprosto nelze popírati, že všichni tito učitelé v roce 1926 sloužili ještě činně a jejich činovní plat měl býti za všech okolností upraven podle zákona číslo 104/1926, ať již byli restringováni během roku 1926 nebo ještě budou. § 47 (3) zákona 104/1926 znamená však poškození, nejen pokud jde o požitky v činné službě, nýbrž i ve výslužbě, jemuž se však v duchu zákona mělo výslovně zabrániti. Rovněž tak nelze přehlédnouti, že v mnoha případech, kdy učitel nabyl již nároku na plné odpočivné požitky a překročil 60. rok věku, byl propuštěn z činné služby podle zákonných ustanovení bez udání důvodů, avšak v jiných úplně stejných případech postupovalo se podle restrikčního zákona číslo 286/1924, ačkoliv mohl býti přeložen do trvalé výslužby bez udání důvodů.

Tato zákonodárná nehoráznost způsobila nestejnoměrné nakládání a tím těžce poškodila postižené v jejich odpočivných požitcích. Poškození kolísá mezi 20 až 40% pensijních sazeb příslušejících jim podle přirozeného cítění.

Bylo by proti dobré víře a také pokleskem proti dobrým mravům, kdyby dva učitelé, jinak za úplně stejných okolností téměř téhož dne odešli do výslužby s naprosto různými požitky.

Toto zákonné ustanovení těžce tedy hospodářsky poškozuje skupinu učitelů, zvláště učitelů, kteří nebyli přeloženi do výslužby podle zákonných ustanovení bez udání důvodů, ačkoliv by to bylo bývalo možné. Příčí se to úmyslům zákona čís. 104/1926, odporuje to také právnímu cítění a jest tedy třeba, aby toto ustanovení bylo zrušeno.

Finanční náklad jest nepatrný. Úhrada budiž opatřena v mezích státního rozpočtu z výtěžku z daně z jízdních lístků a daně z lihu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému poslanecké sněmovny, aby jej co nejrychleji projednaly.