Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Proti Antonínu Matuškovi a Františku Grohovi bylo zahájeno přípravné vyšetřování, proti Eduardu Březinovi, Antonínu Malíkovi, Adolfu Ochvatovi, Emilu Šimkovi a Jos. Uherkovi přípravné vyjednávání pro podezření ze zločinu podvodu, jehož se prý dopustili tím, že spolupůsobili po vzájemném dorozumění při padělání listin, pomocí jichž provedeny byly v době od února 1924 do konce června 1925 v Praze úpisy na IV. státní půjčku na jméno Lidové záložny v Přívoze a to jednak privilegovaně a jednak neprivilegovaně. (Privilegovaně bylo upsáno 7,459.500 Kč, neprivilegovaně pak 15.624.675 Kč.) Lidová záložna v Přívoze podala totiž ministerstvu financí v březnu 1925 žádost o povolení privilegovaného přípisu IV. státní půjčky na podkladě nominale 5.420.000 Kč váleč. půjček podle § 23 zák. č. 216 z r. 1924. V žádosti uvedla, že v letech 1917 - 1920 poskytla celé řadě členů zápůjčku, k jejímuž zajištění převzala do depa mimo jiné též rakouské válečné půjčky v celkovém obnosu nom. 5,420.000 Kč. Následkem všeobecného poklesu kursu téměř všech papírů v r. 1923 a v roce běžném staly se jistoty dlužníky poskytnuté nedostatečnými a pokud pozůstávaly pouze z válečných půjček téměř bezcennými. Ústav prý žádal od všech dlužníků zaplacení nebo nové záruky, většinou však bezvýsledně, což prý jest zcela pochopitelno, uváží-li se, že klientela ústavu pozůstává z lidí hospodářsky slabých, u nichž i z národnostních důvodů nutno dbáti zvláštních ohledů. Ministerstvo financí vyzvalo Lidovou záložnu, aby žádost doložila bilancí za rok 1924, specifikovaným výkazem jednotlivých lombardních dlužníků, prohlášením představenstva podepsaným všemi jeho členy, že osobně ručí za to, že lombardní pohledávky ve výkazu uvedené jsou nedobytnými vzhledem k majetkovým poměrům jednotlivých dlužníků resp., že vymáhání jejich by znamenalo pro lombardního dlužníka hospodářskou zkázu, konečně prohlášením, že se záložna podrobuje k prozkoumání svých údajů případné revisi obchodních knih osobami ministerstva financí k tomu určenými.

Lidová záložna v Přívoze žádané doklady ministerstvu financí dne 28. března 1925 zaslala. Prohlášení toto podepsali 4 členové představenstva, mezi nimi A. Matušek. Na podkladě těchto dokladů obíralo se ministerstvo financí žádostí Lidové záložny v Přívoze meritorně. A uváživši finanční situaci tohoto ústavu, nemělo zásadních námitek proti povolení privilegovanosti válečných půjček převzatých od dlužníků neprivilegovaných a povolilo na sanaci záložny privilegovaný úpis IV. státní půjčky na podkladě nominale 3,031.200 Kč. Dále povolilo ministerstvo financí lidové záložně v Přívoze výnosem ze dne 29. dubna 1920 privilegovaný úpis IV. státní půjčky na podkladě válečných půjček nominale 1,824.800 Kč, celkem tedy na podkladě nom. 5,420.000 Kč. Mohla tudíž Lidová záložna upsati privilegovaně jenom nom. 4,065.000 Kč IV. stát. půjčky, avšak upsala celkem nom. 7,459.500 Kč, t. j. o 3,394.500 Kč IV. státní půjčky více, nežli jí bylo povoleno.

Konaným šetřením bylo podle zprávy zemského trestního soudu v Praze zjištěno, že údaje Lidové záložny v Přívoze o zápůjčkách, krytých lombardem válečných půjček v celkovém obnosu 5,420.000 Kč nebyly pravdivé, nýbrž právě naopak, že Lidová záložna v Přívoze neměla vůbec ani vlastních ani lombardovaných válečných půjček. Dále bylo zjištěno, že seznam lombardních dlužníků ministerstvu financí předložený byl padělán, že opis rozvážného účtu za rok 1924 byl rovněž padělkem a tak z privilegovaných úpisů, které byly lstivým způsobem provedeny na jméno Lidové záložny v Přívoze Bratrství a Svépomoci, vzešla celková škoda státu záležející ve vydání 5% slosovatelných dluhopisů IV. státní půjčky jako protihodnoty neprávem privilegovaně valorisovaných válečných půjček per 7,459.500 Kč nom. a v hotovosti proplacených 5% úroků ze splatných kuponů, počínajících emisním kuponem k 1. červenci 1925 do kuponů běžných k 1. lednu 1927 částkou 708.557 Kč. Aby pode jménem Lidové záložny v Přívoze jako upisovatelky mohla býti nezávadně upsána IV. státní půjčka, musila by tato záložna býti podle § 1 a 7 odst. 2. zák. č. 417 z r. 1920 vlastníkem složených dluhopisů válečných půjček v úhrnném obnosu nom. Kč 20,832.900. Ale zjištěno bylo, že Lidová záložna v Přívoze měla k 28. říjnu 1918 v majetku pouze nom. 200 Kč válečných půjček a že po 8. říjnu 1918 žádných nekoupila ani nedovezla. Byl tedy stát, jenž upisovací přihlášky k neprivilegovaným úpisům schvaloval, uveden úmyslně v omyl a československý erár utrpěl tak škodu vydáním 3 a ¹/₂% IV. státní půjčky v nom. Kč 15,624.675 s věcnou úrokovou službou.

Podle žádosti zemského trestního soudu v Praze bylo účastenství při těchto trestních činech se strany posl. Václava Sladkého prý následující: Posl. Václav Sladký setkal se prý začátkem r. 1924 na nádraží ve Svinově s Jos. Uherkem a říkal mu, že ústřední výkonný výbor strany národně-socialistické poskytne Lidové záložně v Přívoze na dluh časopisu "Moravsko-slezské Listy" nějaký peníz, který prý se vyzíská na nějaké bursovní transakci, že se jedná o věc naprosto reelní, která prý republice a straně prospěje a že v té příčině obdrží Uherek ze sekretariátu pražského ústředí dopis, kdy se má s Ant. Matuškem dostaviti do Prahy; při tom prý posl. Václav Sladký Uherkovi zvláště připomněl, aby nezapomněl s sebou přivézti razítko Lidové záložny v Přívoze. Jak Uherek, tak Matušek byli dopisem senátora Šolce vyzváni, aby se dostavili do pražského sekretariátu strany s razítkem Lidové záložny v Přívoze. Vyzvání tomuto vyhověli a tu jim byly předloženy bianco blankety upisovacích přihlášek, které Matušek opatřil razítkem citované záložny jako upisovatelky a které Matušek a Uherek spolu podepsali. Upisovací přihlášky takto orazítkované a podepsané sloužily pak k úpisům na IV. státní půjčku.

Zemský trestní sond v Praze obvinil tedy posl. Václava Sladkého, že věděl o celé akci Grohově dříve než Matušek a Uherek, že také při ní pomáhal, když informoval Uherka a jeho vyzval, aby přivezl do Prahy razítko Lidové záložny v Přívoze, nad to ale že věděl i o průběhu celé akce, neboť on to byl, kdož přenesl na pokladnu Lidové záložny v Přívoze dne 19. února 1924 30.000 Kč jako první část zisku oné Grohovy akce ke krytí debetního účtu "Moravskoslezských Listů" u Lidové záložny v Přívoze a proto žádá za vydání poslance Václava Sladkého pro delikt shora uvedený. Kdyby toto obvinění prokázalo se pravdivým, běželo by zde o čin, který imunitou poslaneckou za žádných okolností nelze krýti. Ale posl. V. Sladký sám poslal dne 25. února 1927 z Opavy imunitnímu výboru poslanecké sněmovny přípis, v němž prohlašuje, že ve věci aféry Lidové záložny v Přívoze s váleč. půjčkami je si vědom své naprosté neviny, že mu záleží na tom, aby co nejdříve mohl obhájiti svou čest a prokázati svou nevinu a proto zdvořile prosí, aby žádosti zemského trestního soudu v Praze bylo s největším urychlením vyhověno a aby souhlas k jeho trestnímu stíhání byl dán beze všech průtahů.

Z obou těchto důvodů imunitní výbor, pojednav o celé této záležitosti, usnesl se navrhnouti slavné sněmovně, aby poslanec Václav Sladký k trestnímu stíhání pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 201 a) d), 203 resp. § 5 tr. z. byl vydán.