Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zruší-li se zdejší akciová společnost tak, že převede veškerá svá aktiva a pasiva na jinou zdejší akciovou společnost, již existující, za akcie této akciové společnosti (fuse), jest případný převod nemovitostí osvobozen jak od poplatku immobilárního, tak i od poplatku vkladního.

Ustanovení předchozího paragrafu platí tehdy, jestliže za podmínek tam uvedených splyne se zdejší akciovou společností, již existující, společnost s ručením obmezeným, dále přemění-li se kterýkoliv zdejší veřejně účtující podnik nebo společnost s ručením obmezeným nebo právovárečné měšťanstvo ve společnost akciovou, nově zřízenou, konečně zruší-li se zdejší společnost s ručením obmezeným tak, že převede svá aktiva i pasiva na jinou zdejší společnost s ručením obmezeným za nové obchodní podíly této společnosti s ručením obmezeným.

(1) Ze všech nově vydaných akcií jakož i ze všech nových podílů společnosti s ručením obmezeným (§ 1 a 2 tohoto zákona) dlužno zapraviti poplatek podle saz. pol. 91/55-B 2 a) zákona ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z., obsahujícího některé změny poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, a podle lit. b) § 6 zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poplatek podle saz. pol. 89-I B bod 2 a) poplatkových pravidel a podle §u 6 lit. b) vládního nařízení ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n., kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích), resp. poplatek podle §u 6, lit. d) zák. č. 31/1920 Sb. z. a n.

(2) Do těchto poplatků započtou se poplatky, které zrušená společnost akciová nebo s ručením obmezeným. svého času zapravila podle citovaných zákonných ustanovení nebo podle saz. pol. 91/55 B 2 c) zák. č. 89/1862 ř. z. ze svých akcií nebo podílů.

(3) Jestliže po rozumu § 2 ve společnost akciovou se přemění podnik jiného právního útvaru než jak v předešlém odstavci uvedeno, započte se do poplatku z akcií stupnicový poplatek z příslušné!společenské smlouvy; při těžířstvech, založených po 31. lednu 1920 (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po 30. červnu 1920) započítá se poplatek podle §u 6 lit. c) zák. č. 31/1920 Sb. z. a n., a vlád. nař. č. 403/1920 Sb. z. a n.

(4) Podmínkou započítání po rozumu obou předchozích odstavců jest, že strany prokáží, že poplatky, které se mají započísti, byly skutečně zaplaceny.

(5) Nevydá-li akciová společnost při fusi nových akcií, jest podrobena poplatku podle saz. pol. 91/55-B-2 a) zák. č. 89/1862 ř. z. a §u 6, lit. b) zák. č. 31/1920 Sb. z. a n. resp. saz. pol. 89/I B 2 a) poplatkových pravidel §u 6, lit. b) vlád. nař. č. 403/1920 Sb. z. a n., ryzí hodnota celkového přínosu zaniklého podniku; do tohoto poplatku se pak započtou poplatky stupnicové nebo poplatky podle § 6 citovaného zákona resp. vládního nařízení, které zaniklý podnik ze své společenské smlouvy zaplatil.

(1) Základem poplatku z. vydání nových akcií jest jmenovitá hodnota těchto akcií.

(2) Je-li však emisní cena vyšší než hodnota jmenovitá, jest základem poplatku cena emisní; ta se řídí protihodnotou, připadající na jednotlivou akcii.

(3) Při splynutí dvou akciových společností se určuje protihodnota takto:

a) emisní cena akcií, dávaných výměnou za akcie splynuvší společnosti, se řídí kursem, kterým byly akcie, vzaté z oběhu, znamenány na Pražské burse v den, kdy nabídka fuse, usnesená pravoplatně valnou hromadou jedné ze zúčastněných akciových společnosti byla pravoplatně přijata valnou hromadou druhé akciové společnosti; nebylo-li toho dne žádného záznamu, jest rozhodným poslední záznam předchozí, ale ne starší jednoho měsíce;

b) jestliže akcie splynuvší společnosti na Pražské burse znamenány nebyly, nebo je-li jejich poslední bursovní záznam starší jednoho měsíce, řídí se emisní cena nových akcií jmenovitou hodnotou akcií, vzatých z oběhu. Jak finanční správa, tak i poplatník mohou však v těchto případech požádati Pražskou bursu, aby akcie splynuvší společnosti odhadla nebo mohou dáti zjistiti jejich cenu soudním odhadem.

Strany jsou povinny předložiti finančním úřadům veškeré doklady, jichž je potřebí, aby potřebný základ vyměřovací, zejména emisní cena nových akcií, mohla býti řádně zjištěna.

Jestliže zdejší společnost s ručením obmezeným se přemění v hospodářské a výdělkové společenstvo podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství, nebo ve společenstvo podle jedenáctého titulu I. oddílu zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu, anebo jestliže dvě neb více zdejších společenstev, zřízených po rozumu citovaných zákonných ustanovení nebo zák. čl. XXIII/1898 o hospodářských a živnostenských úvěrových společenstvech, splynou ve společenstvo jedno, jest příslušná společenstevní smlouva poplatku prosta, pokud se vztahuje na zpoplatněné jmění, které náleželo zaniklému sdružení již před přeměnou nebo fusí; mimo to knihovní převody, které jsou důsledkem těchto právních jednání, jsou osvobozeny od poplatku vkladního.

Je-li zdejší podnik, podléhající veřejnému účtování, spořitelnou a jestliže s ním se schválením státní správy splyne jiná spořitelna, zejména ve smyslu §u 21 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen, anebo jiný, veřejně účtující peněžní ústav, jsou veškeré majetkové převody, které v sobě takovéto splynutí zahrnuje, od poplatků osvobozeny; rovněž knihovní převod vlastnického práva nebo jiných věcných práv jest osvobozen od poplatku vkladního.

Dojde-li při splynutí podniků po rozumu tohoto zákona k převedu pojistné podstaty z náhradního ústavu podniku zrušeného na všeobecný pensijní ústav nebo na jiný náhradní ústav (§ 70 cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. o pensijním pojišťování zřízenců ve znění upraveném zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., jehož působnost byla na Slovensko a Podkarpatskou Rus rozšířena zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 484 Sb. z. a n.), jsou veškeré majetkové převody, které v sobě tato transakce zahrnuje, ode všech poplatků osvobozeny; rovněž knihovní převod vlastnického práva nebo jiných věcných práv jest osvobozen od poplatku vkladního.

Totéž platí obdobně i při přeměně prvního útvaru podniků po rozumu tohoto zákona.

Poplatková povinnost ekvivalentní se transakcemi, předsevzatými po rozumu §§ 1, 2, 6, 7 a 8 neporušuje.

Při převodní nemovitostí nebo podílů na nemovitosti, uskutečněném při transakcích podle tohoto zákona, nepředpisuje a nevybírá se obecná dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(1) Tento zákon, jehož provedení se ukládá ministru financí, působí ode dne 1. ledna 1927.

(2) Účinnost jeho se končí dnem 31. prosince 1928.

(3) Po tomto dni bude lze jeho ustanovení použíti jen tehdy, bude-li do konce roku 1928 podána u příslušného správního úřadu žádost za definitivní povolení k zřízení nové akciové společnosti nebo za schválení zvýšení akciového kapitálu pro fusi. Ustanovení §u 6 týkající se přeměny společnosti s ručením obmezeným ve společenstvo platí nadále, když do konce prosince 1928 bude podána žádost za poznámku zamýšlené přesněny podle § 2 zákona ze dne 10. prosince 1924, 279 Sb. z. a n. o přeměně společností s ručením obmezeným v družstva. Ustanovení § 7 platí nadále, jestliže do konce prosince 1928 bude podána státní správě žádost za schválení fuse se spořitelnou. V ostatních případech budou ustanovení tohoto zákona platiti, bude-li v uvedené lhůtě u příslušného úřadu podána žádost za zápis útvaru nového nebo, není-li takového zápisu, oznámení o likvidaci útvaru splynuvšího, konečně, pokud při fusi nedojde k likvidaci, bude-li v téže lhůtě podána žádost za výmaz útvaru zaniklého.

Účinnost zákona ze dne 1. července 1923, č. 151 Sb. z. a n. o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně právovárečných měšťanstev ve společnosti akciové, byla s jistými modifikacemi tohoto původního zákona prodloužena tím způsobem, že veškeré berní úlevy zákonem tímto přiznané, platí nadále, jestliže strany přivedly předběžná jednání, nutná k provedení fuse nebo přeměny svého právního útvaru do takového stadia; že do konce roku 1926 byly s to podati u příslušného úřadu žádosti uvedené blíže v § 1 zákona ze dne 1. července 1926 č. 124 Sb. z. a n., kterým se účinnost zákona ze dne 1. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 2. července 1924, č. 163 Sb. z. a n. prodlužuje a doplňuje ustanoveními o společnostech komanditních a okresních hospodářských záložnách.

