Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pražská telefonní ústředna byla zařízena bezprostředně po převratu asi na 10.000 účastníků v systému manuelním - ústřední baterie - což byl, ve srovnání s jinými městy světovými a vzhledem k jevící se potřebě, počet naprosto nedostačující.

Aby bylo vyhověno v dobách popřevratových aspoň částečně žádostem o telefon a aby mohly býti narychlo připojeny jmenovitě také všechny státní úřady na pražskou telefonní síť, byla přizpůsobena a rozšířena pražská místní ústředna provisorně pomocí tak zvaného systému roztřiďovacího na 13.500 účastníků. Na dlouhou dobu nebylo však lze s tímto počtem vystačiti, zvláště když počet přihlášených účastnických stanic den ode dne značně stoupal. Kromě toho při tak velikém počtu účastníků zapojených na ústřednu v systému manuelním kladou se na telefonní personál tak značné požadavky, že se nelze diviti, jestliže tento v dobách silné frekvence nebyl s to, aby se svého úkolu řádně zhostil. To zase bylo ovšem předmětem stálých stížností na telefonní poměry v Praze.

Bylo tedy nutno uvažovati o rychlé odpomoci, to jest buď vybudovati další 10.0000vé ústředny v systému manuelním a tyto navzájem spojiti zprostředkovacími vedeními (tím ovšem trpí rychlost odbavování rozhovorů), aneb přejíti k systému automatickému, který si v té době již v jiných zemích vítězně razil cestu.

Po bedlivém studiu různých telefonních zařízení v cizině rozhodla se proto státní poštovní a telegrafní správa v roce 1921 zavésti v Praze osvědčený systém automatický podle patentů firmy Siemens a Halske. Podle téhož systému bylo již té doby zřízeno mnoho telefonních sítí ve větších i menších městech Německa, Švýcar a Italie (Řím, Milán, Janov, Turin), jakož i v mnohých jiných městech evropských i zámořských.

Dlužno poznamenati, že podobné rozsáhlé, komplikované a nákladné projekty automatických ústředen lze svěřiti jen několika málo světovým firmám, které po dlouholetých zkušenostech jsou schopny převzíti za přesná provedení úplnou záruku a jichž vědecké laboratoře i velký počet vynikajících odborníků zajišťuje dokonalé teoretické i praktické propracování.

Systém automatický skytal podle zkušeností největší záruku bezvadného telefonního provozu a vzhledem k místním poměrům pražským jevil se nejvýhodnějším. Zaručoval totiž možnost naprosto nutné decentralisace telefonního provozu, která již z ohledu rychlého rozšiřování Velké Prahy nedala se odkládati a bylo nutno počítati s možností zříditi v Praze v dohledné době několik ústředen s celkovým počtem as 50.000 hlavních účastnických stanic. (Budapešť buduje automatické ústředny pro 65.000 účastníků, Mnichov pro 50.000 účastníků atd.).

Jest přirozeno, že projekt takového rozsahu a takové důležitosti jest třeba řešiti jednotně a na témž podkladě, nedoporučuje se však budovati vše najednou, nýbrž v po sobě jdoucích etapách. Státní poštovní a telegrafní správa postupovala v tomto případě velmi obezřetně a rozdělila celý rozsáhlý projekt vybudování pražských telefonních ústředen v systému automatickém i příslušné kabelové sítě na několik do sebe zapadajících period a jak bude lze seznati z dalších vývodů, byl postup tento jak v ohledu provozním, tak i pokud úspornosti se týče, volen šťastně.

Ve směru provozním byla volba tohoto způsobu vhodna do té míry, že bylo lze po důkladném propracování v první etapě - započaté roku 1921 a skončené koncem roku 1925 - přepojiti účastníky z ústředny manuelní bez poruch na ústředny automatické a pokud úspornosti se týče, byly další etapové části telefonního automatického zařízení v Praze cenově stlačeny tak, že při druhé části výstavby objednané u firmy Siemens a Halske v roce 1925 byla cena objednaného zařízení nižší o 35% a cena části další, uskutečněné v posledních dnech, jest o 53% nižší ceny části objednané z roku 1921, ačkoli budou tentokráte dodána zařízení v detailech techniky ještě dokonalejší a prostorově výhodnější. Výhodnost ceny této nejnovější části telefonních automatických zařízení v Praze vysvítá mimo jiné ve srovnání s obdobným zařízením na př. ve Francii, kde byla zadána poštovní a telegrafní správou první část automatických telefonních zařízení pro Paříž - pro 40.000 účastníků - firmě International Standard Western Electric Company v systému ťRotaryŤ za přibližně stejnou cenu nejnověji objednaného zařízení pražského, ačkoli se jednalo ve Francii o zadávku svým rozsahem daleko větší.

Uváží-li se, že provedení první části automatických zařízení pro Prahu pro 16.000 účastníků zadaného firmě Siemens a Halske v roce 1921 mohlo býti realisováno až koncem roku 1925, druhá pak část zařízení z roku 1925 na dalších 16.000 účastníků jest rozvržena na tři roky, tedy až do roku 1928, jest samozřejmo, že také při třetí části tohoto programu na dalších 20.000 účastníků nutno počítati s dobou aspoň 3-4 roků, nežli tato komplikovaná zařízení se v továrně vyrobí, v ústřednách zmontují a předají provozu.

