Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

1. I.min. obchodu na interpelaci posl. Šalranko a soudr. o zrušení papierni v Slavošovciach a Horke (tisk 760),

II. min. zemědělství a min. financí na interp. posl. Hrušovského a spol. o hospodaření na panství oravského kompossesorátu (tisk 712),

III.min. obchodu na interp. posl. Bečku, inž. Nečase, Kleina a súdr. o hroziacem zastavenie továrni v Slavošovciach a Horke na Slovensku (tisk 775),

IV. vlády na interp. posl. Zápotockého a soudr. o nepořádcích v Ústředních elektrárnách v Ervěnicích (tisk 653).

Papírna ve Slavošovcích, jež jest předmětem interpelace, náleží k oněm podnikům na Slovensku, které byly založeny za zcela jiných podmínek politických a hospodářských a za zcela jiných předpokladů ohledně jich dalšího vývoje. Tato továrna náležela před převratem společnosti "Ungarische Papierindustrie A. G." a od roku 1919 přešla v zájmovou skupinu "Moravské agrární a průmyslové banky", jež poskytnutím úvěru umožnila po převratu další vedení podniku. Továrna pracovala po převratu za velkých obtíží, neboť její výrobní náklady byly vyšší u srovnání s ostatními papírnami, její dřívější odbytiště (Maďarsko, částečně Jugoslavie a Rumunsko) bylo z největší části ztraceno, odbyt do ciziny následkem valutárních poměrů znesnadněn a prodej v tuzemsku nemohl se při konkurenci ostatních papíren a při velké vzdálenosti od středisek konsumu nikdy náležitě vyvinouti. Další zhoršení situace nastalo, když v dubnu 1922 nastala čtyřnedělní stávka, a když financující banka prohlásila, že dalších úvěrů nemůže povoliti. Podáním z června 1922 oznámila papírna ve Slavošovcích služnovskému úřadu v Rožnavě, že je vzhledem k panující krisi nucena provoz dnem 1. července 1922 zastaviti, rovněž tak i provoz v továrně na celulosu v Horké. Továrna stála tehdy více než rok. Provoz byl znovu zahájen v druhé polovici roku 1923, když slovenské papírny přistoupily k cenové konvenci ostatních papíren.

Ministerstvo obchodu jakož i ostatní súčastněná ministerstva, jsouce si vědoma obzvláštní důležitosti Slavošovské továrny pro zaměstnanost tamního dělnictva a pro materielní zájem celého kraje, hleděla v rámci daných možností vyjíti podniku po tomto obnovení provozu co nejvíce vstříc. Zejména ministerstvo železnic povolilo v roce 1925 papírně ve Slavošovcích a sdružené s ní celulosce v Horké značné tarifní úlevy pro dopravu surovin a hotových výrobků jakož i pro vývoz.

Dále dostalo se papírně ve Slavošovcích tarifární úpravou, provedenou s platností od 1. dubna 1926, zejména propočítáním dovozného při přepravě se stanicemi Košicko-bohumínské dráhy jakož i při přepravě přes tuto dráhu, značného snížení sazeb a to především pro přepravu uhlí, kaolínu, pyritu a papíru. Snížení dovozného, jehož se papírně ve Slavošovcích dostalo tarifní úpravou platnou od 1. dubna 1926, znamená dle předběžného odhadu ministerstva železnic pro továrnu úsporu na dovozném asi 500.000 Kč ročně.

Ministerstvo obchodu byvší před krátkou dobou upozorněno na nebezpeční nového zastavení provozu v papírně ve Slavošovcích a případně i v celulosce v Horké, vyvolané odprodejem strojů továrny slavošovické na několik sdružených továren papíru, zahájilo ihned jednání jak se zástupci kupující strany, tak i s Moravskou agrární a průmyslovou bankou. Konečná prohlášení obou těchto činitelů dosud nedošla.

V Praze dne 16. prosince 1926.

Dříve než bude dána odpověď na jednotlivé body interpelace, předesílá a zdůrazňuje se, že panství oravského kompossesorátu není výhradným vlastnictvím státu, nýbrž stát participuje na něm pouze určitým podílem.

Správu panství vede správní výbor, zvolený valnou hromadou kompossesorů a sestávající nyní z 5 členů, vesměs státních úředníků, z nichž 3 jsou úředníky ministerstva zemědělství, 1 ministerstva financí a 1 politické správy na Slovensku.