Neměla by tedy fuse a přeměna právních útvarů dnem 1. ledna letošního roku počínajíc požívati žádných berních úlev, leda že by šlo výminečně o případy, kdy tyto úlevy byly včasným podáním některé ze zmíněných žádostí zachyceny.

Do tohoto stavu věcí byl však učiněn průlom, a to nejprve zákonem ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n., kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n. o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost. Podle ustanovení tohoto zákona jsou převody souborů věcí a práv při fusích nebo při přeměně právních útvarů podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, jakož i při přeměně právovárečných měšťanstev ve společnosti akciové od těchto daní osvobozeny, a to po celou dobu trvání zákona o dani z obratu a dani přepychové, t. j. do 31. prosince 1929.

Daleko závažnějším momentem však jest, že vládní návrh zákona o daních přímých (tisk č. 706 z r. 1926) v §u 80 odst. 2. poskytuje dřívější osvobození od dodatečného zdanění reserv zvláštní daní výdělkovou při fusích podle obchodního práva a přeměnách právních útvarů tam vypočtených, bez dalšího časového omezení, a to počínajíc dnem navrhované účinnosti nového zákona (t. j. 1. ledna letošního roku).

Podle důvodové zprávy má takto býti umožněno podnikům splynutí s podniky jinými nebo přeměna jejich právní formy ve formu jinou; dodatečné zdanění reserv nastane v těchto případech jen tehdy, užije-li se jich v pozdější době k účelům poplatným.

Z kruhů poplatnictva poukazuje se nyní k tomu, bude-li navrhované osvobození od zvláštní daně výdělkové uzákoněno, nedosáhne se vytčeného cíle (t. j. umožnění fusí a přeměna právního útvaru), nebude-li osvobozovací ustanovení §u 80 odst. 2. osnovy zákona o přímých daních doplněno poskytnutím úlev též na poli práva poplatkového a dávek obecních.

Leč musí se přiznati, ze osvobození od dodatečného zdanění reserv zvláštní daní výdělkovou neznamená osvobození pro vždy, nýbrž jen odsunutí platební povinnosti, poněvadž zdanění nastane, jakmile se reserv těchto použije k účelům poplatným, kdežto osvobození fusí od poplatku znamená ztrátu nároku na poplatek vůbec. Poněvadž se pak fuse dějí nejen z důvodů sanačních, nýbrž i z důvodů rozšíření podnikové base, přinášející sloučenému podniku úsporu na dani obratová a v konkrétním případu je těžko rozhodnouti, je-li fuse sanační, doporučuje se ponechání rozřešení otázky, jak dalece sluší se stanoviska poplatkového práva favorisovati fuse, nastávající reformě poplatkového práva.

Stanovisko zaujaté v zákoně a dani z obratu, pokud bez zřetele na důvod fuse přiznává osvobození po celou dobu trvání zákona, nemůže býti pro obor poplatkového práva prejudicielním, poněvadž tato konsumní dávka má na mysli v první řadě zdanění oběhu jednotlivých statků, nikoli však převody celých komplexů majetkových, které nemají za účel býti obratovou fasí produkčního a cirkulačního procesu.

Výjimečné hospodářské poměry, pro které byl vydán původní zákon č. 151/1923 Sb. z. a n., trvají podnes, a proces slučování podniků, související s přechodem od hospodářství národního k hospodářství světovému není možno považovati za ukončený; to platí zejména pro obor bankovnictví, kde snaha po lepší organisaci je stále ještě v proudu a jediným prostředkem jeho konsolidace je právě slučování drobnějších, života méně schopných podniků v celky větší, které jsou s to lépe plniti své důležité národohospodářské poslání. Tyto ohledy vedly vládu k tomu, aby výhody poplatkové a osvobození od obecní dávky z přírůstku na majetku při fusích a přeměnách právních útvaru podniků přiznala na další 2 roky; činí tak ve formě zákona nového, poněvadž pouhé prodloužení zákona průběhem doby několikráte modifikovaného, a nyní nad to novelou zákona a dani z obratu a daňovou reformou částečně zastaralého, nepřispělo by nikterak k přehlednosti a jasnosti nového zákona.

