I. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla, Langra, Knejzlíka,
Sladkého a spol. ve věci obsazení místa
presidenta krajského soudu ve Znojmě (tisk 955/XIII).
II. min. spravedlnosti na interp. posl. Kleina, Brodeckého
a soudr. o konfiskaci "Četnického obzoru"
č. 6 z 15. března 1927 (tisk 979/VIII),
III. min. veřejných prací na interp. posl.
Füssyho a spol. o pensijních požitcích
dělníků komárenské loděnice
(tisk 575/II),
IV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergamnna,
Buřívala, Pechmanové a spol. o služebních
poměrech v poštovním úřadě
šekovém (tisk 946/IV),
V. min. národní obrany na interp. posl. Horpynky
a druhů o užívání jazyka ve styku
vojenských úřadů s obecními
úřady (tisk 930/XVIII),
VI. vlády na interp. posl. Steinera a druhů v záležitosti
poskatnutí pomoci povodní postiženým
obcím: Balony, Szap, Cziliznyárad, Csilizradvány,
Madve a Bös na Žitném ostrově a regulování
řek a kanálů, jakož i postavení
čerpacích stanic (tisk 575/VIII),
VII. min. financí v dohodě se súčastněnými
ministry na interp. posl. Roschera a druhů o úpadku
"Deutsche Bank" v Liberci (tisk 746/IV),
VIII. min. financí na interp. posl. Krebse a druhů
o schválení mzdové úpravy dělnictva
československé tabákové režie
(tisk 930/XIII),
IX. min. národní obrany na interp. posl. inž.
Kalliny a druhů o Josefu Hoffmanovi z Přísečnice,
který zemřel za zvláštních okolností
(tisk 930/XII),
X. vlády na interp. posl. Tomáška, Hampla,
Bechyně, dra Dérera a spol. o listu papeže
Pia XI. československým biskupům (tisk 946/II).
Zprávy ohledně obsazení místa presidenta
krajského soudu ve Znojmě v interpelaci uvedené
postrádají podkladu, ježto o osobě příštího
presidenta nebylo rozhodnuto. Při obsazování
řečeného místa bude - jak už
v odpovědi na obdobnou interpelaci, týkající
se místa presidenta krajského soudu v Jihlavě,
bylo vyřčeno - brán patřičný
zřetel jak k obyvatelstvu dotyčného kraje,
tak i k potřebám soudní služby a ku
veřejnému zájmu.
V Praze, dne 13. května 1927.
Přehlídku periodického tiskopisu "Četnický
Obzor" vykonává státní zastupitelství
v Praze, úřad podřízený ministerstvu
spravedlnosti. Nedotýká se proto obsah interpelace
ministra vnitra, takže na interpelaci odpovím sám.
Čís. 6 periodického tiskopisu "Četnický
Obzor" z 15. března 1927 zabaveno bylo státním
zastupitelstvím v Praze pro místa v článku
"Žalujeme čsl. demokracii" v interpelaci
doslovně uvedená, v jichž obsahu shledána
byla skutková podstata přečinů podle
§ 300 tr. zák. a § 15, čís. 2 zákona
na ochranu republiky. Státní zastupitelství
v Praze mělo také za to, že veřejný
zájem nutně toho vyžaduje, aby dalšímu
rozšiřování obsahu závadných
míst bylo zabráno zabavením.
Soud, na nějž se státní zastupitelství
obrátilo se svým návrhem na potvrzení
konfiskace, vyhověl návrhu a provedené zabavení
potvrdil z týchž důvodů, pro něž
státní zastupitelství zakročilo. Tím
uznal soud, že státní zastupitelství
řídilo se při svém postupu proti per.
tiskopisu "Četnický Obzor" zákonem.
Proti rozhodnutí soudu zabavení potvrzujícímu
nebylo užito opravných prostředků.
Ta uvedeného stavu věci nemohu přisvědčiti
názoru pánů interpelantů, že
v obsahu zabavených míst nelze spatřovati
ničeho trestného nebo protizákonného
a není proto zákonného podkladu pro další
nějaké opatření.
V Praze, dne 16. května 1927.
Při přejímání komárenské
loděnice od maďarské plavební společnosti
MFTR do státní správy v r. 1923 jednalo se
také o vrácení premiových reserv dělnictva
v loděnici zaměstnaného. Společnost
byla ochotna tyto reservy Československu vydati, avšak
jen v papírových korunách maďarských,
na což státní správa nepřistoupila.