K jednotlivým pak bodům interpelace podotýká se toto:

ad 1.) Oravské panství nezaplatilo sice dosud celou dávku z majetku, poněvadž uvedená dávka byla vyměřena definitivně teprve 1. února 1926 a dosud nebylo rozhodnuto o odvolání, které bylo z výměru dávky majetkové podáno, ale platilo na ni splátky.

Dochodková daň byla panstvím zaplacena, pokud mu byla vyměřena. Nezaplacenou zůstává pouze daň dochodková, dosud nevyměřená.

ad 2.) S pastvinami kompossesorát vůbec nehospodaří. Pokud tu pastviny byly, byly buď odprodány v r. 1922 jednotlivým obcím za cenu soudními znalci stanovenou, anebo byly dány jednotlivým obcím neb pašienkovým družstvům na 6 roků do nájmu za cenu předválečnou.

Prodeje dřeva konaly a konají se buď na základě veřejné soutěže nejvíce podávajícími, anebo s vědomím a schválením ústředního ředitelství státních lesů a statků. Na rok 1926 provedl se prodej dříví veřejným ofertním řízením.

ad 3.) Nynější ředitel panství vrchní lesní rada Ing. Hain jest státním úředníkem; ředitelem panství byl jmenován usnesením správního výboru panství oravského kompossesorátu, za kterýmžto účelem obdržel od ministerstva zemědělství dovolenou.

K firmě Hornooravská úč. spol. v Žilině není Ing. Hain jako státní úředník v žádném poměru a má s ní styky pouze čistě obchodní jako s každou jinou firmou, která má koupené dříví na oravském panství.

ad 4.) Ministerský rada Dr. Rouček nebyl a není vůbec členem oravského kompossesorátu, nýbrž jest předsedou správního výboru, zvoleným valnou hromadou kompossesorů.

ad 5.) Oravské panství podléha, pokud se týče jeho hospodaření v lesích, lesnímu zákonu na Slovensku platnému (zák. č. XXXI. z r. 1879) a specielnímu zákonu o úpravě hospodaření na kompossesorátech (zák. čl. XIX z r. 1898), kteréžto oba zákony spolu se zákonem o prozatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., poskytují lesním orgánům služby dozorčí úplnou možnost kontroly hospodaření; ostatně vykonává ministerstvo zemědělství samo, prostřednictvím svých úředníků dostatečnou kontrolu hospodaření v kompossesorátních lesích, takže není zapotřebí činiti hospodaření na oravském panství předmětem zvláštního vyšetřování.

V Praze dne 3. prosince 1926.

Papírna ve Slavošovcích, jež jest předmětem interpelace, náleží k oněm podnikům na Slovensku, které byly založeny za zcela jiných podmínek politických a hospodářských a za zcela jiných předpokladů ohledně jich dalšího vývoje. Tato továrna náležela před převratem společnosti "Ungarische Papierindustrie A. G." a od roku 1919 přešla v zájmovou skupinu "Moravské agrární a průmyslové banky", jež poskytnutím úvěru umožnila po převratu další vedení podniku. Továrna pracovala po převratu za velkých obtíží, neboť její výrobní náklady byly vyšší u srovnání s ostatními papírnami, její dřívější odbytiště (Maďarsko, částečně Jugoslavie a Rumunsko) bylo z největší části ztraceno, odbyt do ciziny následkem valutárních poměrů znesnadněn a prodej v tuzemsku nemohl se při konkurenci ostatních papíren a při velké vzdálenosti od středisek konsumu nikdy náležitě vyvinouti. Další zhoršení situace nastalo, když v dubnu 1922 nastala čtyřnedělní stávka, a když financující banka prohlásila, že dalších úvěrů nemůže povoliti. Podáním z června 1922 oznámila papírna ve Slavošovcích služnovskému úřadu v Rožnavě, že je vzhledem k panující krisi nucena provoz dnem 1. července 1922 zastaviti, rovněž tak i provoz v továrně na celulosu v Horké. Továrna stála tehdy více než rok. Provoz byl znovu zahájen v druhé polovici roku 1923, když slovenské papírny přistoupily k cenové konvenci ostatních papíren.

Ministerstvo obchodu jakož i ostatní súčastněná ministerstva, jsouce si vědoma obzvláštní důležitosti Slavošovské továrny pro zaměstnanost tamního dělnictva a pro materielní zájem celého kraje, hleděla v rámci daných možností vyjíti podniku po tomto obnovení provozu co nejvíce vstříc. Zejména ministerstvo železnic povolilo v roce 1925 papírně ve Slavošovcích a sdružené s ní celulosce v Horké značné tarifní úlevy pro dopravu surovin a hotových výrobků jakož i pro vývoz.

