Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. vnitra, min. spravedlnosti a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Gregorovitse a druhů o jazykových křivdách páchaných vrchnostmi v Kremnici (tisk 563/IV),

II. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů o české menšinové škole v Pobučí, v okrese zábřežském na Moravě (tisk 358/I),

III. min. soc. péče na interp. posl. Schustera, de Witte, Pohla, Katze a druhů o porušování předpisů na ochranu stavebních dělníků (tisk 663/XIV),

IV. vlády na interp. posl. Bergmanna a spol. o poměrech české menšiny v Bochově (tisk 746/XIX),

V.min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala a spol. o nesprávném postupu při ustanovení Františka Hřebíka státním cestmistrem v Polyaně na Podkarpatské Rusi (tisk 776/VII),

VI. min. vnitra na interp. posl. de Witte, Blatné, Katze, Pohla a druhů o zvláštní činnosti státní policie v německých městech republiky (tisk 776/XI),

VII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že byla na Hlučínsku zakázána desítiminutová sbírka (tisk 797/XVI),

VIII. min. železnic na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o soustavném vytlačování německých železničních zaměstnanců a zřízenců v Karlových Varech (tisk 840/XII),

IX. vlády na interp. posl. Leibla, Schustera a druhů, že se při provádění pozemkové reformy nebral zřetel na obec Kozolupy (tisk 776/IV),

X. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a min. veřejných prací na interp. posl. Eckerta a druhů o zakoupení hotelu "Casino" v Mariánských Lázních státem (tisk 797/IV),

XI. min. zemědělství na interp. posl. Bolena a soudr. o protizákonném postupu správ státních statků (tisk 663/IV),

XII. min. financí na interp. posl. Szent - Iványho a spol. ve věci provádění nařízení ministerstva financí č. 30639/26 (tisk 575/III a 604/XIV),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Eckerta a druhů o nešvarech ve správě úřednického lázeňského domu v Mariánských Lázních, zřízeného pro státní úředníky potřebující lázeňského ošetření (tisk 797/VIII),

XIV. min. vnitra na interp. posl. Petera a druhů o protizákonném odcizení psacího stroje a hektografu Janu Šigutovi četnictvem (tisk 663/III),

XV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Geršla a soudr. o špatně umístěné české menšinové škole v Jestřebíčku u Zábřehu na Moravě (tisk 930/000),

XVI. min. školství a nár. osvěty na interp. posla. Bergmanna, Procházky a spol. o skončení disciplinárního řízení s Jos. Mandíkem, zřízencem čes. pathologického ústavu v Praze (tisk 797/XIV),

XVII. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a spol. o dovolených u pohraniční finanční stráže (tisk 746/XVII),

XVIII. min. financí na interp. posl. Šamalíka a druhů o rozdílném placení nápojové dávky z vína a ovocných šťáv ve velkoobchodě a maloobchodě (tisk 797/VII),

XIX. min. železnic na interp. posla. Koberga a druhů o jazykových přehmatech železničního personálu v obvodu olomouckého ředitelství státních drah (tisk 797/I),

XX. min. vnitra a min. soc. péče na interp. posl. Kunze a druhů o nouzové akci pro město Cukmantl, postužené velkým požárem (tisk 249/XII),

XXI. vlády na interp. posl. Dietla, Kaufmanna, Blatné a druhů o drahotě cukru (tisk 840/XIV),

XXII. min. vnitra na interp. posl. Šamalíka a druhů o poskytnutí rychlé a vydatné nouzové podpory pohořelým v Petrovicích (tisk 227/I),

XXIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a spol. o vyplácení diet a stěhovacích výloh učitelům (tisk 724/XXI),

XXIV. min. školstva a národnej osvety na interp. posl. Siváka a spol., aby "Vedecká zkúšobná komisia pre učiteľstvo na stredných školách sriadená v Bratislave" vydávala vysvedčenia v reči slovenskej (tisk 538/XIV),

XXV. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna a spol. o úřední činnosti přednosty okresní správy politické v Kamenici n. L. (tisk 227/X).

Interpelace vytýká, že okresní náčelník v Kremnici vydává návěští, předvolání a protokoly jen v jazyku československém a že taktéž postupuje i jemu podřízený notář v Kremnici.

Z podaných zpráv okresního a župního úřadu i býv. úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska jde však na jevo, že okresní úřad vydává své vyhlášky v jazyku státním a v jazyku německém v celém okrese, že užívá ve styku se stranami vždy jazyka menšiny všude tam, kde je zřejmé, že strana je příslušníkem tohoto jazyka, jmenovitě při úředních dnech, při staku s obecními orgány německých obcí, a že vyřizuje německá podání v jazyku státním a německém. Pokud stíýnosti na vydávání protokolů rozuměti jest jako stížnosti na sepisování protokolů se stranami, ukládá se zároveň okresnímu úřadu, aby dbal ustanovení čl. 24 jaz. nař. Interpelace neuvádí žádného konkrétního případu, aby bylo možno přesvědčiti se, že bylo postupováno nesprávně. Podle sdělení okresního úřadu nestalo se ještě, že by některá strana byla použila svého práva stížnosti podle §u 7. jaz. zák., pokud se týká čl. 96 jaz. nařízení, anebo že by byla reklamovala vyřízení v jazyku německém podle čl. 21 jaz. nař.

Pokud se interpelace dotýká též úřadování notariátu pro město Kremnici, jest třeba poukázati na okolnost, že počet německého obyvatelstva v obci podle výsledků posledního sčítání nedosahuje 20 % a že se tedy nedostává podmínky, za které jazykový zákon, pokud se týká jazykové nařízení, zaručují jazykům menšinovým jistá práva u úřadů samosprávných. Nicméně dovoluje městský statut členům obecního zastupitelstva německé národnosti rokovati německy a německá podání se při městském úřadě neodmítají. Pro notářský úřad vyplývá pak z ustanovení čl. 41 odst. 1 jaz. nař. se zřetelem na zmíněný číselný poměr německého obyvatelstva v jeho obvodu toliko povinnost přijímati německá podání.

Pokud jde o výtky, činěné okresnímu soudu v kremnici, neuvádí interpelace také tu konkrétních případů, v nichž by byl okresní soud porušil předpisy jazykového zákona a nařízení. Soud je si plně vědom, že za takových podmínek v jazykovém zákoně a nařízení stanovených musí úřadovati též německým jazykem a skutečně též přijímá německá podání a jedná s příslušníky německého jazyka v jejich jazyku. Vzdá-li se strana - jak se podle zprávy soudu při dvou německých podáních stalo - vyřízení v jazyku německém, vyhotoví ovšem soud vyřízení pouze ve státním jazyku (čl. 24 odst. 3 jaz. nař.). Také nelze soudu vytýkati, dopisuje-li stranám, jichž příslušnost k jazyku německému není známa, jazykem státním. Jazyková práva příslušníků německého jazyka jsou v takovém případě účinně chráněna ustanovením čl. 21 odst. 2 jaz. nař. Ostatně mohou strany, které se cítí poškozenými postupem okresního soudu v jazykové otázce, uplatniti svoje práva dohlédací stížností podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. Stížností takových dosud nebylo.

Referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě zbavil Frant. Tonhaizera členství v německé menšinové knihovní radě v Kremnici, opíraje se o předpis 58. článku vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sb. z. a n., poněvadž jmenovaný vyvolával v knihovní radě spory a od počátku činil překážky úspěšné činnosti knihovní rady. Mimo to nepřípustným způsobem vrátil dozorčímu úřadu jeho přípis jako nesrozumitelný. Po zbavení Frant. Tonhaizera členství není proti působení německé menšinové knihovní rady v Kremnici žádných stížností.

Při místním šetření, konaném za účelem zjištění a zabezpečení vhodných místností pro tuto školu, byly shlédnuty též místnosti v domě rolníka Kondlera. Členové komise provedli zde své šetření dbajíce toho, aby nezavdali příčin k stížnosti a vzdálili se, jakmile zjistili menší vhodnost v úvahu braných místností.

V dohodě s obcí byla potom svrchu uvedená škola umístěna v budově obecné školy s německým jazykem vyučovacím, a to dobrovolným nájmem.

V Praze, dne 5. dubna 1927.

Převzal jsem zodpovědění interpelace, ježto provádění předpisů na ochranu stavebních dělníků při stavbách spadá do oboru působnosti ministerstva sociální péče.

Při revisích staveb v Karlových Varech a okolí, prováděných periodicky příslušným živnostenským inspektorátem, bylo zjištěno, že způsob převážné většiny staveb odpovídal předpisům vydaným na ochranu života a zdraví stavebních dělníků ministerským nařízením ze dne 7. února 1907, č. 24 ř. z., a jen vyjímečně shledány závady, které však byly na vybídnutí úřadu v krátkém čase odstraněny. O poměrně bezpečném způsobu provádění staveb po stránce ochranné svědčí též skutečnost, že se na těchto stavbách přihodilo za rok 1926 celkem jen 12 úrazů, a to vesměs lehčích. "Přes ruku" vyzdívají se toliko vyjímečně štítné zdi, kde z různých důvodů nelze štěnýřové lešení postaviti, avšak v takových případech dbá úřad přísně toho, aby bylo používáno dostatečně širokých vysunutých ochranných lešení, která zabraňují zranění dole pracujícího dělnictva padajícím materiálem. Naproti tomu zdi fasádní se provádějí s normálního lešení.

Pokud se týče stávky v interpelaci uvedené, hlavní její příčinou nebyl nedostatek ochranných opatření, nýbrž požadavek obnovení tarifní smlouvy a zvýšení mezd. Stávka byla zahájena na stavbě "Talion", na kterou nebylo toho času po stránce ochranné výtek. Rovněž tak nezavdaly bezpečnostní poměry na novostavbě rohového čtyřpatrového domu vedle budovy "Hamlet" v řečené době příčiny k zakročení a jen při nástavbě třetího patra na dům "Hamlet" bylo nutno požadovati řádné lešení, jež bylo ihned po skončení stávky zřízeno. Za celé loňské stavební období, v němž byl stavební ruch v Karlových Varech velmi čilý, nedošlo od ledna až do října živnostenského inspektorátu v Karlových Varech se strany zaměstnanců a jejich organisací ani jediného udání týkajícího se nedostatku ochranných opatření na stavbách. Ježto pak podnikatelé staveb vycházeli požadavkům úřadu náležitě vstříc, neměl živnostenský inspektorát podkladu, aby zakročil a proto ani živnostenský úřad neměl příčiny k trestnímu stíhání.

Pokus, aby za shora zmíněné stávky bylo pokračováno ve stavbě toliko s učni, byl živnostenským inspektorátem jako nepřípustný ihned zněmožněn.

Jak z uvedeného patrno, věnuje živnostenská inspektorát v Karlových Varech způsobu provádění staveb po stránce bezpečnostní pokud jen možná periodickými revisemi náležitou péči a vede i ostatní zjevy na stavbách se vyskytující a do oboru jeho působnosti spadající v povinné patrnosti.

Přes to bylo živnostenskému inspektorátu v Karlových Varech uloženo, aby poměrům na stavbách věnoval zvláštní, zvýšenou pozornost.

V Praze dne 9. dubna 1927.

Státní správa sleduje poměry v Bochově pozorně a vynasnažuje se vyhověti naléhavým potřebám, pokud lze. K podrobnostem interpelace se sděluje:

Obsazení státních úřadů vyhovuje služebním zájmům. Výměna, pokud by jí bylo zapotřebí, může se díti jenom se zřetelem ke školským a nynějším bytovým poměrům v Bochově.

Označení obecního úřadu v Bochově státním jazykem nebylo lze podle platných ustanovení naříditi, ježto tamní obecní úřad není označen vůbec ani nápisem německým, a nebyl označen ani v době vydání prováděcích nařízení k jazykovému zákonu. Budova okresní správní komise označena jest v jazyku státním i německém. Platebna okresní nemocenské pojišťovny ve Žluticích jest také označena dvojjazyčně. Pokud jde o označení zájezdních hostinců, jest poukázati na známý nález nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 1926 čís. 673. Záležitost otientačních tabulek na cestách a silnicích mají úřady v patrnosti a pečují, aby nastal stav, odpovídající platným předpisům. Stejnokroj obecní policie schválen byl výnosem zemské správy ze dne 2. března 1926 číš. 20793/8D-312.