Proto bylo sjednáno, že tato otázka bude upravena
později podle zásad, jež budou stanoveny mezistátním
ujednáním platným pro veškeré
takové případy.
Po dobu, kdy loděnice byla ve státní správě
byly zaměstnancům loděnice k jejich žádosti
sráženy pensijní přípspěvky
až do 1. května 1923, kdy loděnice byla pronajata
Škodovým závodům. Celkem bylo vybráno
18.984.32 Kč a částka ta byla uložena
u ministerstva veřejných prací.
Jde tu tedy o dvě časově oddělené
věci.
1.) O nároku zaměstnanců loděnice
oproti pensijnímu fondu maďarské společnosti
MFTR.
2.) O pensijní příspěvky placené
dobrovolně státní správě čsl.
V prvém případě jde o účelové
jmění náležející maďarské
plavební společnosti. Jednání s Maďarskem
o takových účelových jměních
podle čl. 256 mírové smlouvy Trianonské
jest sice v chodu, avšak nedá se dle úsudku
ministerstva vnitra a sociální péče,
která toto jednání provádějí,
předvídati, kdy a s jakým výsledkem
bude skončeno.
K tomu se podotýká, že úmluva s Maďarskem
v r. 1924 č. 228 Sb. z. a n. na tento případ
se nevztahuje.
Aby se však tímto nevyjasněným stavem
neocitli někteří bývalí zaměstnanci
loděnice a jejich pozůstalí v nepříznivé
situaci, dalo ministerstvo veřejných prací
svým úředníkům do Komárna
vyslaným, vyšetřiti za účasti
tamních úřadů a městské
správy nynější poměry těchto
bývalých zaměstnanců, při čemž
bylo protokolárně zjištěno, že
pro poskytnutí výpomoci v úvahu přichází
pouze jedna osoba, totiž nemajetná vdova po dělníku
Vilmošu Veghovi. Ministerstvo veřejných prací
zamýšlí po dohodě s ministerstvem financí
poskytnouti jí vyjímečně výpomoc
ve způsobu odbytného podle § 32 stanov pensijního
spolku MFTR, jako zálohu na budoucí vrácení
premiových reserv.
Pokud jde o přípsěvky zaměstnanců
komárenské loděnice, placené dobrovolně
po dobu státního provozu přímo státní
správě a uložené v ministerstvu veřejných
prací, se sděluje, že byly již dle návrhu
ministerstva sociální péče zaměstnancům
komárenské loděnice vráceny, ježto
by státní správa je nemohla vhodným
způsobem ve prospěch dalšího pojištění
těchto zaměstnanců použíti. Částky
jednotlivými zaměstnanci složené byly
řádně zjištěny a vyplaceny jim
i 6%-ním úrokem, prostřednictvím státní
stavební správy dunajské.
Tímto uspořádáním věcí,
provedeným po dohodě s ministerstvy sociální
péče, vnitra a zahraničních věcí,
učinilo ministerstvo veřejných prací
svým sociálním povinnostem oproti zaměstnancům
komárenské loděnice zadost.
Ku konci se ještě podotýká, že
komárenská loděnice nebyla, jak interpelace
nesprávně uvádí, převzata zpět
do státní správy, nýbrž je i
ny dále pronajata Akciové společnosti dříve
Škodovy závody.
V Praze dne 8. května 1927.
Personální otázce poštovního
úřadu šekového v Praze věnuje
poštovní správa od počátku zvláštní
péči a pozornost a snaží se jí
v zájmu řádné funkce tohoto ústavu
řešiti tak, jak si to jeho důležitost
vyžaduje.
Úsporná opatření, jež musela
býti učiněna vzhledem k ustanovením
zákona z 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.,
v roce 1925 i u poštovního úřadu šekového
v Praze, vyžádala si v přechodné době,
než byla provedena reorganisace služby, vyššího
napětí sil veškerého personáli
tohoto ústavu.
Když však reorganisace služby byla provedena a
pobočný poštovní úřad
šekový v Brně uveden do chodu, bylo lze získanými
úsporami sil přikročiti k vyrovnání
nedostatku personálu v jednotlivých odděleních.
Nyní lze personální poměry u poštovního
úradu šekového v Praze označiti z normální.
