Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Záruka státu může býti převzata i za stavební úvěr.

(2) Byl-li zaručen stavební úvěr v mezích prvé hypotéky, zaniká záruka udělením obývacího povolení.

(1) Zápůjčka zaručená podle § 34 musí býti na nemovitosti, na kterou byla udělena, zajištěna zástavním právem, a to pravidelně v druhém knihovním pořadí, a smí činiti, jde-li a stavbu rodinného domku, nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýše 75% a jde-li o stavbu nájemního domu, svobodárny nebo noclehárny obce neb obecně prospěšného stavebního sdružení, nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýš 80% stavebního nákladu řádně zjištěného.

(2) U obce může býti upuštěno od hypotekárního zajištění.

Převzetí záruky státem poznamená se při zaručené zápůjčce v pozemkové knize.

Zápůjčky zaručené státem mají sirotčí jistotu.

Záruka státu může býti převzata za zápůjčky do úhrnné částky 120,000.000 Kč.

(1) Vlastník domu jest povinen, aby nahradil státu všechny platy, které stát učinil na zápůjčku z důvodu záruky podle ustanovení § 34. Je-li náhrada zcela nebo z části nedobytná, může ji stát odepsati. Náhradu možno považovati za nedobytnou, je-li zřejmo, že provedení soudní exekuce musilo by zůstati bezvýsledné, poněvadž není exekučních předmětů nebo jsou tu pouze takové, jejichž nedostatečnost jest zřejmá pro jejich nepatrnou cenu, pro zástavní práva na nich již dříve jiným věřitelům příslušející nebo pro nároky, jež k nim jiným osobám příslušejí.

(2) O povinnosti k náhradě podle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Záruka státu podle § 34 nepomíjí, přejde-li nemovitost, na níž jest zaručená zápůjčka vložena, do vlastnictví jiné osoby.

Zaplatí-li stát zaručenou zápůjčku podle § 34, jest uspokojený věřitel povinen vydati ministerstvu sociální péče všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky, které má, a kvitanci a zaplacení zaručené zápůjčky, opatřenou svým ověřeným podpisem, podle níž se vloží převod zástavního práva s věřitele na stát.

(1) Na nemovitostech, na které stát poskytl podporu, může býti zapsán ve prospěch státu zákaz zcizení a zavazení a právo předkupní, které působí proti každému nabyvateli, dokud není zaručená zápůjčka umořena.

(2) Stát nevykoná svého předkupního práva a svolí ke zcizení nemovitosti, půjde-li o zcizení nemovitosti manželovi neb osobě, která jest se zcizovatelem příbuzná nebo sešvagřená v linii přímé nebo pobočné do druhého stupně.

(1) Vlastník nemovitosti, na kterou stát poskytl podporu, jest povinen, nehledíc k jiné újmě podle ustanovení této hlavy, zaplatiti ve prospěch státu pokutu do výše 10% zaručené zápůjčky, nesplní-li některou z povinností vložených mu podle ustanovení této hlavy nebo vládního nařízení vydaného podle § 48.

(2) O povinnosti k zaplacení pokuty dle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(3) Zaplacení této pokuty může současně s udělením podpory nebo později býti ve prospěch státu zajištěno zástavním právem na nemovitosti, na kterou byla podpora udělena.

Zákaz zcizení a zavezení a právo předkupní podle § 43 a zástavní právo za pokutu podle § 44 buďtež zapsány ve prospěch státu na návrh ministerstva sociální péče.

Právní poměry mezi státem a stavebníkem nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené udělením podpory podle ustanovení této hlavy, nejsou občanskými právními věcmi, a jsou tudíž spory mezi státem a vlastníky domů, vystavěných s podporou podle ustanovení této hlavy, vyloučeny z pořadu práva.

Rozhodnutí ministerstva sociální péče podle §§ 40 a 44 jsou vykonatelna soudní exekucí.

Vládním nařízením budou vydána bližší pravidla o provedení této hlavy.

(1) Úplné osvobození od domovní daně činžovní a třídní přísluší:

1. novým stavbám, přístavbám, nástavbám a přestavbám, které byly nebo budou stavebně dokončeny v letech 1926 až 1928, na dobu 25 let,

2. stavbám domů s malými byty, byly-li začaty v roce 1925 nebo později a stavebně dokončeny nejdéle do konce roku 1928, na dobu 35 let.

