Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dr Jabloniczkého a druhů min. spravedlnosti a financí, že exekutor státního berního úřadu v Bratislavě zneužil úřední moci,

II. posl. Tomáška, Hampla, Bechyně, dra Dérera a spol. min. předsedovi o listu papeže Pia XI. československým biskupům,

III. posl. dra Šmerala a soudr. vládě o monarchistickém nebezpečí a pronásledování dělnického hnutí v Maďarsku,

IV. posl. Bergmanna, Buřívala, Pechmanové a spol. min. pošt a telegrafů o služebních poměrech v poštovním úřadě šekovém,

V. posl. Matznera, dra Koberga a druhů min. národní obrany o placení náhrady po dělostřeleckém cvičení ve střelbě na ostro ve Starém Městě Bruntálu,

VI. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o jazykově policejních předpisech pro živnost hostinskou a výčepnickou,

VII. posl. Cibulky a soudr. vládě o porušování zákona o osmihodinné době pracovní zemským správním výborem v Čechách,

VIII. posl. Netolického, dra Patejdla, Zeminové a spol. min. financí o neodůvodněném předpisování obratové daně sezonním dělníkům v Koutech a Plachové Lhotě berní správou v Sedlčanech.

15. února 1926 přišel do ordinační síně zubního technika Alexandra Szende v Bratislavě, Proboštská ulice číslo 3, exekutor Josef Barton s výměrem daňového nedoplatku, číslo 2698/I. S exekutorem přišli ještě detektiv J. Lichtenfeld a druhý muž, kterého zubní technik nezná, a strážník číslo 1081.

Exekutor v přítomnosti detektivů a strážníka provedl u zubního technika kapesní prohlídku, vyňal mu z kapsy 1600 Kč, vrátil mu 260 Kč pro rodinu a zbytek mu odňal na stvrzenku s vlastnoručním podpisem.

Poněvadž na Slovensku ještě dnes platí maďarský exekuční zákon, který nemá kapesní prohlídky, jest jasné, že postup exekutora, detektivů a strážníka jest zřejmým případem zneužití úřední moci.

Poněvadž bratislavské státní zastupitelství přikázalo případ k řádnému projednání před civilním soudem, tážeme se:

1. Je-li pan ministr spravedlnosti ochoten, naříditi státnímu zastupitelství, aby v této věci podalo žalobu ?

2. Je-li pan ministr financí ochoten poučiti berní úřady a jejich exekutory na Slovensku, že na Slovensku není ještě zavedena kapesní prohlídka a jest tedy nezákonným a trestným činem ?

Vládní Č. T. K. dodala včera dennímu tisku zprávu Stefaniho agenzie datovanou v Římě ze dne 21. března. Zpráva má tento doslovný obsah:

Papež zaslal československým biskupům list, v němž se zmiňuje také o otázce poměru církve a státu v Československu.

List jest odpovědí na kolektivní adresu, ve které čsl. episkopát vyložil své plány ve příčině edukace duchovenstva, tak aby byly napraveny škody, způsobené schismatem z r. 1920. V této adrese čsl. episkopát obnovil výraz své solidarity a věrnosti k Svaté Stolici, aby tak potěšil Svatého Otce za urážku, již mu vláda československá učinila příhodou z r. 1925, jež není dosud vyřízena, pokud se týká poměru církve a státu.

Papež navazuje na opětovnou stížnost čsl. biskupů ve příčině urážky z r. 1925 t. j. účasti pražské vlády na výročních slavnostech Husových, vyslovuje politování, že k urážce došlo v národě, jenž byl navázal diplomatické styky Svatou Stolicí, a jehož velká většina je katolickou. List se zmiňuje dále o tom, že papež byl r. 1925 přinucen odvolat svého zástupce z Prahy a konečně prohlašuje: že papež nikoli z hněvu, ale z povinnosti svého poslání vůči Bohu a katolickému světu jest povinen žádati na ochranu důstojnosti apoštolské Stolice, práva a cti československých katolíků, vážná zajištění (assurances Sériueses), aby se podobná urážka neopakovala.

