Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Prováděti horní zákon a chrániti národohospodářské zájmy hornictví mají:

a) revírní báňské úřady,

b) báňská hejtmanství,

c) ministerstvo veřejných prací.

(2) Jako pomocný orgán báňských úřadů mohou býti podle potřeby přizváni úředně oprávnění báňští inženýři.

(1) Revírní báňské úřady jsou prvou instancí ve všech hornoúředních věcech, které nejsou výslovně vyhrazeny báňským hejtmanstvím, anebo ministerstvu veřejných prací.

(2) Revírním báňským úřadům jest mimo to na výzvu báňských hejtmanství konati nutná šetření i ve věcech těmto přidělených a prováděti hornoúřední rozhodnutí.

(1) Báňským hejtmanstvím přísluší v I. instanci (z agend v obecném horním zákonu vytčených):

1. povolovati zřízení báňských, revírů (§ 11. o. h. z.);

2. propůjčovati dolové míry, přebytky a míry povrchové, udíleti koncese pomocným dílům, jakož i vykonávati šetření při udílení koncesí k revírním štolám (§§ 40, 57 až 68, 71 až 89, 91 až 97 o.h.z.);

3. povolovati sloučení jednotlivě propůjčených dolových měr a dolových polí (§§ 112 až 114 o. h. z.);

4. povolovati rozdělení jednoduché dolové míry (§§ 115 až 116 o. h. z.);

5. propůjčovati důlní vody (§ 129 o. h. z.);

6. rozhodovati o rozsahu a výkonu práv spojených s báňskou propůjčkou a spolupůsobiti s jinými úřady v tomto směru (§ 132 o. h. z.),

7. povolovati knihovní dělení báňského vlastnictví pod šestnáctinu celku (§ 135 o. h. z.);

8. schvalovati společenské smlouvy, zřizovací listiny těžařské a stanovy těžařstev (§§ 136 až 143 o. h. z.);

9. povolovati rozpuštění těžařstva nebo prodej jeho kmenového jmění, není-li souhlasu všech majitelů podílů (§ 155 o. h. z.);

10. potvrzovati ustanovení o udržování povrchových měr v provozu (§ 176 o. h. z.);

11. rozhodovati o povinnosti ku převzetí báňské služebnosti, jakož i jejím rozsahu, není-li shody zúčastněných (§ 194 o. h. z.);

12. vynášeti trestní nálezy pro přestupky horního zákona (§§ 224, 228, 235 až 250 o. h. z.), jakož i jiných příslušných zákonů a nařízení.

U vykonávání báňské policie jsou také revírní báňské úřady oprávněny pro neuposlechnutí pravoplatných příkazů pokud se týče pro nedbání bezpečnostních opatření uvaliti pokutu ve smyslu § 250 o. h. z.;

13. báňským hejtmanstvím přísluší dále hornoúřední jednání při odnětí a vrácení horních oprávnění (§§ 253, 255 až 257, 259 až 265 o. h. z.);

14. báňským hejtmanstvím přísluší dále zejména:

a) rozhodovati ve sporných báňsko-právních záležitostech stran, pokud tyto věci nepřísluší soudu;

b) rozhodovati ve věcech revírních bratrských pokladen a báňských společenstev, dále schvalovati a rozhodovati ve věcech závodních a revírních rad, jakož i rozhodovati o hornickém vyhledávání a těžení živic, pokud je to v příslušných zákonech, nařízeních a jiných předpisech výslovně stanoveno;

c) rozhodovati o náhradě útrat, jež vzešly majitelům dolů dobýváním a těžením nevyhrazených nerostů;

d) ve sporech mezi doly a železnicí zúčastniti se při rozhodování o bezpečnostních opatřeních na dolech k ochraně železnic ve smyslu platných předpisů;

e) vykonávati dozor a disciplinární moc nad revírními báňskými úřady resp. jejich zaměstnanci.

Tento dozor obsahuje i právo inspekční nad báňskými závody.

(2) Opatření v oboru báňské policie s platností pro jeden závod nebo nejvýše pro okres revírního báňského úřadu vydává revírní báňský úřad, kdežto předpisy téhož druhu platné pro území přesahující okrsek jednotlivých revírních bánských úřadů vydává báňské hejtmanství, resp. ministerstvo veřejných prací.

(3) Okresy vzpomenutými v §§ 148, 150 a 188 o. h. z, sluší rozuměti okrsky báňských hejtmanství.

(4) Nová opatření platná pro celý okres báňského hejtmanství nebo pro větší okrsky dlužno řádně vyhlásiti v úředním listu.

(1) Podání spadající do působnosti revírních bánských úřadů dlužno činiti vždy u revírních báňských úřadů.

(2) Všechna jiná podání s výjimkou žádostí o propůjčku nebo koncesi mohou se učiniti buď u báňských hejtmanství nebo u revírního báňského úřadu, pokud není úřad, u kterého jest podání učiniti, určitě označen zákonem nebo zvláštním úředním rozkazem.

(3) Žádosti o propůjčku nebo koncesi buďtež podány u báňského hejtmanství.

(1) Podání u revírních báňských úřadů nutno činiti písemně. Je-li však přednosta revírního báňského úřadu nebo zástupce jeho v úřadě přítomen, mohou ony žádosti, jichž vyřízení spadá do okruhu působnosti revírního báňského úřadu, býti podány též ústně do protokolu (§ 22 o. h. z.).

(2) Žádosti o propůjčky a koncese dlužno vždy podati písemně.

(3) Při ohláškách výhradných kuteb a při žádostech o propůjčku nebo koncesi je žadatel oprávněn požadovati ihned potvrzení o době, kdy se podání stalo.

(1) Z rozhodnutí a opatření revírních báňských úřadů možno se odvolati k báňskému hejtmanství.

(2) Z rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství v I. instanci, lze se odvolati k ministerstvu veřejných prací. Z rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství ve II. instanci, odvolání není přípustno.

Okresy a sídla revírních báňských úřadů ustanoví se vládním nařízením.

(1) Báňská hejtmanství mají sídlo:

a) v Praze pro Čechy,

b) v Brně pro Moravu, Slezsko s Hlučínskem,

c) v Bratislavě pro Slovensko.

(2) Pro přechodnou dobu, t. j. až do zřízení vlastního báňského hejtmanství pro Podkarpatskou Rus, rozšiřuje se úřední působnost báňského hejtmanství v Bratislavě i na Podkarpatskou Rus.

(1) V čele báňského hejtmanství jest báňský hejtman nebo jeho zástupce. Jemu k ruce jest potřebný počet úřednictva a ostatného zaměstnanectva.

(2) Personál revírního báňského úřadu se skládá z přednosty úřadu a potřebného počtu úřednictva a ostatního zaměstnanectva.

(1) Báňská hejtmanství a ministerstvo veřejných prací rozhodují ve věcech stran, týkajících se báňských záležitostí, ve sboru a to většinou hlasů.

(2) V ministerstvu veřejných prací budiž pro tyto záležitosti zřízen stálý sbor z úředníků tohoto ministerstva se vzděláním požadovaným ke konceptní službě u báňských úřadů.

Zevrubné normy o řízení u báňských hejtmanství a revírních báňských úřadů, jakož i předpisy o úředně oprávněných báňských inženýrech budou vydány vládním nařízením.

Jmenování úředníků, pokud padle platných předpisů není vyhrazeno presidentu republiky nebo vládě, přísluší ministru veřejných prací.

(1) S účinností tohoto zákona pozbývá platnosti zákon ze dne 21. července 1871 č. 77 ř. z. o zařízení a působnosti báňských úřadů; pouze §§ 18 a 19 řečeného zákona zůstávají až na další v platnosti a to § 18 až do nové úpravy podle § 146 platového zákona (§ 206 platového zákona); dále zrušují se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud platné §§ 225 a 230 o. h. z. a císařské nařízení ze dne 13. září 1858, č. 157 ř. z.

(2) Nařízení, resp. instrukce pro báňská hejtmanství a revírní báňské úřady, jakož i předpisy o úředně oprávněných báňských inženýrech ponechávají se, pokud neodporují tomuto zákonu; prozatím v platnosti.

(3) Vládním nařízením bude stanoveno, pokud platnost těchto předpisů bude rozšířena i na Slovensko a na Podkarpatskou Rus.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem, jenž bude určen vládním nařízením.

(2) Provedením jeho pověřuje se ministr veřejných prací.

Důležitým mezníkem v právním vývojî báňské administrativy bývalého císařství rakouského byla ustanovení obecného horního zákona vyhlášeného patentem ze dne 23. května 1854 ř. z. č. 146.

Báňským úřadům věnovány byly §§ 225 a 230 tohoto zákona, přičemž však článek VII. úvodního patentu prohlašoval, že ustanovení o zřízení báňských úřadů budou oznámena zvláštními nařízeními.

Vskutku pak vydáno bylo dne 20. března, 1855 nařízení ministra vnitra a financí, kterým zřízena byla provisorní báňská hejtmanstí a vrchní báňské úřady k provádění horního zákona ve všech korunních zemích; ve kterých obecný horní zákon vstoupil v platnost.

Podle této úpravy nezměnila se právní povaha dosavadních provisorních báňských hejtmanství a horních komisariátů, jak byla stanovena nařízenîm ministra pro zemědělství a hornictví ze dne 14. března 1850, č. 123 ř. z. a vrchními báňskýmî úřady ustanoveny byly pro obvod jednotlivých korunních zemí nebo pro obvod politického právního okrsku zemské politické úřady (místodržitelství, zemská vláda; oddělení místodržitelství), a to rovněž provisorně.

Další úprava báňské administrativy na území bývalého císařství rakouského (s výjimkou království Lombardsko-Benátského a Dalmacie) stala se císařským nařízením ze dne 13. září 1858, čís. 157 ř. z. Tímto nařízením zřízena byla báňská hejtmanství jakožto první stolice báňské administrativy (celkem 21, z kterých na nynějším území Československé republiky byla báňská hejtmanství v Praze, v Plzni, v Lokti, v Mostě, v Kutné Hoře, v Báňské Bystřici a v Košicích) a stanovena zároveň možnost; se svolením ministerstva financí zřizovati expositury, z nichž se později vyvinuly báňské komisariáty. Při tom však bylo v §u 4 tohoto císařského nařízení výslovně stanoveno, že každé opatření exponovaného komisaře jest považovati za opatření nadřízeného báňského hejtmana, který je povinen předložiti odvolání příslušnému vrchnímu báňskému úřadu. Pokud se týče druhé a třetí instance; nebylo v podstatě císařským nařízením z r. 1858 měněno ničeho a zůstal tudíž právní stav týž, který byl vytvořen ustanovením § 225 litera b) a c) obecného horního zákona, že ve druhé instanci jsou kompetentními vrchní báňské úřady (jako dříve místodržitelství, resp. zemské vlády), a ve třetí instanci ministerstvo financí.

Vyrovnání z roku 1867, jímž bývalé císařství rakouské rozdělilo se na dva správní komplexy - království a země na říšské radě zastoupené a království uherské nemělo na vývoji báňské administrativy nijakého vlivu; v obou polovinách říše zůstal prozatím týž právní stav. Teprve zákonem ze dne 21. července 1871, čís. 77 ř. z. byly poměry báňské administrativy v předlitavské polovině říše nově upraveny a současně zrušeny §§ 255 a 230 obecného horního zákona, jakož i císařské nařízení ze dne 13. září 1858 ř. z. č. 157, kdežto v zemích dříve uherských platí § § 225 a 230 obecného horního zákona, jakož i císařské nařízení ze dne 13. září 1858 až doposud.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly tudíž od počátku účinnosti zákona z 21. července 18?1, č. 77 ř. z. zřízeny revírní báňské úřady a báňská hejtmanství a, nejvyšší stolicí bylo ministerstvo orby, kterážto kompetence ministerstva aby zákonem ze dne 27. června 1908, č. 123 ř. z., ve smyslu vyhlášky ministerstva ze dne 6. července 1908, č. 124 ř. z. převedena byla na ministerstvo veřejných prací; v území dříve uherském zůstala pak kompetence ministra financí ve věcech báňských od počátku až do převratu zachována.

Tento právní stav byl recipován i v právo československé zákonem ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n.

Kompetenci, a kterou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se dělí revírní báňské úřady a báňská hejtmanství, obstarávají na Slovensku, jak již řečeno, báňské kapitanáty a báňské komisariáty podle císařského nařízení e dne 13. září 1858, č. 157 ř. z., při čemž jejich vzájemná kompetence byla interně upravena nařízením uherského ministra financí č. 105.372 z r. 1911.

Zákonem ze dne 6. února 1919, č. 64 Sb. z. a n. změněn byl § 9 zákona ze dne 21. července 1871 ř. z. č. 77, o zřízení a působnosti úřadů báňských v tom směru, že v Brně zřízeno bylo báňské hejtmanství pro ono území československé republiky, na které se až dosud vztahovala příslušnost báňského hejtmanství ve Vídni.

Vládním nařízením ze dne 12. června 1919, č. 324 Sb. z. a n. pozměněno bylo nařízení ministerstva orby ze dne 9. ledna 1904, ř. z. č. 6 v tom směru, že dosavadní úřední okrsky revírních báňských úřadů v Plzni a Stříbře byly sloučeny a sídlem úřadu ustanovena Plzeň, podobně úřední okrsky báňských úřadů revírních v Lokti a Falknově byly rovněž sloučeny a sídlem úřadu ustanoveny Karlovy Vary. Současně upraveny byly nově krsky revírních báňských úřadů v Plzni, v Praze, v Českých Budějovicích a v Kutné Hoře.

Vládním nařízením ze dne 17. února 1920, č. 101 Sb. z. a n. byl rozšířen obor působnosti revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě, po případě báňského hejtmanství v Brně, na přivtělené Hlučínsko.

Různost v organisaci báňské administrativy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a v území dříve uherském a nemožnost upraviti poměry ihned v jednotný právní stav, vyžadovala krátce po převratu úpravy provisorní, aby obtížemi zákonodárné techniky netrpěla právní bezpečnost báňské administrativy. Za tím účelem zřízen byl na návrh ministra s plnou mocí pro správu Slovenska usnesením ministerské rady (výnos ze dne 17. května 1919, č. 6606 m. r.) vládní komisariát pro záležitosti báňské a hutnické v Bratislavě, přičleněný úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Ježto pak území nynější Podkarpatské Rusi podřízeno bylo z velké části báňskému kapitanátu v Nagy Bányi, kterýžto úřad prevratem připadl Rumunsku, bylo zapotřebí i pro Podkarpatskou Rus prozatímné úpravy báňské administrativy, jež provedena zřízením referátu pro báně a hutě při civilní správě Podkarpatské Rusi.

Pokračující konsolidace poměrů, jakož i postupné vyloučení všech agend technických a komerčních, které se netýkaly úkolů báňské administrativy, z kompetence těchto prozatímních úřadů, způsobuje stále větší naléhavost konečné definitivní úpravy báňské administrativy pro celý obvod Československé republiky na základě zákonných norem jednotných.

Vzhledem k tomu však, že všeobecná úprava řízení administrativního nezůstane asi bez pronikavých následků na vybudování administrativního řízení u úřadů báňských, postačí pro dohlednou dobu k unifikaci báňské administrativy, přizpůsobení právních poměrů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokud se báňské administrativy týče, stávajícím normám zákona ze dne 21. července 1871 č. 77 ř. z., při čemž jest ovšem třeba některá ustanovení tohoto zákona přizpůsobiti dnešním poměrům. Tuto úlohu má předmětná osnova zákona, jejímž uzákoněním stanou se, jak častěji již zmíněný zákon z 21. července 1871 i cís. nař. z 13. září 1858 bezpředmětnými a mohou se zrušiti. Touto novou zákonnou úpravou nebude na organisaci báňských úřadů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku měněno ničeho; na Slovensku bude pak zřízeno nové báňské hejtmanství, kdežto stávající báňské kapitanáty i báňské komisariáty přemění se v revírní báňské úřady s teritoriální kompetencí upravenou cestou administrativní; v Podkarpatské Rusi bude nutno zříditi revírní báňský úřad, který, ježto málo vyvinuté hornictví nepřipouští prozatím zřízení i báňského hejtmanství v tomto samosprávném území, byl by až na další podřízen výjimečně báňskému hejtmaství v Bratislavě. Nejvyšší stolicí v oboru báňské administrativy bude pak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nejen fakticky, nýbrž i právně ministerstvo veřejných prací.

Úřady povahy prozatímní, t. j. vládní komisariát pro záležitosti báňské a hutnické v Bratislavě a báňský hutní referát v Berehově se počátkem účinnosti navrženého zákona zruší.

Nový předmětný zákon o zařízení a působnosti báňských úřadů v Čsl. republice bude tedy jen obměnou zákona čís. 77 z r. 1871.

Změny zákonného textu předmětné osnovy jsou oproti textu zákona čís. 77 z r. 1871 (v dalším označovaném krátce "stávající zákon") z části rázu jen stylistického (na příklad: důsledné užití neosobného pojmenování: "Revírní báňský úřad" pro báňský úřad I. instance na místo označení "Revírní úředník", nebo pojmenování "úředně oprávněný báňský inženýr" na místo zastaralého "Zkoušený a přísežný báňský inženýr").

V druhé řadě přišly v úvahu takové poměry, jež jsou dány mezitím nastavším vývinem organisace úřední (ministerstvo veřejných prací na místě ministerstvo orby) nebo změněnými poměry ústavními.

Pokud se týče důležitějších změn; podotýká se k jednotlivým paragrafům zákonné osnovy toto:

§ 3 stávajícího zákona v nové osnově vynechán vzhledem k druhému odstavci §u 1.

V novém §u 3., jenž nastupuje na místo stávajícího §u 4., obsažen jest výčet agend; jež připadají v I. instanci báňským hejtmanstvím.

Body 9 a 10 stávajícího §u 4, z důvodů oportunních vynechány, čímž kompetence ve věci plných mocí těžařských ředitelů, jakož i záležitost mimořádných těžařských dnů přejde na revírní báňské úřady.

Bod 12. stávajícího §u 4 vynechán, ježto jakožto ustanovení rázu čistě přechodního nemá již potřeben.

V bodu 12. nového §u 3 vytčena je trestní pravomoc revírních báňských úřadů ve věcech báňské policie. Důvodem je potřeba urychlení trestního řízení a analogie řízení soudního, politického a policejního.

V bodu 14. nového §u 3. precisována jest kompetence báňských úřadů ve vydávání báňských policejních předpisů, čímž bude učiněn konec kompetenčním pochybám a stávající právní nejistotě.

V témže bodu je nově utvrzena i povinnost řádné publikace těchto předpisů.

Odstavce a) až e) bodu 14. byly přibrány, ježto v celé řadě agend byla báňským hejtmanstvím přiznána kompetence různými předpisy a zákony, jež vyšly po roce 1871.

Nutnost unifikace báňské administrativy v celé oblasti republiky Čsl. vyžaduje zřízení báňského hejtmanství pro Slovensko a prozatímní opatření pro obvod Podkarpatské Rusi.

Rozsah agendy většiny revírních báňských úřadů jest tak veliký; že ústroj jejich vyžaduje většího počtu konceptních a pomocných sil, z čehož vyplynula nutnost, změniti starý § 11.

Změny navržené odpovídají nynějším ústavním poměrům.

§§ 18. a 19. stávajícího zákona ponechány byly v platnosti, ježto převzetí jejich do nového zákona mohlo by způsobiti obtíže při všeobecné úpravě poměrů požitkových a pragmatikálních.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě 6 týdnů.