Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zemědělský výbor projednal ve schůzi dne 30. března 1927 konané vládní návrh zákona o zatímní ochraně lesů, který má nahraditi zákon ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n. Tento krátce po politickém převratu vydaný zákon, maje na zřeteli veliký národohospodářský význam lesů, omezil provádění těžeb stanovením jednak minimálního stáří porostů k mýtní těžbě určených, jednak nejvyšší přípustné výměry těžební plochy; možno právem říci, že vykonal pro zachování lesů velice cenné služby. Osnova, opírajíc se o zkušenosti získané při provádění tohoto zákona, buduje ochranu lesů dále, aby zabezpečila racionelní lesní hospodaření a stala se tak vhodnou průpravou pro příští jednotný lesní zákon. Zemědělský výbor uznal tudíž ustanovení vládního návrhu, jichž význam a dosah jest blíže vylíčen v důvodové zprávě vládou vypracované, účelnými, současně však dospěl k názoru, že v zájmu ochrany lesů, zejména se zřetelem na nastávající provádění lesní reformy na zabraném majetku, dále pro účely prakse nutno osnovu v některých směrech doplniti a pozměniti.

1. Především třeba zjednati zákonný podklad jednak pro rozšíření povinnosti hospodařiti podle hospodářských plánů v případech, které nejsou zachyceny předpisy § 1, odst. 1-3, jednak pro jednotnou úpravu předpisů o hospodářských plánech vůbec.

Toho bylo docíleno zařazením nových dvou odstavců v § 1 (odst. 4 a 5).

2. Nutno se postarati o t. zv. hospodářské nutnosti při plánovitém lesním hospodaření, jak stanoví nový odst. 2 § 3.

3. § 4 upravující rozsah roční mýtní těžby byl částečně změněn a doplněn, zejména ustanovením, že u lesů tvaru vysokého, je-li pro majitele stanovena povinnost hospodařiti podle plánu, jest nejvýše přípustná míra těžby (1/80) vázána dalším předpokladem, že roční mýtní těžba nesmí činiti více než kolik činí celkový roční mýtní přírůstek. Výpočet tohoto přírůstku jest podstatnou náležitostí každého hospodářského plánu a jeho zjištění nebude tudíž činiti v praksi nesnáze.

4. Ani v zákoně č. 82/1918 Sb. z. a n., ani ve vládní osnově nebyla řešena otázka, jak nazírati na t. zv. těžby předmýtní a těžby nahodilé. Těžby tyto unikaly často kontrole úřadů a majitelé lesů mnohdy zneužívali, ježto tu nebylo positivní úpravy zákonné, obou těchto druhů těžeb na úkor racionelního lesního hospodaření. Proto zemědělský výbor zařadil do vládní osnovy celý jeden nový paragraf (§ 5), který tuto otázku vystihuje.

5. Aby nebylo pochybnosti v otázce, možno-li pro obor tohoto zákona sčítati různé lesní majetky téhož subjektu i tehdy, jsou-li polohou na sobě nezávislé (na př. jsou-li v různých oblastech státu), vyslovena v souladě s dosavadní praksí v posl. odst. § 4 zásada, že jest rozhodnou výměra toho kterého lesního majetku, tvořícího hospodářský celek.

6. Způsob výběru důvěrníků jakožto pomocných orgánů státní lesní služby dohlédací bylo třeba blíže určiti doplňkem nynějšího § 7, neboť jen od kvalifikovaných sil dá se očekávati zdárný výkon důvěrnické funkce.

Ostatní změny a doplňky jsou již rázu podružného nebo stilistického.

Ve shodě s názory v debatě pronesenými vyslovuje zemědělský výbor přání, aby ministerstvo zemědělství a úřady lesopolicejní aspoň čtvrtletně publikovaly úřední výkazy o povolených mimořádných těžbách, dále aby v případech, ve kterých bez viny majitele lesa, na př. následkem sucha, se nezdaří provedené zalesnění, byla složená zalesňovací kauce uvolněna a aby státní správa v takových případech vycházela postiženému vstříc poskytnutím podpory na zalesnění, zejména z výnosu pokut, jež plynou podle osnovy do státní pokladny.

Zemědělský výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby schválila předlohu v připojeném znění. Zároveň doporučuje níže uvedené resoluce.

Za účelem účinného dohledu nad lesy a možnosti důsledného provádění ustanovení platných právních norem lesního zákonodárství budiž věnována veškerá péče a pozornost státní lesní službě dohlédací (ministerstvo zemědělství odd. XIV.).

Péče budiž projevena:

1. Ustanovením dostatečného poctu personálu;

2. zmenšením dohlédacích obvodů, jež v přítomné době se zřetelem k citelnému nedostatku personálu státní lesní služby dohlédací zaujímají výměru naprosto znemožňující důkladný, důsledný a účinný dozor;

3. ve státním rozpočtu budiž pamatováno na řádnou a dostatečnou dotaci lesnických potřeb (zalesňování), aby se strany státní lesní služby dohlédací mohla býti věnována co nejúčinnější péče zvelebování lesů, hlavně malého lesního majetku;

4. na velkém lesním majetku budiž až do provedení lesní pozemkové reformy povolování mimořádných těžeb lesních zastaveno a jen zcela výjimečně připuštěno v případech z důvodů hospodářských zcela nezbytných.

