Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

§ 30 se doplňuje takto:

"Až do rozhodnutí jsou dotčené osoby příslušníky branné moci (vojenskými osobami)."

§ 31 se mění a doplňuje takto:

1. V odstavci prvním se nahradí na konci slova "ministerstva národní obrany"slovy "vojenských úřadů".

2. V odstavci druhém se nahradí slova "poddůstojníků z povolání slovy "rotmistrů z povolání".

3. Ustanovení třetího odstavce se zrušuje.

4. V posledním odstavci

a) doplňují se na začátku za slovy "Propuštění z branné moci" slova "(z povinností branným zákonem uložených)",

b) na konci se připojuje tato věta:

"Tuto lhůtu lze na žádost prodloužiti. V kterých případech lze propuštění z branné moci nebo z povinností branným zákonem uložených provésti u osob trvale usedlých v cizině bez žádosti za povolení k vystěhování, stanoví vládní nařízení, jež obsahuje též bližší ustanovení o tom, jak postupovati s hlediska branného zákona, jde-li o ztrátu státního občanství podle § 30 až 33 zák. čl. L/1879, jakož i v případech, kdy se českoslovenští státní příslušníci stali příslušníky cizího státu podle mírových smluv a jiných mezistátních ujednání.

§ 32 se pozměňuje takto:

1. V čís. 3 se připojí na konci slova "nebo k vojenskému výcviku";

2. čís. 5 zní takto:

"příslušníci zálohy a náhradní zálohy, jakož i vojenské osoby přeložené do výslužby".

§ 34 se doplňuje takto:

1. V nadpise a v prvním odstavci se vkládají za slova "nenastoupili presenční služby" slova "nebo vojenského výcviku".

2. V odstavci druhém, čís. 1, na konci vkládají se před citací "(§ 32, bod 3)" slova "a k vojenskému výcviku".

§ 36 se mění a doplňuje takto:

1. V odstavci prvním se nahradí slova: "politický úřad II. stolice" slovy "politický úřad I. stolice v dohodě s vojenským doplňovacím úřadem I. stolice; nedojde-li k dohodě, rozhoduje o věci politický úřad II. stolice po slyšení zemského vojenského velitelství."

2. Druhý odstavec zní takto:

"Odvedení, kteří dosud nenastoupili presenční služby neb vojenského výcviku, pak osoby v presenční službě a ve vojenském výcviku, jakož i vojenské osoby z povolání potřebují k sňatku povolení vojenského úřadu.

Totéž platí o vojenských osobách konajících další činnou službu, dále o vojenských osobách ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě, a o vojenských osobách jsoucích v místním zaopatření vojenské invalidovny, jakož i o vojenských osobách na trvalé dovolené, jichž povinnost k zákonité presenční službě skončí později než za tři měsíce. Jinak není k sňatku potřebí zvláštního úředního povolení."

§ 40 se mění a doplňuje takto:

1. Nadpis zní: "Opominutí předepsaného hlášení a nedovolený vstup do cizích vojenských služeb".

2. Připojuje se nový odstavec tohoto znění:

"Stejně se trestá, není-li čin přísněji trestný, kdo bez povolení uvedeného v § 6 vstoupí do cizích vojenských služeb nebo v nich setrvá."

§ 45 se doplňuje takto:

1. V druhém odstavci se vkládají za slovy "nebo činné službě jiného druhu" slova "neb aby dosáhl pro sebe nebo pro jiného zařadění (přeložení) do náhradní zálohy".

2. V témže odstavci se nahrazuje slovo "záložníků" slovy "příslušníků zálohy a náhradní zálohy".

V § 47 se poslední slovo "záložníků" nahrazuje slovy "příslušníků zálohy a náhradní zálohy".

§ 57 zní takto:

"Ustanovení o souběhu a o dolní hranici trestních sazeb.

Trestních ustanovení § 47 až 51 a § 56, odst. (2), jest jen tenkráte použíti, nečiní-li trestné jednání uvedené v těchto paragrafech skutkovou podstatu činu podléhajícího přísnějšímu trestu.

U trestů na svobodě podle § 43 až 52 činí dolní hranice trestní sazby:

a) tři dny u trestů do jednoho měsíce (§ 43),

b) šest dnů u trestů do tří měsíců (§ 43, 15, 47, 52),

c) čtyři týdny u trestů do jednoho roku (§ 44, 45, 48),

d) šest týdnů u trestů do dvou let (§ 49) a

e) dva měsíce u trestů do tří let (§ 46, 48, 50, 51)".

§ 65 se doplňuje takto:

"Náklady, jež jim z tohoto spolupůsobení vznikají, hradí ze svého."

V § 66 se doplňuje první odstavec takto:

"Toto ustanovení neplatí o podáních, jimiž se žadatel domáhá zvláštní výhody nebo prospěchu pro sebe nebo svého příslušníka, nebo která se plnění branné povinnosti přímo netýkají."

(1) Ustanovení § 10 nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ostatní ustanovení pak dnem 1. ledna 1928.

(2) Provésti tento zákon se ukládá ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Pod čís. tisku 728 posl. sněm. z r. 1926 předložila vláda osnovu zákona, jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927.

Za projednávání této předlohy a dalších vojenských předloh (čís. tisku 438 posl. sněm. z r. 1926 o délce presenční služby, čís. tisku 849 posl. sněm. z r. 1927 o umísťování déle sloužících poddůstojníků, čís. tisku 561 posl. sněm. z r. 1926 o volebním právu vojenských a četnických osob) ukázala se nutnost zrevidovati ustanovení branného zákona a zákona o poskytování výhod v plnění branné povinnosti a připraviti vydání ustanovení nových, která by

a) vhodně modifikovala zásadu stejnosti v plnění branné povinnosti,

b) zvětšila počet osob propuštěných po krátkodobém vojenském výcviku (místo 4000 nejméně 8000 osob),

c) při tom zkrátila tento vojenský výcvik z 6 měsíců na 12 neděl,

d) upravila vyřizování těchto věcí tak, aby byly odklizeny potíže, které se v praxi při provádění zákona o výhodách v plnění branné povinnosti vyskytly a

e) opatřila možnost jmenovati vyhovující absolventy škol pro výchovu důstojníků v záloze důstojníky již za presenční služby.

To je přímou příčinou a účelem této předlohy.

Tato předloha je vybudována na těchto zásadách:

a) Stanoví se roční kontingent nováčků, kteří budou povinni vykonati zákonitou presenční službu, určitým číslem; místo dosavadních ustanovení zákona o mírovém počtu vojska nastoupí tudíž ustanovení nová, podle nichž se k zajištění mírového počtu vojska povoluje, aby bylo každoročně z odvedených branců určeno k zákonité presenční službě 70.000 branců s přiměřeným zřením k pravděpodobným úbytkům a přírůstkům v prvých měsících po nastoupení do presenční služby. Dosáhnouti takového počtu nováčků se zákonitou presenční službou je nezbytno a není naprosto možné pod něj jíti, poněvadž by jinak nemohl býti uskutečněn organisační plán a nebyly by zajištěny početní stavy - obzvláště v měsících jarních a letních.

2. Ostatní mladíci odvodem povinní, kteří budou vzhledem k zásadě všeobecné branné povinnosti odvedeni jako způsobilí, zařadí se do náhradní zálohy, v níž se podrobí místo zákonité presenční služby (18měsíční) jen zcela krátkodobému vojenskému výcviku 12nedělnímu. Zavádí se tím tudíž obdobná instituce, jakou byla předpřevratová "náhradní záloha". Tento název též osnova převzala, poněvadž byl vžitý a věcně dobře vystihuje instituci, o kterou tu jde.

3. Výběr a určení osob pro náhradní zálohu se zřetelem na výsledky event. šetření provedeného politickým úřadem I. stolice místa trvalého bydliště a po osobní prohlídce příslušníků rodiny odvodní komisí, pokud taková prohlídka je nutná, provedou podle odvodních výsledků v mezích přikázaného počtu smíšené komise, které budou složeny ze zástupců politických a vojenských úřadů a zřízeny v sídle domovských doplňovacích okresních velitelství. Vzhledem ke zkušenostem nabytým při odvádění v posledních letech dá se očekávati, že těchto přespočetných bude nejméně 8000, poněvadž počet odvedených posledních třech letech přesahuje daleko počet 80.000.

4. Pro náhradní zálohu budou určeni předem branci, kteří jsou živiteli rodin nebo majetníky zděděné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu, pak branci, kteří jsou majetníky malých živností a obchodů a branci, kteří zasluhují z důvodů rodinných, hospodářských, sociálních a jiných zvláštního zření.

5. Těmito ustanoveními se zrušuje zákon o výhodách v plnění branné povinnosti, jenž způsobil vojenským a civilním úřadům tolik nepříjemností a vojenskému výcviku tolik potíží.

6. Vojenské správě opatří se možnost jmenovati důstojníky vyhovující absolventy školy pro výchovu důstojníka v záloze již za presenční služby.

7. Provede se novelisace některých ustanovení branného zákona, jež nejsou v plném souladu s předcházejícími novými zásadami této osnovy, nebo jež nyní již zcela nevyhovují s hlediska zákona a úsporných opatřeních v oboru veřejné správy nebo se zřetelem k změnám v organisaci branné moci, provedeným po vydání branného zákona z r. 1920.

Po stránce rozpočtové sluší poznamenati:

Navržená osnova způsobí po dobu trvání 18měsíční presenční služby jisté zvýšení základů, o něž však nebude zvýšen rozpočet MNO, určený zákonem č. 240/1920 Sb. z. a n., nýbrž potřebná úhrada bude opatřena v rámci zákona naposledy uvedeného.

Odvodní kontingent byl stanoven podle nezbytné potřeby, aby mohl býti splněn organisační plán. Jeho výše je obzvláště nutná, jak ve všeobecných poznámkách bylo uvedeno, pro měsíce jarní a letní. Je stanoven číslem 70.000, které však bude pro nové měsíce po nastoupení nováčků poněkud zvýšeno (72.500) se zřetelem na velké úbytky nastávající v těchto měsících (značným počtem superarbitrací osob ne zcela způsobilých); v následujících měsících však klesne (pro nastalé úbytky) pod 70.000.

Poznamenati sluší, že podle odvodních výsledků z roku 1926 a z let předcházejících lze počítati s odvodní číslicí nejméně 3.000, takže přespočetných branců určených pro náhradní zálohu a tedy jen pro 12nedělní vojenský výcvik bude nejméně 8.000.

Mírový počet nebude jako dosud určován zákonem. Mírovým počtem podle navržené osnovy sluší rozuměti počet stanovený organisačními předpisy branné moci; tento počet bude vzat též za podklad při sdělávání rozpočtu, jak tomu bylo též před převratem.

Účinnost nového zákona o mírovém počtu československého vojska od 1. října 1927 potrvá tudíž pouze do nastoupení nováčků odvedených podle zákona o kontingentu.

Osoby odvedené při všeobecné branné povinnosti nad stanovený mírový kontingent, zařaďuje osnova do náhradní zálohy, a to dnem jejich zařadění do branné moci, t. j. dnem 1. října; v náhradní záloze se podrobí 12nedělnímu vojenskému výcviku a cvičením. Takový druh vykonávání branné povinnosti není brannému zákonu neznámý; jak z § 20 br. zák. je patrno, nakládá se podobným způsobem s cizinci, kteří nabyli československé státní příslušnosti teprve po onom roce, v němž dokončili 22. rok věku.

Zdůrazniti sluší, že brance určené pro náhradní zálohu třeba přesně lišiti od "přebytečných", kteří byli propuštěni z osob vykonávajících zákonitou presenční službu proto, aby bylo zabráněno překročení mírových počtů.

Ustanovení o tom, jak dlouho setrvávají příslušníci náhradní zálohy v prvním ročníku této zálohy, je důležité interpretační pravidlo pro všechny případy, v nichž jde o určení ročníků náhradní zálohy a v nichž se na určitý ročník náhradní zálohy připíná zvláštní povinnost (na př. povinnost ke cvičení, nebo povinnost k mimořádné činné službě náhradní zálohy podle ustanovení § 27 br. zák, a pod.); druhý a následující ročníky náhradní zálohy budou souhlasné s ročníky zálohy osob s nimi zároveň odvedených, které byly určeny k vykonávání zákonité presenční služby.

Kromě povinnosti k vojenskému výcviku ukládá se příslušníkům náhradní zálohy ještě závazek k jednomu dalšímu (mimořádnému) cvičení čtyřnedělnímu, stejně tak jako to bylo stanoveno v § 9, odst. (1), zákona č. 370/1922 Sb. z. a n., o těch brancích, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti. Takové ustanovení je nutné vzhledem ke krátkodobému vojenskému výcviku dotčených branců.

Ve vládním nařízení (branných předpisech) bude stanoveno, kdy se bude toto cvičení konati. Je zamýšleno, aby toto cvičení bylo vykonáno před cvičeními pravidelnými, ježto jinak by byl příslušník náhradní zálohy prvnímu cvičení podroben teprve pět let po výcviku, což ovšem z vojenských důvodů nelze připustiti.

Žádosti za určení pro náhradní zálohu třeba podávati přímo odvodní komisi ihned, jakmile bylo učiněno rozhodnutí "Odveden". Z toho platí výjimka v těch případech, když nastaly okolnosti odůvodňující určení brance pro náhradní zálohu teprve po odvodu.

Žádosti, jež byly podány při odvodu, předseda odvodní komise odevzdá politickému úřadu I. stolice místa trvalého bydliště; před tím se však provede ještě prohlídka dostavivších se mužských příslušníků rodiny, pokud je takové prohlídky třeba. Politický úřad I. stolice místa trvalého bydliště žádosti s největším urychlením přezkoumá, podle potřeby vyšetří a doplní a zašle je se svým dobrým zdáním domovskému doplňovacímu okresnímu velitelství, jež je se svým vyjádřením předloží smíšené komisi v jeho sídle zřízené. Totéž platí o žádostech, které byly podány odůvodněně po odvodu. Smíšená komise provede vlastní výběr a určení v mezích počtu, jenž jí bude ministerstvem národní obrany podle odvodních výsledků přikázán.

Smíšená komise bude složena ze zástupců politických úřadů (a to politického úřadu I. stolice sídla doplňovacího okresního velitelství - pokud takový úřad v sídle doplňovacího okresního velitelství jest i když jde o brance příslušející domovským právem do jiného politického okresu téhož doplňovacího okresu) a úřadů vojenských (doplňovacího okresního velitelství). Podrobnosti budou upraveny vládním nařízením, jež stanoví též postup při vyřizování žádostí.

Ustanovení o zrušení určení do náhradní zálohy je nutné pro případy, kdy bude doplňovacími úřady zjištěno, že toto určení bylo vylákána nesprávnými údaji, nebo že důvody pro určení do náhradní zálohy pominuly.

Kategorie živitelů rodiny a majetníků zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu byly vymezeny v celku stejným způsobem, jak to učinil zákon č. 370/1922 Sb. z. a n.

Podrobnosti budou obsaženy ve vládním nařízení. Pokud pak specielně ustanoveni § 5, odst. (3), se týče, poznamenává se, že vládní nařízení stanoví, ve kterých případech lze od osobní prohlídky upustiti. Bude to v případech, kdy jde o otce (děda), překročivšího 60. rok věku, po případě nabude-li odvodní komise na základě předložených vysvědčení státního (úředního) lékaře přesvědčení o neschopnosti k výdělku, takže nemá osobní prohlídku za nutnou.

Netřeba zvláštních poznámek. Bylo zde přihlédnuto ke znění příslušných ustanovení zákona č. 370/1922 Sb. z. a n.

Tento paragraf obsahuje základní ustanovení o odměření, vyúčtování a vyrovnávání kontingentu.

Aby mohl býti určen celkový počet osob pro náhradní zálohu a aby mohl býti tento počet rozvržen na jednotlivé doplňovací okresy a jim odměřen z toho resultující kontingent jejich okresu, je třeba, aby bylo každoročně k 1. červenci doplňovacími okresními velitelstvími zjištěno:

a) kolik branců, majících v jejich okrese domovské právo, bylo v době od 1. ledna do 1. července odvedeno,

b) kolik branců, majících v jejich okrese domovské právo, odpovídá podmínkám pro určení do náhradní zálohy.

Aby mohla domovská doplňovací okresní velitelství tato zjištění provésti, je třeba, aby jim byly politickými úřady I. stolice místo trvalého bydliště s největším urychlením zaslány žádosti (po vyšetření a doplnění) spolu i s dobrým zdáním politického úřadu.

Na základě těchto dat určí ministerstvo národní obrany neprodleně:

a) celkovou číslici, o niž byl kontingent překročen (celkový počet přespočetných, kteří budou zařaděni do náhradní zálohy);

b) v poměru počtu branců vyhovujících pro určení do náhradní zálohy z jednotlivých domovských doplňovacích okresů rozvrhne a přikáže na tyto okresy parcielní kvoty přespočetných, připadajících na doplňovací okres;

c) odměří jednotlivým doplňovacím okresům jejich kvocielní kontingent, který se bude rovnati rozdílu mezi počtem osob odvedených z dotčeného okresu a parcielní kvotou přespočetných na tento okres přikázaných.

Smíšené komise pak v mezích kvoty pod písm. b) uvedené provedou konečný výběr a určení přespočetných pro náhradní zálohu. Na to vykáže domovské doplňovací okresní velitelství ihned data potřebná k repartici, a to pro presenční službu a pro přespočetné zvlášť.

Zrušení zákona č. 370/1922 Sb. z. a n. je přirozeným důsledkem zavedení instituce náhradní zálohy se závazkem k 12nedělnímu vojenskému výcviku.

Po té stránce přinese osnova pro vojenské i politické úřady žádoucí ulehčení, neboť budou odklizeny závady plynoucí ze zákona č. 370/1922 Sb. z. a n.

Obsahem osnovy byla modifikována některá ustanovení branného zákona. Je proto nutné provésti jejich novelisaci. Při té příležitosti bude provedena též novelisace těch ustanovení, jež nyní již zcela nevyhovují, poněvadž neodpovídají změnám v organisaci branné moci učiněným po vydání branného zákona z r. 1920, nebo nejsou v plném souladu s principy zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

V jednotlivostech se poznamenává:

V § 2 branného zákona se provádějí tyto změny proti původnímu znění:

a) Vynechává se původní charakteristika branné povinnosti jakožto povinnosti stejné pro všechny, poněvadž tato povinnost de facto stejnou povinností býti přestává, jakmile se co do délky povinné činné služby zavádí nerovnost (zákonitá presenční služba a krátkodobý vojenský výcvik). Lze ovšem říci, že zásada rovnosti byla již v dosavadní právní soustavě porušena, jakmile se zavedly výhody v plnění branné povinnosti. Fakticky bylo tomu tak, avšak právně byla zachována zásada rovnosti potud, že osoby, jimž byla výhoda v plnění branné povinnosti udělena, zůstaly na trvalé dovolené a do té doby, kdy byly zároveň s ostatními svými vrstevníky, jimž výhoda udělena nebyla, přeloženy do zálohy, takže právně zůstaly vázány normální presenční služební povinností, a mohly při zrušení výhody býti povolány k pokračování v presenční službě na dobu zbývající.

b) Pro příslušníky četnictva se stanoví branná povinnost stejného trvání jako pro důstojníky a rotmistry z povolání, t. j. až do konce roku, v němž dokončí 60. rok věku, a to tehdy, byli-li přeloženi do výslužby. Toto ustanovení je nutné a účelné vzhledem k tomu, že četnictvo jest vojensky organisovaný sbor, jehož příslušníci jsou podle § 21 zákona o četnictvu č. 299/ 1920 Sb. z. a n. co do vzájemného poměru k příslušníkům vojska na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti, takže je potřebí, aby co do branné povinnosti měli tytéž závazky jako důstojníci a rotmistři z povolání. Poznamenává se ovšem, že by tato zvýšená branná povinnost mohla projeviti praktické důsledky jen v mobilisaci a za války a to zpravidla ve zvláštním četnickém určení.

c) Nové je též ustanovení, jež má poskytnouti zmocnění; aby mohly býti poskytnuty vládním nařízením některé úlevy ve vykonávání branné povinnosti našim příslušníkům trvale usedlým v cizině, zvláště v zemích mimoevropských (hlavně v zámořských zemích amerických); tyto úlevy mohly býti v některých případech stupňovány až do úplného osvobození. Toto ustanovení je účelné proto, že takové osoby zpravidla nemohou pro velikou vzdálenost podrobiti se ve své vlasti nebo u československých zastupitelských úřadů v cizině odvodu, anebo ti, kdož byli odvedeni, nemohou vykonati svou služební povinnost (presenční službu, cvičení). Povolávacími lístky a neustálou korespondencí a pod. naléhají naše vojenské i zastupitelské úřady, aby takové osoby vyhověly branné povinnosti, již jim branný zákon, žádných výjimek neznající, ukládá. Osoby, jichž se věc týče, však buď na úřední vyzvání vůbec nereagují anebo odmítají vykonati, co je na nich žádáno, anebo požadují náhradu cestovních nákladů na jízdu do vlasti a zpět; někteří poukazují na to, že se již nikdy do vlasti nechtějí vrátiti, že si již v cizině opatřili tamní státní občanství (na př. t. zv. první občanský list americký) atd. Skoro v žádném případě se takové osoby do vlasti k vykonávání služební povinnosti nedostavují, takže se i náklady, na korespondenci vynaložené, míjejí s úspěchem. Z toho ze všeho vzniká mnoho rekriminací, které se houfně vyskytují též v tisku a různých memorandech posílaných z ciziny naší vládě i jiným činitelům. Ministerstvo národní obrany až dosud nemohlo než setrvávati na zásadě dosud platného branného zákona, který nějakého osvobození od vykonávání branné povinnosti pro osoby trvale usedlé v cizině nezná. Bude-li navržené zmocňovací ustanovení schváleno, bude pak možné podle něho nařízením dotčenou otázku řešiti tak, aby se tím ulevilo vojenským a zastupitelským úřadům, čímž nastane podstatné zjednodušení agendy. Jde tu proto též o opatření, které se jeví účelným i s hlediska zákona o úsporných opatřeních.

