| II. volební období. | 3. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti
na tomto zákoně:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Platnost odstavce 4, § 215 zákona ze dne 24. června
1926, čís. 103 Sb. z. a n., se zrušuje.
Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. ledna
1926.
Provedením tohoto zákona pověřují
se všichni členové vlády.
Dokud nebyl přijat nový platový zákon,
byli všichni státní zaměstnanci utěšováni,
že účinnost jeho nastane dnem 1. ledna 1926
a že bude se vztahovati na všechny státní
zaměstnance, kteří po 1. lednu 1926 byli
v aktivní službě, a i na všechny ty, kteří
třeba i restrikčním zákonem ze dne
22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n., byli dáni
do výslužby, poněvadž tento zákon
o nějakém zkrácení na pensijních
požitcích nemluví, naopak tendence jeho byla
přiznati i určitá nadlepšení,
aby odchod byl umožněn.
Všem státním zaměstnancům, kteří
byli dnem 1. ledna 1926 v aktivní službě, náleží
nejet příslušné aktivní požitky
dle nového platového zákona, ale náležely
by i logicky a právně také, byli-li pensionováni,
odpočivné a zaopatřovací požitky
dle části šesté (§§ 153 -
165) nového platového zákona.
Paragraf 153 jasně a bezvýhradně tak stanoví
a ustanovení odst. 4, § 215 jest nejen v logickém,
ale i konstruktivním a právním rozporu s
jasným zněním § 153. Zákonem
čís. 103 neměl býti nikdo poškozen.
Ustanovením však odstavce 4, § 215 jest poškozena
ona část zaměstnanců, která
teprve po 1. lednu 1926 byla dána na odpočinek podle
§ 13 neb 16 zákona č. 286/1924. Toto ustanovení
však se nevztahuje na zaměstnance, kteří
byli po 1. lednu 1926 normální cestou dle ustanovení
služební pragmatiky dáni na odpočinek.
Toto dvojí měřítko působí
i s mravního stanoviska zhoubně. Ačkoliv
rozdíly v odpočivných a zaopatřovacích
požitcích jsou značné u jednotlivců,
v celku neznamená vyrovnání těchto
rozdílů žádného značného
zatížení státních financí.
Činiti rozdílu mezi těmito dvěma kategoriemi
pensistů příčí se zdravému
právnímu smyslu a jest tedy zrušení
tohoto ustanovení plně odůvodněno.
Poněvadž postižených zaměstnanců
jest jen nepatrný počet, jest finanční
náklad minimální.
Úhrada budiž opatřena v rámci 700 mil.
Kč, povolených na zvýšený náklad
nových platových zákonů a povolené
k tomuto účelu úhrady.
Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán
výborům sociálně-politickému
a rozpočtovému k projednání a
podání zprávy v době co nejkratší.