Z této zprávy dovídá se naše veřejnost, že páni českoslovenští biskupové pokládají za slučitelno se svou funkcí a se svým občanským postavením, aby proti státu a jeho zákonitě ustanoveným autoritám podněcovali cizí moc, která se bez zavinění Československá republiky dostala do konfliktu a vládou našeho státu. Dále se veřejnost dovídá, že papežská Stolice neupustila doposud od svého stanoviska, nazývajíc dodnes účast presidenta republiky a vlády na Husových slavnostech v roce 1925 svoji urážkou a dožadujíc se se vážných zajištění, aby se podobná urážka neopakovala. Vláda republiky již v roce 1925 po urážlivém odjezdu papežské nuncia z Prahy odmítla veřejným slavnostním projevem toto pojetí vládní účasti na oslavách národního hrdiny M. J. Husi a ohradila se proti vměšování cizí moci do vnitřních záležitostí státu a národa. Jest známo, že v celém diplomatickém jednání mezi pražskou vládou a papežskou stolicí toto československé stanovisko nebylo opuštěno. Až dosud tedy pokládala vláda v souhlase s národem postup papežské stolice za urážlivý a bylo na papeži, aby uraženému národu dal satisfakci. Působí proto včerejší zpráva Stefaniho agenzie znepokojujícím dojmem. Obávajíce se, aby nebylo zadáno národní cti, a aby nebyllo kýmkoliv omezováno svobodné právo svobodného národa na svobodný projev vděčnosti a úcty k veliké postavě bojovníka a mučedníka za pravdu, tážeme se p. ministerského přesdedy:

Co hodláte učiniti nebo co již učinila vláda, aby nové zasahování papežovo, podnícené tantokráte slabošskými biskupy, kteří se zapoměli nad svými státoobčanskými povinnostmi, bylo co nejrozhodněji odmítnuto ?

Tážeme se dále:

Chce-li vláda těmto biskupům vhodnými opatřeními připomenouti, že až dosud přispívá stát československý velikými obnosy peněžními na udržování kultových potřeb církve římsko-katolické ?

Události v Maďarsku jsou nanejvýš znepokojující. Maďarská vláda připravuje po léta restauraci Habsburků a usiluje za účelem podpory těchto plánů o přátelství fašistické Itálie a konservativní Anglie. Tomuto úsilí maďarské vlády, podařilo se zmařiti isolaci, v níž se Maďarsko nacházelo a vytvořiti pro Maďarsko příznivou politickou situaci zahraniční. Malá dohoda stává se bezvýznamnou organisací. Zdá se, že Rumunsko dnes již nepřináleží vůbec k tomuto spolku kontakt mezi Jugoslávií a Československem v důsledku maďarských pokoutných intrik rovněž ochabuje. Maďarsko za své isolace vyšlo a dnes jsou isolovány Jugoslávie a Československo.

