President Československé republiky a spolková
rada švýcarská rozhodli se uzavříti
smlouvu za účelem usnadnění a rozvoje
obchodních styků mezi Československou republikou
a Švýcarskem a jmenovali svými plnomocníky:
pana Dr J. Friedmanna, přednostu národohospodářské
s kce ministerstva zahraničních věcí,
pány W. Stuckiho, přednostu obchodního
oddělení spolkové národohospodářské
sekce,
prof. Dr E. Laura, ředitele švýcarského
rolnického svazu,
Dr E. Wettera, místopředsedu obchodního
a průmyslového svazu,
A. Gassmanna, generálního celního
ředitel,
Dr Th. Odingu, člena švýcarské
národní rady,
kteří shledavše své plné moci
v dobré a náležité formě, shodli
se na těchto článcích:
Pokud jde o dovoz a vývoz zaručují si obě
strany práva a nakládání dle zásady
nejvyšších výhod.
V důsledku toho obě smluvní strany se zavazují,
že si propůjčí navzájem bez náhrady
a ihned, všechny výsady a výhody, jež
kterákoli z nich poskytla nebo poskytne ve zmíněných
oborech některé třetí mocnosti, zejména
pokud jde o výši, záruku a vybírání
cel, celního uskladnění (včetně
úpravy vstupu, výstupu a uložení zboží
ve svobodných přístavech, obvodech a veřejných
skladištích), celních formalit a vyclívání
zboží, jakož i vnitřních dávek
vybíraných na účet kohokoliv.
Jsou však vyjmuty výhody, které jsou nebo budou
poskytnuty sousedním státům k usnadnění
místního pohraničního styku a výhody
vyplývající z celní unie, která
byla nebo bude uzavřena některou smluvní
stranou.
Obě smluvní strany se zavazují, že nebudou
stěžovati vzájemný obchod jakýmikoli
zákazy nebo omezeními dovozu nebo vývozu.
Z toho pravidla může se učiniti výjimka:
1. za výjimečných okolností, pokud
jde o válečné zásoby;
2. z důvodů veřejné bezpečnosti;
3. z důvodů zdravotní a veterinární
policie a za účelem ochrany zvířat
a rostlin proti nemocem, hmyzu a jiným nepřátelům
jakéhokoliv druhu;
4. aby se podrobilo cizí zboží zákazům
a omezením, které byly nebo budou ustanoveny, v
zemi vnitřním zákonodárstvím
a které postihnou výrobu, provoz, dopravu nebo spotřebu
podobných domácích výrobků.
To se týká zejména zboží, které
jest předmětem státního monopolu v
území některé smluvní strany.
Dovozní cla v Československu na plodiny nebo výrobky
švýcarského původu nebo výroby.
vyjmenované v příloze A této smlouvy,
a dovozní cla ve Švýcarsku na plodiny nebo
výrobky československého původu nebo
výroby, vyjmenované v příloze B, nepřekročí
sazeb vyznačených v těchto přílohách.
Cla československého sazebmíku jakož
i cla stanovená v příloze A této smlouvy
jsou vyjádřena v československých
korunách.
Kdyby se zjistilo v kursu československé koruny
ve srovnání se středním kursem v roce
1925 téže koruny v poměru k dolaru nebo libře
šterlinků nebo ke střednímu kursu těchto
dvou měn zvýšení nebo snížení
nejméně o 10 ze 100, vyplývající
z průměru kursů celého měsíce,
československá vláda zavede kursovní
součinitel tak, že všeobecná
i smluvní cla zachovají svoji hodnotu, kterou měla
v poměru ke střednímu kursu zmíněných
měn v roce 1925.
Aby se udržela tato rovnováha v hodnotě cel,
československá vláda změní
v danémpřípadě součinitel nejméně
jednou za měsíc.
Za základ pro stanovení
měnových kursů bude čsl. vláda
bráti záznam bursy pražské nebo new-yorské
nebo londýnské.
Cla švýcarského sazebníku jakož
i cla stanovená v příloze B té-to
smlouvy jsou vyjádřena ve zlatě.
Aby se zabezpečily vzájemnému obchodnímu
styku výhody, které obsahují ustanovení
této smlouvy, mohou obě smluvní strany žádati,
aby plodiny a výrobky, určené k výozu,
byly doprovázeny osvědčením o původu.
Případy, ve kterých se budou žádati
osvědčení o původu, se omezí
na nejmenší míru. Osvědčení
o původu budou vydávati
buď obchodní komora, k níž přísluší
vývozce, buď jiný úřad nebo útvar
hospodářský, který označí
vývozní země a schválí země
určení. Konsulární potvrzení
pro osvědčení o původu nebude se požadovati.
Pokud jde o průvoz, obě smluvní strany budou
používati ve vzájemných stycích
ustanovení úmluvy podepsané v Barceloně
dne 20. dubna 1921 a statutu o svobodě transitu. Také
v tomto ohledu si zabezpečují práva a nakládání
dle zásady nejvyšších výhod.
Vnitřní dávky, vybírané v území
některé smluvní strany na účet
kohokoliv, které zatěžují výrobu,
úpravu nebo spotřebu zboží, nepostihnou,
pod jakoukoli záminkou, výrobků druhé
smluvní strany vyšší sazbou nebo tíživějším
způsobem než podobné výrobky domácí.
Výrobky, které jsou předmětem státních
monopolů jakož i látky způsoáilé
k výrobě monopolisovaných výrobků,
mohou se podrobiti za účelem zajištění
monopolů, náhradní dovozní dávce
též tehdy, když podobné dorácí
výrobky nebo látky jí nejsou podxobeny.
Tato dávka se vrátí, když se v předepsané
lhůtě prokáže, že látky
podrobené dávce se použilo způsobem
vylučujícím výrobu monopolisovného
zboží.
Bylo sjednáno vzájeminé osvobození
od jakékoli dovozní a vývuzní dávky
se závazkem zpětného vývozu nebo dovozu
a za podmínek předepsaných v záznamním
řízení:
1. pro předměty určené k opravě;
2. pro vzorky podrobené clům, včetně
vzorků obchodních cestujících, ve
shodě s čl. 10 mezinárodní úmluvy
o zjednodušení celních formalit, podepsané
v eněvě 3. listopadu 1923;
3. pro upotřebené a označené pytle,
dřevěné sudy a koše, které jsou
zpět voženy prázdné, když byly
dříve vyvezeny naplněné;
4. pro nástroje a nářadí, které
montéři dovážejí k výkonu
svého zaměstnání.
Pod týmž závazkem a za tý chž podmínek
bylo zásadně sjednáno osvobození
od jakékoli dovozní a vývozní dávky:
5. pro části strojů vyvážených
z jedné z obou zemí za účelem vyzkoušení;
6. pro modely ze dřeva nebo jiných látek
k potřebě sléváren;
7. pro nástroje a nářadí určené
pro montéry, o nichž se jedná pod číslem
4., pokud se posílají před tím nebo
potom, co montéři překročili hranici.
Zpětný vývoz nebo zpětný dovoz
má se státi v přiměřené
lhůtěkterá pravidelně nepřekročí
jeden rok.
Jestliže zboží vyvážené z
jedné země do druhé se vrací původnímu
vývozci proto, že je ten, jemuž bylo určeno,
nepřijal, nebo z jiných důvodů, upustí
se při zpětném vývozu od vybírání
vývozní dávky a již zaplacená
dovozní dávka se vrátí nebo se upustí
od vymáhání povinované dovozní
dávky, s podmínkou, že zboží zůstane
až do zpětného vývozu
pod dozorem celního nebo železničního
úřadu a že zpětný vývoz
se vykoná ve lhůtě dvou měsíců
od dovezení, aniž zboží doznalo jakékoli
změny.
Obchodníci a továrníci a jiní výrobci
jedné země jakož i jejich obchodní cestujíci
budou míti právo, vykáží-li se
legitimací vydanou úřady jejich země
a budou-li dbáti předpisů platných
v tomto ohledu v území druhé strany, uzavírati
v druhé zemi koupě pro svůj obchod, pro svoji
výrobu mebo jiný podnik a přijímati
zakázky, aniž budou podrobeni jakékoli
dávce z tohoto důvodu. Mohou míti s sebou
vzorky nebo modely, nikoli však zboží.
Legitimace musí souhlasiti se vzorem uvedeným v
mezinárodní úmluvě o zjednodušení
celních formalit podepsané v Ženevě
dne 3. listopadu 1923.
Ustanovení výše zmíněnánevztahují
se na kočovná zaměstnání, na
podomní obchod a na vyhledávání zakázek
u osob neprovozujících ani průmysl ani obchod;
smluvní strany si vyhrazují v tombo ohledu úplnou
volnost svého zákonodárství.
Vzniknou-li spory o výklad této smlouvy, včetně
příloh A, B a C, a požádá-li
jedn smluvní strana, aby byly předloženy rozhodnutí
rozhodce, druhá strana musí s tím projeviti
souhlas, a to i pokud jde o prejudicielní otázku,
zda jde o spor pro výklad smlouvy. Nález rozhodcův
bude míti závaznou moc.
Tato smlouva bude co nejdříve ratifikována.
Ratifikační listimy budou vyfaěněny
v Bernu.
Tato smlouva vstoupí v platnost 15 dní po výměně
ratifikačních listin a může býti
vypovězena po jednom roce, načež zůstane
závaznou po tři měsíce ode dne výpovědi.
Čemuž na svědomí plnomocníci
tuto úmluvu podepsali a přitiskli na ni své
pečetě.
Dáno ve dvojím vThotovení,
v Bernu dne 16. února roku tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého.
(L. S.) (podpis) Dr. Jul. Friedmann.
(L. S.) (podpis) W. Stucki
(L. S.) (pdpis) Ernst Laur
(L. S.) (podpis) Ernst Wetter
(L. S.) (podpis) A. Gassmann