Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vláda, předkládajíc návrh zákona o stavebním ruchu, tisk čís. 851 posl. sněm. 1927, odvolala současně návrh bytového zákona, tisk čís. 460 posl. sněm. 1926, který byl předložen poslanecké sněmovně k ústavnímu projednání v červnu 1926 předešlou úřednickou vládou. Vládní návrh zákona o stavebním ruchu nemůže však býti považován za náhradu odvolaného návrhu bytového zákona. Svědčí o tom netoliko obsah nového návrhu zákona a jeho krátká účinnost, nýbrž také nepochybně důvodová zpráva k němu připojená. V ní vláda výslovně prohlašuje, že předkládajíc nový návrh zákona o stavebním ruchu, neopouští tím nikterak hlavní zásady návrhu bytového zákona předešlé vlády. Vláda v ní slibuje, že po ústavním projednání svého návrhu předloží pokud bude možno nejrychleji Národnímu shromáždění nový návrh bytového zákona, sledující týž konečný cíl společné a definitivní úpravy ochran nájemníků a stavebního ruchu jako odvolaný návrh minulé vlády. Nový návrh bytového zákona bude podle slibu vlády bráti zřetel na návrhy a námitky, podané k odvolanému návrhu, a ovšem také na změny nastalé zatím v poměrech, rozhodných pro stavební podnikání. Nutnost a účelnost dlouhodobého a definitivního vyřešení ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu uznává i sociálně-politický výbor ve své převážné většině, jak o tom svědčí také projevy z řad oposice. Sociálně-politický výbor klade veliký důraz na to, aby vláda předložila pokud lze brzy novou osnovu bytového zákona, očekávaje, že nová osnova, přinese mnohem vydatnější podporu stavebního ruchu. Sociálně-politický výbor při tom právem očekává, že vláda připravujíc tuto novou osnovu bytového zákona, bude dbáti nejen změny poměrů, způsobené ústavním schválením nového návrhu zákona o stavebním ruchu, nýbrž že také uváží všechny návrhy a náměty, projevené v sociálně-politickém výboru při jeho projednávání.

Vládní návrh zákona o stavebním ruchu zná především za účel podporovati stavební podnikání v nastávající stavební sezoně, ale nad to umožňuje také vykonati spolehlivě přípravy pro stavební sezonu 1928 tím, že účinnost nejdůležitějších ustanovení vztahuje na stavby dokončené do konce roku 1928. Účinné prostředky k podpoře stavebního podnikání vůbec spatřuje vládní návrh především v daňových a poplatkových výhodách a ve stavebních úlevách, poskytovaných všem stavebníkům bez rozdílu, a pak ve státní záruce za zápůjčky do druhého knihovního pořadí, poskytované pouze na stavby domů s malými byty pro osoby méně zámožné.

Vládní návrh obsahuje v hlavě šesté ustanovení, aby domům s malými byty po rozumu ustanovení o dani domovní bylo přiznáno 35leté a ostatním stavbám jen 20leté osvobození od domovní daně činžovní a třídní, spojené se stejně dlouhým osvobozením od přirážek k domovní dani vybíraných a od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného, pokud nemají povahu poplatků za zvláštní výhody nebo plnění se strany obcí a jich podniků. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu jest zevrubné odůvodněno, proč vládní návrh činí co do délky daňového osvobození rozdíl mezi stavbami domů s malými byty a ostatními stavbami. Jest to především snaha poskytnouti větší výhody stavbám domů s malými byty než ostatním stavbám, snaha vytrysklá z poznání, že novostaveb domů s malými byty jest nepoměrně více potřebí než domů s velkými byty nebo jinými místnostmi; pak poznatek získaný zkušeností, že daňové osvobození působí směrem snížení nájemného jen u domů stavěných pro vlastní potřebu a u domů, stavěných stavebními družstvy a jinými stavebníky obecně prospěšné povahy, zejména obcemi, tedy u staveb, které vládní návrh chce před jinými podporovati, ale že jest bez patrného vlivu na nájemné u staveb nemajících povahu domů s malými byty, působíc u těchto staveb především jako podnikatelský zisk nejen ve prospěch stavebníka, nýbrž i ve prospěch vlastníka stavebního pozemku. Přijal-li sociálně-politický výbor přes to návrh, aby davové osvobození bylo u staveb, které nemají povahy domů s malými byty, rozšířeno proti vládnímu návrhu z 20 let na 25 let, byl k tomu veden jenom úvahou, že odvolaný vládní návrh pomýšlel, u těchto staveb, ač ovšem za jiných poměrů, jak důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu správně vytýká, na osvobození 3leté. Sociálně-politický výbor byl si při tom vědom, že budoucí úprava daňového osvobození novostaveb mimo rámec zákona o daních přímých nesmí ztráceti se zřetele ustanovení o dočasném osvobození novostaveb od domovní daně, jak je bude obsahovati pro normální doby zákon o daních přímých. V důsledku prodloužení daňového osvobození u staveb, nemajících povahu domů s malými byty, ze 20 let na 25 let bylo také u úprav neobytných domů nebo jiných částí k účelům obývacím daňové osvobození prodlouženo proti vládnímu návrhu z 20 let na 25 let.

