Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dle původního návrhu senátem schváleného výše trestu stanovená v §u 1 neměla rozhodovati, šlo-li o odsouzení jen za čin spáchaný výlučně z politické pohnutky nebo jen za čin trestný podle druhého dílu vojenského trestního zákona. Ustanovení toto zdálo se ústavně-právnímu výboru poněkud přísným. Pomýšleno hlavně na ten případ, že s takovým trestným činem může se sbíhati nějaký přestupek nebo přečin neplatného významu (na př. urážka na cti) a v takovém případě odsouzenec byl by již zbaven výhody, kterou zákon chtěl poskytnouti. Jediné z důvodu tohoto byla připojena k ustanovení v lit. a) nová věta.

Aby ustanovení v lit. a) bylo kratším a jasnějším, rozhodl se ústavně-právní výbor vložiti jeho poslední větu do zvláštního odstavce. Ustanovení samo bylo zmírněno ještě v tom směru, že nemá více rozhodovati okolnost ta, stanoví-li zákon trest smrti nebo ztráty doživotní svobody, ale pouze zní-li rozsudek na uvedený trest. Tím se v podstatě rozšiřuje výhoda výše zmíněná. Z důvodu přehlednosti bylo vloženo ustanovení dříve obsažené v odstavci 4. §u 1 do paragrafu zvláštního.

Pokud se týče doby zkušebné, rozhodl se ústavně-právní výbor změniti návrhy ustanovení obsažených v liteře a) i b). Podle dosud platného zákona v zemích historických (zák. ze dne 27. března 1918, č. 108 ř. z.), rozhodující byla zpravidla kvalifikace trestného činu. K výši trestu zákon z r. 1918 přihlížel pouze při trestu za přečiny a přestupky. Dle vládního návrhu senátem schváleného řídí se doba zkušebná dle kvalifikace trestného činu a dle délky trestu. Výše trestu jednoho měsíce zdála se býti ústavně-právnímu výboru nízká a ústavně-právní výbor přihlížeje k výši trestu vězení v citovaném zákoně, stanovil místo doby trestu jednoho měsíce dobu tříměsíční. Následkem této změny bylo možno vypustiti celý odstavec třetí vládního návrhu, resp. usnesení senátu, který měl význam hlavně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Trestní zákon platný na Slovensku a v Podkarpatské Rusi kvalifikuje četné trestné činy, které v zemích historických jsou zločiny, za přečiny a mimo to z důvodu t. zv. korrekcionalisace jest možna změna zločinu na přečin. Proto byla u přečinů pojatých do ustanovení lit. b) stanovena výše trestu přes tří měsíce, aby těžší přečiny na Slovensku a Podkarpatské Rusi byly postaveny na roveň zločinům, na které byl uložen trest tří měsíců anebo kratší.

Vládní návrh zákona, schválený senátem, připouštěl při více odsouzeních jen zahlazení současné. Takové ustanovení nebralo zřetele na ony výjimečné případy, ve kterých odsouzenci by mohlo záležeti z různých důvodů na tom, aby zahlazeno mohlo býti pouze jedno odsouzení.

Ústavně-právní výbor nevidí žádné příčiny, aby odsouzenci v takovém případě nebylo vyhověno a nebylo zahlazeno pouze ono odsouzení, u něhož splněny jsou podmínky v § 1 a 2 bez ohledu na možnost nebo nemožnost zahlazení odsouzení ostatních. Jedině z tohoto důvodu byl změněn § 3 vládního návrhu. Při nové stylisaci bylo možno vypustiti další ustanovení onoho paragrafu.

Porovnají-li se podmínky platného zákona o odčinění odsouzení s podmínkami vládního návrhu, vychází na jevo, že mohl by se v praxi přihoditi případ, kdy odsouzenci za platnosti uvedeného zákona, již vzešel nárok na zahlazení odsouzení. Z důvodu toho, aby takový odsouzenec novým zákonem nebyl zkrácen, navrhuje ústavněprávní výbor přechodné ustanovení v odstavci 2. §u 13.

S ohledem na nový paragraf (§ 2) bylo nutno změniti jak čísla jednotlivých paragrafů, tak i citace v nich obsažené.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Soud povolí zahlazení soudního odsouzení nebo jiného odsouzení, jež se zapisuje do rejstříku trestů a nezní na přísnější trest než na trest na svobodě jednoho roku, napravil-li odsouzený podle možnosti škodu trestným činem způsobenou a nebyl-li v době uvedené v § 3 znovu odsouzen.

(2) Soud však může za podmínek uvedených v odst. 1. povoliti zahlazení odsouzení, nezní-li rozsudek na přísnější trest než na trest na svobodě pěti roků, jsou-li tu zcela mimořádné. okolnosti, jež činí odsouzeného zahlazení jeho odsouzení hodným, jak co do povahy a pohnutky trestného činu, tak co do chování odsouzeného od doby, kdy trest odpykal.

(3) Do doby trestu na svobodě se včítá i náhradní trest uložený pro případ nedobytnosti vedlejšího peněžitého trestu.

(1) Výše trestu nerozhoduje při zahlazení:

a) jde-li o odsouzení jen za čin trestný spáchaný výlučně z politické pohnutky nebo jen za čin trestný podle druhého dílu vojenského trestního zákona nebo o odsouzení za nějaký takový trestný čin a s ním se sbíhající přestupek nebo přečin nepatrného významu a nespočívající na nízké a nečestné pohnutce,

b) jde-li o odsouzení za čin trestný spáchaný ve věku do dvaceti roků.

(2) Zahlazení odsouzení jest vyloučeno, byl-li za trestný čin uvedený v odst. 1. lit. a), uložen trest smrti nebo doživotní ztráty svobody.

(1) Doba zkušebná (§ 1, odst. 1.) činí:

a) patnáct roků, jde-li o odsouzení k trestu na svobodě delšímu tří měsíců (§ 1, odst. 3.) za jiný zločin, než který uveden v § 2, odst. 1. lit. a),

b) deset roků, jde-li o odsouzení za zločin k trestu na svobodě tří měsíců nebo kratšímu (§ 1, odst. 3.) nebo, jde-li o odsouzení za zločin uvedený v § 2, odst. 1. lit. a), nebo 0 odsouzení pro přečin k trestu na svobodě přes tři měsíce (§ 1, odst. 3.),

c) pět roků ve všech ostatních případech.

(2) Byl-li čin spáchán ve věku do dvaceti roků a nezněl-li rozsudek na trest na svobodě delší jednoho roku zkracuje se doba v odst. (1) uvedená na polovinu, činí však nejméně tři roky.

(3) Doba zkušebná se počíná, jakmile byl trest na svobodě a na penězích vykonán, prominut nebo promlčen. Do ní nebudiž vpočten čas, po který byl odsouzenec zadržen v uzavřeném ústavě.

Byl-li kdo odsouzen více než jednou, povolí soud zahlazení kteréhokoliv z těchto odsouzení, ohledně něhož jsou splněny podmínky uvedené v § § 1 a 2.

Je-li odsouzení zahlazeno, pokládá se odsouzený nadále za osobu soudně bezúhonnou, pokud tomu nepřekáží jiné ještě nezahlazené odsouzení. Odsouzený jest sproštěn povinnosti vyjeviti odsouzení na dotaz před soudem nebo před jiným, úřadem. Práva třetích osob, jež se zakládají na odsouzení, zůstávají nedotčena.

Že odsouzení bylo zahlazeno, buď poznamenáno v trestním spise, na trestním listě úřadu rejstříku trestů, v záznamech správních úřadů a ve všech jiných záznamech, které se vedou o odsouzení. Zahlazené odsouzení nesmí býti pojato do výpisu z rejstříku trestů, zpráv podávaných úřadem rejstříku trestů nebo do vysvědčení bezúhonnosti, ani jakýmkoliv jiným způsobem v nich vyznačeno.

Je-li v rejstříku trestů zapsáno jen jediné odsouzení a nezní-li rozsudek na přísnější trest než trest na svobodě jednoho roku (§ 1, odst. 3.), nebudiž toto odsouzení, i nebylo-li zahlazeno, pojato do výpisu z rejstříku trestů, zpráv nebo vysvědčení bezúhonnosti, uplynula-li od doby, kdy byl trest na svobodě a na penězích vykonán, prominut nebo promlčen, doba patnácti let, a jde-li a odsouzení pro čin spáchaný ve věku do dvaceti roků, doba desíti let.

(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje sborový soud I. stolice (divisní soud), v jehož obvodě jest úřad vedoucí rejstřík trestů o odsouzeném.

(2) Jde-li o zahlazení odsouzení vyslavených soudem občanským nebo současně s nimi o zahlazení odsouzení vyslovených soudem vojenským, jest příslušný soud občanský. Jen tehdy, jde-li výhradně o zahlazení odsouzení vyslovených československými soudy vojenskými nebo vojenskými soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského, jest příslušný soud vojenský.

(1) Zahlazení odsouzení se povoluje jen k návrhu.

(2) Návrh (žádost) mohou podati mimo odsouzeného jeho manžel, zákonný zástupce a příbuzní v linii vzestupné a sestupné.

(3) Také státní zástupce (vojenský prokurátor), nabude-li z jiného podnětu vědomost o skutečnostech, které mohou bez dalšího šetření odůvodniti, aby odsouzení bylo zahlazeno, navrhne sám zahlazení odsouzení.

(4) V případě odst. 2. postoupí soud věc státnímu zástupci (vojenskému prokurátorovi), který vykoná potřebná šetření o žádosti. Potřebná šetření jest všemi orgány provésti s veškerou šetrností pro odsouzeného.

(5) Jde-li o současné zahlazení odsouzení vysloveného soudem vojenským, vyžádá si státní zástupce dobré zdání vojenského prokurátora.

(1) Soud rozhodne usnesením v neveřejném sedění tří soudců (tří důstojníků justiční služby, z nichž pořadím nejstarší předsedá), vyslechna dříve státního zástupce (vojenského prokurátora).

(2) Má-li soud za to, že škoda nebyla ještě podle možnosti napravena, oznámí odsouzenému před rozhodnutím částku, kterou má ještě nahraditi, a stanoví mu k tomu konci přiměřenou lhůtu.

(3) Vyjdou-li po rozhodnutí soudu na jevo taková odsouzení, pro která by zahlazení odsouzení nebylo bývalo možno povoliti, zruší soud (odst. 1.) na návrh státního zástupce (vojenského prokurátora) usnesení o zahlazení odsouzení.

(4) Proti rozhodnutím odst. (1)-(3) přísluší oběma stranám stížnost (rekurs) na sborový soud II. stolice (nejvyšší vojenský soud) do osmi dnů s účinkem odkladným.

(5) Jinak, pokud není v tomto zákoně nic jiného ustanoveno, platí o řízení předpisy trestních řádů.

V případě úhrnného nebo sjednoceného trestu (§ 517 býv. uh. trestního řádu) nebo v případě trestu dodatečného (§ 265 býv. rak. trestního řádu a § 311 vojenského trestního řádu) buďtež veškery rozsudky považovány za rozsudek jediný. Zahlazovací doba se počíná, jakmile byly ony tresty vykonány (§ 3, odst. 3.); do doby té včítá se i čas mezi výkony všech trestů.

(1) Není-li podmínek tímto zákonem stanovených pro zahlazení odsouzení, může je naříditi jen president republiky (§ 103 ústavní listiny).

(2) Řízení při žádostech za takové zahlazení koná se podle ustanovení trestních řádů pro řízení o žádostech za milost. Žádá-li se však jen o zahlazení odsouzení, přísluší konati řízeni soudu uvedenému v § 8.

(1) Zrušuje se:

1. Zákon ze dne 21. března 1918, č. 108 ř. z. o odčinění odsouzení,

2. čl. I. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 208 b. z. a n.; kterým se mění odst. 1. § 5 zákona z 21. března 1918, č. 108 ř. z., a doplňuje § 411 tr. ř.

(2) Nárok na zahlazení odsouzení, který již někdo měl podle zákonů uvedených v odst. 1. v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, zůstává zachován.

Provésti tento zákon ukládá se ministrům spravedlnosti, národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.