Dále dostalo se papírně ve Slavošovcích tarifární úpravou, provedenou s platností od 1. dubna 1926, zejména propočítáním dovozného při přepravě se stanicemi Košicko-bohumínské dráhy jakož i při přepravě přes tuto dráhu, značného snížení sazeb a to především pro přepravu uhlí, kaolínu, pyritu a papíru. Snížení dovozného, jehož se papírně ve Slavošovcích dostalo tarifní úpravou platnou od 1. dubna 1926, znamená dle předběžného odhadu ministerstva železnic pro továrnu úsporu na dovozném asi 500.000 Kč ročně.

Ministerstvo obchodu byvší před krátkou dobou upozorněno na nebezpeční nového zastavení provozu v papírně ve Slavošovcích a případně i v celulosce v Horké, vyvolané odprodejem strojů továrny slavošovické na několik sdružených továren papíru, zahájilo ihned jednání jak se zástupci kupující strany, tak i s Moravskou agrární a průmyslovou bankou. Konečná prohlášení obou těchto činitelů dosud nedošla.

V Praze dne 16. prosince 1926.

Na shora uvedenou interpelaci sděluje se toto:

Stavba elektrárny ervěnické byla zahájena v době, kdy elektrárna pražská dostoupila vrchole své výkonnosti a nedalo se již odpomoci rekonstrukcí neb rozšířením této elektrárny neodvratně se blížící poruše zásobování hlav. města Prahy elektrickou energií.

Pod tlakem této nezbytnosti bylo pracováno na díle ervěnické elektrárny s největším urychlením. Již od počátku bylo nutno uspíšiti jak práce studijní sděláváním generálního projektu nejprve s ministerstvu veřejných prací a po ustavení se společnosti v kanceláři Ústředních elektráren, tak i vypracováním detailního projektu, dále vypisováním veřejné soutěže, zadáváním staveb a posléze jich bezodkladným prováděním.

Pro ovládnutí celé této jistě veliké práce technické a administrativní bylo zapotřebí značného úředního aparátu. Opatření odborných zkušených a spolehlivých sil pro dozor a administrativu bylo v té době nanejvýše obtížným a tak se stalo, že přes veškeré úsilí nebylo možno kanceláře vybaviti kvalifikovaným personálem tak, jak toho důležitost a rozsah díla vyžadovaly.

Státní správa dala sice podniku k disposici 4 osvědčené síly, ale nepodařilo se jí získati od zemského správního výboru a obce pražské ani technického ani administrativního úředníka.

Za těchto okolností nemohla proto společnost Ústředních elektráren zdolati administrativu se všemi normálními podrobnostmi, jako se to vyžaduje ve veřejných úřadech.

Přes toto krajní napětí všech sil nepostupovalo se bez rozvahy, ačkoliv bylo nutno rychle rozhodovati není zjistitelná žádná zbytečná ukvapenost, jež by byla na škodu podniku.

Staveniště bylo včas odborníky prostudováno, projekt vypracován tak, že i při provádění se disposičně nic nezměnilo. Původní disposice ukázaly se po dostavbě a uvedení závodů v chod velice účelnými, o čemž svědčí pochvalná uznání domácích i cizozemských znalců.

Stavby zadávány byly správní radou po většině řádně dle zadávacího řádu pro státní stavby a dodávky, a úchylky od tohoto postupu dály se jen výjimečně, neb kde jest to přípustno, jako u zadávání prací architektonických a nikdy na úkor společnosti.

Zadávky dály se buď závěrečnými listy, a kde nebylo třeba doplňovati podmínky ofertní, obyčejnými zadávacími dopisy.

Splátky vypláceny byly podnikatelům na podkladě splátkových výkazů, přezkoušených dle skutečně provedené práce, takže se nestalo, aby firmy byly přeplaceny v celkovém svém požadavku neb na úkor společnosti.

Veškeré úřední síly byly přijímány výhradně správní radou.

Jest pravda, že se vyskytly zvláště z počátku formální chyby v administrativě společnosti, nestalo se tak však ve zlém úmyslu, a lze příčinu závad těch přičísti pouze přetížení úředníků a nedostatečné zkušenosti pomocných sil.

Většina výtek týká se prací nepředvídaných v případech, kde bylo nutno ihned na stavbě provésti změny v detailech projektu. Jde o případy, kde k uvarování škod bylo třeba rozhodovati bezodkladně a o kterých byla pak dodatečně správní rada zpravena, při čemž takové vícepráce se účtují dle všeobecných a zvláštních podmínek pro řečenou stavbu platných.

