Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K otázce 1.:

Dle došlých mně úředních zpráv nestěžovalo si dosud dělnictvo, že by úmluvy o placení daně z příjmu včetně berního roku 1926, 3%ními srážkami ze mzdy, uzavřené ať již před vydáním vynesení ministerstva financí z 25. února 1926 čís. 16340/26-III/9a - nebo po něm, zejména pokud se týče jich ustanovení, že srážení potrvá do konce roku 1926 a že dlužné daně z příjmu za berní rok 1926 a předchozí, pokud nebyly zaplaceny neb uhraženy zmíněnými srážkami ze mzdy, budou finančními úřady odepsány, nebyly těmito finančními úřady dodrženy. Pouze v jediném případě mně dosud úředně hlášeném, a to u dělnictva firmy "Pražské papírny" nyní "Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany" berní správa III. v Praze VII., vycházejíc z předpokladu, že dělníci této továrny jsou povinni zapraviti daň z příjmu inkl. r. 1926 srážkami ze mzdy celkem za 52 týdnů, naléhala, aby toto dělnictvo trpělo výše zmíněné 3%ní srážky ze mzdy ještě v měsících lednu, únoru a březnu 1927.

Tento předpoklad odůvodňuje přednosta zmíněné berní správy jednak okolností. že by dělnictvo této továrny, které úmluvu ve smyslu vynesení min. fin. čís. 16340/26 uzavřelo s berní správou teprve v dubnu 1926 bylo v neoprávněné výhodě proti dělníkům, kterým s jejich svolením se srážela daň již od ledna 1926 jednak okolností, že při uzavírání úmluvy dělnictvo této továrny upozornil, že má zapraviti daň v 52 týdenních srážkách ze mzdy. Ježto však toto poslední upozornění nebylo pojato do zmíněné úmluvy a tato úmluva obsahovala ustanovení, že srážky potrvají pouze do konce r. 1926, bylo zmíněné berní správě nařízeno zemským finančním ředitelstvím v Praze, aby vymáhání daní na dělnících zmíněného závodu za dobu od 1. ledna do 31. března 1927 ihned odvolala.

Ze zprávy berní správy v Rumburku jest patrno, že srážky ze mzdy, k nimž se dělnictvo v r. 1926 dobrovolně zavázalo, se v roce 1927 nekonají. Pokračuje se pouze ve srážkách, které v roce 1926 byly nařízeny podle §u 237/a (zák. č. 336 z r. 1921) u dělníků, kteří nepřistoupili na úmluvu o srážkách 3%ních. Srážky tyto nepříčí se ani zákonu ani úmluvám.

Vyskytlo se několik případů, že dělnictvo některých závodů požádalo o přiznání výhod výnosu min. fin. č. 16340/26-III 9a teprve v pozdních měsících roku 1926. Finanční úřady I. instance, na něž se toto dělnictvo obrátilo, odepřelo uzavření úmluvy ve smyslu zmíněného výnosu vzhledem k tomu, že ježto srážky měly se dle tohoto výnosu konat pouze do konce roku 1926, byli by liknaví dělníci přiznáním těchto výhod v neoprávněné výhodě oproti těm, kteří si dali dobrovolně daň srážeti ze mzdy již počátkem roku 1926. Odmítnuté dělnictvo obrátilo se pak prostřednictvím těchto finančních úřadů na ministerstvo financí o povolení, aby zmeškané srážky z jeho mzdy mohly se prováděti i po uplynutí roku 1926. V těchto konkrétních případech a zásadně i pro případy obdobné povolil jsem výjimečně, aby s dělnictvem které se opožděně hlásilo o uzavření úmluvy dle výše citovaného výnosu, byla na žádost sjednána úmluva ve smyslu zásad stanovených výnosem č. 16340/26, dle níž však by bylo k úhradě nedoplatků daně z příjmu inkl. roku 1926 konati srážky i v roce 1927, a to po dobu plných 10 měsíců následujících po uzavření úmluvy s výslovným zdůrazněním, že srážky tyto netýkají se daňové povinnosti na rok 1927 a že tedy musí býti prováděny vedle případných srážek daně důchodkové na rok 1927.

Dodávám, že "případnými srážkami daně důchodkové na rok 1927" byly myšleny buď srážky ve smyslu chystaného nového zákona o daních přímých, nebo - kdyby se snad nestal účinným již od roku 1927 - srážky na základě obdobných opatření, dle nichž se prováděly srážky v roce 1926. Ani tento postup finančních úřadů nelze nazvati protizákonným nebo protismluvním.

K otázce 2.:

Některé berní správy v Čechách vzhledem k tomu, že se jich zaměstnavatelé dotazovali, mají-li i v roce 1927 srážeti daň z příjmu dělníkům ze mzdy žádaly o pokyn, jak mají postupovati Zemské finanční ředitelství výslovně prohlásilo, že úmluvy uzavřené s dělnictvem o srážení daně z příjmu uplynutím roku 1926 pozbyly platnosti a že tedy nelze srážky dále vykonávati, leč by dělnictvo dobrovolně přistoupilo na další srážky na účet daně důchodové, jež bude vybírána srážkou podle nového zákona, který pravděpodobně bude míti platnost od 1. ledna 1927, a to eventuelně ve snížené výměře (2%), čímž by dělnictvo získalo, ježto by nemusilo hraditi najednou daň za uplynulou dobu od 1. ledna 1927. Dlužnou daň za r. 1926 a předchozí roky možno v roce 1927 vymáhati pouze na oněch dělnících, kteří nepřistoupili na úmluvu o srážení daně z příjmu ze mzdy, jimž tedy daň nemůže býti odepsána podle cit. nařízení č. 16340 ai 1926 a kteří jsou zavázáni svůj dluh zapraviti.

Krajinské skupině pro Slovensko ústředního svazu čsl. průmyslníků bylo 26. srpna 1926 k dotazu, má li se dělníkům a úředníkům od 1 ledna 1927 daň dôchodková dále srážeti generálním finanč. ředitelstvím v Bratislavě sděleno, že obligatorní srážení daně dôchodkové nařízeno býti nemůže, že však státní a veřejné úřady byly dožádány, aby své zaměstnance upozornily, že bude v jich zájmu, aby jim podle dosavadních zásad ve formě dobrovolných splátek, byla daň dôchodková i nadále srážena a že by se doporučovalo, aby také Krajinská skupina svazu čsl. průmyslníků zaměstnance podniků ve svazu organisovaných vyzvala, aby na dobrovolné srážky na daň dôchodkovou přistoupili.

K otázce 3.:

Ježto nesprávný postup berní správy III. v Praze VII., o němž byla výše řeč, byl již nadřízeným jí úřadem zastaven a ježto jinak neshledávám v postupu finančních úřadů jednání protizákonné a protismluvní, nepokládám za nutno činiti opatření žádané v otázce 3.