5. Vládě se ukládá, aby ve vládním nařízení podle § 1 (odst. 4. a 5.) zákona o zatímní ochraně lesů rozšířila povinnost hospodařiti podle hospodářských plánů na ony majitele lesů, jichž majetek lesní převyšuje výměru 50 ha; majetek lesní menší rozlohy než 50 ha by povinností hospodařiti podle hospodářských plánů nepodléhal.

6. Ministerstvu zemědělství se ukládá, aby při chystaném zákoně o lesním hospodaření bylo pamatováno na zákonná opatření týkající se prodeje dříví užitkového a palivového domácímu obyvatelstvu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Majitelé lesů, hospodařící podle hospodářských lesních plánů, jsou povinni dále hospodařiti podle těchto plánů, pokud se nepříčí ustanovením §§ 3 a 4.

(2) Projde-li doba, na kterou byly plány ty stanoveny, jsou povinni je obnoviti a to s obmýtní dobou ne kratší, než byla dosavadní; ani tyto obnovené plány nesmí býti v odporu s předpisy §§ 3 a 4.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí též pro majitele lesů, kteří si za účinnosti zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů, pořídili nebo za účinnosti tohoto zákona pořídí hospodářské lesní plány.

(4) Vláda se zmocňuje, aby nařízením rozšířila povinnost hospodařiti podle hospodářských plánů i na majitele lesů, kteří podle dosud platných předpisů nemají té povinnosti, a aby stanovila dobu, do které nutno hospodářské plány poříditi.

(5) Vládní nařízení určí podrobnosti o hospodářských plánech v tomto paragrafu dotčených, zejména jejich náležitosti, způsob schvalování a obnovování.

(1) Majitelé lesů, kteří nehospodaří podle hospodářských plánů, jsou, pokud nejde o výjimku v odst. 5. uvedenou, povinni oznámiti každou mýtní těžbu. Odporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3 a 4, jsou povinni vyžádati si k ní povolení (§ 6, odst. 2., 3. a 4.).

(2) Oznámení, pokud se týče žádosti třeba před započetím mýtní těžby podati u úřadu v § 10 uvedeného.

(3) Neodporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3 a 4, vezme úřad oznámení k vědomosti a zpraví majitele lesa; nedojde-li tato zpráva do 30 dnů ode dne, kdy oznámení došlo úřadu, jest majitel lesa k mýcení oprávněn.

(4) Odporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3 a 4, jest majitel lesa povinen vyčkati úředního povolení.

(5) Nepřesahuje-li v lesích, náležejících témuž majiteli, celková roční těžba mýtní 25 m3, není tu oznamovací povinnosti, v prvé větě odst. 1. ustanovené.

(1) V lesích tvaru vysokého nesmí býti prováděna mýtní těžba v porostech mladších 60 let, v lesích tvaru středního (spodní porost) a nízkého v porostech mladších 20 let. Pouze při loupenictví dubovém možno těžiti i v porostech aspoň 15tiletých a v akátových pařezinách aspoň 10tiletých.

(2) Mladší porosty smějí se těžiti, a to v mýtní těžbě jen tehdy, připouští-li těžbu takovou schválený hospodářský plán jako nezbytnou pro řádné lesní hospodaření; těžba ta se započítává do roční mýtní těžby.

(1) Jde-li o lesy tvaru vysokého, u nichž není pro majitele stanovena povinnost hospodařiti podle hospodářských plánů, smí roční mýtní těžba činiti nejvýše šedesátý díl plochy. V ostatních lesích tvaru vysokého smí roční mýtní těžba činiti nejvýše osmdesátý díl plochy, při čemž však nesmí přesahovati celkový roční mýtní přírůstek.

(2) V lesích tvaru nízkého nesmí roční mýtní těžba přesahovati v akátových pařezinách desátý díl, v loupenictví dubovém patnáctý díl a v ostatních tvarech lesa nízkého dvacátý díl plochy.

(3) Pokud jde o lesy tvaru středního, platí pro vrchní porost (výstavky), jejž možno však těžiti jen na ploše mýtební, předpisy o lesích tvaru vysokého, pro spodní porost předpisy o lesích tvaru nízkého.

(4) Při určování roční mýtní těžby jest rozhodnou celková výměra toho kterého lesního hospodářství, tvořícího hospodářský celek.

(1) Za mýtní těžbu podle tohoto zákona se nepokládá a do roční mýtní těžby se nazapočítává těžba předmýtní (to jest těžba v porostech nedosáhnuvších mýtního stáří, jako jsou probírky, čištění porostů od nežádoucích dřevin, odstraňování potlačených a nahnilých stromů a pod.), nečiní-li více než 20% roční mýtní těžby (§ 4).