Veškeré práce technické i účetní byly zkontrolovány odbornými revisními komisemi, které dosud nezjistily úmyslné poškození zájmu společnosti se strany orgánů úředních a správních, neb jich hrubou nedbalostí.

Provedenou revisí bylo zjištěno, že interpelace uvádí řadu věcí, o nichž výtky se zakládají na mylných informacích. To se týká zejména:

vyplacení částky 700.000 Kč podnikateli před podepsáním závěrečného listu, poměru k podnikatelům, slevy v nabídce firmy Strnad a Keclík, zadání chladících věží, vyplácení splátek podnikatelům, přijímání sil, informování správní rady.

K jednotlivým výtkám uvádí se toto:

Přípravný výbor nejsa při zadávání prací architektonických vázán zadávacím řádem, zadal vypracování projektu na 5 domků v kolonii architektu Hubschmannovi z volné ruky, který ač se řídil normálními sazbami, podal nabídku poměrně velmi nízkou. Architekt ten poskytoval svými dřívějšími pracemi záruku, že jeho návrhy odpovídati budou provedením co nejúspornějším.

Ohledně nabídky firem Strnad a Dr. Keclík bylo zjištěno, že firmy tyto poskytly slevu před předložením nabídky.

Železný krov nad strojovnou byl nahražen železobetonovým z důvodů technických, když se konstatovalo, že nutno základy strojovny prohloubiti. Práce tato souvisela bezprostředně se železobetonovou konstrukcí postranních stěn a vícepráce tato byla předmětem zvláštního jednání s podnikatelstvím na podkladě jednotkových cen s firmou při obdobných pracích již ujednaných. Práci této věnovala kolaudační komise zvýšenou pozornost.

Bunkry železobetonové nebylo možno odděleně od ostatní stavby zadati z důvodu jednotné záruky. Pro tuto vícepráci platny jsou rovněž směrné ceny sjednané kolaudační komisí s podnikatelem.

Pro nové uspořádání dílen, jež bylo z důvodů technických nutno, platily jednotkové ceny původní nabídky podnikatele.

Základy zauhlovacího zařízení a chladících věží bylo nutno zadati firmě Strnad a Cons. proto, poněvadž stavba tato byla přímo na staveništi této firmy. Nejnižší nabídka, o níž interpelace mluví, nebyla úplnou a nemohl se tudíž na ni vzíti zřetel.

Rozsah zadávky desek Korfundových a lepenkové střechy byl správní radě při projednávání této věci znám. Rovněž o překročení nákladu na stavby hlavních budov elektráren jednáno bylo velmi podrobně ve dvou schůzích správní rady. Dlužno doznati, že výkaz o překročení uvedený v protokole nebyl úplný, neboť neobsahoval částky na železobetonovou střechu strojovny, korfundové desky a účet za uspíšení prací směnami v době noční. Při zjištění těchto okolností bylo konstatováno, že částky vyplacené konsorciu byly správní radou předem povoleny.

Cena za piloty 520 Kč uváděná v interpelaci byla sjednána kolaudační komisí dne 2. července 1924 dle nabídky.

Zesílení základových desek bylo ve stavební komisi náležitě projednáno dle dobrozdání odborného znalce, který dodatečně sesílení sám navrhl.

Při tom se podotýká, že i po bedlivém přezkoušení stavebních výkazů nebylo zjištěno, že by firmě Strnad a Cons, bylo v nějakém případě, vzhledem ke skutečně provedeným pracem přeplaceno.

Firmě Nekvasil byla zadána stavba kolonie dle zvláštního zadávacího listu ze dne 9. února 1923. Podrobného závěrečného listu nebylo třeba, neboť veškeré podmínky, jakož i nabídka zůstávaly nezměněny. Domovní příslušenství bylo správní radou pro všecky objekty schváleno.

Poněvadž účet firmy Nekvasil za náhradní objekt byl upraven stavební správou na částku Kč 298.012.11, mění se tím celá kalkulace v interpelaci uvedená. Rovněž nelze ostatní částky v interpelaci uvedené považovati za konečné, neboť kolaudace dosud není ukončena.

Náklad na další různé práce, na příklad režijní čerpání vody, nebylo možno předem odhadnouti, neboť jsou odvislé od nepředvídaných okolností a tu se nutno spokojiti s dodatečným vyúčtováním dle jednotkových cen v nabídce uvedených.