Hrabě Bethen stojí v čele vlády podporované feudální šlechtou a velkokapitalisty, finančním a těžkým průmyslovým kapitálem. Cíl této vlády jest upevniti panství feudalismu koalovaného s velkým kapitálem a opětně zříditi habsburskou monarchii v Uhrách. Hrabě Bethlen sleduje tento cíl s velkou vytrvalostí. Podařilo se mu navázati vztahy s anglickou vládou, jejíž podporou se zabezpečil. Na anglickou radu postavil se do služeb italské expanse na Balkáně. Podporuje italskou politiku proti Jugoslávii. Restaurace habsburské monarchie pokládá se v Uhrách již za hotovou věc. Otevřeně vystoupiti hrabě Bethlen dosud odkládá pouze proto, poněvadž chce napřed ještě více půdu pro restauraci připraviti. Zahraničně politicky připravuje tento cíl stále intenzivněji. Situaci pro uskutečnění monarchického plánu připravil i uvnitř Maďarska. Měšťácká oposice byla odstraněnců zákonitě sankcionovaným terorem částečně zničena, částečně zkorumpováním vůdců a podplacením směrodatných osobností učiněna neschopnou akce. Lid musí mlčeti, nemůže mluviti ve svých vlastních věcech a musí nečinně přihlížeti, jak se mu kopá hrob. Velká část dělnictva jest nespokojena s politikou sociálně demokratické strany. Ta pokroková část proletariátu, která přes strašliva teroristická opatření neztratila své třídní vědomí, jest dnes jediným činitelem, který vystupuje proti restaurační politice feudálů. Maďarská vláda ví, že tato pokroková, třídně uvědomělá část maďarské pracující třídy nedá se ani koupiti, ani podplatiti, ani korumpovati. Proto chce nyní přistoupiti k fysickému zničení této oposice. Na rozkaz vlády byla provedena zatčení nevinných dělníků. Provinili se tím, že se opovážili organisovati demonstraci a zorganisovati pro dělníky školu. Za tyto dva "zločiny" mají být nyní odsouzeni k smrti. Uherská vláda chce vedle potlačení domácího dělnického hnutí i při této příležitosti vysloužiti si přízeň konservativní vlády v Anglii. Proto inscenovala zatčení tak, aby byl vyvolán dojem, že se jedná o "spiknutí organisované z Moskvy". Moskva je vina. Moskva musí býti kompromitována. Zatčení dělníci byli krutě týráni. Jednotliví z nich byli po 5 dní a nocí tlučeni holemi, pažbami pušek, železnými tyčemi, řemeny, takže celé tělo jejich bylo zbroceno krví. Jednotliví z nich upadli do bezvědomí. Jakýkoliv styk s příbuznými byl zatčeným znemožněn. Byli mučeni tak dlouho, až projevili ochotu podepsat protokoly, jejichž obsah neznali a jimiž má býti jejich vina prokázána. Pomocí těchto protokolů má býti nyní skupina dělníků postavena před náhlý soud a odsouzena k smrti.

Uherská vláda stojí na stanovisku, že může dělat co chce a že nikdo nemá právo vměšovat se do jejich "vnitropolitických záležitostí." Proces proti zatčeným proletářům souvisí s celou linií zahraniční, militaristické, feudální a monarchistické politiky nynější maďarské vlády. Souvisí úzce s otázkou míru ve střední Evropě. Dostalo se nám velmi pravděpodobných informací, že hrabě Bethlen při svém jednání v Římě k němuž má dojíti v krátké době chce uzavříti s Itálií také vojenskou konvenci, aby dostával z Itálie zbraně, děla a střelivo pro případný konflikt se sousedními zeměmi. Postup Itálie proti Jugoslávii v souvislosti s otázkou albánskou jest charakteristickým dokladem, že situace ve střední Evropě není z hlediska míru nikterak bezpečna. Z těchto důvodů kladem vládě otázku:

Jest vláda ochotna veřejným prohlášením ve sněmovně zaujmouti stanovisko vůči politice maďarské vlády, nebezpečné s hlediska míru, připravující monarchistickou restauraci a barbarsky pronásledující v Uhrách dělnické hnutí ?

Nedostatek personálu v šekovém úřadě byl již před provedením rekonstrukce velmi povážlivý. Restrikcí, kdy odešlo z úřadu přes 200 sil, stál se přirozeně ještě citlivější a úřad si vypomáhá nastavováním norm. služby prací přes čas. Tím způsobem pracuje převážná část úřednictva dlouhé měsíce denně 10-11 hodin. uváží-li se, že pro nedostatek bytů zaměstnanci bydlí daleko od úřadu a musí dojížděti, jest zřejmo, že se jim tím ukládají požadavky největší a že jejich zdravotní stav trpí.

Odvoláváme se v tom směru na posudek úředních lékařů o zdravotním stavu zaměstnanců poštovního úřadu šekového. V žádném úřadě v Československu nejsou zdravotní poměry tak povážlivé jako v poštovním úřadě šekovém.

Počet absencí, ať trvalých nebo přechodných, pohybuje se stále kolem 10% veškerého personálu.Příčiny onemocnění pak nejsou snad malicherného rázu. Jest to zejména tuberkulosa plic, která v šekovém úřadě řádí v daleko větším procentu, než jest normální onemocnění touto chorobou. Časté úmrtí v šekovém úřadě zaviněno jest téměř výhradně tuberkulosou. - A však i počet onemocnění chorobami nervovými jest nápadně vysoký a zaviněný přílišným duševním napětím při počítání a pod. - Značná část personálu zaměstnaného v šekovém úřadě pracuje přes svoje síly se zárodky těchto chorob, a pouze přísná disciplína a ohled na kolegy je nutí, aby svoje síly až do úpadku přepínala.

