Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Unterzeichneten stellen den Antrag:

Die Nationalversammlung möge beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Der Punkt 1 des 1. Absatzes des § 4 des Gesetzes Nr. 267/1921 wird aufgehoben.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern betraut.

Der zur Aufhebung beantragte Punkt des Gesetzes besagt, daß die Fachorganisationen gezwungen sind, jeden sich meldenden Arbeitnehmer als Mitglied aufzunehmen, der in dem betreffenden Arbeitsfache beschäftigt und den festgesetzten Beitrag zu zahlen bereit ist. Das bedeutet, daß die Autonomie der Organisationen gerade auf dem wichtigen Gebiete der Mitgliederaufnahme vollständig beseitigt ist.

Die Organisationen betrachten sich nicht etwa nur als Unterstützungsvereine, die keine andere Aufgabe haben, als die Unterstützung im Falle der Stellenlosigkeit auszuzahlen, sondern sie sind in allererster Reihe Körperschaften, die die Interessen ihrer Mitglieder nach jeder Richtung hin zu vertreten haben. Voraussetzung aber, daß dies möglich sei, ist die Zusammensetzung der Gewerkschaft, weil nur die Gewerkschaft erfolgreich arbeiten kann, die von dem einheitlichen Willen ihrer gesamten Mitgliederkreise getragen ist. Das ist der Grund, weshalb wohl alle Organisationen bisher in ihren Satzungen die Bestimmung hatten, daß die Aufnahme von neuen Mitgliedern ohne Angabe von Gründen abgelehnt werden kann. Die Autonomie in dieser Beziehung ist deshalb ein unantastbares und wertvolles Gut der Organisationen, das ihnen aber durch die zur Aufhebung beantragte Gesetzesbestimmung genommen wird.

Ein Blick auf die bestehenden Gewerkschaftsrichtungen zeigt, daß die Unterschiede ganz augenfälliger Art sind. Zwar sind die Gewerkschaften unpolitisch. Es läßt sich aber gar nicht leugnen, daß innerhalb der verschiedenen Gewerkschaftsrichtungen Weltanschauungsunterschiede bestehen. Auch der Aufbau der einzelnen Gewerkschaften ist verschieden. Es gibt Angestelltengewerkschaften, die nur männliche Angestellte organisieren und nur solche Arbeitnehmer aufnehmen, die ganz zweifelsfrei Angestellte sind, die also weibliche Angestellte von der Mitgliedschaft ausschließen und auch solche Arbeitnehmer nicht aufnehmen, die nicht in die Gruppe der Privatangestellten fallen. Das geschieht deshalb, weil den Traditionen und dem ganzen Aufbaue und Einwirkungsgebiete dieser Gewerkschaften zufolge eben nur männliche und wirkliche Angestellte als Mitglieder gewünscht werden. Die angeführte Gesetzesbestimmung zwingt diese Gewerkschaften, auch weibliche Angestellte, die sich melden, aufzunehmen, ebenso Angestellte, die bei näherer Betrachtung in die Gruppe der Privatangestellten nicht gehören. Die zur Aufhebung beantragte Bestimmung bedeutet aber auch, daß die Gewerkschaften, die doch nach den verschiedenen Nationalitäten gegliedert sind, wahllos neue Mitglieder aufnehmen müssen.

Die Gewerkschaften leisten aber auch Bildungsarbeit in ganz bedeutendem Maße. Diese Arbeit muß unter allen Umständen leiden, wenn ihnen die Autonomie in der Mitgliederaufnahme in dieser schwerwiegenden Weise beschnitten wird. Der Ausweg, eine Sondergruppe von Mitgliedern zu schaffen, ist nicht glücklich gewählt. weil das die Organisationen unnötig belastet. Es sind genügend Organisationen aller Richtungen vorhanden, so daß sich jeder Arbeitnehmer die Gewerkschaft aussuchen kann, die seiner persönlichen Auffassung am besten entspricht.

Um die Einschränkung der Autonomie der Gewerkschaften zu beseitigen, wird der vorliegende Gesetzesantrag gestellt.

Ein finanzielles Erfordernis ist durch diesen Antrag nicht gegeben.

In formaler Hinsicht wird beantragt, den vorliegenden Gesetzesantrag dem Sozialpolitischen Ausschusse des Abgeordnetenhauses zur raschesten Beratung zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Bod 1, odst. 1. §u 4 zákona č. 267/1921 se ruší.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

V bodu zákona, jejž navrhujeme ke zrušení, jsou odborové organisace nuceny přijmouti za člena každého hlásícího se zaměstnance, který pracuje v dotčeném pracovním odboru a jest ochoten platiti ustanovený příspěvek. To znamená, že samospráva organisací jest úplně zrušena právě v důležitém odboru, totiž v přijímání členů.

Organisace nepovažují se snad jen za podpůrné spolky, které nemají jiného úkolu, než aby, pozbude-li člen místa, vyplácely podporu, nýbrž jsou to především korporace, jejichž úkolem jest hájiti zájmů svých členů v každém směru. Předpokladem pro to jest však složení odborové organisace, neboť úspěšně může pracovati jen taková organisace, jež jest prodchnuta jednotnou vůlí všech svých členů. To jest důvodem, proč všechny organisace měly dosud ve svých stanovách ustanovení, že přijetí nových členů lze odmítnouti bez udání důvodu. Samospráva po této stránce jest proto nedotknutelným a drahocenným statkem organisací, jenž se jim však odnímá ustanovením zákona, jehož zrušení navrhujeme.

Pozorujeme-li nynější směry odborových organisací, vidíme, že rozdíly jsou nesmírně nápadné. Odborové organisace jsou ovšem nepolitické. Nelze však naprosto popříti, že světový názor různých směrů odborových organisací se od sebe liší. Ale i výstavba jednotlivých odborových organisací jest různá. Máme zaměstnanecké odborové organisace, které sdružují jen muže a přijímají jen takové zaměstnance, kteří jsou bez jakékoliv pochybnosti zaměstnanci, které tedy vylučují z členství ženy a nepřijímají také zaměstnanců, kteří nespadají pod skupinu soukromých zaměstnanců. Děje se to proto, poněvadž podle tradicí a celého vybudování a podle oboru působnosti těchto organisací jsou vítáni jako členové jen muži a skuteční zaměstnanci. Uvedené ustanovení zákona nutí však tyto odborové organisace, aby přijímaly také zaměstnance ženského pohlaví, kteří se hlásí a rovněž zaměstnance, kteří při podrobném zkoumání nepatří do skupiny soukromých zaměstnanců. Ustanovení, jehož zrušení navrhujeme, znamená však také, že organisace, které jsou rozděleny podle různých národností, musí přijímati nové členy bez volby.

Odborové organisace vykonávají však velmi značnou měrou i osvětovou práci. Tato práce musí za všech okolností trpěti, oklestí-li se jejich samospráva v přijímání členů, tak závažně. Východisko, aby se zřídila zvláštní skupina členů, není voleno šťastně, poněvadž to organisace zbytečně zatěžuje. Jest dosti odborových organisací všech směrů, takže si každý zaměstnanec může najíti organisaci, která nejlépe odpovídá jeho osobnímu názoru.

Abychom tedy zrušili omezení samosprávy odborových organisací, podáváme tento návrh zákona.

Tímto nevznikne žádný finanční náklad.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán sociálně-politickému výboru poslanecké sněmovny, aby jej co nejrychleji projednal.