Při přechodných krátkých návalech
agendy, jež se periodicky opakují, je a bude přes
to nutno konati u poštovního úřadu šekového
práci přes čas, ježto státní
administrativě uložená zásada úspornosti
brání tomu, přijímati úřednické
síly, jichž pracovní výkonnosti by nebylo
možno trvale využíti.
Při práci konané přes čas jest
v prvá řadě používáno
sil, které se k ní hlásí dobrovolně,
nestačí-li tyto, jsou podle potřeby přibírány
ještě další síly, při čemž
přihlíží se však nejen k jejich
zdravotnímu stavu, ale i k jejich soukromým poměrům.
Většina zaměstnanců koná však
tuto práci přes čas ochotně, spatřujíc
v ní mimořádný, byť i skrovný
příjem. Tento příjeme není
jim zkracován výlohou za jízdu elektrickou
drahou, ježto jest zaměstnancům, kteří
dojíždějí po druhé do úřadu
za účelem výkonu práce přes
čas , jízdné hrazeno.
Zvýšení odměny za peáci přes
čas nemůže poštovní úsráva
provésti sama, nýbrž musí podle platového
zákona (§ 148) v tomto směru vyčkati
vydání příslušného vládního
usnesení.
V některých oborech služby, jež připouštějí
vzhledem k opětujícím se úkonům
hodnocení podle počtu zpracovaných jednotek,
zavedena jest místo přesčasného zvláštní
akordní odměna. Tím jest v úvahu přicházejícícm
úředníkům umožněno, dosíci
zvýšením intensity práce vyšší
odměny, než skytající předpisy
o přesčasném, poskytovaném v poštovní
službě dopravní.
Správa poštovního úřadu šekového
snaží se mimo to odměniti mimořádnou
výkonnost svého personálu přiměřenými
ročními remuneracemi.
Nevyužívá se tedy při výkonu
práce přes čas sil personálu poštovního
úřadu šekového v Praze na úkor
jeho zdravotního stavu a zdravotní poměry
tohoto personálu nejsou též tak povážlivé,
jak jest líčeno v interpelaci.
Absence z důvodu nemoci činí zde průměrně
asi 3 % veškerého personálu a stouply jen v
době chřipkové epidemie v uplynulém
zimním období na 10 %, tedy n značně
nižší procento, než bylo v té době
absencí u jiných úřadů. Ale
i normální nemocenské absence personálu
poštovního úřadu šekového
v Praze jsou ponejvíce důsledky válečné
podvýživy. V této tkví též
původ vážnějších případů
ochuravění.
Ředitelství poštovního úřadu
šekového věnuje zdravotnímu stavu svých
zaměstnanců všemožnosu péči
a umožňuje jim v případě potřeby
i víceměsíční ústavní
léčbu na účet léčebného
fondu.
Dík této péči není celkový
zdravotní stav personálu poštovního
úřadu šekového v Praze vzdor krajně
nepříznivým poměrům, za kterých
byl doplňován, nijak hrozivý.
Doufám pak, že se péčí, jež
jest mu věnována, ještě zlepší
a že k jeho zpelšení přispějí
též účelnější úřední
místnosti v nové budově poštovního
úřadu šekového v Praze, jejíž
stavba se co nejdříve zahájí.
V Praze, dne 23. května 1927.
Poněvadž ve věci samé nemohu předbíhati
výsledek instančního rozhodnutí, zdržují
se prozatím jakéhokoli meritorního posouzení
věci, jež jest předmětem interpelace,
a jen poznamenávám, že jsem učinil opatření,
aby rozhodnutí bylo co nejvíce urychleno.
V Praze dne 24. května 1927.
Hned po pohromě poskytnuta byla postiženým
obyvatelům obcí v interpelaci uvedeným okamžitá
podpora v částce 17.372 Kč a to jednak v
penězích, jednak naturáliích.
Na podkladě šetření, jež bylo provedeno
se všemožným urychlením obdrželi
postižení podporu další ve výši
432.299 Kč, takže se jim dostalo celkově na
podporách obnosu 449.671 Kč.
Bezúročnou státní zápůjčku
nebylo lze vzhledem k platným předpisům uděliti.
Státní správě jsou známy neutěšené
poměry na Žitném ostrově, zejména
na Csilizközu a činí se vše možné,
aby těmto krajům bylo pomoženo.