Rovněž firmě Nekvasil nebylo na stavby její přeplaceno. Omyl v interpelaci spočívá v tom, že nebyly vzaty v úvahu práce nepředvídané.

Pokud jde o stavbu silnice a vlečky firmou Kindl a spol. se uvádí, že nepředvídané vícepráce byly dodatečně správní radě oznámeny a potřebné částky k jich krytí touto schváleny.

Silnici a vlečku bylo nutno po jich dokončení ihned převzíti do používání a vlastního udržování. V interpelaci uvedené drobné náklady, jež vyžadovaly práce provedené firmou Kindl, týkají se vesměs nahodilých, nepředvídaných a neodkladných prací, které byly svěřeny firmě z té příčiny, že je mohla provésti s urychlením, neboť pracovala na sousedním uhelném dole.

Firma Fischer v Letkách potvrdila řádným způsobem zadávku komínu a obdržela I. splátku na podkladě splátkového výkazu. Další splátky děly se již na podkladě účtů za hotovou práci.

S firmou Komers sepsán byl závěrečný list dne 11. srpna 1923 a firma zadávku potvrdila listem ze dne 13. srpna 1923 a nikoliv teprve dne 18. srpna. Tvrzení, že by byla firma tato vydělala již při podepsání závěrečného listu částku 700.000 Kč a že jí zadány byly práce ty za ceny přemrštěné, spočívá na omylu, což ostatně potvrzují ostatní nabídky v interpelaci samé citované.

Náklad na stavbu holešovické transformační stanice zadané firmě Ing. Bohumil Bellada zvýšil se proto, že se ukázalo nutným dodatečně podstatně rozšířiti tuto stavbu, což vyžadovalo 500.000 Kč zvýšení nákladu. Překročení, hlášené správní radě zprvu částkou 300.000 Kč, bylo později upraveno na 500.000 Kč dle přibližného odhadu. Hlášení toto nebylo žádným aktem zadávacím, neboť firma byla povinna provésti i vícepráce za jednotkové ceny v původní nabídce obsažené a také je za ceny ty provedla. Zmíněné opravování v protokole, jakož i v účetních knihách bylo správní radou po jeho zjištění zakázáno.

Tvrzení, že by účtárna podniku byla neodborně vedena, a že by byli účetní revisoři nekonali řádně svoji povinnost, nesouhlasí se skutečností.

Ing. Miloslav Číha sloužil u firmy Antonín Bellada a nikoliv u firmy Bohumil Bellada, která stavbu v Holešovicích prováděla.

Dále se podotýká, že jest sice pravdou, že učiněn byl u NUKU dotaz, mohl-li by jeho technický úředník vykonávati funkci kolaudatora v Ústředních elektrárnách. Ježto funkce ta jest však ryze kontrolní, nelze ji subsumovati pod pojmem služby podniku. Taktéž není správné tvrzení, že by revisorům nabízena byla místa v jiné elektrárně.

Budiž ještě uvedeno, že veškerá činnost Ú. E. byla podrobena přesnému šetření odborných komisí a že přes veškeré potíže, které bylo nutno překonávati, přičinila se správní rada Ú. E. o to, aby elektrárna ervěnická se všemi objekty byla provedena řádně a úsporně, o čemž svědčí ta okolnost, že preliminář na stavbu překročen nebyl.

Ministerstvo veř. prací dbalo vždy, aby zprávy o domnělých nesprávnostech při zbudování ervěnické elektrárny byly objasněny a dalo již v roce 1925 vyšetřiti závady vytýkané ve veřejnosti do postupu vedení při stavbě, avšak tímto šetřením nebyly zjištěny žádné nepřístojnosti, jež by vedly ku škodě společnost Ú. E.

Také obsah tvrzení Dra Boučka dal podnět k tomu, že v roce 1926 byla ustanovena zvláštní revisní komise znalců, která dosud své práce vzhledem k jich souvislosti s kolaudací celého díla neskončila. Dle dosavadního průběhu jejich šetření možno konstatovati, že při provádění stavby ervěnické elektrárny v žádném případě nebylo zjištěno, že by zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí společnost byla poškozena.

Závod jest od února 1926 v bezvadném chodu, jest prokazatelně rentabilní, a ač musí soutěžiti s podniky, které povstaly v době předválečné a jsou z velké části odepsané, vyrábí velmi levnou energii a vyhovuje plně požadavkům v něj kladeným.

V Praze dne 7. února 1927.