Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V poslední době docházejí ohromující zprávy z jednotlivých okresů jižních a západních Čech o výsledcích úředního šetření o nemoci zvané distomatosa, která podmíněna jest motolicemi a projevuje se zpravidla vleklým zánětem jater a žlučovodů současně s poruchami výživy.

Leč i jiné kraje postiženy jsou nemoci touto intensivněji nad obvyklou míru: tak docházejí rovněž zprávy o onemocněních dobytka motolicemi na Jičínsku, Sobotecku, rovněž na Žitném ostrově, v povodí Hronu a Ipoly a v Podkarpatské Rusi, hlavně podél Tisy a jejích přítoků. Jest zřejmo, že oblasti, v nichž onemocnění skotu motolicemi nabývá hrozivého rozsahu, jsou příliš značné, než aby bylo lze mluviti o obvyklém zjevu nemoci, jak tu a tam ojediněle v jiných letech se objevila.

Jisto jest, že poslední dvě deštivá léta, přečetné povodně, zátopy rázu živelních pohrom způsobily v četných obcích pravou záplavu distomatosní s průběhem velmi zhoubným. Tak se stalo, že právě v krajích, kde loňského roku byli zemědělci postiženi živelními katastrofami, z nichž se dosud nevzpamatovali, přichází pohroma nová, která ničí jim i ten skot, který snažili se s tolika oběťmi od následků živelních pohrom uchrániti.

O intensitě nákazy svědčí i hromadná onemocnění hovězího dobytka. Ztráty nedají se ani přibližně vypočítati, neboť mnoho případů se ani úředně nezjistí; lze však právem obávati se letošního roku 1927, který, bude-li vlhký, způsobí touto nemocí skutečnou katastrofu nedozírného dosahu našim chovům; poslední mokrá léta a četné zátopy způsobily, že pastviny byly po celý rok vlhké, takže zde byly všechny podmínky, aby parasiti zvaní jaterní motolicí, co nejvíce se šířili a ježto cizopasníci ti žijí v játrech 3-5 let, každý následující vlhký rok vlastně znamená novou invasi hlístů do organismu zvířat, této nemoci podléhajících a tím zhoršení celého stavu nemoci.

Ztráty národohospodářské, které vznikají touto nemocí, jsou velmi značné; velkou většinou hynou totiž zvířata slabší, ale i kusy dobře živené, dojnice tratí mléko, chudnou rovněž tak i tažná zvířata, takže následky katastrofy té jsou již nyní nedozírné a to ještě stav tento bude horší při přechodu z krmení stájového na pastviny, kdy zvířata bývají nejslabší.

Tento mimořádný rozsah nemoci vyžaduje též mimořádných opatření na její léčení a potírání, poněvadž i ta nejdražší léčba představuje pouhý zlomek procenta proti ztrátám progressivně rostoucím. Léčení nemoci té jest však příliš nákladné, než aby mohlo býti žádáno, aby majitelé postižených zvířat sami hradili veškeré zákroky proti této nemoci; vždyť, jak jsme shora uvedli, jedná se ponejvíce o chudé zemědělce v krajích katastrofami neustále pronásledovaných.

Jest tudíž patrno, že z důvodů národohospodářských musí státní správa co nejúčinněji přispěti jak ku léčení nemoci, tak i k zamezení dalšímu šíření katastrofy a omezení hrozivých jejích následků; toto bylo by lze tím lépe provésti, kdyby došlo k provedení ustanovení zákona ze dne 4. července 1923, čís. 149 Sb. z. a n. o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění v prvé řadě dobytčího.

Podepsaní tudíž navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Ministerstvu zemědělství, vnitra a financí se ukládá, aby:

1. neprodleně opatřeno bylo nákladem státním dostatek prostředků ku léčení nemoci zvané distomatosa;

2. přikročeno bylo v krajích postižených k plánovitému léčení nemoci té a nařízena byla veškerá nutná opatření, jak preventivního rázu, tak i k omezení následků nemoci;

3. postiženým zemědělcům aspoň v případech nejnutnějších dostalo se z prostředků státních za padlý dobytek úměrné náhrady;

4. ministerstvo zemědělství přikročilo k vlastní produkci léčiv na tuto nemoc;

5. uveden byl v život fond pro účely veřejného živelního pojištění, zejména dobytčího.

Finanční zatížení budiž hrazeno v mezích rozpočtu súčastněných resortů; po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu, zemědělskému a rozpočtovému.