| II. volební období. | 4. zasedání. |
Ač jsme již dvěma interpelacemi poukázali
na nemožné chování brněnské
censury v záležitosti tak zv. "špionážské
aféry" projednávané před divisním
soudem v Brně, přece v 99. čísle "Rovnosti
ze dne 10. dubna t. r. konfiskována byla tato zpráva:
"Blamáž buržoasie s jihlavskou "vyzvědačskou
aférou" bude se opakovat. Blamáž před
divisním soudem v Brně nestačila. - Agent-provokatér
Kutlvašr a psychopat Moškoř budou znovu na scéně.
- Z obhajovací řeči soudruha dra Sterna před
divisním soudem v Brně.
Jak jsme již oznámili, byl vydán v senátě
senátor soudr. Včelička k trestnímu
stíhání pro účast v t. zv.
jihlavské "špionážské aféře".
Zdá se, že někomu nestačí ona
velká blamáž, kterou utrpěti před
divisním soudem v Brně všichni ti, kdož
chtěli komunistickou stranu dostati na lavici obžalovaných.
"Aféra" bude míti tedy ještě
dozvuky před civilním soudem v Jihlavě. Uveřejňujeme
proto politickou část obhajovací řeči
soudr. dra Sterna před divisním soudem v Brně,
kterou jsme během přelíčení
pro nedostatek místa nemohli uveřejniti. O podkladě
a pozadí této "špionážské
aféry" pravil soudr. dr. Stern:
Jaký jest podklad a jaké jest pozadí tohoto
procesu a na jakém materiálu jest obžaloba
vybudována? Vnější obraz jest hodně
rozmanitý: Malá posádka se všemi svými
podrobnostmi kasárenského života, vojáci
a děvčata jihlavského městečka
a předměstí, tedy momenty ne právě
velmi rozčilující. Právě v
tomto městě však existuje také komunistická
strana, sekretariát této strany, důvěrníci,
komunistický senátor. A nyní se naskytuje
první problém obžaloby: Jak si vyrobíme
spojeni mezi kasárnou a vojáky se strany jedné
a komunistickou stranou, jejími orgány a členy
se strany druhé? Kutlvašr, "zpravodaj" politické
policie, abych použil hodně mírného
výrazu, jest postaven před úkol, zjednati
toto spojení způsobem dostačujícím
pro soudní řízeni. Tento Kutlvašr, který
s Čihákem přišel zcela náhodně
ve spojení, který se tomuto představuje jako
báječný komunista, jako "sovětský
komisař Kratochvil", který vyhodil do povětří
prachárny a vykonal bůhví jaké revoluční
činy, může již po 2 měsících
býti posuzován za toho, čím je. Nežli
přišel do Jihlavy, byl ve službách politické
policie v Brně a na druhé straně jest členem
fašistické organisace.
... A tento Kutlvašr to tedy převzal uvésti
Čiháka ve spojení se sekretářem
Paufošimou a se senátorem Včeličkou
a tím splnil svůj první úkol: Zjednal
a "prokázal" illegální vztahy mezi
jednotlivými vojáky a komunistickou stranou.
To mu však pro kompromitování strany ještě
nestačí. Má-li illegální činnost
vyjíti zřejmě najevo, pak jest k tomu také
zapotřebí vytvořiti jakousi shromažďovací
činnost vojínů, zřizováni komunistických
buněk vojny atd. Jest skutečné zapotřebí
ohromné naivity k tomu, aby údaje ohledně
domnělého zřízení buňky
v Bedřichově byly třebas jenom na jeden okamžik
brány vážně a přece dal se obžalobce
agentem provokatérem Kutlvašrem také k tomu
zneužíti.
Vybaven materiálem, jejž tento "svědek"
Kutlvašr dal k disposici, přikročuje nyní
žalobce ku zhotovení své obžaloby. Agent
provokatér Kutlvašr jest jedním sloupem, na
němž stavba obžaloby byla vybudována.
Druhý sloup se nazývá Moškoř,
to jest onen obžalovaný, jejž znalec nazval těžkým
psychopatem a paranoikem.