Tak byla po převratu síť odvodňovacích
kanálů s čerpacími stanicemi doplněna
a zejména po povodních v r. 1924 bylo uloženo
družstvu v komárně, aby připravilo k
úřednímu jednání projekty na
dalších 5 čerpacích stanic s příslušnými
odvodňovacími kanály.
Zkušenosti z průběhu povodní, obzvláště
povodně z r. 1926, vedly k návrhu rekonstruovati
celou síť odvodňovacích kanálů,
čímž se docílí účinnějšího
a hospodárnějšího odvedení vnitřních
vod.
Projekt tento bude projednáván v nejbližší
době.
V interpelaci zmíněné odstraňování
starých hrází jest nesprávně
chápáno. Na místo starých i ojedinělých
hrází byly vystavěny souvislé nové
návodní hráze. které učinily
staré hráze úplně zbytečnými.
K žádosti o prohlubování koryta Dunaje
je třeba uvésti, že by bylo nemožné
soustavným bagrováním snažiti se o prohlubování
řečiště, ježto koryto řeky
jest pohyblivé; jeví-li se kde jeho škodlivé
zanešení, což má vliv i na plavbu, odpomáhá
se tomu místním bagrováním. Aby se
docílilo trvalého zlepšení poměrů,
připravují se projekty úpravy Dunaje, jichž
provedení vyžaduje však dohody obou pobřežních
států a schválení mezinárodní
dunajskou komisí.
Finanční úřady byly poukázány,
aby poplatnictvu poškozenému živelními
pohromami poskytovaly blahovolně úlevy při
placení daní a dávky z majetku a aby urychleně
vyřizovaly žádosti za slevu z daní.
Příslušné úlevy budou se ovšem
vztahovati pouze na daně za berní léta 1926
a předchozí, nelze však jich z nedostatku zákonného
podkladu poskytovati - jak páni interpelanti žádají
- též ve způsobu osvobození daní
pro budoucí 2 léta.
V Praze, dne 10. května 1927.
Deutsche Bank v Liberci, která po krátkém
trvání byla nucena vstoupiti do mimokonkursního
soudního vyrovnání, požádala
za podporu ze Zvláštního fondu pro zmírnění
ztrát povstalých z poválečných
poměrů, zřízeného zákonem
ze dne 9. října 1924, čís. 237 Sb.
z. a n. Záloženská skupinová komise
kuratoria řečeného fondu, která byla
po rozumu §u 18 cit zákona povolána rozhodnutí
o žádosti tohoto ústavu, přiřkla
mu podporu v takové výši, aby umožnila
uskutečniti zahájené soudní vyrovnávací
řízení, neboť vlastní prostředky
ústavu nestačily na úhradu minimální
35% vyrovnávací kvoty nekrytých věřitelů,
takže bez této podpory byl by konkurs "Deutsche
Bank" neodvratný a průběhem jeho byla
by se nepatrná aktiva ústavu zcela rozplynula. Tato
podpora, má-li se jí dosíci sledovaného
účelu, t. j. zabrániti konkursu, musí
připadnouti vyrovnávací mase, aby mohli na
ní participovati všichni věřitelé
ústavu bez rozdílu. Zvláštní
výhody pro osoby nemajetné a pro ústavy obecně
prospěšné bylo by lze vymíniti jenom
tehdy, kdyby byla 35% vyrovnací kvota jinak plně
zajištěna, nebo, kdyby bylo lze podporu z fondu přiznati
v částce převyšující minimální
vyrovnací kvotu. To však nebylo možno, poněvadž
fondové prostředky, jimiž záloženská
skupinová komise disponovala, byly omezeny, tajže
podpora pro Deutsche Bank byla by se mohla zvýšiti
jen na úkor jiných ústavů rovněž
naléhavě podpory potřebujících.
Trestní řízení proti funkcionářům
"Deutsche Bank" bylo dle § 411, posl. odst. tr.
ř. přerušeno, poněvadž někteří
obžalovaní podali žádost, aby cestou milosti
nařízeno bylo zastavení trestního
řízení. Přerušení nařízeno
bylo proto, ježto žadatelé ve své prosbě
zdůraznili, že zahájili vážné
kroky, aby získány byly další prostředky
k uspokojení věřitelů, které
slibují úspěch, byly by však zmařeny,
kdyby před skončením zahájeného
jednání došlo k odsouzení vyjednavačů.
