Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Na jaře loňského roku zahájila vláda jednání se zástupci cukrovarnického průmyslu o cenách cukru kampaně 1926/27. Jednání dělo se na podkladě tom, že ze zamýšleného zvýšení daně cukerní o 60 Kč na 1 q měl průmysl nésti 40 Kč a konsumenti 20 Kč. Jednání tato byla vedena za předpokladu, že i pro kampaň 1926/27 bude o zajištění domácí spotřeby řepového cukru vydáno obdobné nařízení, jako bylo v období 1925/26 vládní nařízení z 18 června 1925 č. 151 Sb. z. a n., v němž stanoveny byly maximální ceny, za něž byly rafinerie oprávněny cukr prodávati. K stanovení ceny cukru však nedošlo, poněvadž resolucí Národního shromáždění ze dne 23. června 1926 bylo uloženo vládě, aby počínajíc dnem 1. října 1926 neobnovovala vázaného hospodářství cukrem a aby nebylo na obchod cukerní na příště používáno předpisů vládního nařízení ze dne 3. září 1920 č. 516 Sb. z. a n.

Od 1. října 1926 nastal volný obchod cukrem v tom smyslu, že nebyla stanovena jako dříve vlád. nař. cena cukru ve velkém a že nebylo také zajištěno potřebné množství cukru pro domácí spotřebu. Zástupci průmyslu cukerního utvořili za účelem zásobování domácího obyvatelstva zvláštní organisaci, která čas od času uvolňuje určitá množství konsumního cukru pro domácí spotřebu za cenu, kterou stanoví vzhledem k světovým cenám cukru v době uvolňování cukru platných. Když na počátku října 1926 vyhlásil průmysl cukrovarnický cenu 502 Kč základ krystal, vymohla vláda ve snaze, aby zvýšení cen, k němuž vedlo zhoršení výrobní situace po loňské neúrodě cukrovky, nedolehlo na domácí konsum bezprostředně a plnou tíhou, snížení ceny té na 488 Kč za 100 kg krystalu s platností do konce listopadu 1926 a zavedla dále šetření o výrobních nákladech cukru kampaně 1926/27. Revise prováděla zvláštní odborná komise ministerstva financí v surovárnách a rafineriích. Výsledky byly pak přezkoumány meziministerskou komisí řízenou ministerstvem obchodu. O výsledcích byli informováni ve zvláštních poradách zástupci kruhů parlamentních.

Při těchto šetřeních vyšlo na jevo, že výrobní náklady jednotlivých závodů cukrovarnických jsou značně různé. Ač cena cukrovky byla proti dřívějším kampaním průměrně o 5 Kč nižší, nevyvážila tato okolnost nepoměrné zvýšení nákladů výrobních následkem menšího množství zpracované řepy (skoro o ¹/₃) a následkem nižší cukernatosti řepy, zvláště v Čechách. Při uvedených revisích vyšlo dále na jevo, že velmi mnoho závodů vykazuje ztráty, jež musí býti uhraženy, má-li toto důležité průmyslové odvětví býti bez pomoci státu udrženo. Že jednotlivé cukerní koncerny mají ziskové přebytky, nelze popírati, ale příčina jest spíše v tom, že se pracuje soustředěně za zmenšené režie s dokonalými prostředky. Poměry takových podniků nelze však generalisovati a mimo to percentuelní výše dividend není v době, pokud není proveden zákon o stabilisačních bilancích, spolehlivým měřítkem výnosnosti, vzhledem k nynější hodnotě investovaného kapitálu.

Vzhledem k těmto okolnostem nepokládá vláda za vhodné, aby sama stanovila ceny cukru, jež by byly nižší, než je určil průmysl cukrovarnický, tím spíše, že resoluce Národního shromáždění nahoře zmíněná jí výslovně uložila, aby nepoužila na příště na obchod cukerní předpisů vládního nařízení ze dne 3. září 1920 č. 516 Sb. z. a n., které právě stanovení cen vládním předpisem připouští. Prohlášení vlády v této věci v zásobovacím výboru v měsíci říjnu učiněné stalo se na základě předběžných dat o výrobních nákladech na počátku kampaně, které však pozdějšími revisemi potvrzeny nebyly. Pokud jde pak o obnovení vázaného hospodářství cukrem pro nynější kampaň v příčině zajištění množství cukru pro domácí spotřebu, mluví proti jeho zavedení nejen zmíněná resoluce, ale i ta okolnost, že doba jest již značně pokročilá, aby jednání před obnovou hospodářství toho nutná, včas se mohla provésti.

Co do zdaňování podniků cukrovarnických v letech poválečných, podotýká se, že podniky ty prováděly výměny strojů a zařízení, které nemohly za války následkem nedostatku potřebného materiálu a odborných sil uskutečniti a že při výměnách těch využily daňových výhod zákona z 3. března 1921 č. 102 Sb. z. a n.

Pokud jde o dotaz, jaké daňové slevy obdržely v posledních letech cukrovary a které podniky to jsou, sděluje vláda, že slevy poskytnuté cukrovarům podle zákona z 8. října 1924 č 235 Sb. z. a n. jsou u porovnání se slevami přiznanými podle zákona toho podnikům jiných odvětví mnohem menší a rázu zcela výjimečného že však vzhledem k ustanovení § 246 zákona o osobních daních přímých nelze sděliti jména podniků, jimž slevy byly poskytnuty.

Ohledně tarifních slev, případně výhod se podotýká, že pro kampaň 1926/27 povolena byla nepatrná sleva pro přepravu řepy na krátké vzdálenosti v prvé řadě proto, aby bylo čeleno osové soutěži. Povolení výhodnějších tarifů pro vývoz cukru do Švýcar stalo se z důvodu usnadnění exportu a udržení aktivní bilance obchodní a sice tím, že do přímých sazeb započítány byly sazby třídy B místního tarifu, mezitím co ostatní na přepravě cukru do Švýcar súčastněné dráhy své tarify značně zvýšily.

V příčině předložení zákona o stíhání zdražovatelských kartelů vláda stojí na tomto stanovisku:

Názory hospodářských kruhů o tom, zda a jakou měrou měla by býti otázka kartelů upravena zvláštním zákonem, se u nás dosud rozcházejí. Zkušenosti, kterých bylo získáno v jiných státech s legislativní úpravou kartelů, nejsou v každém směru právě povzbuzující; plyne z nich, že zákonodárství by se mělo vyvarovati všeho, co by rušivě zasahovalo do vývoje a organisace průmyslového podnikání a že nutno potlačovati jen přestřelky kartelů, jimiž by utrpěl veřejný zájem. Tomuto účelu vyhovují namnoze již platné předpisy. Vláda má vývoj poměrů v stálé patrnosti a neopomene účelných opaření ve vhodné době.