Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Branný výbor prozkoumal ve svých schůzích dne 24. a 29. března 1927 osnovu zákona o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona (tisk 941) a došel k závěru, že osnova tato znamená proti dosavadnímu stavu značný pokrok, neboť místo neosvědčivší se instituce výhod v plnění branné povinnosti zavádí novou instituci náhradní zálohy, od níž lze očekávati, že bude účelu svému daleko lépe vyhovovati než dosavadní poskytování výhod v plnění branné povinnosti podle zák. č. 370/1922 Sb. z. a n. Aby branný výbor odůvodnil správnost tohoto svého závěru, má především za vhodné uvésti, v čem se liší zařaďování do náhradní zálohy podle navrženého zákona od poskytování výhod podle zák. č. 370/1922 Sb. z. a n.

Rozdíly tyto jeví se hlavně v těchto směrech:

a) Podle výhodového zákona č. 370/1922 Sb. z. a n. bylo lze propustiti předčasně z presenční služby nejvýše 4000 branců. Podle statistických zpráv, předložených ministrem národní obrany podle ustanovení § 6, odst.

(6), cit. zák. Národnímu shromáždění, byla výhoda v plnění branné povinnosti udělena:

v r. 1925/1926 4000 brancům, z nichž bylo:

v r. 1924/1925 3629 brancům, z nichž bylo:

v r. 1923/1924 2178 brancům, z nichž bylo:

Naproti tomu podle navržené osnovy - uváží-li se odvodní výsledky za posledních tří let - lze počítati s tím, že do náhradní zálohy bude zařaděno nejméně 8.000 branci, tak,že počet branců, kterým bude lze poskytnouti zařaděním do náhradní zálohy výhodu krátkodobého výcviku, bude nejméně dvakrát tak veliký jako podle zák. č. 370/1922 Sb. z. a n.

b) Podle výhodového zákona spočívala výhoda v tom, že branec, jemuž byla udělena, propouštěl se po 6měsíční činné službě do neaktivního poměru. Podle navržené osnovy mají býti náhradní záložníci povinni jen 12nedělním vojenským výcvikem, takže setrvají v povinné činné službě o polovici kratší dobu nežli branci, jimž byla udělena výhoda podle zák. č. 70/1922 Sb. z. a n.

c) Podle výhodového zákona vybírala brance, jimž se měla výhoda poskytnouti, zemská vojenská velitelství, a to zpravidla losováním. Naproti tomu náhradní záložníky mají podle navržené osnovy určiti smíšené komise zřízené v sídle doplňovacích okresních velitelství, které budou s místními poměry zpravidla daleko lépe obeznámeny, nežli byla zemská vojenská velitelství. Aby pak výběr uchazečů ze zájmových skupin dál se co nejspravedlivěji a nejúčelněji, měl branný výbor za vhodné do osnovy pojmouti výslovné ustanovení o tom, že politický úřad I. stolice, podávající o žádosti dobré zdání pro zmíněnou smíšenou komisi, má před podáním tohoto dobrého zdání vyslechnouti příslušné zájmové korporace.

d) Podle výhodového zákona bylo lze proti rozhodnutí zemských vojenských velitelství podati stížnost, která však zpravidla neměla žádné praktické ceny, poněvadž počet osob, jimž bylo lze výhodu poskytnouti, byl již vyčerpán; stížností takových bylo podáno veliké množství (několik tisíc), což mělo v zápětí

zbytečné útraty pro žadatele a enormní zatížení státní administrativy zcela bezúčelnou prací. Naproti tomu rozhodnutí smíšených komisí budou konečná, čímž bude ušetřeno vyšším správním instancím mnoho zcela neplodné práce spojené s vyřizováním beznadějných odvolání (rekursů). Toto jednostupňové rozhodování nebude stranám na škodu, poněvadž rozhodování bude činěno smíšenou komisí místních poměrů znalou a s přihlédnutím k vyjádřením zájmových korporací.

e) Podle výhodového zákona byly stanoveny termíny pro podávání žádostí a pro rozhodování tak, že nevylovovaly ani praktickým potřebám, ani zájmům vojenským, zasahujíce velmi rušivě do vojenského výcviku neustálou fluktuací ve stavech. Naproti tomu podle osnovy má býti co nejdříve po odvodu o žádosti rozhodnuto tak, aby jak branci, tak i vojenské úřady přiměřenou dobu před nastoupením presenční služby věděli, kdo přijde do náhradní zálohy. Podle toho bude moci voj. správa zaříditi výcvik náhradních záložníků tak, aby nerušil vlastního (pravidelného) výcviku osob zákonitou presenční službou povinných. Až dosud trpěl chod služby neustálým propouštěním těch, jimž byla udělena výhoda v plnění branné povinnosti nebo kteří byli propuštěni na trvalou dovolenou jako přebyteční, aniž příslušný vojenský útvar se napřed dověděl, že dotčená osoba bude předčasně z činné služby propuštěna, aby mohl k tomu při výcviku přihlédnouti.

Z uvedeného rozboru rozdílů mezi zákonem č. 370/1922 Sb. z. a n. a navrženou osnovou je patrno, že branný výbor došel právem k závěru, že navržená osnova znamená proti dosavadnímu stavu značný pokrok.

Pokud se týče okruhu osob na výhodě zařadění do náhradní zálohy participujících, navrhuje vládní osnova, aby pro náhradní zálohu byli určováni:

a) branci, kteří jsou živiteli rodiny,

b) branci, kteří jsou majetníky zděděné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu, c) branci, kteří jsou majetníky malých živností neb obchodů, pak branci, na jichž výdělkové činnosti sice závisí výživa příslušníků rodiny, kteří však nevyhovují všem podmínkám předepsaným pro živitele rodiny, dále branci, kteří z důvodu polního hospodářství, vzdělání k občanskému povolání a jiných závažných zejména sociálních důvodů zasluhují zvláštního zření.

Branný výbor projevil s tímto rozsahem kategorií oprávněných žadatelů svůj souhlas, při čemž konstatoval, že pojem branců, kteří jsou živiteli rodiny neb majetníky zdě děné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu, je vymezen shodným způsobem jako podle zákona č. 370 Sb. z. a n.; při tom měl branný výbor za vhodné v osnově zdůrazniti, že třeba přihlížeti zvláště též k poloze usedlosti a jejímu zadlužení. Pokud se týče majetníků živnostenských neb obchodních podniků, měl branný výbor za vhodné, aby z národohospodářských důvodů byl vládní návrh doplněn tak, že by k majetníkům znalých živností neb obchodů přistoupili ještě majetníci středních živností a obchodů. Vládním nařízením bude stanovena částka, již nesmí všeobecná výdělková daň (bez přirážek) z podniku předepsaná, ročně převyšovati, aby dotčený podnik mohl býti zván podnikem malým neb středním. V zákoně samém se dotčená částka výslovně neuvádí vzhledem k tomu, že úzce souvisí s daňovou reformou a příslušnými berními sazbami nového zákona o přímých daních. Podle dosavadního stavu projednání osnovy posléz uvedeného zákona by to byla částka 150 Kč ročně. Tím, že branný výbor do této kategorie pojal též majetníky středních obchodů a živností, zvýší se počet žadatelů do této kategorie patřících o číslici pranepatrnou; poněvadž branců, kteří by vyhovovali všem podmínkám v § 7, odst. (2) osnovy, bude počet pramalý.

Uvažuje o okruhu oprávněných žadatelů, došel branný výbor k závěru, že osnova nemá charakter nějakého privilegia pro určité (majetné) třídy. Z nahoře uvedených statistických dat předložených Národnímu shromáždění o tam, jak jednotlivé skupiny branců byly výhodami poděleny, je patrno, že největší část výhod byla udělena živitelům rodiny a osobám, které se o příslušníky rodiny starají, avšak nikoli jako jediní živitelé rodiny; těchto osob bylo z úhrnného počtu udělených výhod v r. 1925/1926 93%, v roce 1924/1925 95%, v r. 1923/1924 94%. Ježto jednotlivé kategorie žadatelů vymezuje osnova v podstatě. stejným způsobem jako zákon č. 370/1922 Sb. z. a n., dá se čekati, že největší počet náhradních záložníků bude patřiti zase úplným (jediným) neb částečným živitelům rodiny, poněvadž žadatelů, kteří by vyhovovali přísným podmínkám zákonem stanovených, aby mohli býti zváni majetníky zděděných zemědělských usedlostí malého neb středního rozsahu, nebo majetníky malých neb středních živností a obchodů, bude velice málo. Poněvadž pak živitelé rodiny se vyskytují a budou vyskytovati ve všech třídách a vrstvách bez rozdílu, ať jde o vrstvy dělnické neb jiné, je již z této úvahy zřejmo, že osnova nemá žádného charakteru třídního ve pro spěch majetných vrstev, jak bylo s některých stran tvrzeno.

Pokud pak týče se dalších ustanovení osnovy, souhlasí branný výbor navrženým kontingentem branců a s ustanoveními týkajícími se tohoto kontingentu. Stejně tak souhlasí branný výbor s ustanovením, že branci, kteří za své presenční služby prokáží theoreticky i prakticky způsobilost zastávati služební funkci důstojníka, budou moci býti jmenováni důstojníky (podporučíky) již za své presenční služby. Tím způsobem budou učiněny méně citelnými oběti, jež inteligence přináší delší službou vojenskou proti poměrům předpřevratovým, kdy měla výhodu jednoroční presenční služby.

V ostatní části osnovy obsaženy jsou některé další změny branného zákona č. 193/1920 Sb. z. a n., jež jsou nutné jednak se zřetelem na nové zaváděnou instituci náhradní zálohy a jmenování důstojníků presenční služby, jednak proto, že po vydání br. zák. z r. 1920 organisace branné moci dále pokročila a byla vydána některá nová zákonná ustanovení branné moci se týkající; krom toho se ukázala za sedmiletého praktického provádění branného zákona potřeba některá jeho ustanovení nově upraviti. Změny tyto shledal branný výbor vesměs účelnými.

Z uvedených důvodů navrhuje branný výbor poslanecké sněmovně, aby předlohu schválila v připojeném znění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) K zajištění potřebného mírového počtu vojska budiž z branců v jednom kalendářním roce odvedených určeno pro vykonávání zákonité presenční služby 70.000 branců s přiměřeným zřením k pravděpodobným úbytkům a přírůstkům v prvých měsících po nastoupení do presenční služby.

(2) Zákon ze dne....................., jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927, pozbývá platnosti dnem 1. října 1928.

(1) Branci, kteří jsou odvedeni přes počet uvedený v předcházejícím paragrafu, zařadí se do náhradní zálohy, v níž jsou povinni podrobiti se vojenskému výcviku a vykonati cvičení ve zbrani (služební) podle ustanovení následujícího paragrafu.

(2) V prvním ročníku náhradní zálohy setrvají tito branci do téhož dne, do kterého budou branci zároveň s nimi odvedení, kteří byli určeni k vykonávání zákonité presenční služby, v prvním ročníku I. zálohy.

Příslušníci náhradní zálohy se podrobí dvanáctinedělnímu vojenskému výcviku a jsou povinni vykonati mimo cvičení ve zbrani (služební) mužstvu v záloze branným zákonem stanovená ještě jedno mimořádné čtyřnedělní cvičení ve zbrani (služební) podle ustanovení branných předpisů.

(1) Pro zařadění do náhradní zálohy se na podanou žádost určí:

a) branci, kteří jsou živiteli rodiny (§ 5),

b) branci, kteří jsou majetníky zděděné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (§ 6),

c) branci, kteří z jiných důvodů rodinných, hospodářských, sociálních a pod. zasluhují zvláštního zření (§ 7).

(2) Žádost, aby byl zařaděn do náhradní zálohy, musí branec podati u odvodní komise, jakmile mu bylo oznámeno, že je odveden. Nastanou-li okolnosti, jež by odůvodňovaly zařadění brance do náhradní zálohy, teprve po odvodu, lze podati žádost po odvodu, až do dne zařadění, nejdéle do 15 dní poté, co zmíněná okolnost nastala, a to u politického úřadu I. stolice místa trvalého bydliště. Žádost třeba vždy řádně odůvodniti a doložiti; má-li býti zjištěna neschopnost k výdělku mužského příslušníka rodiny podle ustanovení § 5, odst. (3), je tento příslušník rodiny povinen dostaviti se - a to, je-li žádost podána u odvodní komise, zároveň s žadatelem - k odvodní komisi, aby mohl býti podroben osobní prohlídce.

(3) Žádosti za zařadění do náhradní zálohy, které byly podány u odvodní komise, odevzdá předseda komise neprodleně politickému úřadu I. stolice místa trvalého bydliště. Tento úřad je - stejně tak jako žádosti, které ho přímo došly podle ustanovení předcházejícího odstavce po odvodu - s největším urychlením přezkoumá a, třeba-li, po vyšetření a slyšení příslušných zájmových korporací doplní, načež je zašle neprodleně se svým dobrým zdáním domovskému doplňovacímu okresnímu velitelství tak, aby, pokud možno, tam došly nejpozději 1. července. Doplňovací okresní velitelství podá k dobrému zdání politického úřadu I. stolice své vyjádření a předloží spisy takto doplněné smíšené komisi zřízené v jeho sídle, jež pak vybere a určí brance pro náhradní zálohu s konečnou platností v počtu, který na dotčený doplňovací okres přikáže ministerstvo národní obrany padle odvodních výsledků (§ 8). Organisaci a řízení těchto smíšených komisí upravuje vládní nařízení; při rovnosti hlasů rozhoduje mínění předsedovo. Při výběru a určování branců pro náhradní zálohu třeba přihlížeti především k brancům uvedeným v § a 6.

(4) Zjistí-li se dodatečně, že určení pro náhradní zálohu bylo vylákáno nesprávnými údaji neb doklady, anebo že důvody pro toto určení pominuly, zruší domovské doplňovací okresní velitelství v dohodě s domovským politickým úřadem I. stolice, není-li tu snad jiných důvodů pro určení dotčeného brance pro náhradní zálohu, toto určení a povolá brance k na stoupení do presenční služby, a to u těch branců, u nichž důvody pro původní určení pominuly, jen na takovou dobu, po niž by byl branec musil ještě v presenční službě pobýti, kdyby nebyl býval určen pro náhradní zálohu. Nedohodnou-li se tyto úřady, rozhodne s konečnou platností zemské vojenské velitelství po slyšení politického úřadu II. stolice. Týmž způsobem rozhoduje se o odvoláních podaných do zrušovacího rozhodnutí doplňovacích úřadů I. stolice. Odvolání toto třeba podati do 15 dní u domovského doplňovacího okresního velitelství.

(1) Za živitele rodiny se považuje:

a) jediný syn otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky,

b) zemřel-li otec, jediný vnuk děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li syna k výdělku schopného,

c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sou rozenců nemajících otce nebo sourozenců zcela osiřelých,

d) jediný nemanželský syn neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželský vnuk (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného, a to ve všech těchto případech jen tehdy, závisí-li výživa výše jmenovaných osob skutečně na dotčeném branci a plní-li tento prokázaně tuto povinnost.

(2) Jedinému synu, vnuku, bratru třeba na roveň klásti toho, jehož jediný bratr, nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají činnou službu vojenskou nebo jsou mladší než 17 let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.

(3) Neschopnost k výdělku otce (děda) zjišťuje odvodní komise zpravidla osobní prohlídkou, jíž se musí podrobiti otec (děd), který žádá, aby byl jeho syn (vnuk) zařaděn do náhradní zálohy. Vyskytne-li se u odvodní komise pří osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, přezkoumá se schopnost k výdělku komisí přezkoušecí. Podrobnosti upravuje vládní nařízení.

(4) K žádosti třeba připojiti průkaz o tom, že od zařadění brance do náhradní zálohy skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) a že branec je opravdu živitelem rodiny.

(5) Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující zařadění do náhradní zálohy pominou v době do 1. října toho roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, bude branci povolen jen odklad presenční služby do 1. října toho roku, v němž nastane příslušná změna poměru.

(1) Za zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (selské usedlosti) třeba považovati takové samostatné zemědělské podniky, jejichž majetník musí obstarávati své hospodářství sám; další podmínkou je, že provozování takového podniku musí býti výhradním nebo aspoň hlavním povoláním dotčeného majetníka a zároveň výhradním anebo aspoň hlavním pramenem obživy pro něha a jeho rodinu. Při tom třeba přihlížeti zvláště též k poloze usedlosti a jejímu zadlužení.

(2) Za zděděnou usedlost třeba považovati též usedlost převzatou právním jednáním mezi živými, jestliže předcházející majetník mezitím zemřel a usedlost by podle zákonné posloupnosti bez toho připadla nynějšímu majetníku, byť i jen z části. Zdědí-li branec jen část zemědělské usedlosti a nabude-li zbývající části právním jednáním mezi živými, třeba tento způsob nabytí klásti na roveň dědictví. Totéž platí, nabude-li dědic celé usedlosti na základě dědického ujednání zákonných dědiců.

(3) Byla-li zemědělská usedlost rozdělena na základě posledního pořízení nebo vzájemnou dědickou dohodou na několik samostatných usedlostí, může každý z dědiců žádati za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, vyhovuje-li rozsah usedlosti jemu připadlé podmínkám uvedeným v odst. (1) a hospodaří-li též skutečně sám na této usedlosti.

(1) K brancům uvedeným v § 4, odst. (1), písm. c), patří především majetníci malých a středních živností nebo obchodů, pak branci, na jichž výdělkové činnosti sice závisí výživa příslušníků rodiny, kteří však nevyhovují všem podmínkám § 5, a branci, kteří z důvodu polního hospodářství, vzdělání k občanskému povolání a jiných závažných, zejména sociálních důvodů zasahují zvláštního zření.

(2) Za malé a střední živnosti a obchody se při provádění tohoto zákona považují takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržovati náhradní pracovní síly, takže majetník musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom všeobecná výdělková daň (bez přirážek) z podniku toho předepsaná nesmí převyšovati částky stanovené vládním nařízením.

(3) Ustanovení posledního odstavce § 5 platí též při určování branců z důvodů uvedených v tomto paragrafu.

(1) Každoročně k 1. červenci se podle domovských doplňovacích okresů zjistí, kolik branců bylo odvedeno v době od 1. ledna do 1. července, počítajíc v to i ty osoby, které vstoupil dobrovolně do branné moci, a kolik žádostí, týkajících se branců příslušných domovským právem do dotčeného doplňovacího okresu, podle souhlasného mínění doplňovacích úřadů I. stolice, uvedených v § 4, odst. (,3), vyhovuje pro zařadění do náhradní zálohy.

(2) Číslo, o něž převyšují uvedené odvodní výsledky kontingent, uvedený v § 1 a určený ministerstvem národní obrany, činí počet těch, kteří mají býti zařaděni do náhradní zálohy. Tento počet rozvrhne ministerstvo národní obrany na jednotlivé domovské doplňovací okresy v poměru počtu branců, jichž žádosti byly z těchto doplňovacích okresů uznány oběma doplňovacími úřady za vyhovující pro zařadění do náhradní zálohy.

(3) Počet odvedených branců, vykázaný v dotčeném doplňovacím okrese ke dni 1. července, tvoří po odečtení čísla, které na tento okres ministerstvo národní obrany přikáže pro určení do náhradní zálohy, kontingent tohoto doplňovacího okresu pro dotčený kalendářní rok.

(4) Branci, kteří přibudou do kontingentu po 1. červenci (dodatečným odvodem, dobrovolným vstupem, nastoupením branců, jimž byl povolen v minulých letech odklad presenční služby a pod.), tvoří přírůstek kontingentu, který, nebude-li vyrovnán stejnoměrným úbytkem kontingentu (povolením odkladu odvedeným brancům, propuštěním z branné moci a pod.), třeba odstraniti dodatečným přeložením vyhovujících branců do náhradní zálohy nebo přeložením na trvalou dovolenou.

(5) Není-li dostatečný počet uchazečů, vyhovujících podmínkám pro zařadění do náhradní zálohy, přeloží se až do vyčerpání počtu uvedeného v odst. (2) potřebný počet branců na trvalou dovolenou.

(1) Zákon ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti, se zrušuje.

(2) Žádosti za poskytnutí výhody brancům odvodního ročníku 1927 vyřídí se podle dosud platných ustanovení. Práva a povinnosti branců, jimž byla nebo bude výhoda v plnění branné povinností přiznána, řídí se rovněž dosud platnými ustanoveními.