V Praze, dne 16. května 1927.
Nová úprava mzdových poměrů
dělnictva čsl. tabákové režie
byla schválena vládou republiky Československé
na základě ustanovení §u 210, odst.
1. platového zákona ve schůzi konané
31. března t. r. a provádí se.
V Praze, dne 17. května 1927.
Na zprávu o smrti vojína v záloze Josefa
Hoffmanna zavedl jsem již v září 1925
obsáhlé vyšetřování prostřednictvím
vojenského prokurátora. Vojenský prokurátor
po slyšení svědků, zejména záložních
vojínů, vojenských i civilních ošetřovatelů
upustil dne 9. ledna 1926 podle § 138 v. tr. ř. po
provedném šetření od trestního
stíhání, poněvadž zjištěno,
že nikomu z příslušných orgánů
vojenské správy nelze přičítati
nějakého zavinění neb opomenutí,
která by byla v jakékoliv souvislosti s onenmocněním
a smrtí vojína v záloze Josefa Hoffmanna.
Vedle výsledků pitvy a protokolárního
výslechu velitelů i ošetřujícího
lékaře vojína v zál. Dörfla i
majora Dr. Kepky, jež se vesměs co do vylíčení
neštěstí shodovala, rozhodl pro upuštění
od žaloby i posudek přísežného
znalce, z něhož cituji:
"Při posouzení případu jest mi
v prvé řadě vodítkem výsledek
pitvy. Při pitvě zemřelého vojína
bylo nalezeno: zánět plic, serosně hnisavý
zánět pohrudnice a což pro posouzení
celého případu je zvláště
důležité - infarkty v plicích, krvácení
v osrdečníku serosní v kloubu kolenním.
Tyto pathologické změny, které nesmí
se posuzovati jednotlivě, nýbrž ve svém
souboru, přesvědčují mne, že
se jednalo o sepsi. Jestliže pod dojmem pitevního
nálezu a stanovené diagnosy sepse zkoumám
pochod lékařského vyšetřování,
musím prohlásiti, že ošetřující
lékaři MUDr. Dörfel a major MUDr. Kepka nezavinili
ani neopomenuli ničeho, co by bylo v přímé
souvislosti s letálním výsledkem onemocnění
jmenovaného vojína.
Vojín Hoffmann hlásil se nemocným stěžuje
si na nepatrné bolesti žaludeční. Objektivně
nemohl vyšetřující lékař
dr. Dörfel ničeho jiného zjistiti než
zvýšenou teplotu, která jako prostý
příznak objevuje se v ohromné řadě
chorob a není tedy možno z jediného toho objektivního
nálezu činiti přesnou diagnosu choroby. V
takovém případě jest třeba
dalšího náležitého pozorování
a tomu dr. Dörfel učinil zadost uznav Hoffmanna nemocným,
prostým služby a uloživ ho do improvisované
ošetřovny, kde sám, jak svědky dokázáno,
několikráte ho navštívil. Že dále
namohl ani tušiti vážnost celkového onemocnění
vysvítá z toho, že nemocný sám
necítil se vážně nemocným, odmítnuv
opětovně převezení do nemocnice, i
že když k převezení došlo, sám
podstoupil cestu do Benešova, což by nemohl žádným
způsobem učiniti, kdyby opravdu nemoc projevoval
se už v té době v celé své vážnosti.
Můj názor nese se tím směrem, že
jednalo se o sepsi zákeřně probíhající
v organismu snížení imunity, neschopném
vytvořiti potřebné látky obranné.
Za takovýchto okolností onemocnění
bylo smrtelné a ani včasná diagnosa ani nejpečlivější
ošetřování nemohlo by letální
konec odvrátiti.
Mimo to za daných okolností ošetřující
lékaři učinili vše, co by každý
sebe zkušenější lékař na
jejich místě byl učinil.
Vyšetřením jest zjištěno, že
vojíni leželi na dostatečném podkladě
slaměném, že měli možnost ukrýti
se dvěma pokrývkami a není tedy možno
ani po této stránce pomýšleti byť
i na vzdálenou souvislost s onemocněním vojína
Hoffmanna."
K tomu dodávám, že žádost o odklad
cvičení došla na velitelství pěšího
pluku 5. dne 14. srpna odkudž podle předpisu byla
odeslána na velitelství doplňovacího
okresu v Chomůtově, avšak jmenovaný
záložník byl již 10. srpna presentován
a ihned odeslán k pěšímu pluku 48 do
Benešova, na jehož velitelství přirozeně
v té době nebylo ničeho známo o tom,
že obec Přísečnice podala žádost
o odklad cvičení pro jmenovaného.
O neporozumění nářkům Hoffmannovým
nelze rovněž mluviti, poněvadž prvý
lékař, kterému se Hoffmanna hlásil
nemocným, byl Dr. Dörfel, který je národnosti
německé.
Pokud se týče péče o vdovu Annu Hoffmannovou
upozorňuji na zákon z 31. ledna 1922 č. 41
Sb. z. a n., podle kterého je příslušno
ministerstvo sociální péče.
V Praze dne 11. května 1927.
Státní správa kultová nemá
podle platných předpisů vlivu ani na vydání
ani na obsah jekéhokoli listu československých
biskupů papeži, tím méně ovšem
na vydání a obsah papežovy odpovědi
na takovýto list. Není také žádného
předpisu, podle něhož by mohla zasahovati do
tohoto jejich vzájemného styku. Vzhledem k tomu
nebylo a nemohlo býti státní správě
kultové známo, že se biskupové obracejí,
resp. obrátili nějakým listem na papeže
a že papež na tento jejich list reaguje.
Podle provedeného šetření byl papežův
list otištěn v ordinariátním listě
některých tuzemských diecésí
a to latinsky a bez jakýchkoliv poznámek, nebyl
však v žádné diecési publikován
jiným způsobem, zejména pak ne vydáním
zvláštního pastýřského
listu biskupského nebo prohlášením obsahu
v kostelích. Kdyby bylo došlo k vydání
takovéhoto pastýřského listu, bývali
by v Čechách, na Moravě a ve Slezsku biskupové
povinni podle § 16 zák. ze dne 7. května 1874,
č. 50 ř. z., současně s publikací
sděliti jej na vědomí zemské politické
správě.
Uvažovati o tom, zdali podle § 60 téhož
zákona mohla státní správa kultová
zakročiti proti súčastněným
biskupům, zdali snad obsahem svého listu papeži
nepřekročili obor své působnosti,
nebylo jí z toho důvodu možno, že obsah
tohoto listu nebyl a není jí znám, nebyv
jí sdělen aniž kdekoli spolehlivě uveřejněn.
Pokud jde o ministerstvo zahraničních věcí,
nemůže ani ono v oboru své působnosti
vykonávati nějakého přímého
úředního vlivu na písemný styk
československého episkopátu s papežskou
stolicí nebo nějak do něho zasahovati.
Vláda dbá přirozeně na kultovém
poli stejně jako na všech jiných toho, aby
státní suverenita a státní zájmy
zůstaly nedotčeny a je hotova použíti
vhodných prostředků k tomu, aby toto stanovisko
bylo uplatňováno, kdekoliv je k tomu důvodu
a jsou dány předpoklady i možnost tykovéhoto
uplatnění. S druhé strany pak vláda
poskytujíc církvím a náboženským
společnostem finanční podporu neopomíjí
přihlížeti k tomu, aby při tom se strany
těchto církví nebo jejich orgánů
šetřeno bylo ohledů k stanovisku státnímu,
výše vzpomenutému.
V Praze dne 10. června 1927.
Die Berufung der Stadt Komotau gegen den Erlaß des Garnisonkommandos
in Eger in der angeführten Angelegenheit bildet den Gegenstand
eines amtlichen Verfahrens.
Da ich in der Sache selbst dem Ergebnisse der instanzenmäßigen
Entscheidung nicht vorgreifen kann, enthalte ich mich vorläufig
jeder meritorischen Beurteilung der Angelegenheit, die Gegenstand
der Interpellation ist, und bemerke bloß, daß ich
die Verfügung getroffen habe, daß die Entscheidung
möglichst beschleunigt werde.
Prag, am 24. Mai 1927.
Die Deutsche Bank in Reichenberg, die nach kurzem Bestande gezwungen
war, in einen außerkonkurslichen gerichtlichen Ausgleich
einzutrefen, hat um eine Unterstützung aus dem Besonderen
Fond zur Milderung der aus den Nachkriegsverhältnissen entstandenen
Verluste angesucht, welcher Fond mit dem Gesetze vom 9. Oktober
1924, S. d. G. u. V. Nr. 237, geschaffen worden ist. Die Vorschußkassen
- Gruppenkommission des Kukatoriums des genannten Fonds, die im
Sinne des § 18 zit. Ges. berufen war, über das Ansuchen
dieser Anstalt zu entscheiden, hat ihr eine Unterstützung
in einer solchen Höhe zugesprochen, daß sie die Verwiklichung
des eingeleiteten gerichtliche Ausgleichsverfahrens ermöglichte,
da die eigenen Anstaltsmittel zur Dreckung der 35%igen Minimal
- Ausgleichsquote der ungedeckten Gläubiger nicht ausreichten,
so daß ohne diese Unterstützung der Konkurs der Deutschen
Bank unabwendbar gewesen wäre, und im Verlaufe desselben
die geringfügigen Aktiven der Anstalt gänzlich zerflossen
wären. Diese Unterstützung muß, wenn sie den verflogten
Zweck, d. i. die Verhinderung des Konkurses erzielen soll, der
Ausgleichsmaße zufallen, damit alle Gläubiger der Anstallt
ohne Unterschied daran partizipieren könnten. Eine besondere
Begünstigung für vermögenslose Personen und für
gemeinnützige Anstalten könnte bloß dann ausbedungen
werden, wenn die 35%ige Ausgleichsquote sonst völlig sichergestellt
wäre, oder wenn eine Unterstützung aus dem Fonde in
einem die Minimalausgleichsquote übersteigenden Betragezuerkannt
werden könnte. Dies war jedoch nicht möglich, weil die
Fondsmittel, über welche die vorschußkassengruppe der
Kommission verfügte, beschränkt waren, so daß
die Unterstützung für die Deutsche Bank bloß auf
Kosten anderer Institute hätte erhöht werden können,
die gleichfalls dringend einer Unterstützung bedurften.
Das Strafverfahren gegen die Funktionäre der Deutschen Bank
wurde nach % 411, letzter Absatz, der StPO, unterbrochen, weil
einige der Angeklagten ein Ansuchen eingebracht haben, daß
die Einstellung des Strafverfahrens im Gnadenwege angeordnet werde.
Die Unterbrechung wurde deshalb angeordnet, weil die Gesuchsteller
in ihrer Bitte betonten, daß sie ernste Schritte eingeleitet
haben, damit weitere Mittel zur Befriedigung der Gläubiger
erlangt werden, welche Schritte einen Erfolg versprechen, jedoch
vereitelt würden, wenn vor Abschluß der eingeleiteten
Verhandlungen es zu einer Verurteilung der Unterhändler kommen
würde.
Prag, am 16. Mai 1927.
Die Neuregelung der Lohnverhältnisse der Arbeiterschaft der
čsl. Tabakregie wurde von der Regierung der Čechoslovakischen
Republik auf Grund der Bestimmungen des % 210, Abs. 1, des Besoldungsgesetzen
in der am 31. März d. J. abgehaltenen Sitzung genehmigt und
wird durchgeführt.
Prag, am 17. Mai. 1927
Auf den Bericht über den Tod des Reservisten Josef Hoffmann
habe ich schon im September 1925 durch den Militärprokuratot
umfassende Ehrebungen eingeleitet. Der Militärprokurator
hat nach Abhörung der Zeugen, insbesondere der Reservisten
und des militärischen und zivilen Pflegepersonals nach durchgeführten
Erhebungen am 9. Jänner 1926 gemäß § 138
MStP. von der strafgerichtlichen Verfolgung abgelassen, da sichergestellt
wurde, daß keiner der zuständigen Organe der Militärverwaltung
ein Verschulden oder eine Unterlassung zur Last gelegt werden
kann, die in irgendienem Zusammenhang mit der Erkrankung und dem
Tode des Reservisten Josef Hoffmann gestanden wäre.