V obvodu zemského vojenského velitelství v Praze jsou všechny vojenské útvary již vázány na posádky, určené dislokačním plánem a nelze proto umístiti vojenskou posádku v Bochově ani v Kysiblu.

Politické úřady dbají bedlivě toho, by bezpečnost státu netrpěla a veřejný klid a pořádek byl zachován. Při přehlídce periodických tiskopisů řídí se příslušné úřady přesně platnými předpisy. Činnost nějaké organisace "Kriegsfreunde" zjištěna nebyla.

O tom, že by byla bývala česká menšina v Bochově marně žádala o ochranu, není úřadům nic známo a konkrétní případy nebyly uvedeny.

Pro poštovní úřad byly získány dvě další místnosti v sousedním obecním domě, čímž budou alespoň pro nejbližší dobu největší lokalitní závady tohoto úřadu odstraněny. Otázku vhodnějšího ubytování poštovních zaměstnanců v Bochově má úřad v patrnosti.

V Praze dne 25. dubna 1927.

František Hřebík narodil se 27. listopadu 1878 a konal vojenskou službu presenční od 5. října 1899 do 21. září 1902 t. j. 2 roky 11 měs. 16 dní. V době od 5. listopadu 1904 do 31. ledna 1919 byl u místodržitelství (zemské politické správy) v Praze výpomocným sluhou, dnem 1. února 1919 byl pak jmenován definitivním úředním sluhou u zemské správy politické v Praze, kteréžto místo zastával až do 14. září 1919. Během této služby konal vojenskou službu válečnou, která dle kmenového listu obnášela:

v bolševickém zajetí byl od 31. 5. 1918 do 1. 8. 1918

Dekretem zemské správy politické v Praze ze dne 9. září 1919 č. 254.031 bylo mu propůjčeno místo cestmistra u stavebního okresu v Žalci se sídlem v Chomutově, kteréžto místo nastoupil dnem 15. září 1919. Při tom byla mu započítána vojenská a legionářská služba celkem 9 roků 8¹/₂ měsíců a stanoven mu plat 4 stupně platového služného zřízenců.

Když žádostí z června 1920 hlásil se cestmistr F. Hřebík o jedno z míst cestmistrovských ve státní službě stavební na Podkarpatské Rusi, vypsaných konkursem ze dne 6. května 1920, byl dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 20. června 1920 č. 3106 přijat do státní služby stavební na Podkarpatské Rusi jako cestmistr se zařaděním do úřednické kategorie s tím, že po nastoupení služby bude zařazen o 1 dietní třídu výše a bude mu přiznána denní dieta 40.- Kč. Po nastoupení služby dne 12. srpna 1920 byl dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 12. srpna 1920 č. 3106 vyrozuměn, že byl prozatímně přijat jako cestmistr s požitky XI. hodnostní třídy denními dietami 40.- Kč s tím, že po dojití jeho dekretu do zemské správa politické v Praze v příčině vojenských let bude definitivně zařazen a započtena mu válečná léta.

Zprávou ze dne 22. prosince 1921 č. 13977/I podal v důsledku toho referát veřejných prací v Užhorodě ministerstvu veřejných prací návrh na ustanovení F. Hřebíka definitivním cestmistrem v IX. hodnostní třídě. Zdejším vynesením ze dne 28. února 1922 č. 66343 - XVI ai 1921 byl však tento návrh zamítnut, ježto jmenovaný toho času nevyhovoval předpokladům předepsaným pro ustanovení cestmistrem - úředníkem. Podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 269 Sb. z. a n. o úpravě poměrů úředníků a zřízenců u státních úřadů bývalého uherského státu, musí totiž uchazeč o místo u těchto úřadů splniti náležitosti, jež jsou pro služby toho druhu stanoveny ustanoveními, platnými v ostatních částech čsl. republiky. Pro cestmistry jest takovým ustanovením jednak výnos bývalého ministerstva veřejných prací ve Vídni ze dne 10. ledna 1916 č. 79730 - VII - 1915 o podúřednických zkouškách podřízených orgánů výkonných, jednak zákon ze dne 28. května 1919 č. 307 Sb. z. a n. o zařazení cestmistrů atd. do úřednických hodnost. tříd, dnes neplatných v důsledku zák. 286/24 Sb. z. a n. Podle těchto ustanovení musí býti každý uchazeč o místo cestmistra ustanoven nejprve prozatímně v kategorii zřízenecké, a teprve po složení podúřednické zkoušky cestmistrovské ve smyslu citovaného výnosu č. 79730 - VII ai 1915 ustanoví se definitivním cestmistrem v kategorii podúřednické. Přeřadění do úřednické hodnostní třídy podle zákona č. 307/1919 Sb. z. a n. bylo vázáno podle §u 2 cit. zákona složením podúřednické zkoušky a 15ti letou služební dobou, do níž se započítává skutečná služební doba ve státní službě v příslušném odvětví, vojenská služba dle norem platných v den účinnosti cit. zákona t. j. nař. vešk. min. ze dne 12. listopadu 1908 č. 234 ř. z. a ze dne 25. ledna 1914 č. 19 ř. z. a služba legionářská.

Ježto cestmistr František Hřebík byl v srpnu 1920 přijat referátem veřejných prací v Užhorodě prozatímně jako cestmistr s požitky XI hodnostní třídy, ač do té doby nesložil ještě podúřednickou zkoušku cestmistrovskou a ač neprokázal 15ti letou služební dobu předepsanou zákonem č. 307/1919 Sb. z. a n., byl ustanoven úředníkem proti platným zákonným předpisům a musilo býti toto jeho ustanovení zrušeno; jinak byl by musel F. Hřebík buď na místo to resignovati, anebo by byl jako provisorní propuštěn. Změna původních ustanovovacích dekretů ze dne 20. června 1920 č. 3106 a ze dne 12. srpna 1920 č. 3106 byla provedena tím způsobem, že cestmistr Hřebík byl jmenován dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 4. srpna 1922 č. 8564/I podle platných předpisů prozatímním cestmistrem v kategorii zřízenecké. Toto ustanovení F. Hřebíka nabylo moci práva.

V důsledku tohoto svého ustanovení podrobil se Fr. Hřebík dne 22. listopadu 1924 předepsané podúřednické zkoušce a byl po té s platností od 1. prosince 1924 jmenován definitivním cestmistrem v kategorii podúřednické s požitky 12 stupně platového. I toto jmenování cestmistr Hřebík přijal, aniž by se proti němu odvolal a nabylo tudíž i toto rozhodnutí moci práva.

Cestmistr F. Hřebík byl v den účinnosti platového zákona t. j. dne 1. ledna 1926 definitivním podúředníkem s požitky 12. stupně platového a byl proto dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 9. července 1926 č. 54/25 pres správně převeden podle ustanovení §u 190 ve smyslu §u 199 odst. 1 platov. zákona di II. stupnice platového služného zřízenců, s požitky 9 platového stupně. Jeho odvolání k civilní správě Podk. Rusi proti tomuto převodu bylo zamítnuto rozhodnutím víceguvernéra P. R. ze dne 9. 8. 1926 č. 13.728 pres. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání ze dne 27. srpna 1926 k ministerstvu veřejných prací, kteréžto odvolání bylo zdejším vynesením ze dne 1. března 1927 č. 0-312/6 ai 1926 rovněž zamítnuto.

Měl-li by býti cestmistr Hřebík přeřazen podle zákona č. 307/1919 Sb. z. a n. do úřednické hodnostní třídy, musil by prokázati podle §u 2 citov. zákona nejen složení podúřednické zkoušky, ale i 15ti letou služební dobu, která by musela býti dovršena vzhledem k ustanovení 1. odst. §u 6 zákona č. 286/1924 do 1. dubna 1925.

Do této 15ti leté služební doby lze započátati:

Cestmistr Hřebík nedovršil tedy do 1. dubna 1925 - 15ti letou služební dobu předepsanou §em 2 zák. č. 307/1919 Sb. z. a n. a nemůže býti přeřazen do úřed. hodnost. třídy.

Jmenovaný domáhá se také toho, aby na základě výnosu referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 20. června 1920 č. 3106 byl zařazen o 1 hodnostní třídu výše, tedy, aby mu byla přiznána podkarpatská výhoda podle čl. II bod 3 "Zásad A pro jednotný postup při ustanovování civilních státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi". Tomu nebylo lze vyhověti, ježto výhoda taková přiznávala se jen úředníkům zařazeným do hodnostní třídy, a tím Hřebík není. Podle zprávy referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 11. prosince 1922 č. 14393/I nebyla cestmistru Hřebíkovi vůbec přiznána podkarpatská výhoda, ježto jeho kvalifikace nevyhovovala. Jmenovaný byl disciplinární komisí při civilní správě Podkarpatské Rusi uznán vinným z porušení úředních povinností tím, že 15. prosince 1923 napadl nepřípustným a státního zaměstnance nedůstojným způsobem svého představeného, a uvalen na něho trest důtky podle §u 93a, služební pragmatiky. Jmenovaný při cestmistrovské zkoušce dvakráte neobstál (v červnu 1923 a v březnu 1924 a byl uznán způsobilým teprve při třetí zkoušce, vykonané dne 22. listopadu 1924, tedy až po pěti létech od nastoupení do služby cestmistrovské. Vyskytly se tedy u Hřebíka okolnosti, které nepřipouštěly, aby mu byla přiznána jakákoliv podkarpatská výhoda.

Propočtení služební doby cestm. Hřebíka podle vládního nařízení č. 666/1920 Sb. z. a n. provedeno bylo dekretem referátu ministerstva veřejných prací v Užhorodě ze dne 18. června 1923 č. 4060/I, podle něhož celková služební doba včetně služby výpomocného sluhy a cestmistrovské, vojenské služby válečné i legionářské, a válečných půlletí za rok 1914 a 1915 činila ku dni 4. srpna 1922 t. j. ku dni jeho ustanovení provis. státním cestmistrem - zřízencem na Podkarpatské Rusi, po odečtení doby čekatelské (zkušební) (6 měsíců) celkem 23 roků 29 dní, z čehož mu vyplynuly požitky 11. platového stupně služného zřízence s postupem do 12 platového stupně dnem 5. července 1923. Dekret tento o propočtení let cestmistra Hřebíka nabyl moci práva.

Cestmistr Hřebík byl přidělen dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 27. října 1920 č. 8984 ai 1920 ku státnímu stavebnímu dohledu na stavbu silnice Akna Slatina - Bočkov, a byl mu vyměřen měsíční přídavek 700.- Kč, k jehož realisaci však nedošlo.

Vyplacení tohoto přídavku bylo totiž účtárnou civilní správa Podkarpatské Rusi odmítnuto, ježto jeho přiznání odporovalo stávajícím předpisům. Stavební přídavek ve výši 700.- Kč jest normován §em 2 zdejšího vynesení ze dne 15. září 1920 č. 43392-XIV ai 1920 pro technické konceptní úředníky (skup. A/XI hodnost. třídy, event. vyjímečně i pro technické pomocné úředníky (skup. C) XI hodnost. tř., takže na cestmistra Hřebíka, který mohl býti nejvýše úředníkem skup. E, tento předpis se vůbec nevztahoval. Dekret č. 8984 ai 1920 vystavený cestmistru Hřebíkovi pokud jde o přídavek platnosti nenabyl, protože pro zřejmou nesprávnost nebyl proveden. Tím však cestmistr Hřebík nebyl nijak poškozen, poněvadž mu byl v náhradu za tento přídavek vyplácen pochůzkový paušál a cestovní výlohy.

Denní diety per 40 Kč byly cestmistru Hřebíkovi přiznány podle ustanovení čl. IA "Zásad B pro úpravu osobních poměrů civilních státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi" přijímacím dekretem ze dne 11. srpna 1920 č. 3106 a byly mu vypláceny až do konce srpna 1922. Zastavení diet nastalo v důsledku jeho jmenování provisorním státním cestmistrem ve státní službě stavební na Podkarpatské Rusi dekretem referátu veřejných prací ze dne 4. srpna 1922 č. 8564 podle ustanovení čl. II A uved. "Zásad B".

Na místo diet byl mu od 1. září 1922 poukázán 200% drahotní přídavek pro Podkarpatskou Rus.

V Praze dne 13. dubna 1927.

Státní policejní úřady, pokud jich zákonem stanovená působnost a činnost dotýká se též veřejného života, řídí se - stojíce pod kontrolou nadřízených úřadů a široké veřejnosti přesně zákonnými předpisy. Bezpečnostní opatření, která tyto úřady činí při různých příležitostech, zejména při veřejných shromážděních a schůzích, sledují jedině ten účel, by zaručeno bylo zachování veřejného klidu a pořádku, o které dotyčné úřady jsou povinny pečovati, a dějí se pouze v té míře, jak toho naznačený účel nezbytně vyžaduje.

Veřejná schůze lidu, kterou uspořádala v Chebu dne 24. října 1926 sociálně demokratická mládež, byla za řeči Adolfa Palmeho, tajemníka německé sociálně-demokratické strany dělnické v Karlových Varech, zástupcem úřadu rozpuštěna, ježto řečník použil výroků, hanobících zákony Československé republiky a zakládajících dle náhledu intervenujícího úředníka skutkovou podstatu trestného činu, a přes to, že prostřednictvím předsedy byl napomenut, závadní výroky opětoval. Postupu intervenujícího úředníka nelze tudíž nic vytýkati, neboť dle ustanovení § 13 zákona o právu shromažďovacím je zástupce úřadu povinen shromíždění rozpustiti, udá-li se ve shromíždění něco proti zákonu. Pro závadné výroky bylo proti Adolfu Palmemu zavedeno trestní řízení, které není dosud skončeno.

Pokud jde o šetření, které ohledně Palmeho konalo policejní komisařství v Karlových Varech, podotýká se toto:

Jelikož jmenovaný byl stíhán pro neplacení jízdného ve vlaku na trati Kraslice - Karlovy Vary, vyslalo policejní komisařství v Karlových Varech, kterému došlo z uvedené příčiny dožádání za vyšetření jeho majetkových a rodinných poměrů, orgán sboru tamní neuniformované stráže bezpečnosti do jeho bytu, aby šetření provedl. Poněvadž Palme při opětné návštěvě zmíněného orgánu nebyl doma přistižen, informoval se tento orgán o poměrech Palmeho u bytné.

Šetření toto nebylo vůbec ve spojitosti s rozpuštěnou schůzí v Chebu.

Není proto oprávněna výtka, že některé státní policejní úřady svými opatřeními dráždí bezdůvodně obyvatelstvo a že dohlížejí na soukromý život politicky činných osob a staví je pod policejní dohled. Nemám proto důvodu k opatření v inteprlaci žádanému.

V Praze dne 21. dubna 1927.

O povolení konání "desítiminutové sbírky" bylo zakročeno v době, kdy výdělkové poměry dělného lidu v okresu hlučínském jsou nejobtížnější a kdy nad to bylo již tamní obyvatelstvo přetíženo jinakými, dříve již povolenými sbírkami.

Proto byla okresní správa politická v Hlučíně, - řídíc se platnými předpisy -, nucena žádané svolení ku konání sbírky odepříti, tím spíše, ježto i nejširší veřejnost se usilovně domáhá, aby úřady sběrací akce omezovaly co nejvíce.

Pro nepovolení sbírky byly tedy směrodatnými toliko důvody věcné, nikoli však důvody jinaké, zejména ne, - jak v interpelaci se uvádí -, národnostní zaujatost úřadu.

V příčině žádaného zásahu ministerstva vnitra ve věci se podotýká, že ministerstvo vnitra v případu v interpelaci uvedeném stalo by se příslušným teprve, když by k němu záležitost došla cestou odvolání.

Jak dále bylo šetřením zjištěno, nelze okresní správě politické v Hlučíně činiti výtek, že by nebyla vyhověla oprávněným přáním obyvatelstva, neb že by nebyla zachovávala v národních otázkách náležitou zdrženlivost a ministerstvo vnitra nemá tudíž důvodu k dalšímu opatření v příčině osoby přednosty okresní správy politické v Hlučíně.

V Praze dne 21. dubna 1927.