První dvě etapy výstavby zahrnují v sobě zařízení automatických ústředen v Jindřišské ulici na 20.000 účastníků, na Vinohradech a na Smíchově po 6000 účastnících. Tato zařízení vystačí podle výpočtu v některých částech města pouze asi na 3 roky. Státní poštovní a telegrafní správa musí však dbáti toho, aby vyhověla podle možnosti zvýšeným požadavkům, které na ni klade rozvíjející se obchod a průmysl a tudíž aby v brzké době vyhověla všem žádostem nově přihlašovaných uchazečů o telefon ve všech částech Velké Prahy. Podle toho musí včas zaříditi další vybudování pražských automatických ústředen i s potřebnou sítí kabelovou a to tím spíše, ježto s chystaným zavedením počítadel jednotlivých hovorů zamýšlí státní poštovní a telegrafní správa provésti i vhodnou reformu telefonního tarifního systému, která bude míti zcela nepochybně velmi příznivý vliv na rychlý příliv telefonních účastníků ve všech částech Velké Prahy.

Po důkladných poradách v ministerstvu pošt a telegrafů bylo rozhodnuto, aby se s největším urychlením zřídila další okrajová ústředna na Letné na kapacitu 6-10.000 účastníků. na kterou budou zapojeny účastnické stanice na Letné, v Bubenči, v Dejvicích, Holešovicích, aby nebylo nutno klásti stále nákladné kabely s velkým počtem žil z ústředny v Jindřišské ulici až do těchto vzdálených míst. Podobně jest tomu i s projektovanou ústřednou na 4-10.000 účastníků v Libni, na kterou budou připojeny účastnické stanice z Vysočan, Libně a částečně i z Karlína. Na Starém Městě, v centru obchodního ruchu, bude vybudována další automatická ústředna na 6000-10.000 účastníků, aby bylo odlehčeno automatickým ústřednám v Jindřišské ulici. Podobně i pro obvod Vršovic a Nuslí nestačí pro budoucnost automatická ústředna vybudovaná pro 6000 účastníků v Moravské ulici na Vinohradech a třeba počítati se zřízením další 4000ové automatické ústředny - jako doplňovací ústředny vinohradské - v novostavbě poštovní budovy ve Vršovicích.

Tím ovšem nebudou v budoucích letech práce spojené s vybudováním telefonu ve Velké Praze skončeny, nýbrž nutno ještě uvažovati o zřízení dalších okrajových ústředen v různých částech Velké Prahy podle toho, v kterém směru se bude město nejrychleji rozšiřovati. Bude samozřejmě i pak nutno z důvodů technických i provozních voliti zase tentýž jednotný systém.

Jelikož v úvahu přicházející zařízení automatická má firma Siemens a Halske patentována, a ježto se jednalo podle vylíčeného stavu věci pouze o pokračování v rozšíření stávajících zařízení doplněním dodávek a prací, jež jsou nerozlučně spojeny s původní zadávkou a při nichž jest prokázáno, že v zájmu věci mohou býti provedeny toliko původním dodavatelem, nebylo nutno v této záležitosti - aniž by bylo potřeba učiniti úchylku od zásad zadávacího řádu, kterou pro státní podniky, spravované podle zásad obchodního hospodaření, při pouští § 12 prováděcího nařízení Sb. z. a n. c. 206 ex 1924 k zákonu podnikovému z 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. - vypisovati veřejnou neb omezenou soutěž, nýbrž bylo lze s použitím § 5, bod a) i b) (nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920 o zadávání státních dodávek a prací Sb. z. a n. 667/20) firmu vyzvati, aby předložila příslušné nabídky, na jichž podkladě byla objednávka na další část automatických zařízení vypracována a se souhlasem Správního sboru podniku ťČeskoslovenská poštaŤ schválena.

Z uvedeného vysvítá, že postup státní poštovní a telegrafní správy byl podle platných předpisů správný, do všech důsledků promyšlený a zajišťuje dokonalé a spolehlivé řešení obsáhlého a velmi odpovědného problému vybudování pražské telefonní sítě.

Při rozhodování o tak důležité a komplikované záležitosti, jako jest výstavba pražských automatických ústředen, vyžadující v celku velkých peněžních obětí, jsou si příslušní činitelé plně vědomi své velké zodpovědnosti, zvláště když jsou jim známy neblahé následky, které by se dostavily, kdyby byl učiněn nesprávný krok, v důsledku jehož by snad telefon ve Velké Praze nedokonale fungoval a k jakým škodám národohospodářským by to mohlo vésti. Stejně obezřelým způsobem postupují proto také poštovní a telegrafní správy v jiných státech.

Automatická telefonní zařízení doposud v Praze podle patentů firmy Siemens a Halske vybudovaná, fungují přes svou oproti jiným městům nadměrnou přetíženost bezvadně a světové jméno firmy zajišťuje již samo úspěch při vybudování dalších tak dalekosáhlých zařízení. Kromě toho zavázala se firma Siemens a Halske vyráběti zařízení určená pro Prahu v míře pokud možno nejvyšší v republice Československé a užívati pokud lze hmot tuzemského původu.