Text nového zákona jest však zásadně shodný s textem zákona dosavadního v posledním jeho znění, pokud pak přece vykazuje tu a tam odchylky, jde tu - jak později blíže bude vyloženo - jen o lehčí stilisaci, nebo o změny, způsobené dnešním slovem zákonné úpravy daně z obratu (vypuštění ustanovení § 11 zák. č. 161/23 Sb. z. a n.), nebo budoucím stavem zákonné úpravy daní přímých (vypuštění ustanovení §§ 8, pak 13 až 15 cit. zák., dále ustanovení § 3 zák. č. 124/26 Sb. z. a n.).

S hlediska všeobecného sluší pak ještě dodati, že co do míry úlev poplatkových, trvá osnova na zásadě, přijaté původním zákonem č. 161/1923 Sb. z. a n., a přiznává úplné osvobození jen spořitelnám, družstvům a převodům podstat pojistných, poskytujíc v případech ostatních jen dřívější úlevy. Praxe totiž ukázala, že dosavadní výměra poplatkových úlev sledovanému účelu plně vyhovovala, neboť poplatky, pokud při fusích a přeměnách právních útvarů přicházely vzhledem k osvobozovacím ustanovením zákona č. 151/1923 Sb. z. a n., vůbec ještě v úvahu, nebyly těmto transakcím nikterak na závadu. Osnova nepřejímá také, pokud jde o fuse stručnou dikci zákona o daních přímých ("splynutí podle obchodního práva"), nýbrž rozvádí celou věc právě tak, jako činil cit. zákon původní; to proto, že obecně vžitou specialisující dikci zákona č. 151/1923 Sb. z. a n., lze beze značných změn novému stavu přizpůsobiti, a použití generalisujícího znění nového mohlo by jak úřady, poplatky vyměřující, tak i strany zbytečně másti.

Aby shoda mezi vládní osnovou zákona o daních přímých a poplatkovým osvobozením z důvodu fuse co do věcného rozsahu při četbě jednotlivých paragrafů této osnovy lépe vynikla, budiž zde podán výpočet případů splynutí, osvobozených podle ustanovení § 80. odst. 2. osnovy zákona o daních přímých. Slovy "splynutí podle obchodního práva" sluší totiž rozuměti jen taková splynutí, která jsou normována zákony, upravujícími u nás právo obchodní, a to ještě jen za podmínek, na příslušných zákonných místech stanovených; jsou to tato splynutí:

1. dvou akciových společností (čl. 215 a 247 obch. zák. rak. a §§ 201 a 208 obch. zák. uh.),

2. dvou společností s ručením obmezeným (§ 96 zák. o spol. s r. o.),

3. společností s ručením obmezeným se společností akciovou (§ 96 zák. o spol. s r. o.),

4. dvou společenstev na Slovensku a Podkarpatské Rusi (§ 247 obch. zák. uh.).

O splynutí dvou společenstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má pak osnova zákona o daních přímých ustanovení zvláštní.

V jednotlivostech se pak podotýká ještě toto:

K § 1. Text tohoto paragrafu, který není ničím jiným než parafrásí ustanovení čl. 215 obch. zák. rak., byl převzat beze změny ze zákona původního. Obchodní právo, platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nemá sice ustanovení obdobného, jako je ustanovení čl. 215 obch. zák. rak., avšak podle praxe i podle teorie považuje se tam za fusi dvou akciových společností případ, že jedna společnost převezme veškerá aktiva i pasiva společnosti druhé za akcie (tedy ne za náhradu peněžitou; srovnej: Dr. Nagy, A magyar kereskedelmi jog kézikönyve, str. 389). Odpovídá tudíž znění § 1 plně zásadě: fuse podle obchodního práva.