V ustanovení vládního návrhu o osvobození převodu stavebních parcel od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí byla provedena jedině ta závažná věcná změna, že právní nejistota o tom, zda převody stavebních parcel, uskutečněné v roce 1924, jsou od uvedené dávky osvobozeny či nic, byla rozřešena ve smyslu kladném.

Ostatní změny provedené sociálně-politickým výborem na ustanoveních vládního návrhu o osvobození od domovní daně a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí jsou více méně jenom povahy formální, a bude o nich blíže zmínka u jednotlivých paragrafů.

Ustanovení vládního návrhu o osvobození od převodního poplatku při převodu hotových domů a o osvobození listin a knihovních zápisů od poplatků nedoznala změny.

Ustanovení o stavebních úlevách, obsažená v hlavě sedmé vládního návrhu, namnoze převzatá beze změny ze zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, čís. 3 Sb. z. a n., osvědčila již v praxi svou účinnost. Ze změn v hlavě sedmé, na kterých se sociálně-politický výbor usnesl, budiž tu uvedeno pouze ustanovení, které splňuje starý požadavek organisací hájících zájmy zednických mistrů, aby ke stavebním komisím o stavbách obytných domů, na které bude žádáno za udělení státní záruky, podle hlavy páté vládního návrhu, mohl býti zván jako stavební znalec také zednický mistr, je-li sám k provádění těchto staveb oprávněn. Tím bude vyhověno také potřebě stavebníků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde jsou stavitelé jen ve větších místech.

O ostatních změnách v hlavě sedmé bude řeč u jednotlivých paragrafů.

