Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Mzdy a platy buďtež vypláceny předem a to, jsou-li mzda nebo plat vyměřeny podle měsíců nebo období delších, vždy prvního dne měsíčního období; jsou-li vyměřeny podle období kratších; podle hodin, kusu neb jednotlivých výkonů, prvního dne každého týdenního období.

(2) První mzdu (plat) jest vyplatiti vždy v den nastoupení služby nebo práce a to ještě před jejím započetím. Nespadá-li den nastoupení v jedno s dnem, stanoveným pro výplatu mzdy (platu), jest vyplatiti její poměrnou část.

(1) Nelze-li výši mzdy (platu) předem přesně stanoviti; zejména vyměřuje-li se podle hodin, kusu neb jednotlivých výkonů, jest vyplatiti mzdu průměrnou (plat průměrný).

(2) Průměrnou mzdou (průměrným platem) je mzda (plat), kterou vydělá dobře zapracovaný zaměstnanec téhož oboru a téže kategorie v témž závodu po př. jeho oddělení a není-li takového v závodě, tedy v témže obvodu, v němž závod leží.

(3) Průměrnou mzdu (průměrný plat) stanoví podle zásad předchozího odstavce pro různé druhy práce (služby) závodní výbor a kde ho není, důvěrnický sbor a kde není ani toho, závodní schůze zaměstnanců.

(4) O námitkách zaměstnavatelových, pokud byly podány do 3 dnů ode dne, kdy mu písemné usnesení závodního výboru o výší průměrné mzdy bylo doručeno, rozhodne rozhodčí komise s konečnou platností, zřízená podle zákona o závodních výborech.

Zjistí-li se dodatečně rozdíl mezí skutečně docílenou mzdou (platem) a mzdou průměrnou (platem průměrným), přičte se tento rozdíl k průměrné mzdě (průměrnému platu) neb se od ní odečte pří nejblíže příští výplatě dle toho; zda průměrná mzda je nižší neb vyšší nežli mzda skutečně docílená.

(1) Veškerá ujednání odporující tomuto zákonu jsou právně neúčinná,

(2) Zaměstnavatel, jenž by naváděl zaměstnance k jích porušení, dopouští se přestupku, který se trestá vězením od 1 do 3 měsíců a pokutou od 500 Kč do 10,000 Kč.

(3) Použije-li pří tom zaměstnavatel vůči zaměstnanci vyhrůžek, dopouští se přečinu, který se trestá vězením od 2 do 6 měsíců a peněžitou pokutou od 5,000 Kč do 50,000 Kč;

(4) Peněžité pokuty musí být uloženy vždy vedle trestu na svobodě a plynou do fondů okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodu leží závod,

(5) Příslušným je okresní soud, v jehož obvodu leží závod.

(1) Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývají platnosti všechna ustanovení, jež odporuji tomuto zákonu.

(2) Zákon provede ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlností.

Bezprostředním podnětem k podání návrhu zákona o způsobu vypláceni a účtování mezd a platů je prodlužování nejen účetních, ale i výplatních období, jež zavádí pří dělnických mzdách v poslední době řada velkých podniků. V kapitalistických poměrech je dělník nucen nejen prodávati pracovní sílu, ale i dávati ji zaměstnavateli na úvěr. Nezaměstnaný dělník, jenž vyčerpal úspory, měl-li jaké; když nalezne konečně zaměstnání, pracuje první dobu na úvěr, aniž se někdo stará, kde sežene prostředky nutné k výživě. Zatím co vytváří nové hodnoty, je dělník odkázán úplně sám na sebe; z jakých prostředků obnoví svou pracovní sílu. Je nucen se dále zadlužiti, zatím co podnikatel vedle nadhodnoty shrábne také úroky ze zadržené mzdy. Čím delší je výplatní období, tím větší je celková suma úroků, jež musí platit dělník ze svého dluhu a tím větši jsou také úroky, jež shrábne ze zadržené mzdy podnikatel. Škodovy závody v Plzní ku př. vyplácejí asi 2 mil. Kč mzdy týdně. První výplata pro nastoupivšího dělníka jest až v sobotu v druhém pracovním týdnu čili po 14 dnech, Pří 5%ním úroku vyzíská podnik na zadržené týdenní mzdě ročně 100,000,- Kč, ježto se pak mzda v tomto závodě vyplácí o 14 dnů pozadu, získává tímto způsobem 200,000,- Kč ročně. Nejinak je tomu v jiných podnicích jako ku př. u Pražsko-železářské Společnosti.

Pokud se účtování mezd týče, má předně pro dělníka ten význam, že čím delší je účetní období, tím nepřehlednějším se stává pro dělníka zjištění úhrnné sumy vydělané mzdy, takže těžko může kontrolovati případné nesprávnosti, jichž se zaměstnavatel pří výpočtu mzdy dopustil.

Mimo to systém záloh má mzdu dosud nesúčtovanou znamená zpravidla nové zkracování dělníka, poněvadž zálohy bývají nižší nežli skutečně docílená mzda, takže úrok ze zadržené diference shrabuje opět na úkor dělníka zaměstnavatel.

Racionalisační snahy vedou právě nyní podnikatele k tomu, že prodlužují výplatní a účetní období pro výplatu mezd, čímž ovšem daný stav ještě zhoršují.

Z těchto praktických a pro dělnictvo svrchovaně nepříznivých zkušeností a ze skutečnosti, že platné zákonodárství neposkytuje v této otázce dělníkům patřičné ochrany, vychází náš návrh, jenž je vybudován na těchto zásadách:

1. mzdy a platy se vyplácejí předem;

2. kde nelze výší mzdy předem zjistiti, vyplácí se tak zv. mzda průměrná, jejíž výší stanoví podle určitých zákonem předepsaných zásad závodní výbor;

3. období výplatní se řídi dle období, podle nichž se mzda (plat) vyměřuje; vyměřuje-li se podle období kratších nežli měsíc, nebo podle hodin, kusu neb jednotlivých výkonů, vyplácí se týdně;

4. předpisy navrhovaného zákona jsou povahy donucovací a nesmějí býti smlouvou vyloučeny.