Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Branný výbor poslanecké sněmovny, jemuž byla vládní předloha tato dne 18. června 1926 rozhodnutím předsednictva poslanecké sněmovny přikázána, jednal o ní ve dvou schůzích a podrobil ji obšírné debatě. Jako výsledek její navrhuje poslanecké sněmovně, aby se usnesla takto:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení posledního odstavce § 61 branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., že osoby odvedené v letech 1923 až 1925 jsou povinny po skončení pravidelné presenční služby 14 měsíční ještě k další činné službě v trvání čtyř měsíců, platí prozatím i dále pro osoby odvedené v roce 1926 a později.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru národní obrany.

Většinou výboru bylo přiznáváno, že jest prozatím nutno dosavadní délku presenční vojenské služby zachovati, sporným bylo pouze, má-li býti v zákoně ustanovena konečná lhůta jeho platnosti nebo nikoli. Ministerstvo národní obrany stojí na stanovisku, že zavedení 14 měsíční presenční služby podle zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. je možno pouze po předchozím získání dostatečného počtu výcvikových instruktorů z déle sloužících poddůstojníků a domnívá se, že to bude možno učiniti, jakmile bude těchto poddůstojníků - instruktorů aspoň 8.000. Skutečná potřeba je však odhadována na 12.000. Ministerstvo národní obrany se domnívá, že současným přijetím zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků bude možno minimální počet déle sloužících poddůstojníků získati do dvou let a že by tedy mohla býti 14 měsíční vojenská služba zavedena asi pro brance odvedené již v roce 1928. Předpokladem ovšem je, že budou výhody, zákonem o umísťování déle sloužících poddůstojníků jim přímo vyhrazené, opravdu dostatečnou pobídkou pro vojíny, kteří by jako poddůstojníci déle sloužit chtěli, vědouce, že budou moci opatřiti si 8letou nebo 5letou službou jako poddůstojníci - instruktoři potomní slušné trvalé zaměstnání u vojska, četnictva a v civilní službě státní, veřejné i soukromé. Předpoklad tento souvisí ovšem s hospodářským životem republiky, zaměstnaností a existenčními možnostmi obyvatelstva a je tudíž samozřejmo, že nelze určiti dnes, zda se opravdu tento předpoklad splní a zda bude míti skutečně vojenská správa aspoň minimální počet 8.000 déle sloužících poddůstojníků - instruktorů pro výcvik branců za dva roky. Ministerstvo národní obrany je v té příčině plno optimismu a stůjž zde na osvědčení této jeho dobré vůle a naděje prohlášení pana ministra národní obrany Udržala ve schůzi branného výboru, které připojil na svůj výklad o nezbytnosti zachování 18 měsíční činné služby potud, pokud nebude míti vojenská správa aspoň 8.000 déle sloužících poddůstojníků, jichž nezbytně k výcviku nováčků při krátkodobé presenční službě potřebuje. Pan ministr řekl výslovně:

"Pevně doufám, že účinky zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků, jehož osnova patří do souhrnu právě projednávaných vojenských předloh, projeví svoje příznivé účinky tak, že vojenská správa opatří si dostatečný počet déle sloužících poddůstojníků již ve dvou letech. Splní-li se tento předpoklad - a vláda má pevný úmysl učiniti vše, aby se tak stalo - platila by 18 měsíční presenční služba ještě po dva roky, t. j. jenom ještě pro brance, kteří budou odvedeni roku 1927."

Většině výboru nebylo možno souhlasiti s návrhy, aby platnost navrhovaného zákona byla terminována přímo v jeho textu, poněvadž by se mohl dnešní stav, vzniklý právě nesplněním předpokladů pro zavedení 14 měsíční vojenské presenční služby již loni resp. letos, opakovati za dva roky, že by takový postup nezvýšil vážnost zákonodárné práce a ministerstva národní obrany, jest samozřejmo.

Splní-li se očekávané výsledky zákona o umístění déle sloužících poddůstojníků, bude vojenské správě možno 14 měsíční vojenskou službu presenční za dva roky skutečně zavésti a bude to ovšem její povinností, jak vzhledem k jejím prohlášením v branném výboru, tak vzhledem k intencím branného zákona a také vzhledem k potřebě snížení státních výdajů a úspornosti ve státním rozpočtu.

Národní shromáždění bude míti vždycky možnost kontroly a bude moci kdykoli dosáhnouti provedení posledního odstavce § 61 branného zákona, jakmile se zmíněné předpoklady splní.

Dnes nelze vzhledem k mezinárodním poměrům politickým, vzhledem k rozsahu a způsobu výcviku vojína pro příští válku, vzhledem k potřebě aspoň trochu vycvičeného kádru presenčně sloužícího mužstva i v době, kdy část jeho svoji presenční službu skončila a vzhledem k nutnosti zabezpečení některých úseků hranic jakož i některých významných vojenských i civilních objektů v případě mobilisace, poslední odstavec § 61 branného zákona vypustiti a přikročiti k zavedení presenční služby 14 měsíční. Důvodová zpráva vládního návrhu mluví o tom velmi přesvědčivě a většina branného výboru s ní plně souhlasí. Právě proto nemohl branný výbor souhlasiti s pozměňovacími návrhy, jejichž tendencí bylo okamžité zavedení 14 měsíční presenční doby nebo její zavedení již pro mužstvo odvedené v roce 1927. Branný výbor většinou svých členů rozhodl naopak, aby se vládní návrh čís. tisku 438 nezměněně stal skutkem.