(2) Lze-li stavbu považovati za dům s malými byty či za jinou stavbu, budiž posuzováno podle platných ustanovení o dani domovní.

(1) Úpravám celých budov dosud neobytných nebo neobytných částí budov k účelům obývacím, provedeným v roce 1926 až 1928, poskytuje se úplné osvobození od domovní daně činžovní a třídní na dobu 25 let.

(2) Nadřízený úřad finanční může však na žádost z důvodu zvláštního zřetele hodných povoliti stejné osvobození též výše uvedeným úpravám, které byly provedeny v roce 1924 a 1925; žádost budiž podána u úřadu, který určí prováděcí nařízení, do tří měsíců po počátku jeho účinnosti.

Osvobození od státní daně činžovní a třídní zahrnuje v sobě na stejnou dobu též osvobození ode všech přirážek k těmto daním, jakož i od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), s výjimkou těch, které mají povahu poplatků za zvláštní výhody nebo plnění se strany obcí a jich podniků.

(1) Osvobození převodů stavebních parcel, uskutečněných v letech 1920 až 1923, od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí zůstává v platnosti, bude-li jich použito v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné ke stavbám uvedeným v § 49.

(2) Převody pozemků, uskutečněné v letech 1924 až 1927, jichž bylo nebo bude užito v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné ke stavbám uvedeným v § 49, jsou osvobozeny od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(3) Byla-li dávka zaplacena, jest ji bez úroků vrátiti.

(1) Převádí-li úplatně obec nebo stavební sdružení, které bylo ministerstvem sociální péče uznáno za obecně prospěšné, dokončenou stavbu, na kterou byla udělena podpora podle ustanovení hlavy páté tohoto zákona, na svoje členy, jest tento převod osvobozen od poplatku převodního.

(2) Stejné osvobození přísluší oprávněnému podnikateli staveb pro první úplatný převod v době 5 let a jinému stavebníku pro první úplatný převod v době 3 let od dokončení stavby, na kterou byla udělena podpora podle ustanovení hlavy páté tohoto zákona.

(3) Jde-li o přístavbu, nástavbu nebo částečnou přestavbu, jest osvobozena ta část hodnoty celé budovy, o níž se prokáže, že připadá na tyto částečné stavby.

(4) Ustanovení odst. 1. jest užíti obdobně také, převádějí-li se úplatně stavby domů s malými byty, na které byla udělena podpora podle zákonů čís. 281/1919 a čís. 92/1920 Sb. z. a n.

Ustanovení § 53, odst. 2. a 3., jest použíti obdobně i na novostavby a úplné přestavby domů, začaté po vyhlášení tohoto zákona a dokončené do konce roku 1928 bez podpory podle ustanovení hlavy páté, jde-li o stavby domy s malými byty podle ustanovení § 3.

Převádějí-li se stavby, na něž se osvobození podle §§ 53 a 54 vztahuje, společně se stavbami, na něž se toto osvobození nevztahuje, platí toto:

1. jsou-li všechny stavby podrobeny jen domovní dani činžovní, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, tím způsobem, že se hodnota všech převedených staveb rozdělí podle poměru celoroční, třebas nesplatné daně činžovní, připadající jednak na stavby, na něž se osvobození vztahuje, jednak na stavby ostatní;

2. jsou-li všechny stavby podrobeny jen domovní dani třídní nebo domovní dani činžovní a třídní, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, způsobem uvedeným pod čís. 1., při tom se však za základ položí sazby domovní daně třídní, které připadají na tyto stavby podle katastru;

3. nelze-li ustanovení čís. 1. a 2. použíti, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, soudním odhadem (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úředním odhadem), jejž jest povinen dáti na své útraty provésti poplatník, leč by se dříve s finanční správou o hodnotě dohodl;

4. ustanovení čís. 1, až 3. platí bez zřetele k tomu, zdali a jak byla hodnota staveb společně převedených mezi smluvními stranami rozdělena.

(2) Ustanovení odstavce 1., čís. 3. a 4., platí obdobně i tenkráte, jde-li o přístavbu, nástavbu nebo částečnou přestavbu, jako i převádějí-li se stavby, na něž se osvobození vztahuje, společně s jinými nemovitostmi, které nejsou stavbami.

Od poplatků jsou dále osvobozeny:

1. dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se zápůjček státem zaručených;

2. úvěrní listiny, dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se úvěru a zápůjček na provedení stavby, které knihovním pořadím předcházejí zápůjčky státem zaručené;

3. kvitance o úplném nebo částečném zaplacení zápůjček od poplatků osvobozených.

(1) Po dobu účinnosti ustanovení tohoto zákona pozbývají s obmezeními podle § 68 účinnosti předpisy všech stavebních řádů a statutů, pokud jsou nahrazeny ustanoveními této hlavy o úlevách. Povinnost stavebních úřadů hájiti v mezích předpisů stavebních řádů a statutů zájmy veřejné, se nemění.

(2) Po dobu účinnosti této hlavy nepůsobí § 106, pokud se týká zřizování nových obytných budov, ležících zcela mimo obvod obce, a staveb nad propůjčenými důlními měnami, pak § 25, odst. 2, a § 102, odst. 7., stavebního řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. z.

(3) Stavebním úřadem pro řízení a rozhodování o stavbách nad propůjčenými důlními měrami jest i ve Slezsku obec. Ke každé stavební komisi o stavbě nad důlními měrami musí býti zváni kromě ostatních interesentů také majitel důlního pole, zástupce revírního horního úřadu, a nemá-li obec svého technického úředníka, kvalifikovaného jako stavební inženýr nebo stavitel, i technik příslušného politického úřadu první stolice.

(1) Na pozemcích, jež nebyly pojaty do polohových plánů, a v obcích, které neopatřily si polohových plánů, lze stavěti, byly-li pozemky buď právoplatně parcelovány, anebo byla-li pro ně, pokud jsou i jinak k zastavění způsobilé, určena právoplatně čára stavební a úroveň, a dá-li se pro stavby takto vznikající dosíci v souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné, nepříliš nákladné a třebas jen prozatímní komunikace, jejíž udržovací náklady nebudou požadovány od obce, nýbrž budou jinak zabezpečeny.

(2) Ti, kdo hodlají žádati za vyvlastnění pozemku podle hlavy prvé tohoto zákona, mají právo žádati, aby jim byla s podmínkou, že vyvlastnění bule právoplatně povoleno, dáno povolení k parcelaci, anebo byla sdělena stavební čára a úroveň, aniž musí prokazovati svolení vlastníka pozemku. Vlastník má v řízení před úřady povolanými k rozhodování podle stavebních řádů nebo statutů postavení strany.

(1) Žádosti za povolení stavební buďtež stavebními úřady rozhodnuty nejdéle do 14 dnů.

(2) Nevydá-li stavební úřad rozhodnutí v předepsané lhůtě, provede řízení a rozhodne s konečnou platností k žádosti strany na náklad obce zemský politický úřad, který musí zachovati stejnou lhůtu.

(3) Pokud tento zákon mluví o obcích a stavebních úřadech obecních, platí ustanovení jeho i o městech se zvláštními statuty.

(4) Stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí prvé instance u ní k zemskému úřadu politickému, který svými stavebními orgány (§ 69) jest povinen rozhodnouti ve 14 dnech po předložení stížnosti instancí prvou.

(5) Obec jest povinna stížnost u ní podanou předložiti do 14 dnů zemskému politickému úřadu.

Do tří dnů po doručení stavebního povolení jest stavební úřad prvé stolice povinen vytýčiti stavební čáru a stanoviti úroveň nebo vydati žadateli k tomu potřebné pomůcky, dotýká-li se stavba čar uličních nebo silnice. Jinak tak učiniti může na nebezpečí a náklad obce stavebník, přibera oprávněného technického znalce.

(1) Za konstruktivní provedení, bezpečnou obyvatelnost a zdravotní nezávadnost ručí před úřady osoba stavbu provádějící, zodpovědná podle platných stavebních řádů a statutů.

(2) Stabilita stavebního projektu předloženého k úřednímu schválení za účelem povolení stavby budiž doložena řádnými výpočty podle předpisů o přípustném zatížení konstrukcí stavebních a dovoleném namáhání hmot.

(1) Každý dům budiž stavebním celkem pro sebe s vlastními zdmi štítovými. Při současné stavbě sousedních domů může stavební úřad dovoliti štítové zdi 15 cm silné.

(2) Volba stavebních hmot jest ponechána volnému uvážení stavebníka, nesmí však býti na újmu trvanlivosti a vzhledu budovy i jejího okolí. Krytí slámou při souvislých stavbách není dovoleno.

(1) Domy obytné mohou býti povoleny o pěti patrech, ač-li to není závadné z ohledů veřejných, anebo právoplatné zastavovací podmínky jinak neustanovují; světlou výšku lze snížiti v nich pro místnosti obytné a pracovní až na 2 m 60 cm, v podkroví až na 2 m 40 cm.

(2) Při nástavbách smějí býti schody v nejvyšších dvou patrech 1 m 10 cm široké.

(3) Pokud platné stavební řády a statuty obmezují výšku obytných domů jiným způsobem než přípustným počtem pater, zůstávají taková ustanovení nezkráceně v platnosti.

V podkrovních bytech dovoluje se zatížení podlahy pouze 150 kg na 1 m² a lze užíti vazných trámů jako stropnic, při čemž budiž účelně a vhodně bráněno šíření požáru.

(1) Klosety přípustno zřizovati v koupelnách, jsou-li tyto z předsíně přístupny a přímo větrány.

(2) Tam, kde není soustavné kanalisace, dovolena jest dočasně soustava žumpová.

V domcích rodinných netřeba zřizovati schodiště i chodby ohnivzdorné a uzavřené. Jich šířky i výšky mohou uchylovati se od předpisů dosavadních stavebních řádů a statutů.

Zřizování chodníků a dvorů dlážděných jest na žádost stavebníka odročiti na dobu pozdější.

(1) Ustanovení předchozích paragrafů této hlavy vztahují se jen na stavby obytných domů, které se provádějí s podporou podle ustanovení hlavy páté, a na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle této hlavy.

(2) Kdo nechce užíti úlev této hlavy, jest povinen provésti stavbu podle předpisů stavebních řádů nebo statutů.

(3) Na stavby obytných domů, prováděné s podrou podle ustanovení hlavy páté, jest vždy užíti ustanovení §§ 62 a 63; ke stavební komisí o nich musí obec, nemá-li sama technického úředníka, kvalifikovaného jako stavebního inženýra nebo stavitele, zváti jako stavebního znalce stavebního inženýra nebo stavitele nebo mistra zednického, byl-li by sám oprávněn stavbu prováděti. Ustanovení § 57, odst. 3., jest užíti na všechny stavby nad propůjčenými důlními měrami, vyjímajíc stavby státní a zemské (§ 102, odst. 1., stav. řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, čís. 26. z. z.).

(4) Pro jiné stavby zůstávají v platnosti předpisy stavebních řádů a statutů.

(1) Stavby podle ustanovení hlavy páté podporované podřizují se evidenci, ústřednímu dozoru a rozhodování ministerstva veřejných prací a ministerstva sociální péče.

(2) Zvláštní oddělení pro stavební ruch, zřízená v Praze, v Brně; v Opavě, v Bratislavě a v Užhorodě, rozhodují o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných jako konečná a výlučná instance odvolací. Těmto úřadům náleží ovšem povinnost uložená stavebním úřadům, aby v mezích stavebních řádů a statutů hájily zájmy veřejné.

(3) Jde-li o porušení ustanovení této hlavy neb ohrožený veřejný nebo státní zájem, jest přípustna mimořádná stížnost na ministerstvo veřejných prací.

Oddělením pro stavební ruch náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhala k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

(1) Oddělení pro stavební ruch mohou od majitelů, uschovatelů nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoliv požadovati, když je zřejmo, že jsou udržovány z ohledů spekulačních, a mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty byly zabezpečeny.

(2) Aby opatřiti mohla stavební hmoty jiné k provedení stavby nutné potřeby, mají též právo kdykoli prohlížeti všechny podniky, které vyrábějí, dodávají nebo dopravují stavební hmoty anebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, šetříce ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Přednosty oddělení pro stavební ruch v Praze, Brně, Opavě, Bratislavě a Užhorodě jmenuje vláda z úředníků zemských a státních. Ostatní personál přiděluje zemský politický úřad.

