Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Der durch das Gesetz vom 1. April 1921 Slg. d. G. u. V. Nr. 166 (III. Novelle) in das Gesetz 318/19 eingefügte § 30 b wird durch nachfolgende Bestimmung ergänzt, welche die Bezeichnung Absatz (2) erhält:

ťWenn das Bodenamt die gesetzlich begründeten Ansprüche der Pächter binnen der Frist von 3 Jahren nach Stellung des im Absatz (1) erwähnten Antrages nicht oder nicht zur Gänze befriedigt, so tritt hinsichtlich des ganzen Anspruches oder seines unbefriedigten Teiles die Zuständigkeit des im § 12 bezeichneten Gerichtes wiederum ein, welches das Verfahren von amtswegen oder auf Antrag eines Anspruchwerbers fortzusetzen hat.Ť

Der bisherige Absatz (2) erhält die Bezeichnung Absatz (3).

In jenen Fällen, in welchen die Antragstellung des Bodenamtes vor der Kundgebung dieses Gesetzes erfolgt ist, endet die Frist am 30. Juni 1928, sofern sie nicht nach § 1 später enden würde.

Dieses Gesetz tritt mit rückwirkender Kraft ab 27. April 1921 in Wirksamkeit.

Seine Durchführung wird allen Mitgliedern der Regierung aufgetragen.

Die durch das Gesetz vom 1. April 1921 in das Gesetz über die Sicherstellung von Boden für Kleinpächter eingeschaltete Bestimm und des § 30 hat durch die Praxis des Bodenamtes dazu geführt, daß das ganze Gesetz für viele Kleinpächter unwirksam wurde. Das Bodenamt hat nämlich die ihm auferlegte Verpflichtung, die Ansprüche der Kleinpächter zu erfüllen, einfach sabotiert. Ein geradezu klassisches Beispiel hiefur ist der Fall Eisenstein, in welchem etwa 200 Kleinpächter durch das Bodenamt jahrelang hingehalten wurden. Sie haben bis heute den ihnen nach dem Gesetze gebührenden Boden nicht erhalten. Um solchen Mißbräuchen wirksam entgegenzutreten, muß das Zuteilungsrecht des Bodenamtes an eine bestimmte Frist gebunden werden, innerhalb deren es seiner gesetzlichen Verpflichtung nachzukommen hat, eine Frist, die im vorliegenden Antrag sehr reichlich mit 5 Jahren bemessen wird. Da die Bodenreform zum größten Teil bereits durchgeführt ist, mußte das Gesetz mit rückwirkender Kraft ausgestattet werden, damit die Fälle, welche die Antragsteller im Auge haben, erfaßt werden können. Dabei wird die 5jährige Frist für jene Fälle, in welchen sie nach der im § 1 vorgeschriebenen Berechnung schon abgelaufen wäre, bis 30. Juni 1928 verlängert, gewiß ein genügender Zeitraum für das Bodenamt, alte Unterlassungssünden wieder gutzumachen, so weit es noch möglich ist. Wenn das Bodenamt die ihm gesetzte Frist fruchtlos verstreichen läßt, tritt das gerichtliche Verfahren wieder ein, denn ohne diese Sanktion wäre die beantragte Änderung des Gesetzes wirkungslos. Da vielen Kleinpächtern die nötige Gesetzeskenntnis mangelt, die zur wirksamen Verfolgung ihrer Ansprüche nötig ist, bestimmt der Entwurf, daß das Gericht berechtigt sein soll, das Verfahren auch von amtswegen wieder aufzunehmen. Es ist sicher keine allzu große Belastung für das Gericht, die verhältnismäßig wenigen, nach dem Gesetze 318/19 anhängigen Fälle in Evidenz zu halten. Dadurch, wie durch den Antrag überhaupt, entsteht keine finanzielle Belastung, daher ist ein Bedeckungsantrag überflüssig.

In formaler Hinsicht beantragen wir, daß dieser Antrag dem landwirtschaftlichen und dem sozialpolitischen Ausschuß zur ehesten Berichterstattung zugewiesen wird.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 30 b vložený do zákona 318/1919 zákonem ze dne 1. dubna 1921, číslo 166 Sb. z. a n. (Novela III.) doplňuje se tímto ustanovením, které se označí jako odstavec (2):

ťNeuspokojí-li Pozemkový úřad zákonně odůvodněné nároky pachtýřů ve třech letech po podání návrhu, zmíněného v odstavci (1), nebo je neuspokojí zcela, stran celého nároku nebo jeho neuspokojené části nastává opět příslušnost soudu, uvedeného v §u 12, který z úřední povinnosti nebo na návrh uchazeče o nárok jest povinen pokračovati v řízení.Ť

Dosavadní odstavec (2) se označí jako odstavec (3).

V případech, kde pozemkový úřad podal návrh před vyhlášením tohoto zákona, končí lhůta dnem 30. června 1928, pokud by podle § 1 neskončila později.

Tento zákon nabývá účinnosti se zpětnou platností od 27. dubna 1921. Jeho provedení ukládá se všem členům vlády.

Ustanovení §u 30 vložené do zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům zákonem z 1. dubna 1921 vedlo v praksi Pozemkového úřadu k tomu, že celý zákon byl pro mnoho drobných pachtýřů neúčinný. Pozemkový úřad totiž prostě sabotoval uloženou mu povinnost, uspokojiti nároky drobných pachtýřů. Přímo klasickým příkladem toho jest Železná Ruda, kde asi 200 drobných pachtýřů bylo Pozemkovým úřadem po leta zdržováno planými sliby. Dodnes však nedostali půdu, která jim přísluší podle zákona. Aby bylo lze účinně čeliti takovémuto zneužívání, musí býti přídělové právo pozemkového úřadu vázáno na určitou lhůtu, v níž musí splniti zákonný závazek, na lhůtu, která v tomto návrhu jest velmi vydatně vyměřena 5 lety. Poněvadž pozemková reforma jest již většinou provedena, musil býti zákon vybaven zpětnou účinností, aby bylo lze zachytiti případy, jež mají na mysli navrhovatelé. Při tom se prodlužuje pětiletá lhůta pro případy, v nichž by podle výpočtu předepsaného v §u 1 již uplynula, do 30. června 1928, což jest jistě dostatečně dlouhá doba, aby Pozemkový úřad mohl napraviti stará opominutí, pokud to jest ještě možné. Jestliže Pozemkový úřad nechá nečinně uplynouti ustanovenou mu lhůtu, nastupuje opět soudní řízení, neboť bez této sankce byla by navrhovaná změna zákona bez účinku. Poněvadž mnoho drobných pachtýřů nemá potřebné znalosti zákona, jíž jest třeba k účinnému uplatňování jejich nároků, ustanovuje se v návrhu zákona, že soud má býti oprávněn zahájiti opět řízení i z úřední povinnosti. Jistě to není příliš velkým zatížením soudů, budou-li vésti v patrnosti poměrně málo případů, zahájených podle zákona číslo 318/1919. Tímto a vůbec návrhem zákona nevznikne žádné finanční zatížení, proto netřeba navrhovati úhrady.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl co nejdříve přikázán výboru zemědělskému a sociálně-politickému.