Nedostatečné a zdravotně závadné místnosti způsobují, že úřednictvo ve dvojí pracovní směně jest nuceno pracovati v nevyvětraných místnostech a téměř celý den při umělém osvětlení.

Z výroční zprávy šekového úřadu z roku 1925 vysvítá, že šekový úřad zaznamenává značný vzestup provozu a že pracován byl počet účinů při tomto počtu personálu v letech:

r. 1921 účinů 49,917,198, osob 1965,

r. 1922 účinů 53,444,926, osob 1962,

r. 1923 účinů 61,515,865, osob 1972,

r. 1924 účinů 71,948,933, osob 1999,

r. 1925 účinů 80,243,330, osob 1796,

V poslední době provoz stále stoupá a úřednictvo nemůže agendu prostě zmoci. Pracovní napětí 10-11 hodin denně při stále stoupajících přídělech, kdy jest nutno i v neděli pracovati, nelze dále snášeti nebo dokonce stupňovati. Tyto poměry vymykají se všem předpisům zákonným i představám lidským a žádná kategorie ať manuelních nebo duševních pracovníků by tyto poměry nemohla snášeti.

Dovolujeme si nejen v zájmu zaměstnanců ale i v zájmu státu na tyto poměry poukázati.Vždyť všem zaměstnancům šekového úřadu hrozí předčasná invalidita. Úřední lékaři při ministerstvu pošt a telegrafů mohou o tom podati jistě svědectví.

Za práci přes čas konanou vyplácí se úřednictvu nedostatečné přesčasné, jež po zaplacení elektriky nestačí ani na opatření vydatnější stravy ve službě, aby vyčerpání tělesných a duševních sil v této namáhavé a vysilující práci bylo aspoň poněkud paralisováno.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:

1) Ví o těchto poměrech pan ministr ?

2) Jest pan ministr ochoten postarati se o nápravu potřebných rozmnožením úřednických sil a přiměřeným zvýšením honoráře za práci přes čas ?

3) Jest pan ministr ochoten sděliti co nejdříve podepsaným, co v této věci zařídil aneb zaříditi hodlá ?

Po dělostřeleckém cvičení ve střelbě na ostro v roce 1926 žádali poškození obyvatelé obce Sterého Města u Bruntálu při úředním zjišťování škod:

za malé výbuchy na oranici 2 Kč, na oseté roli 4 Kč,

za velké 5 10

za ztráty na přípřeží za půl dne za koně 25 Kč,

za voly 20

za krávy 15

že nemohli pásti dobytek, za půl dne za jeden kus velkého dobytka 5 Kč,

za mladý kus 2.50 Kč,

za kozu 1.50 Kč.

Náhradu za to, že nemohli pásti dobytek, odůvodňovali tím, že rolníci nemohli počítati s druhou senosečí a musili po žních až do příchodu zimy vyháněti dobytek na pastvu. Jestliže se přestane vyháněti na pastvu a krmí se suchým krmivem, krávy hned dojí méně. Přes to, že v jiných obcích byla poskytnuta náhrada za to, že nemohli vyháněti na pastvu, ve Starém Městě u Bruntálu komise tento požadavek břitce odmítla, obvinila rolníky, že uvádějí nepravdu a vedle výbuchů zaplatila jen 7 Kč náhrady z hektaru. Vojenská komise odmítla jako odhadce navrženého předsedu krajského sdružení rolníků v Bruntálu, peníze byly složeny u okresní politické správy a konečně si je poškození také vyzdvihli, poněvadž se jim zdálo přece jen zdlouhavé, podávati odvolání. Než všichni byli nanejvýš nespokojeni a takovýmto vyřízením jejich oprávněných nároků. 6e tato nespokojenost, nehledě k vylíčenému zkrácení, byla úplně oprávněná, ukáže tento případ:

Quido Hildebrand ze Starého Města u Bruntálu, držitel zákupní rychty, má na volném poli 2.6 ha 25letého lesa, velmi krásně vzrostlého a velmi dobře pěstovaného. V něm stojí bouda, která při střeleckém cvičení sloužila za skrytý cíl a byla úplně zničena. Při tom dopadlo do lesa 6 šrapnelových granátů 15 cm houfnic a velmi les poškodily. Pan Hildebrand žádal za to 3000 Kč náhrady. Odhadce, jejž si přivedla vojenská komise, nadlesní ve výslužbě Riedel, vyměřil škodu podle svého výpočtu na 1995 Kč, při čemž přihlížel jen k oněm plochám, kde byly na kmenech stopy po ranách. Poškození vršků a různých škod mimo místa výbuchu při tom nedbal. Přes to komise nabídla poškozenému jen 1200 Kč náhrady a po dlouhém smlouvání zvýšila tuto částku konečně na 1500 Kč. Druhého dne dostal pan Hildebrand vyrozumění, že původní odhad byl opraven na 1485 Kč. Poškozený, aby nemusil podávati zdlouhavou žalobu, nakonec se s tím smířil. Za poškození boudy nabádala mu komise jen 300 Kč a skutečně nadala také ani o haléř více, ačkoliv skutečná škoda, nízce odhadnuta, činila 800 Kč. Kdyby bylo šlo podle předsedy komise, byl by pan Hildebrand nedostal vůbec nic, poněvadž bouda nebyla zakreslena na mapě.

Z toho jest patrno, jak jsou poškozováni poplatníci obcí, v nichž se konají střelecká cvičení, přes to, že se stále tvrdí, že vojenská správa každou škodu nahradí. Proto se táži podepsaní ministra národní obrany:

1. Víte o vylíčeném postupu při vyměřování náhrady po vojenských cvičeních ve střelbě na ostro ?

2. Bylo nařízeno intendancím, aby utiskovaly obyvatelstvo při vypočítávání škody po cvičeních ve střelbě na ostro a proč se s poškozenými nenakládá podle práva a zákona ?

3. Jste ochoten poskytnouti obci Staré Město u Bruntálu, která byla při posledním cvičení ve střelbě nejvíce poškozena, ještě dodatečnou náhradu a chcete chudé horské obce bruntálského okresu pro nejbližší dobu uchrániti takových cvičení ve střelbě ?

Nejvyšší správní soud nálezem ze dne 19. ledna 1926 zrušil rozhodnutí o jazykově policejních předpisech, proti nimž se odvolalo mnoho hostinských, jako nezákonné, poněvadž živnostenským řádem, na jehož základě bylo vydáno, není odůvodněno. Přes to okresní politické správy pokračují v tomto řízení, jež nejvyšší správní soud označil za nezákonné a také udílejíce a měníce koncese podle živnostenského řádu, nařizují dále, aby všechny nápisy a vyvěsní tabule jak uvnitř, tak také venku na budovách, ve kterých se provozuje jakákoliv hostinská nebo výčepnická živnost, byly opatřeny jen českými nebo dvoujazyčnými nápisy a to českými a německými ve stejné velikosti, avšak s českým zněním na prvém místě. Kdyby se neuposlechlo tohoto rozkazu, hrozí se jim, že bude provoz zastaven podle §u 152 živnostenského řádu.

Toto jednání působí v čistě německých okresech západního Slezska, v krnovském, frývaldovském a bruntálském, oprávněné rozhořčení obyvatelstva. Nelze pochopiti, že se politické úřady I. stolice odvažují prostě nedbati nálezů nejvyššího správního soudu a že neustále pokračují právě v tom, co nejvyšší správní soud označil za nezákonné. Uchazeči o koncese, kteří se obávají, že opět ztratí oprávnění získané s velkou námahou, podléhají úřednímu nátlaku a také by z toho nic neměli, kdyby se znovu obrátili na nejvyšší správní soud, jelikož jak známo, ani odvolání ani stížnostem se nepřiznává odkládací účinek. V právním státě by se však člověk přece domníval, že podobná nevážnost k nejvyššímu správnímu soudu jest nemožná a proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

1.) Jak ospravedlníte, že politické správní úřady prostě nedbají nálezů, nejvyššího správního soudu a činí právě opak toho, co nejvyšší správní soud prohlašuje za zákonné ?

