Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Im Gesetze vom 19. Juli 1921, Slg. d. G u Vdgen Nr. 267, betreffend den Staatsbeitrag zur Unterstützung Arbeitsloser ist der Punkt 1 des ersten Absatzes im § 4 zu streichen.

Das Gesetz tritt mit dem Tage der Verlautbarung in Kraft.

Mit seiner Durchführung wird der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern betraut.

Der angeführte Punkt 1, im ersten Absatze des § 4 des Gesetzes lautet: "Die Mitgliedschaft in der Fachorganisation darf an keine andere Bedingung gebunden sein als an jene daß das Mitglied in dem betreffenden Arbeitsfache beschäftigt ist und an die Organisation die festgesetzten Beiträge leistet; die Fachorganisation kann jedoch aus wichtigen Gründen die Mitgliedsrechte einzelner ihrer Mitglieder bloß auf den Anspruch auf Unterstützung während der Arbeitslosigkeit und auf den Staatsbeitrag hierzu einschränken und die Pflichten solcher Mitglieder entsprechend regeln. Bei der Wahl der Organisation und der Sicherstellung der Zugehörigkeit zu derselben wird den Arbeitnehmern volle Freiheit gewährleistet."

Dieser Punkt besagt, daß jede Organisation gezwungen ist jedes sich meldende Mitglied aufzunehmen, das in dem betreffenden Arbeitsfache beschäftigt ist und den festgesetzten Beitrag zu zahlen bereit ist. Das bedeutet. daß die Autonomie der Organisationen gerade auf dem wichtigen Gebiete der Mitgliedsaufnahme vollständig beseitigt ist. Die Organisationen sind nicht etwa Unterstützungsvereine die keine andere Aufgabe haben, als Stellenlosenunterstützungen auszuzahlen sondern sie sind in allererster Reihe Körperschaften, die die Interessen ihrer Mitglieder nach jeder Richtung hin zu vertreten haben. Voraussetzung aber, daß das möglich ist, ist die Zusammensetzung der Gewerkschaft, weil nur die Gewerkschaft erfolgreich arbeiten kann, die von dem einheitlichen Willen ihrer breiten Mitgliederkreise getragen ist. Das ist der Grund weshalb wohl alle Organisationen bisher die Satzungsbestimmung hatten, daß die Aufnahme von neuen Mitgliedern ohne Angaben von Gründen abgelehnt werden kann. Die Autonomie in dieser Beziehung ist deshalb ein unantastbares und wertvolles Gut der Organisationen die ihnen aber durch diese Gesetzesbestimmung genommen wird.

Ein Blick auf die bestehenden Gewerkschaftsrichtungen zeigt, daß die Unterschiede ganz augenfälliger Art sind. Zwar sind die Gewerkschaften unpolitisch. Es läßt sich aber gar nicht leugnen, daß innerhalb der verschiedenen Gewerkschaftsrichtungen Weltanschauungsunterschiede bestehen. Aber auch der Aufbau der einzelnen Gewerkschaften ist verschieden. Es gibt Angestelltengewerkschaften die nur männliche Angestellte organisieren und die nur solche Arbeitnehmer dieser Gruppe aufnehmen, die auch wirklich Angestellte sind, die also weibliche Angestellte von der Mitgliedschaft ausschliessen und auch solche Arbeitnehmer nicht aufnehmen die nicht ganz zweifellos in die Gruppe der Privatangestellten fallen. Das geschieht deshalb, weil den Traditionen und dem ganzen Aufbaue und Wirkungsgebiete dieser Gewerkschaften zufolge eben nur männliche und wirkliche Angestellte als Mitglieder gewünscht werden. Die angeführte Gesetzesbestimmung zwingt diese Gewerkschaften auch weibliche Angestellte, die sich melden, aufzunehmen ebenso Angestellte, die bei näherer Betrachtungen die Gruppe der Privatangestellten nicht gehören. Die Bestimmung bedeutet aber auch daß die Gewerkschaften die doch auch nach den verschiedenen Nationalitäten gegliedert sind. wahllos neue Mitglieder aufnehmen müßten.

Die Gewerkschaften leisten aber auch Bildungsarbeit in ganz bedeutendem Maße Diese Arbeit muß unter allen Umständen leiden, wenn ihnen die Autonomie in der Mitgliedsaufnahme in dieser schwerwiegenden Weise beschnitten wird. Der Ausweg, eine Sondergruppe von Mitgliedern zu schaffen ist ganz unglücklich weil das die Organisationen unnötig belastet. Es sind genügend Organisationen aller Richtungen vorhanden so daß sich jeder Arbeitnehmer die Gewerkschaft aussuchen kann, die seiner persönlichen Auffassung am besten entspricht. Die Einschränkung der Autonomie der Gewerkschaften muß wieder beseitigt werden.

Die Durchführung dieses Gesetzes erfordert keine finanziellen Mittel.

In formaler Hinsicht wird die Überweisung obigen Antrages an den sozial- politischen Ausschuß beantragt.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V zákoně ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných škrtá se 1. bod prvního odstavce §u 4.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Zmíněný bod 1 prvního odstavce §u 4 zákona zní: "Členství v odborové organisaci nesmí býti vázáno jinou podmínkou než tím, že člen jest zaměstnán v příslušném pracovním odboru a platí organisaci stanovené příspěvky; odborová organisace může však ze závažných důvodů omeziti členská práva některého ze svých členů pouze na nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek k ní a upraviti přiměřeně povinnosti tohoto člena. Při volbě organisace a zjištění příslušnosti k ní zaručuje se zaměstnancům plná svoboda."

Tento bod praví, že každá organisace jest nucena přijmouti každého hlásícího se člena, který jest zaměstnán v příslušném pracovním odboru a jest ochoten platiti ustanovený příspěvek. To znamená, že samospráva organisací jest úplně odstraněna právě v nejdůležitějším oboru, totiž pokud jde o přijímání členů. Organisace nejsou snad jen podpůrné spolky, nemající jiného úkolu než vypláceti podporu v nezaměstnanosti, nýbrž jsou to především korporace, které mají zastupovati zájmy svých členů v každém směru. Předpokladem pro to jest však složení odborové organisace, neboť jen ta odborová organisace může úspěšně pracovati, v níž rozhoduje jednotná vůle velké většiny členů. To jest důvodem, proč jistě všechny organisace měly dosud ve stanovách ustanovení, že přijetí nových členů může býti zamítnuto bez udání důvodů. Samospráva po této stránce jest proto nedotknutelným a drahocenným právem organisací, jež jim však tímto ustanovením zákona bylo odňato.

Pohlédneme-li na nynější druhy odborových organisací, jest patrno, že rozdíly jsou velice zřejmé. Odborové organisace jsou sice nepolitické. Nelze však vůbec popírati, že v rozličných druzích odborových organisací jsou rozdíly, pokud jde o světový názor. Ale také vnitřní vybudování jednotlivých organisací se liší. Jsou odborové organisace zaměstnanců, které organisují jen mužské zaměstnance a které přijímají jen takové zaměstnance této skupiny, kteří jsou skutečně zaměstnanci, které tedy vylučují z členství ženské zaměstnance a nepřijímají také takových zaměstnanců, kteří beze vší pochybnosti nepatří do skupiny soukromých zaměstnanců. To se děje proto, poněvadž podle tradice a celého složení a oboru působnosti těchto odborových organisací ony si přejí, aby členy byli právě jen mužští a skuteční zaměstnanci. Uvedené ustanovení zákona nutí tyto organisace, aby přijímaly také zaměstnance ženského pohlaví, kteří se hlásí a rovněž zaměstnance, kteří, zkoumá-li se věc důkladněji, nepatří do skupiny soukromých zaměstnanců. Toto ustanovení však také znamená, že odborové organisace, které přece jsou rozčleněny také podle rozličných národností, musejí přijímati nové členy bez volby.

Odborové organisace konají však ve značné míře také výchovnou práci. Tato práce musí však rozhodně trpěti, je-li takto těžce okleštěna jejich samospráva při přijímání členů. Zhola nešťastné bylo východisko, že se utvořila zvláštní skupina členů, poněvadž to zbytečně zatěžuje organisace. Jest dosti organisací všech druhů, takže si každý zaměstnanec může vyhledati organisaci, jež nejlépe souhlasí s jeho osobním názorem. Omezení samosprávy organisací musí tedy býti opět zrušeno.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje finančních nákladů.

Po stránce formální navrhujeme aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.