| II. volební období. | 4. zasedání. |
Rapidní pokles železniční přepravy
jest všeobecně znám a známy jsou zajisté
i nepříznivé následky z toho vyplývající.
Obrovský investovaný kapitál leží
nevyužit, počet přebytečných
zaměstnanců den ze dne roste a státní
správa železniční jest v důsledku
toho nucena pomýšleti na jeho omezení. Současně
volá však celá veřejnost a zejména
výrobní vrstvy po zlevnění tarifů,
na př. ve sklářském průmyslu,
aby zmenšeny byly výrobní náklady a
předešlo se tak omezení výroby i vzrůstu
nezaměstnanosti. Za těchto notorických okolností
musí překvapiti, činí-li se státní
správě železniční výtky,
že se snaží zlevněním tarifů
získati transporty pro trati československých
státních drah, jež by jinak unikly, a zabrániti
tak aspoň částečně škodlivým
důsledkům poklesu železniční
přepravy. Sleva pro železné roury z Chomutova
do Petrovic u Bohumína a Petrovic u Bohumína státní
hranice byla zavedena původně již s platností
od 15. června 1926 do 31. prosince 1926 vyhláškou
běž. číslo 161 ve ťVěstníku
pro železnice a plavbuŤ čís. 52 z 30.
června 1926. Byla přiznána proto, aby jí
byly zásilky z Chomutova, přepravované do
té doby na krátkých tratích ČSD,
získány pro přepravu na dlouhou trať
ČSD proti soutěži tratí německých
a polských a tak docíleno více transportů
a větších příjmů.
Vyhláškou běž. čís. 42 ve
ťVěstníku pro železnice a plavbuŤ
číslo 13 z 16. února 1927 byla platnost slevy
shora zmíněné pouze prodloužena na dobu
od 1. ledna do 30. června 1927.
Z toho jest tudíž zřejmo, že poskytnutí
slevy - té nesouvisí ani věcně, ani
časově s poradou mezinárodního syndikátu
rouroven v Paříži, konanou 17. až 19.
února t. r. a ministerstvo železnic nemělo
s tímto syndikátem naprosto žádných
styků. Sleva nebyla poskytnuta v zájmu mezinárodního
syndikátu, nýbrž jak již bylo výše
řečeno, v zájmu železničního
podniku samotného. Podobná tarifní opatření
jsou však také v zájmu dělnictva zaměstnaného
v průmyslových závodech, které by
pravděpodobně musilo očekávati své
vysazení z práce, kdyby závod nemohl pro
dopravní náklady příslušné
práce převzíti.
Tarifní politika železniční musí
přirozeně vycházeti z finančních
principů, na nichž jsou železniční
podniky vybudovány a sleduje pokud jest to možno celostátní
a veřejné zájmy.
Pokud se interpelace zmiňuje také o zvýšení
cen režijních lístků, dovolují
si především konstatovati, že není
tu žádné souvislosti se slevou dopravného
pro roury. Jak jsem již výše uvedl, byla sleva
pro dopravu rour poskytnuta pouze proto, aby získány
byly nové transporty, jež by jinak státním
drahám unikly, i v zájmu zaměstnanců
příslušných průmyslových
závodů. Naproti tomu zvýšení
cen režijních lístků ukázalo
se nutným, aby obnoven byl opět předválečný
poměr mezi cenami civilními a cenami režijními.
Ceny však, které po zvýšení od
1. března 1927 platí, možno pokládati
ještě stále za velmi mírné a
to tím spíše, uváží-li se,
že pro jízdy služební, v případě
nemoci, pro nákupy, na dovolenu a pod. obdrží
každý zaměstnanec jízku zdarma.
Že ceny nově stanovené nejsou nijak neúměrně,
vysvítá z porovnání, které
si dovolují zároveň připojiti: