Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Unterzeichneten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Der § 82 Absatz h) hat folgenden Wortlaut:

h) Wenn nachgewiesen wird, daß er durch eigenes Verschulden arbeitsunfähig geworden ist.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Handelsminister und der Minister des Innern betraut.

Nach der derzeitigen Fassung des § 82 Absatz h) der Gewerbeordnung kann der Unternehmer alle jene Arbeiter seines Betriebes ohne Kündigung entlassen, die unverschuldet länger als 4 Wochen sich im Krankenstande befinden. Durch diese, den heutigen Verhältnissen nicht mehr entsprechende unsoziale Maßnahme, gehen besonders jene Arbeiter die sich jahrelang in einem Betriebe bewährt haben, der Begünstigung nach § 3 Absatz g), des Gesetzes vom 12. August 1921 Nr. 330 über die Betriebsausschüsse verlustig. Eine Entlassung wegen unverschuldeter Arbeitslosigkeit ohne Kündigung steht im Widerspruch zu dem genannten Gesetzesparagraphen. Sowohl nach dem Gesetz vom 12. August 1921 Nr. 330, als auch nach dem Gesetz vom 3. April 1925 über die Arbeiterurlaube, wird Krankheit und bewilligter Urlaub nicht als Unterbrechung des Arbeitsverhältnisses betrachtet. Nach den Bestimmungen des § 1154 a, b. G. gebührt dem Arbeiter von der dritten bis zur achten Krankheitswoche der Anspruch auf Entgelt, ein Beweis, daß die Gesetzgebung nach dem Kriege auf die ganz unzeitgemäße Bestimmung des § 82 Absatz h) der Gewerbeordnung keine Rücksicht mehr genommen hat. Schließlich erleidet der Unternehmer durch die Abänderung des Paragraphen keinen materiellen Schaden, weil die erkrankten Arbeiter gewöhnlich bei der Bezirkskrankenversicherungsanstalt für die Dauer ihrer Krankheit abgemeldet werden und der Unternehmer aus diesem Grunde nicht einmal die Krankenkassenbeiträge leistet. In formeller Beziehung wird die Zuweisung des Antrages an den sozial-politischen Ausschuß des Abgeordnetenhauses beantragt.

Podepsaní navrhují: Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Česko slovenské usneslo se na tomto zákoně:

Odst. h) §u 82 zní takto:

h) Prokáže-li se, že se vlastní vinou stal nezpůsobilým ku práci.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr obchodu a ministr vnitra.

Podle nynějšího znění §u 82, odst. h) živnostenského řádu může podnikatel propustiti bez výpovědi všechny dělníky svého podniku, kteří bez své viny jsou déle než 4 týdny nemocni. Tímto nesociálním opatřením, které nesouhlasí již s nynějšími poměry, ztrácejí zvláště dělníci, kteří se po léta osvědčili v podniku. výhodu podle §u 3, odst. g) zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech. Propuštění pro nezaviněnou nezaměstnanost bez výpovědi odporuje uvedeným paragrafům zákona. Jak podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., tak také podle zákona ze dne 3. dubna 1925 o dělnických dovolených nepovažuje se nemoc a povolená dovolená za přerušení pracovního poměru. Podle ustanovení §u 1154 v. o. z. přísluší dělníku od třetího až do osmého týdne nemoci nárok na odškodnění, a to jest důkaz, že zákonodárství po válce nedbalo již úplně zastaralého ustanovení §u 82, odst. h) živnostenského řádu. Změnou paragrafu podnikatel neutrpí konečně ani žádnou hmotnou škodu, poněvadž onemocnělí dělníci bývají obyčejně na dobu své nemoci odhlášeni v okresní nemocenské pojišťovně a proto podnikatel neplatí ani příspěvků do nemocenské pokladny.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán sociálně-politickému výboru poslanecké sněmovny.