Ustanovení hlavy páté vládního návrhu, jednající o státní záruce na stavby domů s malými byty, byla nejvíce předmětem kritiky sociálně-politického výboru. Vládní návrh obmezuje především celkovou sumu zaručených zápůjček na 120,000.000 Kč a určuje výši jednotlivé zaručené zápůjčky nejvýš 45% a výši zaručené zápůjčky a v knihovním pořadí předcházející zápůjčky nezaručené dohromady nejvýše 75% stavebního nákladu bez rozdílu, kdo jest stavebníkem, a bez rozdílu, zda jde o rodinný domek či o nájemní dům obytný. Staví do popředí rodinné domky o jednom malém bytě, na které chce v prvé řadě záruku udíleti; na nájemní domy pomýšlí se zárukou jen výjimečně, bude-li stavěti obecně prospěšné stavební sdružení. Vládní návrh postrádá vůbec ustanovení dosavadních zákonů o podpoře hospodářských budov a malých živnostenských, provozoven a o podpoře úprav neobytných domů k účelům obývacím. Nemá ani také ustanovení o zpětné účinnosti zákona, aspoň ve výjimečných zvláštního zřetele hodných případech, jak je měly všechny dosavadní zákony o stavebním ruchu. Tyto poměrně úzké hranice vytčené vládním návrhem pro státní záruku vysvětluje důvodová zpráva povinným zřetelem na rovnováhu ve státním rozpočtu, který nedovoluje zatěžovati státní rozpočet novými výdaji, spojenými s podporou stavebního ruchu, bez nových příjmů k jejich úhradě, a skutečností, že jde jen o krátkodobé provisorium. Sociálně-politický výbor nemohl neuznati stanovisko finanční správy státní, jak je důvodová zpráva vyjadřuje, a uvědomuje si, že předpokládajíc brzké předložení nové osnovy bytového zákona, vskutku jde jen o přechodnou úpravu podpory stavebního ruchu, považoval za nutné i možné spokojiti se s částkou 120,000:000 Kč, vymezenou pro úhrn zaručených zápůjček. Stejně však považoval sociálně-politický výbor za možné i za nutné, aby v rámci navržené částky 120,000.000 Kč byla státní záruka rozšířena nejen na větší okruh staveb, nýbrž také na větší okruh stavebníků, zejména však na obce, kterým v prvé řadě náleží starati se o byty pro nejchudší vrstvy obyvatelstva. Sociálně-politický výbor měl na mysli, aby záruka mohla býti udílena hlavně také na hospodářské budovy drobného zemědělce a na malé provozovny drobného živnostníka, staví-li se současně s rodinným domkem, a na úpravy domů poškozených živelní pohromou, jakož i na úpravy neobytných budov k účelům obytným; podnikané přídělci zemědělské půdy po rozumu zákona o pozemkové reformě. Rozšíření státní záruky také na stavby obecní považoval pak sociálně-politický výbor hlavně proto za nezbytné, že dosíci komunální zápůjčky u vlastní spořitelny jest obcím znemožněno zákonem ze dne 14. dubna 1920; čís. 302 Sb. z. a n., u zemských ústavů pak ve skutečnosti pravidelně velmi obtížno. Sociálně-politický výbor považoval dále za nutné, aby aspoň u nájemních domů byla hranice zadlužení prvou a zaručenou druhou hypotékou zvýšena proti vládnímu návrhu ze 75% na 80% stavebního nákladu, soudě, že požadavek, aby stavební družstvo investovalo z vlastních prostředků do staveb nájemních domů nejméně 25% stavebního nákladu, jest hledíc k majetkovým poměrům osob hledajících byty v družstevních domech příliš přísný, ba namnoze neproveditelný. Aby však zvýšením hranice zadlužení zaručenou zápůjčkou u nájemních domů nebylo zvýšeno risiko státu spojené s převzetím záruky, dal sociálně-politický výbor sám podnět k tomu, aby maximální výše zaručené zápůjčky byla snížena oproti vládnímu návrhu ze 45% na 40% stavebního nákladu, a to nejen u nájemních domů obytných, nýbrž i u rodinných domků.

Sociálně-politický výbor kvituje s povděkem, že nalezl u vlády pro všechny tyto své náměty na změnu ustanovení hlavy páté o státní záruce plné porozumění, a že mohl se dohodnouti s vládou také na slovním znění všech pozměňovacích návrhů.

Ustanovení hlavy prvé vládního návrhu, jednající o opatření stavenišť zejména vyvlastněním, doznala jenom nezávažných změn v několika paragrafech, o nichž bude později řeč. Za zvláštní zmínku na tomto místě stojí pouze změny § 3, odst. 5., a § 5, odst. 3., které obě mají za účel posíliti a lépe zajistiti ochranu soukromých pozemků před vyvlastněním.

Na konci této všeobecné části důvodové zprávy nelze nezmíniti se ještě o ustanoveních hlavy druhé vládního návrhu, jednajících o rozhodčích soudech mzdových v živnostech a podnicích stavebních. Po delším kolísání některých oposičních stran, jaké stanovisko k této instituci zaujmouti, přiklonilo se mínění většiny sociálně-politického výboru, složené ze zástupců vládní většiny i oposice, k názoru, sdílenému a podporovanému také vládou, že rozhodčí soudy mzdové přes své některé nedostatky tkvící v povaze věci a v nedokonalosti našeho právního řádu v oboru kolektivních smluv jsou institucí, která se v celku osvědčila, a že není patrné příčiny, aby nebyla obnovena.

V následujícím jsou podle jednotlivých paragrafů uvedeny změny, na kterých se sociálně-politický výbor usnesl, a připomínky, na které sociálně-politický výbor klade zvláštní důraz.

Ustanovení § 1, odst. 1. a 2., bylo doplněno poukazem na stavby uvedené v § 2, aby bylo vidno, že stát jest zmocněn prodávati státní pozemky za náhradu obecné jejich hodnoty jen na takové stavby, na které lze jiný pozemek také vyvlastniti.

