Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V prvních počátcích naší samostatnosti, kdy jsme se odlučovali ad staré rakouské měny, obstarávalo úkony cedulové banky ministerstvo financí a brzy po tom Bankovní úřad ministerstva financí.

Tvůrcům tohoto úřadu bylo jistě od počátku jasno, že nemůže zůstati při této struktuře, která ovšem v počátcích naší samostatnosti byla nutná. A sluší doznati, že při velké komplikovanosti našich poměrů v nově se tvořící státní, hospodářské a měnové jednotce, vykonal úřad ten úkoly dalekosáhlé. Vedle komplikovanosti hospodářských a finančních poměrů byly to i úkoly, které v prvních dobách doléhaly na Bankovní úřad - ač nijak organicky úřadu tomu nepatřily - které velmi stěžovaly hlavní úkoly úřadu. Přes tyto obtíže Bankovní úřad dosáhl hlavního svého účelu ustálení měny víc jak 2 leta trvající. Avšak právě tento dosažený cil to byl, který vyvolal nutnost doplnit náš hospodářský život vrcholnou institucí našeho hospodářského a finančního života - samostatnou cedulovou bankou, která by, postavena jsouc na samostatný hospodářský základ - byla také cizině zárukou normálního hospodářského i měnového života.

Bankovní úřad ministerstva financí za nikl dne 1. dubna 1926, kdy ujala se činnosti jeho Národní banka Československá.

Tato banka vstupuje v podstatě ve všechna práva a závazky Bankovního úřadu ministerstva financí (§§ 49 a 51 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n.), a to se zpětným právním účinkem od 1. ledna 1926 na podkladě poslední výroční bilance Bankovního úřadu ministerstva financí k 31. prosinci 1925 (§ 12 vl. nař. č. 246/1919 Sb. z. a n.).

Tato bilance s knihovně prokázaným výsledkem provozovacím za dobu od 1. ledna do 31. března 1926 jest číselným základem vyúčtování a také úmluvy podle čl. XII nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.

Zmíněná bilance k 31. prosinci 1925 s účetními výkazy k 31. březnu 1926 byly zkoumány zvláštní smíšenou komisi revisní, sestavenou jednak ze zástupců ministerstva financí, jednak nejvyššího účetního kontrolního úřadu, která však neobmezila se v jednotlivých důležitějších položkách bilančních pouze na přezkoumání výsledků obchodních za dobu od 1. ledna 1925 do 31. března 1926, nýbrž sledovala některé účty až do jejich vzniku, jako na př. činnost okolkovací, státní dluh státovkový, nemovitosti, zásobu drahých kovů. Jen hodnocením budov se tato komise neobírala, poněvadž uznalo jak ministerstva financí, tak i nejvyšší účetní kontrolní úřad účelnějším pověřiti prací touto, pokud šlo o budovy po Rakousko-uherské bance, místně příslušné berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství).

Výsledky celého tohoto šetření byly ministerstvu financí podkladem jednání s Národní bankou Československou.

Výsledkem těchto jednání jsou dvě smlouvy uzavřené mezi státem a Národní bankou Československou, a to jedna o převzetí aktiv a pasiv bývalého Bankovního úřadu ministerstva financí a druhá o úmoru státovkového dluhu. Tyto dvě smlouvy předkládají se dle čl. XII. zák. z 2. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n. Národnímu shromáždění ke schválení.

Převzetí aktiv a pasiv je řádně vyúčtována v důvodové zprávě vládního návrhu, na kterou se zde poukazuje.

V odstavci X. smlouvy se stanoví, že při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, které týkaly by se měny, úvěru neb mincovnictví, bude ministerstvo financí slyšeti bankovní radu Národní banky Československé.

Ustanovení toto lze jen vítati. Má-li cedulová banka "stát jaksi na rozhledně celého hospodářského života bedlivě pozorovati, nestahuje-li se kdes na dálném obzoru kritická bouře, nesoucí zhoubu ve svém klíně", pak v tomto rozhledu nesmí jí býti překáženo a musí mít možnost a prostředky, jak překážky tohoto rozhledu odstraniti.

Čl. X. snaží se poskytnouti Národní bance tyto možnosti, a rozpočtový výbor vyslovuje přání, aby k těmto poradám mezi finanční správou a bankou docházelo co nejčastěji.

V dlužním úpise stanoví se, jak státovkový dluh má býti zúročen a umořen. Sluší vítati, že v dlužním úpise stanoví se celkový plán umořovací, který má zřetel nejen k potřebám vnitrohospodářským, nýbrž též k potřebám našeho zahraničního obchodu, a že dokonce se slibuje rychlejší tempo v tomto splácení, jestli to hospodářské a finanční poměry státu dopustí. I zde vyslovuje rozpočtový výbor přání, aby taková příležitost rychlejšího umořeni nebyla nikdy propasena.

Ježto jinak obě smlouvy jsou vlastně jen provedením čl. XII. zák. č. 102; 1925 Sb. z. a nař., a ježto po prozkoumání obsahu těchto smluv rozpočtový výbor s nimi souhlasí, usnesl se po předneseném referátu a po provedené debatě na tomto schvalovacím usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje zprávu, kterou podle posledního odstavce čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, předkládá vláda o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí a jejíž předmětem jest zvláštní úmluva ze dne 2. února 1927 a dlužní úpis z téhož dne jako důsledky vzájemného vyúčtování mezi státem a Národní bankou Československou jako smluvními stranami.

Dále usnesl se rozpočtový výbor na tomto resolučním návrhu:

Národní shromáždění jest uspokojeno, že touto úmluvou, předloženou ve lhůtě zákonem předepsané, dostává se působnosti Národní banky Československé pevného základu účetního a že se při tom pamatuje také na předpoklady nezbytné k tomu, aby se banka mohla věnovati péči o zdravou měnu, na ni přenesené, majíc zejména, v čas potřeby náležitý vliv na utváření trh u peněžního. Přímo se na tento vliv pamatuje úmluvou o umořování státního dluhu státovkového, kterou zmocnění dané vládě článkem XII bankovní novely jen částečně jest použito.

Národní shromáždění béře s uspokojením na vědomí, že vláda a Národní banka si vyhradily v dalším průběhu umořování to urychliti, jakmile by toho měnové zřetele žádaly, a očekává, že vláda v takovém případě tuto cestu určitě nastoupí.

Národní shromáždění vítá, že protějškem k iniciativnímu styku se sbory zákonodárnými a vládou, uvedenými v bankovním zákoně zejména v §§ 37 a 85, článkem X. úmluvy ministerstvo financí béře na sebe závazek, slyšeti bankovní radu Národní banky československé při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, které by se týkaly měny, úvěru aneb mincovnictví.

Od Národní banky Československé se vůči tomu očekává, že přísnou věcností a odborností správy splní, co od ní očekává výroba, obchod i konsum.