d) Pro úplnost sluší dodati, že ustanovení vsunuté za dosavadní čtvrtý odstavec § 2 je praktikováno již nyní, jak jest patrno z ustanovení § 121, odst. (3), branných předpisů č. 269/1921 Sb. z. a n.

e) Rovněž branná povinnost vojenských osob ve výslužbě tak, jak je v návrhu stylisována, jest již nyní upravena stejným způsobem, a to dílem § 2 branného zákona, dílem § 109 branných předpisů, takže se po této stránce věcně nezavádí rovněž žádné novum. Výslovně se tu zdůrazňuje, že i při přeložení do výslužby bez výslužného (na př. při přeložení do výslužby podle restrikčního zákona s vyhrazenou pensí, anebo při přijetí odbytného místo výslužného a p.) branná povinnost vojenských osob z povolání trvá až do konce roku, v němž dotčená osoba dosáhne 60. roku věku.

Ustanovení dosavadního § 9 branného zákona je změněno takto:

a) Jest rozhojněno o ustanovení o osobách, které vlastním zaviněním odvod zameškaly, v tom směru, že jim nemůže z takového zameškání vzniknouti žádná výhoda; takové osoby jsou povinny presenční (další činnou) službou v takovém trvání, jako kdyby byly odvedeny v té odvodní třídě, za niž jsou dodatečně odvedeny. Rovněž počet cvičení nelze u nich nikterak zkracovati. Naproti tomu u osob, které bez vlastního zavinění podrobily se odvodu později, sluší učiniti výjimku (sr. § 20 ve znění osnovy).

b) Dále je tu obsaženo ustanovení o odvodní povinnosti osob, které nabyly čs. státní příslušnosti po 22. roku věku, jak bylo dosud upraveno částečně v § 20; z důvodů systematických a vzhledem k nové textaci § 20 bylo účelně provésti toto přeskupení.

c) Mimo to obsahuje nový text ustanovení o tom, kdo hradí náklady na dostavení ke komisi odvodní a přezkoušecí, jakož i o tom, jak třeba postupovati v případech, nedostaví-li se odvodem povinná osoba k odvodu. Takové ustanovení, jež měl též branný zákon rakouský a uherský z r. 1912 v § 17, bod 3, bylo v dosavadním branném zákoně postrádáno; administrativním zařízením byly po té stránce vydány prozatímní směrnice.

d) Konečně je připojen nový odstavec, který dává zmocnění k úpravě odvodů našich příslušníků dlících v cizině; podrobnosti jsou obsaženy v branných předpisech (až dosud § 44 a násl. branných předpisů č. 269/1921 Sb. z. a n.). Ježto ovšem s lékařskými prohlídkami v cizině prováděnými jsou spojeny značné náklady, je nutné, aby tyto náklady hradily osoby, jimž taková prohlídka a s ní spojené osvobození od povinnosti dostaviti se před odvodní komisi v Československé republice byly povoleny, samy, leč by byly zcela nemajetné. Rovněž náklady na svou cestu do sídla zastupitelského úřadu k lékařské prohlídce musí nésti osoba odvodem povinná ze svého.

Dosavadní dikce pátého odstavce § 10 br. zák. zavdávala podnět k pochybnostem, jež mají býti navrženým novým zněním odstraněny. Znění toto je upraveno v zájmu osob ucházejících se o odklad presenční služby.