Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Der Regierung wurde durch § 3 des sog. ťAbbaugesetzesŤ vom 22. Dezember 1924, Zahl 286, die Pflicht auferlegt, eine zweckmäßige Reform der öffentlichen Verwaltung durchzuführen und in der Frist eines Jahres, das ist bis 31. Dezember 1925, den Entwurf eines diesbezüglichen Gesetzes vorzulegen. Das Gesetz bestimmt, daß ťIm Zusammenhange mit der Durchführung dieser Aufgabe, die Regierung einen Gesetzesantrag einzubringen hat, der die Bezüge der Staatsbediensteten regeltŤ. Es heißt ausdrücklich die Bezüge der Staatsbediensteten und nicht etwa nur die Regelung der Bezüge der Aktiv-Bezüge, sondern der Bezüge schlechtweg, sohin die Aktiv- und Ruhebezüge der Staatsbediensteten. Die Regierung hat zwar das Gehaltsgesetz für die aktiven Staatsbediensteten zeitgerecht dem Abgeordnetenhause vorgelegt, in dieser Regelung aber dem obzitierten Gesetz widersprechend der Altpensionisten vollständig vergessen. Der Motivenbericht des Gehaltsgesetzes erwähnt allerdings auch die Frage der Altpensionisten. Es heißt dort: ťDie neue allgemeine Regelung der Pensionsvorschriften ist in Vorbereitung und wird- in absehbarer Zeit Gegenstand parlamentarischer Verhandlung seinŤ.

Trotzdem nach § 3 des Abbaugesetzes die Vorlage eines Gesetzentwurfes, der die Pensionsbezüge regelt zu gleicher Zeit, wie jener, der die Bezüge der aktiven Bediensteten regelte, vorzulegen gewesen wäre, ist das nicht geschehen und auch die Bestimmung des Motivenberichtes, eine Gesetzesvorlage, die die Pensionsbezüge regelt ťin absehbarer ZeitŤ, vorzulegen, nicht erfüllt worden.

Wir fragen die Regierung daher:

1. Ist die Regierung bereit, die Regelung der staatlichen Pensionen damit zu beginnen, daß die Auszahlung der 20%igen Erhöhung der Pensionsgrundlagen an die Ältestpensionisten aus der Zeit vom 1. Sept. 1919 unverweilt erfolgt?

2. Das neue Pensionsgesetz sofort einzubringen und dadurch die endgiltige und gerechte Regelung der berechtigten Forderungen der Pensionisten zu erfüllen?

§ 3 tak zvaného ťrestrikčního zákonaŤ ze dne 22. prosince 1924. č. 286 Sb. z. a n., uložil vládě za povinnost, aby provedla účelnou reformu veřejné správy a ve lhůtě jednoho roku, to jest do 31. prosince 1925, předložila návrh příslušného zákona. Zákon ustanovuje. že ťV souvislosti s provedením těchto úkolů budiž vládou předložen návrh zákona upravující požitky státních zaměstnancůŤ. Praví se výslovně, požitky státních zaměstnanců a nemluví se jen o úpravě požitků činných zaměstnanců, nýbrž zaměstnanců vůbec, tedy o požitcích státních zaměstnanců v činné službě a ve výslužbě. Vláda sice předložila včas poslanecké sněmovně platový zákon pro státní zaměstnance v činné službě, při této úpravě však - proti uvedenému zákonu - úplně zapomněla na staropensisty. Důvodová zpráva platového zákona zmiňuje se sice také o otázce staropensistů. Praví se tam: ťNová všeobecná úprava pensijních předpisů se připravuje a v dohledné době bude předmětem sněmovního projednávání.Ť

Ačkoliv podle §u 3 restrikčního zákona měl býti návrh zákona upravujícího pensijní požitky předložen stejně se zákony, které upravovaly požitky činných zaměstnanců, nestalo se to a nebylo splněno ani ustanovení důvodové zprávy, že ťv dohledné doběŤ bude předložen, návrh zákona o úpravě pensijních požitků.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest vláda ochotna přikročiti k úpravě státních pensí tím, že neprodleně bude vyplaceno 20%ní zvýšení pensijních základen nejstarším pensistům z doby před 1. zářím 1919?

2. Předložiti ihned nový pensijní zákon a tím provésti konečnou a spravedlivou úpravu oprávněných požadavků pensistů?