Moškoř-psychopat a Kutlvašr-policejní
agent, to jsou sloupy této obžaloby. Nyní má
tedy žalobce hledané spojení mezi vojáky
jihlavské posádky a komunistickou stranou. Naprosto
mu nevadí, že se zde nejedná o komunistické
vojáky. Moškoř jest německým
nacionálem, jest hakenkreuzlerem a sni o založení
řádu Sillinger, jeden obžalovaný jest
organisovaným příslušníkem Orla,
největší část ostatních
obžalovaných nikdy o komunistické straně
vůbec neslyšela a s ní nikdy neměla
co činiti.
Komunistická strana jest podle vylíčeni p.
voj. prokurátora "tajnou organisací" ve
smyslu tohoto místa zákona. Chtěl bych panu
žalobci připomenouti, že tato zdánlivě
tajná organisace nehlásá své pravé
názory v celém světě teprve od dnešního
dne a ani teprve od včerejšího dne, nýbrž
že téměř před sto lety Karel
Marx sám se vší rozhodností volal do
celého světa; že komunisté pohrdají
tím, aby své skutečné cíle
zatajovali. Již v komunistickém manifestě vyhlašuje
Marx heslo: "Proletáři všech zemí
spojte se!" Marx k tomu připojuje a těmito
řádky končí manifest:
Komunisté pohrdají tím, aby své názory
úmysly zatajovali. Prohlašuji otevřeně,
že jejich účelů lze dosáhnouti
pouze násilným převratem dosavadního
společenského řádu. Vládnoucí
třídy nechť se třesou před komunistickou
revolucí. Proletáři nemají v ní
co ztratiti, leč své okovy: Získati však
mohou světa. Proletáři všech zemí,
spojte se!"
Této zásadě zůstala komunistická
strana věrna od začátku až do konce.
Táto domněle tajná organisace vždy otevřeně
vyslovila, že jejím programem je násilný
převrat dosavadního společenského
řádu a že cílem a účelem
hnuti jest porážka občansko-kapitalistického
společenského řádu a jeho nahrazení
řádem obecně-hospodářským.
Svobodně a otevřeně, se o tom hlásá
v nespočetných schůzích celého
světa, přes 40 poslanců a 20 senátorů
v čsl. republice, sta a tisíce příslušníků
strany tak hlásají den co den. Na všech sjezdech
strany a v nesčíslných knihách se
toto učení komentuje a o něm pojednává
a stěny této soudní sině by nestačily,
aby pojaly všechny knihy, celou tu obsáhlou komunistickou
literaturu, v níž jsou zásady komunistické
strany projednávány. Jděte do kteréhokoliv
knihkupectví, jděte k státnímu zástupci
Lorkovi na Cejl č. 71 na všech těchto místech
můžete obdržeti komunistickou literaturu a program
komunistické strany, kde všude jasně a zřetelně
jest vysloveno, že komunismus se snaží cestou
revoluční o přeměnu, zničení
občansko-kapitalistického řádu a jeho
nahrazení řádem komunistickým. Kde
tedy jest ono tajemství? Kde jest ona tajná organisace,
která musí býti žalobcem dokázána,
má-li přijíti v úvahu 17 zákona
na ochranu republiky? Mluvíme o svých cílech
a úmyslech otevřeně a jasně, nikdy
jsme z toho nečinili žádná tajemství
a prohlašujeme také zde v soudní síni,
že komunistická strana sleduje cíle revoluční.
Žalobce v této souvislosti obzvláště
také poukázal na elaborát u Gřepa
nalezený, že my komunisté "proti diktatuře
buržoasie stavíme diktaturu proletariátu".
V této souvislosti musím přece něco
říci o podstatě komunistické strany:
Chci se omeziti pouze na to nejdůležitější,
totiž na to, co nutno uvésti proti vývodům
obžaloby. Ano, jest správné, že komunismus
na své cestě k cíli se domáhá
diktatury proletariátu a tuto staví proti diktatuře
buržoasie. Toto postavení obou forem proti sobě
zní: V polovici Evropy, t. j. v Rusku, panuje diktatura
proletariátu - v ostatní Evropě pod tím
nebo oním titulem diktatura buržoasie. Cesta ke komunismu
vede jen tenkráte k cíli, jestliže diktatura
buržoasie bude poražena, a to jest možno diktaturou
proletariátu.
Demokracie jako taková nemůže nás o
této podstatě občansko-kapitalistického
státu jako diktatury buržoasie oklamati. Formální
demokracie neexistuje. To by bylo slovo bez obsahu. A právě
o tento obsah se jedná. Demokracie jest občanskou
demokracií, jestliže státní aparát
jest v rukou občanstva. Proletářskou demokracií
by pak bylo, kdyby moc spočívala v rukou proletariátu.
Všude tam, kde občanstvo má v rukou státní
aparát a moc, kde občanstvo ovládá
četnictvo a kasárny a celý správní
aparát, kde produkce na základě soukromokapitalistického
zřízeni jest převládající,
všude tam se jedná ve skutečnosti o diktaturu
buržoasie, ať již se tato nazývá
jakkoliv. Diktatura proletariátu musí tuto diktaturu
buržoasie zlomiti, aby takto uvolnila cestu do beztřídní
komunistické společnosti.
Diktatura buržoasie jest oním trvalým stavem
společnosti, světem kapitalistickým vyžalovaným
- pro komunistu jest diktatura proletariátu stavem přechodným,
ve kterém dojde ke zlomení diktatury buržoasie,
aby na jejich troskách byl vybudován socialistický
řád společenský.
K tomuto zlomení diktatury buržoasie; k tomuto zničení
občansko-kapitalistického řádu společenského
může však dle názoru komunistické
strany dojíti pouze cestou revoluční. Také
dnešní občanstvo, třída panující,
která má zájem na konservativním udržení
stávajícího řádu společenského;
musilo cestou revoluce přemoci feudalismus, aby se zmocnilo
vlády. Vždy ještě byli vlastenci dneška
rebely včerejška. Jinak nežli revoluční
cestou nemůže býti společenský
řád odstraněn a nahrazen jiným.
Také tyto teorie naprosto nejsou nějakou tajnou
vědou nějaké tajné organisace, nýbrž
patří k veřejně hlásanému
a všemi komunisty zastávanému učení,
které lze nalézti ve slově a i písmě
všude tam, kde komunismus vystupuje se snahou šířiti
a získávati.
Žalobce naprosto neměl zapotřebí, aby
tyto teorie takřka vytáhl z kufru Gřepova
jako báječné tajemství, neměl
zapotřebí, aby z kterékoliv u Gřepa
nalezených listin z dřívějších
let tyto vědomosti čerpal - teorie o diktatuře
proletariátu jest oficielním, komunismem otevřeně
zastávaným názorem.
A tak tedy se nezbytně musí zhroutiti pokus veřejného
žalobce dokázati nějaká tajná
učeni komunistické strany jako skutečný
obsah činnosti komunistických organisací
proti účelu pouze předstíranému.
Pan žalobce - jak vidím - komunistickou stranu neobyčejně
podceňuje.
Zdá se, že myslí, že se zde jedná
o organisační těleso, jehož životni
obsah se omezuje na činnost v ČSR. Chci mu odpověděti,
že komunistické revoluční nazírání
se naprosto nedrží hranic toho nebo onoho státu
anebo se snad zabývá tím, starati se o samostatnost,
ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou
formu toho neb onoho malého státu; nikoliv, revoluční
činnost komunistické strany se naprosto nepřidržuje
hranic jednoho nebo druhého státu, neboť ona
jest bezmeznou.
Komunistická strana nepostupuje revolučními
prostředky proti tomuto nebo onomu státu; nýbrž
proti celému občansko-kapitalistickému řádu
společenskému. Komunistická strana jest organisací
světových rozměrů.
Zničiti diktaturu buržoasie, ve formě kterékoliv,
ve světovém rozsahu, zbaviti jednu třídu
její vlády a dopomoci druhé třídě,
totiž proletariátu, k moci, to jest oním otevřeným
revolučním úkolem komunistické strany!
V Rudém Právu ze dne 23. dubna t. r. č. 96
konfiskováno bylo toto: "Proti reakčnímu
zákonodárství a měšťácké
třídní justici!... proti vězeňským
zvěrstvům, proti třídní a mstivé
justici."
Stejně ubohým způsobem snaží
se umlčeti pravdu censor pražský, který
v Rudém Právu ze dne 19. dubna t. r. zabavil toto:
"Způsob, jakým se i v Československu
za Švehly posílají komunisté do kriminálů.
Že by i čsl. buržoasie, která si své
dnešní mocenské posice zpevnila jen za přímé
podpory zrádných sociálně-demokratických
a národně-socialistických vůdců,
nejraději zchytala a pozavírala všecky ty,
kdož proti ní organisují a vedou masy těžce
strádajícího městského a venkovského
proletariátu do nekompromisního boje na život
a na smrt, o tom není již dávno pochyby.
Sta protikomunistických procesů, v posledních
letech inscénovaných, tisíce odsuzujících
rozsudků, nad revolučními dělníky
a jejich mluvčími publikovaných, zákony,
jen za účelem násilného umlčování
a potlačování živelné nespokojenosti
dělné třídy v parlamentě buržoasií
uzákoňované; zostřená protidělnická
persekuce, plánovité zotročování
a zbídačování milionů pracujících
a celé stovky let kriminálu, k nimž v úhrnné
sumě byli již komunističtí dělníci,
redaktoři a všichni ti, kdož se pro zájmy
proletářů poctivě bili a bijí
v otevřeném bóji s buržoasii, čsl.
justici odsouzeni, to vše ukazuje, že i země,
v níž buržoasie, maskovaná ve frázi
demokracie", provádí svůj teroristický
diktát suchou cestou, nestojí v pořadí
příliš daleko za zeměmi, kde nebylo
stříleno do dělníků "pouze"
čtyřiadvacetkrát, ale v nichž vyvražďování
proletariátu děje se již docela otevřeně,
cestou "zákona".
Tak jest tomu v Italii, na Balkáně, v Maďarsku,
Rumunsku, Polsku a Litvě, všude tam, kde vládne
mstivá, krvavá pěst buržoasie a jejích
pacholků. Zde stačí být dělníkem
revolucionářem, komunistou, a již jsi bez jakéhokoliv
provinění po kriminálech vláčen
a mučen, postaven před soud a třídní
měšťáckou justicí odsouzen a vražděn.
Pravda, ale to jsou země fašistické buržoasní
diktatury, namítají a bijí se v prsa naši
pseudopokrokáři, to jsou země, které
nelze srovnávati se státem "demokraticko-republikánským",
v němž právo a svoboda jsou ústavou
každému zaručeny.
Tito komedianti a fixlaři, buržoasii placení
a vydržovaní, zapomínají však vědomě,
že i čsl. buržoasie má k ruce potlačovací
mocenský aparát, kterého všude a plně
proti dělnictvu používá, a stejně
tak vědomě tváří se i k jejím
násilnickým metodám slepými, aby tím
hlasitěji mohli je lidu podobně jako sluhové
buržoasie ve výše uvedených zemích
označovati za nejvýš "zákonné",
"spravedlivé" a k udrženi dnešního,
t. j. měšťáckého pořádku
a řádu oprávněné."
Jak tyto nejvýš "zákonné",
"spravedlivé" a "oprávněné"
metody čsl. buržoasie ve skutečnosti vyhlížejí,
ukázali jsme dělnictvu již bezpočtukráte.
Dnes můžeme tak učiniti poznovu, a to přímo
na klasickém příkladě, drasticky ukazujícím,
jakým způsobem jsou i v Československu posíláni
komunisté do kriminálu.
Případ sám zaznamenáváme jako
názornou ilustraci způsobu, jakým jsou dnes
za vlády celně-kongruové česko-německo-klerikálně-židovské
buržoasie komunisté posíláni stůj
co stůj do kriminálu."
Poněvadž konfiskace ve všech bodech postihla
pouhé konstatování faktů úplně
pravdivých a prokázaných nebo všeobecně
přípustnou kritiku, ptáme se pana ministra:
Je takovéto pronásledování dělnického
tisku v intencích páně ministrových?
A poněvadž po ohromné řadě našich
interpelaci není možno, aby panu ministru vnitra byl
tento stav neznám, tážeme se zda pan ministr
souhlasí s touto praxi?