Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I .posl. Kreibicha a druhů min. školství a národní osvěty o chování ředitelky občanských škol Schiesslové ve Cvikově v Čechách,

II.posl. Schäfera a druhů min. vnitra a zabavení plakátů,

III. posl dra Czecha, Tauba a druhů vládě o provádění censury v rozhlase

IV. posl. Krebse a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti, jak státní policie v Ústí n. L. censuruje periodický tiskopis "Der Tag" v Ústí n. L.,

V. posl. Simma a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku v jabloneckém časopise "Volkewehr" ze dne 22. ledna 1927,

VI. posl. de Witte, Katze a druhů min vnitra o zabavení karlovarského časopisu "Volkswille" ze dne 24. února 1927

VII. posl. Knirsche a druhů min. pro věci zahraniční o chování lineckého československého místokonsulátu k Sudetoněmeckému vlasteneckému svazu

VIII. posl. Knejzlíka, Langra, Riedla a spol. min. financí o zadání prodejny tabáku v Přerově a ve Velkém Týnci,

IX. posl. Knejzlíka, Langra, Riedla a spol. min. předsedovi o povolování stavebních subvencí ministerstvem sociální péče v Praze,

X. posl. Pika a soudr. min. železnic o srážce nákladního vlaku s nákladním automobilem u Rokycan,

XI. posl. dra Gátiho, Mondoka, Sedorjaka a soudr. min. veř. zdravotnictví o poměrech v užhorodské nemocnici a o působení dra Václava Merhauta, primáře v Užhorodě,

XII. posl. Knejzlíka, V. Sladkého a spol. min. školství a národní osvěty o přeložení české měšťanské školy z Úsova do Dubicka,

XIII. posl. Riedla, Langra, Knejzlíka, Sladkého a spol. min. spravedlnosti ve věci obsazení místa presidenta krajského soudu ve Znojmě,

XIV. pols. Riedla, Langra, Knejzlíka a spol. předsedovi vlády o provádění pozemkové reformy na Pohořensku na Moravě,

XV. posl. Pika, Remeše, V. Beneše a soudruhů min. vnitra o postupu správních úřadů při udělování státní nouzové podpory 700.000 Kč jako pomoci v živelné katastrofě na Sušicku se udavší v roce 1926,

XVI. posl. Johanise a soudr. min. veřejného zdravotnictví a soc. péče o neodůvodněném zvýšení lékárnické sazby,

XVII. posl. Hellera a druhů min. financí a min. zemědělství o dvojitém zdanění drobných zemědělců, platících paušalovanou daň z obratu, při domácích a nouzových porážkách.

Již dlouho zaměstnává ředitelka občanských škol Schiesslová ve Cvikově místní školní výbor, městské zastupitelstvo a rodiče, a to pro své chování vůči dětem, jež připouští domněnku, že paní Schiesslová není duševně v té míře, jaká jest nutná pro takový úřad. Chování paní Schiesslové k dětem řídí se především čistě stranicko-politickými a národnostními hledisky. Jest funkcionářkou německé strany národní a toto své smýšlení projevuje především tím, že ve škole nadává dělnickým dětem a před celou třídou uráží jejich rodiče. Především má spadeno na děti komunistických rodičů. Její nejoblíbenější nadávky jsou: opice, fakan, spratek atd. Zvláštních nadávek užívá vůči dětem českých rodičů, které docházejí do německé školy.

Ve cvikovském městském biografu pořádají se příležitostně odpolední představení pro školní mládež, při čemž se však film předkládá příslušné komisi. Po jednom takovém představení vynadala Schiesslová dětem, které se svými rodiči byly v biografu a to jen pro to, že jí film nebyl předložen k cenzuře. Šlo o přírodní snímek. Ovšem že i pražská censura tento film propustila. Paní Schiesslová nechala všechny děti, které byly v biografu, po škole a dala jim s sebou lístek, na němž se rodiče měli zavázat svým podpisem, že příště budou bráti své děti do biografu jen se zvláštním svolením paní ředitelky. Již dříve dala každému dítěti písemný rozkaz rodičům, že mohou brát své děti - lhostejno kamkoliv - jen tehdy, dovolí-li jim to paní ředitelka. Podle toho měli by rodiče, chtějí-li v neděli jíti se svými dětmi na výlet, požádati paní Schiesslovou dříve o povolení.

Jendou nařídila paní ředitelka Schiesslová několika děvčatům z 2. a 3. třídy občanské školy, aby umyla zamazané záchody. Děvčata plakala a řekla jí, že takovou práci nemohou konati. Ona však trvala na svém rozkazu a donutila dívky aby záchody umyly. Jedno z děvčat se z hnusu rozstonalo.

Chování paní ředitelky způsobilo již mezi rodiči velkou nevoli a bylo zahájeno vyšetřování. Mnoho dětí bylo již vyslechnuto četnictvem a výpovědi potvrzují vše co jsme zde uvedli. Také před okresním školním inspektorem vypovídaly děti v tom smyslu. Paní ředitelka Schiesslová pak děti, které zde vypovídaly, prostě nevyvolávala a také jinak s nimi špatně nakládala.

Jedno z dětí, které bylo vyslechnuto četnictvem, zavolala si paní ředitelka do kanceláře. Dítě nechtělo říci, co se tam s ním stalo, přišlo však s pláčem domů a prohlásilo, že nechce již choditi do školy.

Paní ředitelka Schiesslová dostává se neustále do sporu nejen s dětmi a rodiči, nýbrž i s učitelským sborem a se školníkem. Školní Jindřich Balle zdráhal se delší dobu vcházeti do ředitelny, poněvadž ho paní Schiesslová obvinila z nečestného jednání, ačkoliv ho zná veškeré obyvatelstvo jako člověka svědomitého a čestného. Na zakročení organisace musila paní Schiesslová dáti také školníkovi čestné prohlášení. Potom ho týrala ještě hůře. Z celého chování paní Schiesslové dá se usuzovati, že trpí stihomamem. Ve své ředitelně napíná nitky, rozsypává mouku na podlahu, poněvadž má utkvělou myšlenku, že vnikají do kanceláře lidé a tam kradou.

Všechny tyto věci byly zjištěny vyšetřováním okresního školního inspektora a četnictva, jakož i projednáváním v místním školním výboru a v městské radě. Přes to se však nestalo nic, nebyla učiněna ani nejmenší náprava. Paní Schiesslová nejen že vyučuje klidně dále, nýbrž klidně dále úřaduje jako ředitelka a její chování se stále zhoršuje. Rodiče dětí jsou tím již tak rozčileni, že pomýšlejí na školní stávku Všechno naléhání a veřejné dotazy zůstaly bez odpovědi.

Proto se tážeme ministra:

Jest pan ministr ochoten vyžádati si zprávu o stavu vyšetřování provedeného proti paní ředitelce Schiesslové a oznámiti nám, jak školní úřad zamýšlí proti ní zakročiti?

Svaz bankovních a spořitelních úředníků ve svém těžkém boji o udržení nabytých práv bankovních úředníků vydal tento plakát:

"Co jest s revisí ředitelských smluv?

Svaz bank. jenž zavinil bezesmluvní stav, chce připraviti úřednictvo o nejmenší práva a nároky na plat, jež mu byly zaručeny dosavadními smlouvami.

Naproti tomu se nikdo neodváží sáhnouti na smlouvy vedoucích funkcionářů, ačkoliv právě tyto smlouvy jsou mimořádným zatížením bankovní režie a jsou nebezpečím pro tyto ústavy, dokonce i tehdy, když jednotliví ředitelé po své "záslužné" činnosti zmizí z jeviště.

Bývalí členové ředitelstva Moravské agrární a průmyslové banky, které úřednictvo přineslo tak velké oběti, a to:

Pan František Aschenbrenner, bývalý ředitel, mající jmění pře 3 miliony Kč, majitel panství Rábí u Pardubic a dostávající od banky značné výslužné,

pan Adolf Ženošička, bývalý zástupce vrchního ředitele, mající velkostatek a mlýn v Cacovicích u Husovic, dále velké reality v Husovicích, Maloměřicích a Obřanech a dostávající od banky výslužné,

pan Karel Sikýř, bývalý ředitel, majitel velkostatku v Řeticích u Telče v ceně 1,5 milionu Kč, dostávající od banky výslužné,

pan František Pokorný, bývalý náměstek ředitele, několikanásobný milionář,

hrozí, že soudní žalobou budou požadovati milionové odbytné, ačkoliv někteří z nich po celý rok, i když nebyli již v této bance, dostávali značné platy, ačkoliv získávali své jmění teprve svou činností v bance a ačkoliv jsou spoluodpovědni za sanační akci svého ústavu.

Naproti tomu na většinu ze 108 propuštěných podřízených úředníků Moravské agrární a průmyslové banky čeká nejistá budoucnost plná nouze a strádání.

Jak známo, připravoval se návrh zákona, jímž se měly odstranit nešťastné následky, které mohou vyplívati z nepřiměřených ředitelských smluv, jimiž se zdražuje bankovní režie, jimiž se brzdí organisace našeho bankovnictví jakož i přiměřená úprava úrokové sazby a jimiž se prodlužuje krise v bankovnictví, jehož sanování děje se na účet podřízených úředníků.

Byl by nejvyšší čas, aby tento návrh byl uskutečněn a aby byl usnesen zákon, který by umožňoval zrevidovati a nově upraviti smlouvy bankovních ředitelů."

Sdružení peněžního úřednictva.

Verband der Bank- und Sparkassenbeamten in der Čechoslovakischen Republik.

Pražské policejní ředitelství zakázalo vyvěsiti tento plakát prý v zájmu veřejného pořádku a tím zcela zřejmě stranicky zasáhlo ve prospěch podnikatelů, neboť nelze zajisté tvrditi, že by uveřejnění faktů v plakátu uvedených, veskrze pravdivých a prokazatelných, skutečně porušilo nějaký veřejný zájem.

Tážeme se tedy ministra:

Ví o vylíčeném případu a co zamýšlí učiniti, aby podobné případy příště znemožnil?

Censurní praxe v rozhlase převyšuje svou rozsáhlostí a obsahem každou jinou censuru v Československu, ať v oboru tisku nebo divadla. Tato rozhlasová censura směřuje, pokud jde o německé vysílání, především, ba skoro výlučně proti německému dělnickému vysílání, jehož zpravodaje a předměty jmenuje spolek "Freier Radiobund in der Čechoslovakei". Příznačné jest, že se v rozhlase nesmí jmenovati ani jméno tohoto svazu, že bylo škrtnuto hned při prvním německém dělnickém vysílání, ačkoliv spolek "Freier Radiobund" je jediným svazem německých dělnických radiových amatérů v Českosloven. republice, ačkoliv dělnictvo činí značné procento předplatitelů, ačkoliv spole "Freier Radiobund" již před půl rokem podle počtu svých členů postoupil na druhé místo mezi všemi německými radiovými organisacemi v republice a ačkoliv svou prací musí získávati nové předplatitele.

Již sám tento fakt dokazuje, že se rozhlasová censura provádí politicky a to v měšťáckém, protidělnickém směru.

Daleko více se to však dokazuje jinými konfiskacemi německého dělnického vysílání, jehož přednášky byly několikráte úplně znehodnoceny, několikráte drobnými potměšilostmi a změnami připraveny částečně o svůj smysl.

V měsíci prosinci 1926, lednu a únoru 1927 zasáhla censura v těchto případech:

Dne 1. prosince prostě škrtla z přednášky "Rozhlas jako prostředek lidové osvěty" tyto dva odstavce:

"Vlastně jen jedno překáží rozhlasu, aby se stal prostředkem všeobecné lidové osvěty, totiž to, že i radio jest zboží, že musí býti placeno a dnes stále ještě bohužel tak vysoko, že jen zcela nepatrná část dělníků může je získati. Proto jest také jedním z hlavních úkolů všech sborů, usilujících o zpopularisování radia, aby nalézaly stále nové cesty k jeho zlevnění a spolek "Freier Radiobund in der Čechoslovakei", jehož jménem zde mluvím, snaží se jak nejlépe dovede učiniti levný nákup součástek a nabádá ho k tomu, aby si svůj strojek sám sestavil."

"Musíme se spokojiti s těmito příklady pro osvětovou činnost rozhlasu. Jest zřejmo, že rozhlas ve své dnešní podobě příliš málo vyhovuje zájmu a nárokům dělnictva jako v každém oboru, také v osvětovém. Nemůže to býti jiné, poněvadž rozhlas jako většina osvětových pomůcek jest v rukou majetných tříd a jejich státního mocenského aparátu. Jest však veskrze věcí samotného dělnictva, aby rozhlas přeměňovalo stále tak, aby vyhovoval požadavkům a předpokladům dělnictva. Pokud jde o radio, platí pro pracující lid heslo: Vzíti to, co jest dnes dobrého a usilovati, aby to zítra bylo lepší. Při všem uznání významu rozhlasu jako zřídla rozptýlení a zábavy v dělnickém domě neoplývajícím radostmi, při všem porozumění pro sklon stavěti a piplati se s něčím a pro opojení mocí, že doslova obratem ruky lze přeskočiti desetitisíce kilometrů země a moře, pro dělníka má přece osvětový význam rozhlasu, podle starého hesla: "Vědění jest moc" nebo podle našeho nového cíle, učiniti dělníka schopným duševního boje."

Dne 18. ledna censura důsledně škrtala v přednášce o "Vlasti a světu sudetsko-německého dělníka" slovo "sudetsko-německý" takže na příklad, jen aby se bylo lze vyhnouti nebezpečnému slovu sudetsko-německý", musil býti pronesen nesmysl, že "němečtí" dělníci se stěhují do Němec.

Dne 10. února byla úplně zabavena přednáška "Kulturní úkoly tisku", ačkoliv nebyla naprosto zabarvena politicky nebo dokonce stranickopoliticky a vůbec neužívala pojmů jako "měšťácký", "kapitalistický", "socialistický", "proletářský".

Dne 22. února bylo v přednášce o "Nových knihách pro proletariát" již v nadpisu škrtnuto slovo "Proletariát" a slovo "proletářský" bylo v dalším textu vymýceno.

Poměry v brněnské vysílací stanici jsou pokud možno ještě horší. Když bylo zahájeno německé vysílání, brněnská rozhlasová censura úplně potlačila proslov předsedy německého radiového poradního sboru. Německý radiový poradní sbor, jenž se skládá ze zástupců všech příslušných zájemníků a kulturních organisací, není uznán. Naproti tomu byli zástupci několika německých ústavů přijati do velkého výboru radiového poradního sboru, jehož většina jest ovšem převážně česká. Tam však nebyl vzat ani zástupce dělnictva ani delegát spolku "Freier Radiobund", ba nepřihlíželo se dokonce ani k lidové universitě, největšímu německému ustavu pro lidovou osvětu.

Ačkoliv německé rozhlasové vysílání v Brně bylo zahájeno teprve před zcela krátkou dobou, potlačila již brněnská censura 3 celé přednášky. Byla to přednáška profesora Schweitzera o "Dělnictvu a radiu" přednáška senátora profesora Polacha o "Vzdělání dělnictva", ba censura dokonce nejdříve zkomolila a potom úplně škrtla z programu přednášku dramaturga německého divadla dra Glücka.

Kdežto tedy censura bezohledně potlačuje každé, sebemenší hnutí třídního uvědomění dělnictva pod zástěnkou politické neutrality, směla se v sobotu dne 19. února mezi tiskovými zprávami Československé tiskové kanceláře bez překážky vysílati tato zpráva neobyčejně stranicko-politicky zabarvená:

Oposiční strany zvláště německé, usilují vzbuditi odpor obyvatelstva proti správní reformě, zdá se však, že s tím nedocházejí ohlasu ani mezi německým obyvatelstvem.

Má-li býti radiové vysílání - nepolitické, pak se nesmí v radiu trpěti ani dělání nálady pro nynější vládní většinu a jednotlivé její politické činnosti. Ale když se nezakazují samo o sobě zvláštní způsoby, propagandy oficiosního tiskového aparátu v radiu, pak tím méně můžeme nahlédnouti, jakým právem jest bezvýminečně potlačováno vysílání stranicko-politicky úplně neutrální, sloužící pouze osvětovým a sociálním zájmům dělnictva.

Tážeme se tedy vlády:

Jest ochotna ihned zastaviti potlačování dělnického vysílání?

Hlavní orgán německé národně socialistické strany dělnické v Ústí- n./L. jest již několik měsíců tak zabavován, že teď lze považovati za politické pronásledování. Články a zprávy, které v jiných časopisech vycházejí bez závady, censur ústeckého policejního komisařství dr. Kouba v časopise "Der Tag" zabavuje. I projevy sjezdu strany, výtahy z programu strany, ba dokonce projevy, které byly před lety usneseny na sjezdech strany německé národně socialistické strany a tenkrát bez závady vyšly, nyní, jsou-li uváděny v časopiseckých článcích, jsou zabavovány. Všechny tyto případy, které jsme ochotni kdykoliv rádi doložiti, předstíraje však případ, který dává podnět k této interpelaci. V čísle ze čtvrtka dne 24. ledna 1927 uveřejňuje "Der Tag" zprávu ze soudní síně, s tímto nadpisem:

Opět odsouzen podle zákona ochranu republiky.

Poslanec H. Krebs odsouzen pro článek na jeden měsíc do vězení, zostřeného dvěma posty."

V tomto článku bylo zabaveno toto místo:

Sudetsko-německý vlastenecký svaz není ani tajná organisace, ani neohrožuje existence Československé republiky. Jest to osvětová organisace, která sdružuje sudetské Němce, žijící v Rakousku a Německu a organisuje je, aby pěstovali lásku k vlasti a rozšiřovali vědomosti o bojích sudetských Němců."

Nehledě k tomu, že toto místo nemělo býti na žádný působ zabaveno, nelze tohoto zabavení pochopiti tím spíše, jest politickým pronásledováním, jemuž není rovno, poněvadž týž článek v plném znění v téže době vyšel ve vydání časopisu "Aussiger Tagblatt" nezabaven. Vidíme tedy, že týž censor, téhož dne v jednom časopise týž článek pustil, v druhém potlačil.

Takovéto censurní poměry jsou prostě neudržitelné.

Tážeme se tedy pánů ministrů:

1. Znají páni ministři censurní opatření censora státní policie v Ústí n./L.?

2. Jsou páni ministři ochotní nesporné přehmaty jmenovaného censora důkladně přezkoumati?

3. Jsou párů ministři ochotni učiniti přítrž těmto hanebným poměrům a postarati se, aby se příště censurovalo co nejnestranněji?

4. Jaká opatření zamýšlejí páni ministři učiniti, aby se takové události, jaké stihly vydání deníku "Der Tag" ze dne 24. února 1927, již více neopakovaly?

V čísle 4. jabloneckého časopisu "Volkswehr" ze dne 22. ledna 1927 vyšel článek, který byl myšlen jako kritika osobního chování. Přesto, že naprosto nepřesahoval míru obvyklého zaznamenání nějakého případu, censor jablonecké okresní politické správy přece pokládal za nutné jej zabaviti, že toto opatření bylo bezdůvodné, vysvitne nejlépe ze samostatného prozkoumání neuveřejněné zprávy. Zněla takto :

"Jablonec n./.N. (Stavitel Frýda.). V posledním čísle časopisu "Volkswehr" byla zpráva, že jmenovaný pán psal se dříve Frieda, později Frida a nyní Frýda a že prý byl prvý kdo žádal, aby mu jablonecký městský úřad vydal dvoujazyčný domovský list. Toto zjištění o němž jsme se domnívali, že jím panu Frýdovi učiníme laskavost, zdá se, že k našemu největšímu překvapení, nebylo mu k radosti. Jinak nedovedli bychom si vysvětliti, že pan Frýda k odpovědnosti volá příslušníky naší strany, kteří s onou přátelskou poznámkou neměli nic společného a snaží se je napadati. Poněvadž by pan Frýda rád věděl, kdo nám řekl, že byl první, kdo žádal dvoujazyčný domovský list, proto, aby se upokojil, mu připomeneme, že to sám vypravoval a že to jeho přátelé uvedli ve známost. Ostatně nemůže to přece býti důvodem, aby se pan Frýda nějak zlobil na nás, když by přece měl příčinu býti skutečně pyšný."

Ještě jednou konstatujíce svůj názor o bezdůvodnosti zabavení uvedeného článku, tážeme se pana ministra, je-li konečně ochoten vydati dohledacím úřadům služební pokyny, které by zaručovaly moderní vykonávání dozoru na tisk?

24. února 1927 bylo zabaveno v úvodním článku‚ sociálně-demokratického deníku "Volkswille" toto místo:

"Co loňského roku zaslepen svou mocí provedl karlovarský paša, pan Votava, - vyhlásil nad obcí Rybáře jakýsi výjimečný stav - to nyní dovede každý, kdo pochopil dosah zákona a koho zachvacují mussolinovské choutky."

Tento článek shoduje se doslova se článkem, který před několika dny byl otištěn v časopisech "Sozialdemokrat", "Volksfreund", "Freiheit", "Volkszeitung" (v Chomutově) a "Volksbote (Podmokly) a ve všech těchto časopisech vyšel bez závady. Přejal jej také časopis "Volkspresse" (Opava) a "Volkswacht" (Šternberk), aniž příslušný úřad shledal podnětu k zabavení.

Jde tedy o svévolný čin karlovarské policie který pobuřuje tím více, poněvadž zabavené místo nebylo nejostřejší částí onoho článku. Přímo před zabaveným místem jest na příklad tato věta:

Nejhorší biřic absolutismu, nejnestydatější špehoun z doby předbřeznové jeví se nám dnes jako demokrat širokého rozhledu který předstihl ducha 20. století.

Toto místo nezdálo se karlovarskému censorovi závadné a tím jest takřka úplně prokázáno, že věta, která jde přímo a tím byla zabavena jen proto poněvadž obsahuje osobní útok na správce karlovarské státní policie. Jest to však jistě nesnesitelná myšlenka že bez toho velmi skrovná míra tiskové svobody, již máme v Československu má záviseti ještě také na osobní citlivosti censorově.

Tážeme se tedy:

1. Ví pan ministr o tomto neslýchaném zabavení?

2. Jest ochoten poučiti karlovarské policejní komisařství, že se tisková policie nesmí prováděti podle osobní citlivosti, nýbrž jen podle zákona?

Podepsaný promluvil již ve své řeči dne 15. února t. r. v poslanecké sněmovně o věrolomném chování lineckého československého konsulátu ve věci Sudetskoněmeckého vlasteneckého svazu v Rakousku. Jak se podepsanému oznamuje, uvedený konsulát odpírá členům vlasteneckého svazu i nadále povolení k cestě do Československa, nezaváží-li se podepsati toto prohlášení:

"Prohlašuji čestným slovem, že jsem vystoupil ze Sudetskoněmeckého vlasteneckého svazu nebo z Podpůrného spolku pro německou část Čech a sudetské země. Zavazuji se rovněž, že nebudu účasten žádných podniků tohoto spolku, ani žádné akce směřující proti Československu ani je nebudu podporovati."

Kromě tohoto čestného prohlášení musejí postižení přinésti ještě potvrzení, že skutečně ze spolku vystoupili.

Nehledě k přímému porušení smlouvy, jímž jest tento postup lineckého konsulátu, jest to ještě také vydírání. Nepovažovali bychom ani za možné, že podobné způsoby jsou možné v mezinárodním styku mezi dvěma prý spřátelenými státy.

Podepsaní táží se tedy pana ministra pro věci zahraniční:

1. Považuje také pan ministr Sudetskoněmecké vlastenecké svazy v cizině za organisace podle §u 17 zákona na ochranu republiky?

2. Považuje-li je za takové, jest pan ministr ochoten předložiti poslanecké sněmovně materiál, který jest podkladem takového posuzování?

Okresní finanční ředitelství v Uh. Hradišti přidělilo nově zřízenou prodejnu tabáku ve státních domech činžovních v Přerově Amálii Brožkové, bydlící v Přerově, Komenského tř. 47. Manžel jmenované Ant. Brožek vrátil se z vojenské služby r. 1916 jako nemocný, poněvadž s touto nemocí do války také narukoval. Po návratu z vojenské služby jako invalida se vůbec nehlásil, věda, že na důchod invalidní nemá nároku. Zemřel v r. 1922. Od jeho smrti až do zřízení nové prodejny tabáku ve státních činžovních domech vedla jeho manželka dále živnost obuvnickou, při níž zaměstnávala dva učně a jednoho pomocníka, jak zjistil jsem u okresní sociální pojišťovny v Přerově. Po smrti svého manžela ucházela se Amálie Brožková o vdovskou sirotčí rentu, předstírajíc nárok z po škození válkou. Zemský úřad pro péči o vál. poškozence v Brně byl zvláštním přípisem místní skupiny družiny vál. poškozenců v Přerově upozorněn na neoprávněnost této žádosti. Leč povolaný úřad nevyšetřil oprávněnost žádosti A. Brožkové a důchod jí přiznal, přesto, že nejen nebylo zákonných důvodů, ale že ona dále živnost obuvnickou provozovala. A nyní z týchž nevysvětlitelných důvodů zadán jí byl prodej tabáku a skutečný válečný invalida byl odmítnut.

Druhý případ protizákonného zadání trafiky udál se ve Velkém Týnci. Pro trestní delikt byla odňata trafika dosavadnímu nájemci Janu Kellnarovi. Ačkoliv nebylo zadávání této trafiky vyhlášeno, podal žádost o její pronájem invalida legionář Rudolf Poučenský z Vel. Týnce. Tento jediný, přednostní právo mající uchazeč jednal o své žádosti několikráte u okr. fin. ředitelství v Olomouci kde mu bylo slíbeno, že pronájem trafiky bude vypsán. Trafika však byla bez konkursu zadána obchodníku Anselmovi Mačákovi majiteli menší selské usedlosti, jehož majetek činí přes 150.000 Kč a jehož existence není naprosto odvislá od prodeje tabáku. Zadáním trafiky bez konkursu bylo znemožněno ucházeti se o ni inv. legionáři Rud. Poučenskému, otci tří malých dítek a živiteli staré matky, ač jeho existence jest opravdu málo závidění hodná.

Podepsaní táží se proto pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten dáti uvedené zde případy co nejpřísněji vyšetřiti a nápravu zjednati?

2. Jest ochoten pan ministr podati podepsaným zprávu, co v této věci bylo učiněno?