2.) Chcete naříditi uvedeným okresním politickým správám, krnovské, frývaldovské a bruntálské, aby zanechaly protizákonných příkazů a pohrůžek tresty týkajících se jazykově policejních předpisů v živnostech hostinských a výčepnických a aby ony rozkazy, které již vydali, odvolaly ?

3.) Jak zamýšlíte vůbec pečovati o to, aby se rozsudků nejvyššího správního soudu v praxi také dbalo, jak tomu ve starém Rakousku ?

Zemský správní výbor v Praze usnesl ze dne 2. března 1927 na prodloužení pracovní doby ošetřovatelům v zemských ústavech pro choromyslné. Prodloužení toto stanoveno jest na 62 až 66 hodin v týdnu.

Ošetřovatelé v r. 1920 přistoupili dobrovolně na prodloužení pracovní doby z 48 na 60 hodin týdně, předpokládajíce, že budou splněny veškeré výhody, jež jim byly za toto prodloužení slibovány. Slibované výhody však splněny nebyly a zaměstnancům zůstala jedině prodloužená pracovní doba.

Hodiny přes čas odpracované t. j. přes 48 týdně nebyly a nejsou nijak zvlášť placeny.

Nyní tato doba má býti prodloužena ještě o 2 až 6 hodin týdně.

Dle § 1, odst. 2 zák. za dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. vztahuje se ustanovení o 8hodinné době pracovní i na tyto zaměstnance. O tom svědčí článek VI. nařízení ministra sociální péče ve srozumění se súčastněnými ministry ze dne 11. ledna 1919, čís. 11 Sb. z. a n., jakož i § 1, odst. 7. výnosu ministerstva sociální péče ze dne 21. března 1919, čís. j. 4751/III 19.

Poněvadž svrchu uvedené usnesení zemského správního výboru, jež znamená opětné porušování zákona o 8hodinné době pracovní, vzbudilo v řadách všech zemských zaměstnanců veliké znepokojení, zakročili jménem všech zaměstnanců všech ústavů v čechách, zástupci ústředen odborových organisací veřejno- zaměstnaneckých a poslaneckých klubů dne 22. března 1927 u předsedy zemského správního výboru pana Crhy, žádajíce ho, aby zemský správní výbor změnil své stanovisko o prodloužení pracovní doby a aby ponechán byl dosavadní stav až do rozhodnutí nejvyššího správního soudu.

Deputace odůvodňovala svou žádost odpovědnou a těžkou službou ošetřovatelů choromyslných, spojenou až s nebezpečím života a poukazem na následky, jež má mimořádně dlouhá doba pracovní na zdraví ošetřovatelů. Pan předseda zemského správního výboru Crha postavil se velice příkře na stanovisko zemského správního výboru, které prohlásil za nezměnitelné přes platné zákony a nařízení, prohlásiv při tom, že stanovisko vlády a ministerstva sociální péče nemůže býti pro zemský správní výbor směrodatné, načež briskně další jednání s deputací skončil.

Z uvedeného vyplývá:

Zemský správní výbor v Čechách jako zaměstnavatel porušuje soustavně ustanovení zákona o 8hodinné době pracovní, jak opětně dokázal usnesením za dne 2. března 1927, kterým prodloužil týdenní pracovní dobu ošetřovatelů ústavů chromyslných ze 60 resp 48 hodin na 62 až 66 hodin. Pokus zástupců zaměstnanců přiměti smírným jednáním zemský správní výbor k tomu, aby jako zaměstnavatel šetřil zmíněných zákonných ustanovení, nevedl k cíli.

Tážeme se vlády, jakých prostředků chce užíti vůči zemskému správnímu výboru, aby jej přiměla k tomu, by šetřil zákona o 8hodinné době pracovní a nezkracoval úplně protizákonně práva zemských zaměstnanců ?