K § 2. Totéž platí o ustanoveních § 2; případy splynutí podniká, tam uvedené, jsou kryty ustanovením §u 96 zákona o společnostech s ručením obmezeným, platného též na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Vypuštěno bylo ustanovení o fusi jiného veřejně účtujícího podniku a o fusi společnosti komanditní se společností akciovou, poněvadž naše obchodní právo splynutí tohoto druhu nezná, a daňové osvobození podle § 80, bodu 2 osnovy zákona a daních přímých se na tyto případy nevztahuje. Co se pak tkne specielně společnosti komanditní, která zvláštní dáni výdělkové nepodléhá, má vláda za to, že tyto společnosti měly dosti příležitosti přetvořiti se ve společnosti akciové po dobu trvání původního zákona; tam, kde se tak dosud nestalo, nebyly patrně pro takovou fusi nějaké zvlášť naléhavé národohospodářské důvody, takže poskytnutí úlev pro tyto případy může dnes již odpadnouti.

Pokud pak tento paragraf pojednává o přeměnách právního útvaru, shoduje se výpočet případů poplatkově zvýhodněných s obsahem cit. §u 80 osnovy zákona o daních přímých, která mluvíc na tomto místě o přeměnách "podniků" ve společnosti akciové, může míti samozřejmě na mysli jen podniky veřejně účtující; důvod, proč byly poplatkové výhody odepřeny přeměně společnosti komanditní v akciovou je tentýž, jaký byl uplatňován při její fusi.

Stanoviti výhody pro přeměnu společnosti akciové ve společnost s ručením obmezeným není třeba, poněvadž výhody poplatkové pro tento případ jsou obsaženy v § 119 zákona o společnostech s ručením obmezeným.

Že osnova ponechává nadále platnost výhod pro přeměnu právovárečných měšťanstev ve společnosti akciové, toho důvodem je okolnost, že příslušný zákon, který by takovouto přeměnu umožňoval, dosud ještě vydán nebyl; stane-li se tak, pak povinnost poplatková by byla zajisté značnou překážkou přetvoření tohoto podniku zastaralého útvaru v právní formu modernější.

K § 3. Zde byly provedeny v prvé řadě jen stylistické změny, odpovídající nynějšímu stavu legislativní techniky, t. j. byly k zákonům tam citovaným připojeny též nadpisy; podobně se stalo též v §§ 6, 7 a 8.

Z odstavce 3. byla vypuštěna slova "nebo s ní splynul", poněvadž se společností akciovou může podle osnovy zákona o daních přímých (resp. podle obchodního práva) splynouti buď zase společnost akciová nebo s ručením obmezeným, nikoli však jiný veřejně účtující podnik.

§§ 4 a 5 zůstávají - nehledě k nepatrné stylistické úpravě § 4 - beze změny.

K § 6. Tento paragraf obsahuje zdánlivé rozšíření úlev, neboť praví se v něm, že přeměna každé společnosti s ručením obmezeným ve společenstvo požívá poplatkového osvobození. Poněvadž však v praxi sotva kdy dojde k tomu, aby ve společenstvo byla přeměněna společnost s ručením obmezeným jiná, než elektrárenská nebo družstevní, nejde tu de facto o žádné rozšíření poplatkového osvobození a možno tedy bez nebezpečí pro poplatkový erár přijati všeobecnou dikci, jíž užila také osnova zákona o přímých daních.

§§ 7 - 10 zůstávají, nehledě k stylistickým opravám zmíněným v §u 3, a k pozměněné citaci, způsobené vynecháním dnes již obsoletních ustanovení původního zákona - rovněž beze změny.

K § 11. Zpětná platnost zákona je odůvodněna nutností kontinuity se zákonem dřívějším; pokud jde o zvláštní daň výdělkovou, je o kontinuitu postaráno i tu (čl. XIV. Uváděcích ustanovení k daňové reformě). Doba účinnosti zákona se stanoví na další 2 roky v předpokladu, že do té doby pokročí legislativní práce v oboru práva poplatkového tou měrou, že definitivní úpravu poplatkových úlev při fusích bude možno přenechati budoucímu novému poplatkovému zákonu.

Odst. 3 tohoto paragrafu obsahuje přechodná ustanovení, jako je měl v poněkud jiném uspořádání zákon č. 124/1926 Sb. z. a n.; jsou toliko doplněna závěrečným ustanovením o tom, že v případě splynutí za nostro-akcie dlužno k zachycení úlev zažádati do konce roku 1928 za výmaz podniku zaniklého.

Nutnost předchozích ustanovení při tomto terminovaném zákoně byla obšírně odůvodněna v důvodové zprávě k zmíněnému zákonu č. 124/1926 Sb. z. a n., k jejímuž obsahu se zde poukazuje.

V ohledu formálním se doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému.