| II. volební období. | 3. zasedání. |
Národ shromáždění republiky Československé
usneslo se na tomto zákoně:
(1) Na území Podkarpatské Rusi zrušují
se nařízení uh. ministerstva č. 4000/1917
M. E. s předpisy je doplňujícími a
podle něho vydanými, a č. 4420/1918 M. E.
(2) Svolení administrativního úřadu
ve smyslu nařízení č. 4000/1917 M.
E. není třeba ani při smlouvách sjednaných
do účinnosti tohoto zákona a jest smlouvy
ty posuzovati tak, jako by bylo dáno svolení.
(3) Ustanovením předcházejícího
odstavce zůstávají nedotčeny případy,
ve kterých svolení bylo odepřeno, a případy,
v nichž byl zamítnut výslovně pravoplatným
rozsudkem ještě před účinností
tohoto zákona žalobní nárok pro nedostatek
svolení.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Provedou jej všichni členové
vlády.
Návrh zákona nedotýká se půdy,
která podléhá zákonům o pozemkové
reformě, a nemění se tudíž ničeho
na těchto zákonech. O právních jednáních
s půdou zabranou platí § 7 zákona záborového
a potřebují svolení Státního
pozemkového úřadu. Běží
o pořádek v legislativě, aby předpisy
prozatímní povahy neplatily déle, než
je toho nejnutněji zapotřebí.
Nařízení uh. ministerstva, jež se zrušují,
stanovila za podmínku platného zcizení nebo
pronájmu (pachtu) nemovitosti svolení administrativního
úřadu a formu písemnou. Byla to válečná
prozatímní opatření. Platnost těchto
nařízení byla zrušena pokud běží
o Slovensko, výslovně nařízeními
ministra s plnou mocí pro správu Slovenska (nař.
č. 11 a 137/19), kdežto, pokud běží
o Podkarpatskou Rus nestalo se tak a z příčiny
té kolísala judikatura.
Nezbývá tudíž, než vyřešiti
zákonem tuto otázku, aby byl zjednán pořádek
v legislativě, jak již shora bylo připomenuto.
Vláda nemůže použíti zmocnění
jí daného v čl. 1. zákona ze dne 23.
května 1922, č. 168 Sb. z. a n., aby zrušila
cestou nařizovací shora jmenovaná nařízení
uh. ministerstva, neboť potom právní důsledky
zrušovacího nařízení počaly
by teprve ode dne působnosti nařízení.
Účelem zjednání legislativního
pořádku v této věci jest však
docílení pořádku za celou dobu nazpět,
kdy sice praxe soudů považovala ona uh. nařízení
za zrušená, avšak judikatura nejvyšší
stolice kolísala. Proto jest třeba zákona.
Potud o důvodech po stránce všeobecné,
jež však platí i pokud se týče
obsahu § 1 návrhu zákona.
Vláda doporučuje, aby tento její návrh
zákona byl přikázán v poslanecké
sněmovně výboru zemědělskému
a v senátě výboru národohospodářskému
k podání zprávy ve lhůtě
co nejkratší.