Ustanovení § 2, odst. 2., bylo doplněno za účelem ochrany historických památek ustanovením, že nelze vyvlastniti pozemky, na nichž stojí budovy památkově cenné, které sice pro chatrný stav byly z užívání vyloučeny, které však lze řádnou opravou zachovati. V odst. 1. bylo vyvlastňovací právo rozšířeno ve prospěch staveb nutných menších provozoven konsumních nebo skladištních družstev.

V § 3, odst. 1. a 2., byli provedeny pouze stylistické změny. Odst. 5. byl doplněn ustanovením vytýkajícím, že při posuzování potřeby vlastníka pozemku pro vlastní živnost nebo hospodářství třeba dbáti také potřeby pozemku k zamýšlenému rozšíření živnosti nebo hospodářství, a že o důvodech vylučujících vyvlastnění pozemků bude vyžádati si výrok soudních znalců, pozvaných k místnímu šetření.

K § 5, odst. 3., bylo usneseno, aby ustanovení tohoto odstavce bylo vždy uvedeno přímo v pozvání k místnímu šetření.

Ustanovení § 9, převzaté beze změny ze zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n., přizpůsobeno bylo změněným poměrům vzhledem k tomu, že dávka z majetku a přírůstku na majetku byla ve většině případů již zaplacena.

Ustanovením § 28 podle vládního návrhu bylo pamatováno pouze na úhradu výloh spojených s prováděním ustanovení zákona o rozhodčích soudech mzdových a nikoli na úhradu osobního a věcného nákladu, spojového s prováděním celého zákona. Tomuto účelu vyhovuje změna § 28, záležející prosté v náhradě slov "výloh spojených s prováděním hlavy druhé" slovy "osobního a věcného nákladu spojeného s prováděním".

K § 29 připomíná se prohlášení zástupce vlády, že ministerstvo veřejných prací nepožaduje, aby stavební družstva, pro jejichž členy staví stát domy z výnosu odebraných stavebních losů, skládala se pouze ze státních a jiných veřejných zaměstnanců, že však byty v takových domech mohou býti pronajímány jenom státním nebo jiným veřejným zaměstnancům.

K četným návrhům na změnu ustanovení § 31 prohlásil zástupce vlády, že ustanovení tohoto paragrafu jsou doslovně převzata z vládního návrhu zákona o přímých daních, tisk čís. 706 posl. sněm. 1926, současně projednávaného v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, a že z důvodů právní jistoty nelze připustiti jiného znění těchto ustanovení v návrhu zákona o stavebním ruchu než v návrhu zákona o přímých daních. Vzhledem k tomuto prohlášení usnesl se sociálně-politický výbor na resolučním návrhu, uvedeném ke konci této zprávy, který obsahuje návrhy na změnu ustanovení § 136, odst. 2. a 5., cit. vládního návrhu zákona o přímých daních, jež sociálně-politický výbor považuje za plně odůvodněné. K odst. 7 se pak připomíná, že ustanovení tohoto odstavce nelze užíti na malý byt a malou provozovnu téhož živnostníka, které mohou býti spolu spojeny, a že podle slibu zástupce vlády bude v prováděcím nařízení k zákonu o stavebním ruchu na přípustnost spojení bytu s provozovnou u téhož živnostníka pamatováno.

K § 32 nutno především uvésti, že vypuštěn byl z vládního návrhu odst. 2. tohoto paragrafu, neboť, jakmile bylo dosaženo dohody s vládou, že rodinný domek smí také podle nového zákona míti i dva malé byty, nebylo potřebí zvláštní definice rodinného domku v novém zákoně, a pak, že ustanovení samostatného § 33 vládního návrhu bylo převzato do § 31 jako poslední odst. 4. Z úvah uvedených již ve všeobecné části této zprávy byl v odstavci 1, tohoto paragrafu okruh osob, kterým smí býti udělena státní záruka na nájemní domy obytné, rozšířen o obce. Nové znění tohoto odstavce zachovává jinak ráz, který mělo ustanovení odst. 1. ve vládním návrhu, podle něhož státní záruka má zpravidla a v prvé řadě býti udílena na stavby rodinných domků soukromých stavebníků a stavebních družstev, a teprve v druhé řadě na stavby nájemních domů obytných, podnikané obcemi a obecně prospěšnými stavebními sdruženími. Nový odst. 2. tohoto paragrafu rozšiřuje státní záruku také na úpravy domů poškozených živelní pohromou a na úpravy neobytných domů k účelům obytným, podnikané přídělci zemědělské půdy, čímž vyhověno naléhavému požadavku interesentů usedlých na venkově. Nový odst. 3. obsahuje ustanovení, známé z provádění všech dosavadních zákonů o stavebním ruchu, podle něhož lze se státní zárukou na stavbu rodinného domku uděliti záruku také na potřebné hospodářské místnosti a na stavbu potřebných hospodářských budov, staví-li se domek pro drobného zemědělce, nebo na stavbu malé provozovny, staví-li se domek pro drobného živnostníka.

Ustanovení § 33 je nové, aby státní záruka mohla aspoň v případech zvláštního zření hodných býti udělena i na stavby a úpravy, začaté v letech 1924 až 1927 před účinností nového zákona.

Ustanovení § 36 o výši zaručené zápůjčky a o hranici přípustného zadlužení domu bylo velmi sporné. Z úvah, také již uvedených ve všeobecné části této zprávy, byla přípustná výše státní záruky proti vládnímu návrhu snížena ze 45% na 40%, a za to přípustná výše zadlužení zvýšena aspoň u nájemních domů obytných prot, vládnímu návrhu ze 75% na 80% stavebního nákladu.

Ustanovení § 49 bylo přestylisovati podle návrhu ministerstva financí, neboť zákon čís. 242/1911 ř. z. a zák. čl. VI/1919 a LIII/1912, uváděné v §§ 49, 50 a 51, se podle čl. II, odst. 3., uváděcího ustanovení k svrchu již cit. vládnímu návrhu zákona o přímých daních; tisk čís. 706, zrušují počínajíc kalendářním rokem 1927.

Ustanovení §§ 50 a 51 jsou vzhledem k novému znění § 49, účinnému stejně také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zbytečná a musila býti proto z návrhu zákona vypuštěna.

V § 50 (§ 52 vládního návrhu) byla z důvodu nahoře již uvedeného doba daňového osvobození zvýšena z 20 na 25 let.

Ustanovení § 52 nahrazuje ustanovení §§ 54 a 55 vládního návrhu. Bylo již nahoře ve všeobecné části této zprávy uvedeno, proč ustanovení odst. 2. (dříve § 54 vládního návrhu) bylo rozšířeno také na převody stavebních parcel, uskutečněné v letech 1924. Upozorňuje se, že odst. 2. mluví o převodu pozemků na rozdíl od odst. 1., ve kterém je po vzoru dřívějších zákonů řeč o převodu stavebních parcel, to proto, aby osvobozeni v odst. 2. stanovené vztahovalo se nepochybně na převody pozemků vůbec bez rozdílu, má-li pozemek právní povahu stavební parcely či nic a je-li nezastavěný či zastavěný. Pro výměru zastavění jsou podle nového znění odst. 1. i 2. rozhodná netoliko ustanovení stavebních řádů, nýbrž i regulačních a parcelačních plánů, ke kterým musí stavební řád přihlížeti.

Ustanovení § 53 (§ 56 vládního návrhu), odst. 1., bylo v důsledku rozšíření záruky v § 32, odst. 1., i na stavby obcí rozšířeno také na převody domů, vystavěných obcemi.

Změna v § 57 (§ 60 vládního návrhu), odst. 3., jest pouze formální povahy za účelem přesnějšího označeni příslušného politického úřadu.

Změna ustanovení § 61 (§ 64 vládního návrhu), odst. 1., záležející v náhradě slov "stavební živnostník" slovy "osoba stavbu provádějící" má za účel vyjádřiti, že i civilní inženýr pro architekturu a stavby pozemní, který obecně se nepovažuje za živnostníka, provádí-li stavbu, jest za ni zodpověden.

Ustanovení § 62 (§ 65 vládního návrhu), odst. 1., bylo doplněno ustanovením, podle něhož při současné stavbě sousedních domů může stavební úřad dovoliti štítové zdi 15 cm silné.

Ustanovení § 63, odst. 2., podle něhož při nástavbách smějí býti schody v nejvyšších dvou patrech 1 m 10 cm široké, je nové a bylo vsunuto mezi odst. 1. a 2. z § 66 vládního návrhu.

O novotě § 68 (§ 71 vládního návrhu), odst. 3., připouštějící také zednické mistry jako stavební znalce ke stavebním komisím, byla již nahoře řeč.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu, tisk čís. 851, ve znění pozměněném výborem, dostalo se ústavního schválení.