(2) Rovněž se za mýtní těžbu nepokládá těžba nahodilá (těžba dříví kalamitního), nepřesahuje-li 5% roční mýtní těžby a nevzniknou-li v porostu těžbou tou souvislé hodiny nad 0.2 ha. Přesahuje-li tuto mez, jest majitel lesa povinen učiniti před započetím těžby oznámení úřadu, který po případném šetření určí rozsah a způsob jejího provedení a stanoví podmínky podle obdoby § 6, odst. 3; těžba posléz zmíněná, rovněž i těžba v porostech dospěvších mýtního stáří se započítává v celém rozsahu do roční mýtní těžby, a přesahuje-li ji, budiž zašetřena omezením příštích ročních mýtních těžeb. Povinnosti, které ukládají platné předpisy o hubení lesních škůdců, zůstávají nedotčeny.

(1) Snížení obmýtní dob v případech obnovy hospodářských plánů může povoliti ministerstvo zemědělství.

(2) Mýtní těžby, přesahující omezení daná předpisy §§ 3 a 4, a to bez rozdílu, zda se hospodaří podle hospodářského plánu či bez něho, dále mýtní těžby, odporující ustanovením § 1, odst. 1., může povoliti, je-li celková rozloha lesů téhož majitele větší než 50 ha, ministerstvo zemědělství. Při lesích rozlohy menší rozhoduje o takových mýtních těžbách s konečnou platností politický úřad II. stolice, v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad.

(3) Udíleje povolení v předcházejících odstavcích zmíněná, ustanoví úřad podmínky zabezpečující spořádané lesní hospodářství, zejména obnovu lesa a další trvalost hospodaření.

(4) V případech uvedených v odst. 2, může povolující úřad, aby zajistil řádné a včasné zalesnění vykácených ploch, uložiti majiteli lesa poskytnutí přiměřené záruky, jejíž výši určí, přihlížeje k očekávaným výlohám zalesňovacím. záruka poskytuje se buď v hotovosti, nebo ve státních nebo jiných cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty, hodnocených podle posledního bursovního záznamu, nebo ve vkladních knížkách tuzemských peněžních ústavů, uzná-li úřad vkladní knížku za dostatečnou záruku. Majiteli lesa možno uložiti, aby záruku složil buď najednou nebo postupně podle prodeje dříví. Úroky plynou ve prospěch majitele lesa. záruka se uvolní podle postupu řádně provedeného zalesnění. Nevyhoví-li majitel lesa řádně a včas povinnosti zalesňovací, může úřad dáti zalesnění provésti na jeho náklad ze složené záruky.

Politický úřad I. stolice může ustanoviti, pokud se tak již nestalo, pro svůj obvod důvěrníka z praktických lesníků, možno-li z lesních hospodářů státně zkoušených nebo z osob s rovnocennou kvalifikací, aby dozíral k plnění předpisů tohoto zákona.

(1) Majitelé lesů, po případě osoby, které mají právo těžiti dříví v cizím lese, budou, jednají-li proti předpisům tohoto zákona, jakož i nařízení podle něho vydaných, potrestáni politickým úřadem (policejní administrativní vrchností) I. stolice trestem vězení (uzamčení) až do tří měsíců nebo pokutou až do 100.000 Kč; tyto tresty mohou býti uloženy též současně. Je-li pokuta nedobytnou, změní se v přiměřený trest vězení (uzamčení). Trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než tři měsíce.

(2) Týmž trestem budou stíháni lesní úředníci, kteří o své újmě provedou mýtní těžbu odporující tomuto zákonu; totéž platí o lesních úřednících, kteří v dorozumění s majitelem lesa nebo osobou, mající právo těžiti v cizím lese dříví, připustí provedení takové těžby, neprokáže-li se, že včas upozornili majitele lesa na to, že těžba jest v odporu s předpisy tohoto zákona.

(3) Pokuty plynou do státní pokladny; výtěžku jich bude použito pro účely zalesňovací v těch zemích a župách, ve kterých byla pokuta zaplacena.

Jsou-li předpisy tohoto zákona hrubě porušeny a je-li důvodná obava, že by se porušování takové mohlo opakovati, může ministerstvo zemědělství uvaliti na lesy, pokud nejde o zabraný velký majetek pozemkový, vnucenou správu na náklad jich majitelů.

Úřadem, o němž se mluví v § 2, odst. 2. a 3. a v § 5, odst. 2., rozumí se politický úřad I. stolice, na Slovensku župní úřad a v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad. U týchž úřadů podávají též majitelé lesů, hospodařící podle hospodářských plánů, žádosti za povolení podle předpisů § 6, odst. 1. a 2.

Ve věcech tímto zákonem upravených jest pořad instancí omezen na dvě, pokud zvláštní jeho předpisy nestanoví jen instanci jedinou.

(1) Tímto zákonem zrušuje se zákon ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů.

(2) Předpisy zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, nejsou tímto zákonem dotčeny.

(3) Zákony lesní zůstávají v platnosti, pokud zákon tento nemá odchylných ustanovení.

Zákon tento nabývá účinnosti čtrnáctým dnem po vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.