Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve své schůzi (54) ze dne 7. prosince 1926 osnovu zákona o vysvědčeních škol a veřejných orgánů, pokud tato vysvědčení opravňují k úlevám při nastoupení živnosti nebo jsou součástí průkazu způsobilosti při nastoupení živnosti.

Účelem zákona jest odstraniti potíže vzniklé tím, že živnostenským zákonem ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., nebyly odstraněny všechny potíže z toho, že na Slovensku platil zákonný článek XVII/1884 a na územích mimoslovenských živnostenský řád dříve rakouský.

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 13. září 1920 odpomáhalo potížím vzniklým v roce 1920, kdy nebyla uznávána vysvědčení státních průmyslových škol, vydaná na Slovensku v ohledu živnostensko-právním u živnostenských úřadů mimoslovenských. § 1 zmíněného nařízení vydaného dle § 14 zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z., se nařizuje, že státní učiliště, která nacházejí se na onom státním území, jež bylo dříve státním územím uherským a jež vyhovují podmínkám § 14 zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z., staví se, pokud jde o obvod platnosti tohoto zákona, na roveň státním učilištím živnostenským uvedeným v § 1 nařízení ministra obchodu ve shodě s ministrem kultu a vyučování ze dne 27. července 1907, č. 193 ř. z.

Tím vznikla určitá nerovnoprávnost občanů jednoho státu. Absolventi z učilišť, která nacházejí se na onom státním území, jež bylo dříve státním územím uherským, mohli se prokazovati svými vysvědčeními u živnostenských úřadů v zemích mimoslovenských, kdežto absolventům z území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus průkazní moc jejich vysvědčení nebyla uznávána, zejména po vydání zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. Zákon sám jest jedním ze článků, které mají sjednotit živnostensko-právní normy v tomto státě. § 1 vypočítává jednotlivé kategorie vysvědčení, které budou opravňovati k úlevám při nastoupení živnosti na celém území československé republiky.

Pod literu a) zahrnuta jsou vysvědčení vydaná v zemích mimoslovenských (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku), pod b) vysvědčení vydaná na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Pod c) vysvědčení vydaná do konce školního roku 1918/19 na území bývalého státu uherského. Opatření toto jest nutné, neb v opačném případě poškozeni byli mnozí občané československého státu. Hranice časová jest řádně odůvodněna poukazem na nemožnost přerušení návštěvy odborných škol, které na území dnešního Slovenska nebyly.

Dle § 2 nabudou vysvědčení o zkouškách stavebních živností složených před kteroukoli komisí platnosti pro celé území československé republiky jako součást průkazu způsobilosti pro nabytí koncese příslušné stavební živnosti. Až dosud nebyla vysvědčení vydaná v zemích mimoslovenských uznávána na Slovensku a Podkarpatské Rusi a naopak.

§ 3 zrušuje se jednostranné nařízení vlády republiky československé ze dne 13. října 1920.

Zákon sám odstraňuje určité nesrovnalosti našeho živnostenského zákonodárství a výbor pra záležitosti průmyslu, obchodu v živnosti schvaluje návrh zákona č. tisku 837 o vysvědčeních škol a veřejných orgánů, pokud tato vysvědčení opravňují k úlevám při nastoupení živnosti nebo jsou součástí průkazu způsobilosti při nastoupení živnosti nezměněné dle usnesení senátu ze dne 7. prosince 1926 a navrhují poslanecké sněmovně návrh zákona k ústavnímu schválení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

K úlevám při nastoupení živností na celém území Československé republiky opravňují:

a) vysvědčení škol z území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

b) vysvědčení škol z území Slovenska a Podkarpatské Rusi vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

c) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou b) uvedených území bývalého státu uherského vydaná do konce školního roku 1918-1919, jichž návštěva dle živnostensko-právních předpisů platných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi před 1. červnem 1925 opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti;

d) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou a) uvedených území bývalého Rakouska vydaná do konce školního roku 1918/1919, jichž návštěva dle živnostensko - právních předpisů platných na území dříve rakouském opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti.

Vysvědčení o zkouškách stavebních živností složených před kteroukoliv komisí v republice Československé jsou platnou součástí průkazu způsobilosti pro nabytí koncese k provozování příslušné stavební živnosti kdekolivěk na území Československé republiky.

Vládní nařízení ze dne 13, září 1920, č. 528 Sb. z. a n. o postavení československých státních živnostenských učilišť, nacházejících se na území dříve uherském, na roveň ostatním státním živnostenským učilištím ohledně náhrady předepsané doby učební, po případě předepsaného zaměstnání pomocnického, se zrušuje.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.