Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Valná hromada spolku československých právníků "Všehrd", konaná dne 8. prosince 1926 ve velkém sále Národního domu na Smíchově měla od zahájení velice rušný průběh, takže starosta spolku, předsedající valné hromadě, z vlastního popudu i na opětovné zakročení zástupce úřadu vícekráte vyzval přítomné, aby zachovali klid a pořádek. Když při návrhu, aby předsedovi vyslovena byla nedůvěra, povstala znovu všeobecná vřava a účastníci schůze počali se dokonce sbíhati k předsednickému stolci, zástupce úřadu vida, že předseda udržeti pořádek nestačí a že shromáždění nabývá rázu ohrožujícího veřejný pořádek, prohlásil dle své povinnosti valnou hromadu úředně za ukončenu.

Zástupce úřadu byl až na zcela krátký okamžik přítomen valné hromadě od počátku po celou dobu jejího trvání; při událostech předcházejících rozpuštění valné hromady, z místnosti se nevzdálil.

Postupu a zakročení zástupce úřadu nelze nic vytýkati, neboť dle § 17 zákona o právu spolkovém pečovati o udržení pořádku na spolkových shromážděních přísluší v prvé řadě předsedovi schůze, jemuž, resp. orgánům spolku k tomu určeným náleží též starati se o to, aby shromáždění se nezúčastnily osoby nepovolané. Zástupce úřadu jest pak dle ustanovení druhého odstavce § 21 spolkového zákona povinen zakročiti rozpuštěním spolkového shromáždění, když shromáždění nabylo rázu nebezpečného veřejnému pořádku.

Při veřejné schůzi studentstva dne 3. prosince 1926 v Plodinové burse v Praze přítomný zástupce úřadu nepozoroval, že by na schůzi docházelo k pustým rvačkám a že by četní účastníci schůze byli ztýráni; také žádný z účastníků během schůze zástupce úřadu na to neupozornil ani jej nežádal o zakročení. Dle provedeného šetření byl jeden studující, zatím co se konala schůze, lehce zraněn neznámým pachatelem mimo místnost schůze ve vestibulu plodinové bursy, kdež zástupce úřadu dlící v místnosti schůze, ani jiný bezpečnostní orgán přítomen nebyl. Zraněný byl policejním lékařem ošetřen a o případu učiněno trestní oznámení.

Není tudíž odůvodněna domněnka, že policejní orgány nepostupují na veřejných schůzích a shromážděních objektivně straníce příslušníkům určitého směru. Kolportují se sice různé, velmi ostré výroky, přesahující namnoze hranici zákona, které prý pronesli řečníci na fašistických schůzích a projevech, aniž by byl prý proti nim zástupce úřadu zakročil; není však zjištěn ani jeden případ, v němž by si byl kterýkoli zástupce úřadu, na fašistické schůze intervenující, skutečně nevšímal takových nezákonných projevů, a zevrubné šetření v tomto směru zavedené neprokázalo také v žádném případě ani správnost uvedených pověstí a ani podstatnost pronášených výtek. Rovněž není zjištěn ani jediný případ, že by policejní orgány trpně přihlížely na fašistických schůzích k týrání osob nesouhlasících s vývody fašistických řečníků.

Úřady vyžadují, aby zákon byl všemi občany stejně respektován, zakročujíce proti každému, kdož zákon poruší, bez ohledu na jeho politické přesvědčení stejným způsobem.

Neshledávám proto důvodu k opatření v interpelaci žádanému.