II. volební období. | 3. zasedání. |
Volební právo vojenských osob v republice
Československé vzniklo jako důsledek politických
poměrů absolutně výjimečných,
které ve srovnání a politickým vývojem
v jiných státech evropských jsou zcela odlišné.
Vojenské části po rozpadu armády rakouské
byly složeny pouze z Čechoslováků a
byly pravidelnou brannou mocí Čsl. republiky, měly
po převratu právo a přímo povinnost
účastniti se základních prací
na budování republiky.
Udělení hlasovacího práva vojenským
osobám bylo zjevem zvláštním, a ačkoliv
nejednalo se o brannou moc, úplně organisovanou,
která zaručuje bezpečnost státu proti
nepřátelům vnějším a vnitřním,
přece byly zákonem a nařízeními
stanoveny meze aktivní účasti osob vojenských
na volbách, a tak volební právo vojenských
osob stalo se odlišným od volebního práva
ostatních osob.
Výjimečné poměry, za kterých
bylo volební právo osobám vojenským
uděleno, zákonná opatření a
nařízení vládní, jimiž
mělo býti zamezeno výtržnostem při
aktivní účasti vojenských osob na
volbách, dobrovolná veřejná dohoda
politických stran o zdržení se politické
agitace ve vojsku zdály se nasvědčovati tomu,
že volební právo, případně
účast vojenských osob na volbách nebude
míti škodlivých vlivů na vojsko a neporuší
základních principů jeho organisace a principů
ideových, na kterých spočívá
bezvýhradný a po výtce zásadní
úkol služby vojska státu a pro stát.
Pozorování, která však byla učiněna
ve vojsku po udělení volebního práva
osobám vojenským, ukázala, že především
zklamaly tyto předpoklady samy. Výjimečné
poměry budování státu nepřinesly
do vojska zodpovědné vědomí důležitosti
vážné účasti na této tvůrčí
práci, nýbrž vojenská masna přijala
volební právo ve velké většině
jako možnost projevu a protestu proti těžkým
povinnostem vojenským, které nesla na sobě
pro zájem státu. Meze, uložené aktivní
účasti vojenských osob na volbách
zákonnými opatřeními a nařízeními,
jako zákazy politických projevů, účasti
na politických schůzích, táborech,
demonstracích a průvodech, zákaz nošení
politických odznaků atd. byly hromadně překročovány
a všeobecně nebyly respektovány. Dohoda politických
stran o zdržení se politické agitace ve vojsku
nebyla dodržena a vojsko vystaveno nejprudší
agitaci stranické. Tím byl fakticky zlomen chráněný
význam výjimečného postavení
vojska ve státě a aktivní účast
vojenských osob na volbách způsobila velmi
těžké otřesení kázně,
ducha a spolehlivosti branné moci Československé
republiky.
Tyto zkušenosti ukázaly, že volební právo
osob vojenských je v zásadním odporu se základními
principy vojenské organisace, činí ji neschopnou
splniti spolehlivě a přesně úkoly,
které má branná moc ve státě
a vůči státu. Vojsko se míjí
se svým účelem a na úkor státu
aspoň přechodně nabývá vlivu
ve vojsku ta neb ona politická strana. V každém
případě vojsko se vystavuje těžké
krisi, která za nebezpečných okolností
může se státi i krisí celého
státu. Nebezpečí následků aktivní
účasti vojenských osob na volbách
pro pravidelnou brannou moc je dalekosáhlé.
Veden těmito důvody usnesl se ústavně-právní
výbor doporučiti slavné sněmovně
vládní návrh po provedení jedné
změny návrhu, která je čistě
formálního rázu, ku přijetí.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Do stálých seznamů voličských
zapisují se a do zákonodárných sborů
a do všech zastupitelských sborů, do kterých
se volí podle seznamů těch, voleny býti
mohou osoby povolané k činné službě
vojenské podle §§ 22, 23, 27 a 28 branného
zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb.
z. a n., vyhovují-li jinak zákonným podmínkám.
(2) Ostatní vojenské osoby v činné
službě a aktivní osoby četnictva nezapisují
se do stálých seznamů voličských,
nemohou voliti a býti voleny; rovněž nemohou
voliti osoby v odst. 1 uvedené.
(1) Budou-li osoby uvedené v odst. 2 věta 1. §u
1. propuštěny nebo vystouplí-li z činné
služby, zapíší se dodatečně
do seznamů voličských, vyhovují-li
jinak zákonným podmínkám kromě
tříměsíčního bydlení.
(2) Předseda reklamační komise zařídí
po usnesení reklamační komise, jím
svolané, zápis osob v § 2, odst. 1. uvedených
na podkladě vojenských (úředních)
dokladů jemu předložených; z úřední
moci škrtne osoby, které nemají býti
zapsány v seznamech podle § 1, odst. 2.
Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
Ustanovení dosavadních zákonů, pokud
tomuto zákonu odporují, pozbývají
platnosti.
Zákon tento nabývá účinnosti
1. den po vyhlášení; provede jej ministr vnitra
v dohodě s ministrem národní obrany.