Neben dem Sektionsbefund und der protokollarischen Einvernahme
der Kommandanten und des behandelnden Arztes des Reservisten Dörfel
sowie des Majors Kebka, die alle in Bezug auf die Darstellung
des unglücklichen Ereignisses übereinstimmten, entschied
für die Ablassung von der Klage auch das Gutachen des beeideten
Sachverständigen, aus welchen ich zitiere:
"Bei der Beurteilung des Falles leitet mich in erster Linie
das Ergebnis der Sektion. Bei der Sektion des verstorbenen Soldaten
wurde konstatiert: eine Lungenentzündung, eine seröse
eitrige Brustfellentzündung, und was zur Beurteilung des
ganzes Falles besonders wichtig ist. Infarkte in den Lungen, Blutung
im Herzbeutel und eine seröse Luxation im Kniegelenk. Die
pathologischen Veränderungen, die nicht für sich allein
beurteilt werden können, sondern in ihrer Gesamtheit, überzeugen
mich, daß es sich eine Sepsis gehandelt hat. Wenn nun unter
Eindruck des Sektionsbefundes und der festgestellten Diagnose
auf Sepsis das Vorgehen der ärztlichen Untersuchung überprüft
wird, dann muß ich erklären, daß die behandelnden
Ärzte MUDr. Dörfel und Major MUDr. Kebka nichts verschuldet
oder versäumt haben, was im direkten Zusammenhang mit dem
letalen Ausgang der Erkrangung des genannten Soldaten gewesen
wäre.
Der Soldat Hoffmann meldete sich krank und beschwerte sich über
unbedeutende Magenschmerzen. Objektiv konnte der untersuchende
Arzt Dr. Dörfel nichts anderes feststellen, als eine erhöhte
Temperatur, welche sich als blosses Symptom in einer es ist aus
diesem einzigen objektiven Befund nicht möglich, eine genaue
Diagnose der Krankheit zu stellen. In einem solchen Falle ist
eine längere gehörige Beobachtung nötig, und dem
entsprach Dr. Dörfel, indem er Hoffmann für krank und
arbeitsunfähig erklärte und ihn in des improvisierte
Untersuchungszimmer brongen ließ, wo er ihn selbst, wie
durch Zeugen erwiesen ist, wiederholt besuchte. Daß er den
Ernst der Gesamterkrankung nicht einmal vermuten konnte, geht
daraus hervor, daß sich der Kranke selbst nicht ernsthaft
krank fühlte und wiederholt die Überführung ins
Spital ablehnte, und als zur Überföhrung kam, selbst
den Weg nach Beneschau unternahm, was er auf keine Weise hätte
tun können, wenn zu der Zeit sich die Krankheit in ihrem
ganzen Ernste gezeigt hätte. Meine Ansicht geht dahin, daß
es sich um eine tückisch verlaufende Sepsis in einem Organismus
von herabgesetzter Immunität gehandelt hat, der nicht fähig
war, die erforderlichen Abwehrstoffe zu erzeugen. Unter diesen
Umständen war die Erkrankung tötlich und selbst die
rechtzeitige Diagnose und die sorgfältigste Behandlung konnte
den letalen Ausgang nicht abwenden.
Außerdem haben die behandelnden Ärzte unter den gegebenen
Umständen alles getan, was jeder, auch der erfahrenste Arzt
an ihrer Stelle getan hätte.
Durch die Erhebungen wurde festgestellt, daß die Soldaten
auf einer genügenden Strohunterlage schliefen, daß
sie die Möglichkeit hatten, sich mit zwei Decken zuzudecken
und daß somit nach dieser Seite auch nicht an einen entfernten
Zusammenhang mit der Erkrankung des Soldates Hoffmann gedacht
werden kann."
Hiezu bemerke ich noch, daß das Gesuch um Aufschub der Waffenübung
an das Kommando des Inf. Reg. Nr. 5 beim Kommando am 14. August
eintraf, von wo es nach der Vorschrift an das Kommando des Ergänzungsbezirkes
in Komotau gesandt wurde, aber der genannte Reservist war schonam
10. August präsentiert und sofort zum Inft. Reg. 48 in Beneschau
zugeteilt, dessen Kommando zu dieser Zeit naturgemäß
nichts davon wußte, daß die Gemeinde Pressnitz ein
Gesuch um Aufschub der Waffenübung für die Klagen des
Hoffmann nicht verstanden wurden, kann nicht gesprochen werden,
weil der erste Arzt, bei welchem sich Hoffmann krank gemeldet
hat, der Dr. Dörfel war, der deutscher Nationaltät ist.
Was die Fürsorge für die Witwe Anna Hoffmann anlangt,
so verweise ich auf das Gesetz vom 31. Jänner 1922, S. d.
G. u. V. Nr. 41, nach welchem das Ministerium für soziale
Fürsorge zuständig ist.
Prag, den 11. Mai 1927.