Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.

II. volební období.3. zasedání.


799.

Návrh

poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala, Aloise Tučného, Boh. Procházky, Ludm. Pechmanové a spol.

na změnu zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne .....................................,

jímž se zrušuje platnost odstavce 4, § 215 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Platnost odstavce 4, § 215 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., se zrušuje.

§ 2.

Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. ledna 1926.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřují se všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Dokud nebyl přijat nový platový zákon, byli všichni státní zaměstnanci utěšováni, že účinnost jeho nastane dnem 1. ledna 1926 a že bude se vztahovati na všechny státní zaměstnance, kteří po 1. lednu 1926 byli v aktivní službě, a i na všechny ty, kteří třeba i restrikčním zákonem ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n., byli dáni do výslužby, poněvadž tento zákon o nějakém zkrácení na pensijních požitcích nemluví, naopak tendence jeho byla přiznati i určitá nadlepšení, aby odchod byl umožněn.

Všem státním zaměstnancům, kteří byli dnem 1. ledna 1926 v aktivní službě, náleží nejet příslušné aktivní požitky dle nového platového zákona, ale náležely by i logicky a právně také, byli-li pensionováni, odpočivné a zaopatřovací požitky dle části šesté (§§ 153 - 165) nového platového zákona.

Paragraf 153 jasně a bezvýhradně tak stanoví a ustanovení odst. 4, § 215 jest nejen v logickém, ale i konstruktivním a právním rozporu s jasným zněním § 153. Zákonem čís. 103 neměl býti nikdo poškozen. Ustanovením však odstavce 4, § 215 jest poškozena ona část zaměstnanců, která teprve po 1. lednu 1926 byla dána na odpočinek podle § 13 neb 16 zákona č. 286/1924. Toto ustanovení však se nevztahuje na zaměstnance, kteří byli po 1. lednu 1926 normální cestou dle ustanovení služební pragmatiky dáni na odpočinek.

Toto dvojí měřítko působí i s mravního stanoviska zhoubně. Ačkoliv rozdíly v odpočivných a zaopatřovacích požitcích jsou značné u jednotlivců, v celku neznamená vyrovnání těchto rozdílů žádného značného zatížení státních financí.

Činiti rozdílu mezi těmito dvěma kategoriemi pensistů příčí se zdravému právnímu smyslu a jest tedy zrušení tohoto ustanovení plně odůvodněno.

Poněvadž postižených zaměstnanců jest jen nepatrný počet, jest finanční náklad minimální.

Úhrada budiž opatřena v rámci 700 mil. Kč, povolených na zvýšený náklad nových platových zákonů a povolené k tomuto účelu úhrady.

Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k projednání a podání zprávy v době co nejkratší.

V Praze dne 16. prosince 1926.

H. Bergmann, Buříval, Tučný, Procházka, Pechmanová,

Chvojka, Slavíček, inž. Záhorský, Červinka, Riedl, Mikuláš, Netolický, Moudrý, Lanc, David, dr. Patejdl, Langr, Sladký, dr. Franke, dr. Uhlíř, Prášek, Zeminová.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP