Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Unterzeichneten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Der Punkt 1, des 1. Absatzes des § 4 des Gesetzes Nr. 267/21 wird aufgehoben.

Der erste (1.) Absatz des § 7 hat zu lauten:

ťDer Staatsbeitrag kommt dem eineinhalbfachen Betrage gleich, der dem Unterstützten von der Fachorganisation aus ihren Mitteln gezahlt wird.Ť

Der Punkt 4 des § 6 hat zu lauten:

ť4. wer den Staatsbeitrag während der Arbeitslosigkeit durch 7 Monate im Jahre gerechnet von dem ersten Tage der Arbeitslosigkeit, für den ihm der Beitrag ausgezahlt wurde, bezogen hat oder wer den Beitrag in derselben Periode durch 6 Monate ununterbrochen bezogen hat;Ť

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern betraut.

Der Punkt 1 des 1. Absatzes im § 4 des Gesetzes Nr. 2671921 besagt, daß Gewerkschaftsorganisationen gezwungen sein können, jede sich anmeldende Person als Mitglied aufzunehmen. Diese Bestimmung hat schon in vielen Fällen zu Schwierigkeiten geführt, da bekanntlich fast alle Gewerkschaftsorganisationen neben ihrer Unterstützungstätigkeit bestimmte ethische und soziale und nationale Weltanschauungsrichtungen vertreten. Gerade diese bestimmte geistige Einheit der Gewerkschaften in Bezug auf ihre Mitgliederzusammensetzung ist die Grundbedingung ihrer inneren Geschlossenheit. Das ist auch der Grund, warum die Gewerkschaften ihre Mitglieder nicht wahllos aufnehmen, sondern in ihren Satzungen fast allgemein die Bestimmung haben, daß die Aufnahme neuer Mitglieder ohne Angabe von Gründen abgelehnt werden kann. Aber nicht nur die weltanschaulichen Unterschiede bedingen eine Aufhebung dieser Bestimmungen des 1. Absatzes im Punkt 1 des § 4. Bekanntlich haben z. B. einige Angestelltengewerkschaften die Satzungsbestimmung, daß sie nur männliche Mitglieder aufnehmen; diese müßten auch weibliche Mitglieder von nun ab aufnehmen. Aber nicht nur die Geschlossenheit der Organisation, auch ihre einheitliche Bildungsarbeit müßte leiden wenn sie wahllos Mitglieder aufzunehmen gezwungen würden. Der im Gesetz vorgesehene Ausweg der Schaffung von Sondergruppen mit geringerem Werte als Mitglieder vollen Ausmaßes ist nicht nur unglücklich gewählt, sondern auch eine schwere Belastung der Organisation mit Mehrarbeit. Da genügend Organisationen aller Art vorhanden sind, bedarf es einer derartigen Bestimmung im Gesetze nicht. Im Sinne der Aufrechterhaltung der Selbstverwaltung des Gewerkschaften wird deshalb die Aufhebung des Punktes 1, im 1. Absatz des § 4 gestellt.

Die Abänderung des § 7 zeigt sich ebenfalls als nötig. Bisher wird der Staatsbeitrag im gleichen Ausmaße wie er seitens der Gewerkschaft gezahlt wird, vom Staate bezahlt und zwar durch 13 Wochen. Dieses Ausmaß hat sich als unzulänglich erwiesen. In zahlreichen Industrien währen die Krisen viele Monate lang. Aber schon nach 3 Monaten endet die Unterstützung der Arbeitslosen, so daß diese bei längerdauernden Arbeitslosigkeit ohne jede Fürsorge bleiben. Die Gewerkschaften können auf keinen Fall eine größere Last aus diesem Unterstützungszweige auf ihre Schultern nehmen. Deshalb will der vorliegende Antrag, daß es den Gewerkschaften ermöglicht werde, ihre bisherigen Unterstützungssätze auf die Hälfte herabzusetzen während der Staatsbeitrag auf das eineinhalbfache des Gewerkschaftsbeitrages gesteigert würde. Die Gewerkschaften könnten, mit den gleichen Summen wie bisher ihre Mitglieder bis zu 6 Monaten mit Arbeitslosenunterstützung versehen und dadurch unendliches Elend verhindern. Andererseits würde die Höhe des Gesamtbezuges der Arbeitslosen außerordentlich erhöht werden, d. h. bei gleichbleibender Wochenunterstützung um die doppelte Zeit - von 13 Wochen auf 26 Wochen - ausgedehnt werden.

Der staatliche Aufwand für diese Mehrleistung wäre nicht so erheblich, umsomehr, als der Staat durch die Einführung des Genter Systems große Ersparnis aus dem Konto der Arbeitslosenunterstützung machen konnte.

Aus einer Statistik des Ministerialsekretärs Dr. Rosenkranz vom Ministerium für soziale Fürsorge entnehmen wir, daß der Staat nachfolgende Beträge für Arbeitslosenunterstützung leistete:

Aus diesen Ziffern geht hervor, daß der Staat durch Einführung des Genter Systems geradezu ungeheuerliche Ersparnisse gemacht hat. Die Änderung, wie sie der vorliegende Antrag vorsieht, beinhaltet eine Vermehrung der Staatsleistung um 100%, d. h. die staatlichen Beiträge würden auf etwa 7 Mill. Kronen steigen - einen Betrag, der im Verhältnis zu den ehemaligen Leistungen des Staates noch immer außerordentlich gering ist. Und doch könnte auch diese geringe Vermehrung der Staatsleistung tausenden Arbeitslosen Hilfe bringen. Die ebenfalls im vorliegenden Antrag verlangte Änderug des § 6 hängt mit obigem Abänderungsantrag zusammen.

In formaler Hinsicht wird beantragt, den vorliegenden Gesetzesantrag dem sozialpolitischen Ausschuß und dem Budgetausschuß des Abgeordnetenhauses zu raschesten Beratung zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Bod 1. odstavce 1., §u 4 zákona číslo 267/1921 se ruší.

Odstavec 1. §u 7 nechť zní takto:

ťStání příspěvek rovná se půl druha násobku podpory, kterou podporovanému vyplácí odborová organisace ze svých peněz.Ť

Bod 4. §u 6 nechť zní takto:

ť(4) Kdo požíval státního příspěvku v nezaměstnanosti po dobu 7 měsíců v jednom roce, počítaje ode dne, za který mu byl příspěvek vyplacen jako za prvý den v nezaměstnanosti, nebo kdo příspěvku požíval v témže období po 6 měsíců nepřetržitě.Ť

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

V 1. bodě 1. odstavce §u 4 zákona číslo 267/1921 se praví, že odborové organisace mohou býti nuceny, aby přijaly za clena každého, kdo se přihlásí. Toto ustanovení způsobilo již často potíže, neboť, jak známo, téměř všechny odborové organisace vedle poskytování podpor hájí také určité etické, sociální a národní směry světového názoru. Právě tato určitá duchovní jednota odborových organisací ve složení jejich členů, jest prvou podmínkou jejich vnitřní jednoty. To jest také důvodem, proč odborové organisace nepřijímají své členy bez volby, nýbrž ve svých stanovách téměř všeobecně mají ustanovení, že při jetí nových členů lze odmítnouti bez udání důvodů. Avšak nejsou to jen rozdíly ve světovém názoru, které vyžadují, aby toto ustanovení bodu 1. v odstavci 1., §u 4 bylo zrušeno. Jak známo, na příklad některé odborové organisace zaměstnanců mají ve stanovách ustanovení, že přijímají za členy jen muže; ty musily by nyní přijímati za členy také ženy. Ale tím, kdyby musily bez výběru přijímati členy trpěla by nejen jednotnost organisace, nýbrž i jednotná osvetová práce. Východisko, na něž jest pamatováno v zákoně, aby se utvorily zvláštní skupiny s menšími právy, než mají plnoprávní členové, jest nejen nešťastně voleno, nýbrž organisaci těžce také zatěžuje větší prací. Poněvadž jest dosti organisací všeho druhu, takovéhoto ustanovení není v zákoně třeba. Proto, aby zůstala zachována samospráva odborových organisací, navrhujeme, aby bod 1. v odstavci 1., §u 4 byl zrušen.

Rovněž jest třeba změniti § 7. Až dosud vyplácí stát stejný státní příspěvek, jako odborové organisace a to 13 týdnu. Ukázalo se, že v tomto rozsahu nestačí. V mnoha průmyslových odvětvích trvají krise mnoho měsíců. Avšak podpora nezaměstnaných končí již po třech měsících, takže trvá-li nezaměstnanost déle, zůstávají bez jakékoliv sociální péče. Odborové organisace nemohou již na žádný způsob vzíti na svá bedra větší břemeno vyplývající z tohoto podporování. Proto tento zákon usiluje umožniti odborovým organisacím, aby mohly snížiti dosavadní sazby podpor na polovici, kdežto státní příspěvek aby se zvýšil na půl druha násobku příspěvku odborové organisace. Odborové organisace stejnými částkami jako dosud mohly by poskytovati svým členům podporu v nezaměstnanosti do šesti měsíců a tím zabrániti nekonečné bídě. Na druhé straně by se výše celkového příspěvku nezaměstnaných neobyčejně zvýšila, to jest, kdyby zůstalo při stejné týdenní podpoře, zvýšila by se dvojnásobně ze 13 týdnů na 26 týdnů.

Státní náklad na toto větší vydání nebyl by tak značný, tím spíše, když stát zavedením gentské soustavy dosáhl velkých úspor na účtu podpory v nezaměstnanosti. Ze statistiky ministerského tajemníka dra Rosenkranze z ministerstva sociální péče vidíme, že stát vyplatil na podpoře nezaměstnaných tyto částky:

Z těchto číslic vysvítá, že stát zavedením gentské soustavy ušetřil přímo ohromné částky. Změna podle tohoto návrhu znamená zvýšení státního příspěvku o 100%, to znamená, že státní příspěvky stouply by asi na 7,000.000 Kč na částku, která jest v poměru k tomu, co stát kdysi platil, stále ještě neobyčejně malá. A přece i toto nepatrné zvýšení státního příspěvku mohlo by přinésti tisícům nezaměstnaných pomoc. Změna §u 6, jíž se rovněž dožadujeme v tomto návrhu, souvisí s hořejším pozměňovacím návrhem.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému poslanecké sněmovny, aby jej co nejrychleji projednaly.