Rozhodnutí, jež oddělení pro stavební ruch v druhé instanci učiní, jest vydávati stranám jménem zemského politického úřadu, který jest povinen rozhodnouti do 14 dnů.

Působnost zemského politického úřadu podle §§ 59, 72 a 73 vykonává na Slovensku oddělení pro stavební ruch v Bratislavě, v Podkarpatské Rusi civilní správa.

(1) Úmluvy, které směřují ke společnému stanovení nepřiměřených cen za stavební hmoty a dovoz jejich, jsou zakázány.

(2) Ustanovení obsažená ve smlouvách o dodání stavebních hmot, jimiž se určují ceny, zakládající se na úmluvách uvedených v odst. 1., jsou neplatná.

Reversy vydané podle čl. 1., odst. 2., zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 211 Sb. z. a n., a zákona ze dne 23. května 1919, čís. 277 Sb. z. a n., pozbývají závaznosti.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ustanovení hlavy druhé a sedmé tohoto zákona pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1928.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři sociální péče, financí a veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.

Sociálně-politický výbor doporučuje, aby domy s malými byty a malými provozovnami po rozumu § 136, odst. 2., vládního návrhu zákona o přímých daních, tisk čís. 706 posl. sněm. 1926, projednávaného v rozpočtovém výboru, byly na roveň postaveny domy obsahující jenom provozovny drobných živnostníků, a aby za domy s malými byty a malými provozovnami byly považovány také hostince a budovy nadační uvedené v odst. 5. cit. ustanovení, jsou-li u nich jinak plněny podmínky odst. 2. cit. § 136, a usnáší se, aby tento resoluční návrh byl postoupen rozpočtovému výboru se žádostí, aby na něj vzal zřetel při projednávání svrchu uvedeného vládního návrhu.

Rozpočtový výbor projednav ve schůzi dne 8. břevna 1927 vládní návrh zákona o stavebním ruchu a změny, na kterých se usnesl sociálně-politický výbor ve schůzi dne 3. března 1927, přijal návrh zákona ve znění usneseném sociálně-politickým výborem.

Rozpočtový výbor prozkoumav otázku úhrady státních výdajů spojených s prováděním tohoto zákona soudí, že pro rok 1927 nevyžádá si provádění ustanovení zákona o státní záruce podle povahy věci žádných zvláštních nových výdajů, které by nemohly býti ohrazeny z rozpočtového úvěru ministerstva sociální péče v kap. XVII, titul 1, § 3, položka 3. V rozpočtech na příští léta bude ovšem musit býti na úhradu pamatováno.

K ustanovením §§ 5 a 11 rozpočtový výbor považuje za nutné připomenouti:

K § 5, odst. 2., vyslovuje rozpočtový výbor přesvědčení, že, střetne-li se ve vyvlastňovacím řízení soukromý zájem vyvlastnitele s veřejným zájmem, který se váže k vyvlastňovanému pozemku, na příklad při vyvlastňování pozemku, na němž by se dalo těžiti uhlí, rudy a pod., bude tento veřejný zájem náležitě uvážen a chráněn.

U § 11 vzal výbor na vědomí prohlášení zástupce vlády, že ustanovením tohoto paragrafu neruší se práva nabytá podle starších zákonných ustanovení o vyvlastňování pozemků pro stavební účely.

Resoluční návrh, přijatý sociálně-politickým výborem k § 31 vládního návrhu, rozpočtový výbor vzal na vědomí a usnesl se, projednati jej v souvislosti s vládním návrhem zákona o přímých daních, tisk čís. 706 posl. sněm. 1926.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu, tisk čís. 851, ve znění, jak se na něm usnesl sociálně-politický výbor ve schůzi dne 3. března 1927, dostalo se ústavního schválení, a přijata resoluce rozpočtovým výborem usnesená.

"Vláda se žádá, aby na ony peněžní ústavy, jež formou svých obchodů jsou způsobilé k poskytování dlouhodobých úvěrů (hypoték), zejména spořitelny, pojišťovací ústavy a banky, co nejvíce působila, aby své peněžní prostředky větší měrou než až dosud činily, věnovaly k oživení ruchu stavebního a tím k odstranění bytové nouze."