Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 71. schůzi dne 5. dubna 1927 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek XXXVI zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. zák., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilního řádu soudního) se mění takto:

"(1) Předpisy civilního řádu soudního o soudních prázdninách platí, pokud není ustanovena výjimka, také v řízení nesporném.

(2) Feriálními věcmi v řízení nesporném jsou:

1. věci knih pozemkových, horních a železničních,

2. věci obchodního, společenstevního a lodního námořního rejstříku,

3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu,

4. věci poručenské a opatrovnické,

5. řízení podle řádu o zbavení svéprávnosti,

6. řízení o návrhu na zřízení cesty nezbytné,

7. osvědčovací úkony.

(3) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh aneb i z úřední moci za feriální také jinou věc řízení nesporného, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné neb zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

(4) V řízení trestním ustanovení o soudních prázdninách neplatí."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. zák. o soudním řízení v právních věcech občanských (civilní řád, soudní) mění se takto:

1. § 109 doplňuje se tímto druhým odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení, uloží doručující orgán písemnost u poštovního nebo obecního úřadu v místě doručení s účinky naznačenými v odst. 1. Bez zaplacení doručného poplatku nebude zásilka příjemci vydána."

2. §§ 222 až 224 se mění a znějí:

"§ 222. Soudní prázdniny trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem."

"§ 223. (1) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí jen ve věcech feriálních. V jiných věcech mohou se konati jen první roky a procesní úkony uvedené v § u 239.

(2) Na řízení upomínací a řízení exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu."

"§ 224. (1) Feriální věci jsou:

1. spory směnečné;

2. spory o pokračování v započaté stavbě;

3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející podle zákona matce a dítěti proti nemanželskému otci;

4. jiné spory o výživné, k němuž jest povinen žalovaný ze zákona, pokud nejsou spojeny se spory o rozvod a rozluku manželství;

5. spory pro rušení držby věcí a práv, směřuje-li žalobní prosba jen k ochranné držby a k navrácení k poslední držbě;

6. řízení o výpovědích, odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechány k užívání za nájemné v plodech (§ 1103 obč. zák.);

7. spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezí zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu;

8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé o závazcích z těchto jejích vzájemných poměrů;

9. návrhy na povolení, obmezení nebo zrušení prozatímních opatření, jakož i návrhy na zajištění důkazů.

(2) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh za feriální také jiné věci, které vyžadují rychlého vyřízení. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

3. Druhý odstavec §u 225 ve znění upraveném čís. nařízením z 1. června 1914 číslo 118 ř. z. se mění a zní:

"Na počátek a uplynutí lhůt ve věcech feriálních, konečných lhůt v opravném řízení proti rozsudkům pro zmeškání a uznání a lhůty pra návrh, aby bylo povoleno navrácení v předešlý stav, soudní prázdniny nemají vlivu."

4. § 232 se doplňuje tímto třetím odstavcem: "Byla-li žaloba soudem odmítnuta pro nepříslušnost soudu, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby, jestliže byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do třiceti domů od právní moci usnesení.

Zákonný článek I/1911 o soudním řízení ve věcech občanských se mění a doplňuje takto:

1. Druhá věta §u 20 upraveného zákonem ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., zní:

"Není-li soudu takového anebo nelze-li ho zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

2. § 113 č. 3 zní: "nabývá práva, aby jí byl ustanoven advokát k prozatímně bezplatnému vedení její věci, pokud se týče zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství (§ 116)."

3. § 116, odst. 1 zní: "Advokáta pro chudou stranu k bezplatnému vedení její věci lze ustanoviti jen k její výslovné žádosti, která může býti podána anebo přednesena zároveň se žádostí za udělení práva chudých (§ 115, odst. 1 a 2). Pokud není nařízeno zastoupení advokátem, posoudí soud, zda-li jest zapotřebí chudé straně ustanoviti advokáta, a může nu místo něho zříditi chudé straně zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství."

4. § 127 se mění potud, že hodnota cenných papírů se určuje podle kursu na pražské burse.

5. Za první odstavec §u 135 zařazuje se tento nový odstavec: "Strana požívající práva chudých nebo za ně žádající, která bydlí anebo zdržuje se v jiném soudním okresu, nežli jest procesní soud, může podati žalobu ve sporu, v němž není nařízeno zastoupení advokátem, do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu a žádati, aby protokol byl zaslán soudu procesnímu."

6. § 166 doplňuje se tímto třetím odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek za doručení předepsaný, uloží doručující orgán zásilku u poštovního neb obecního úřadu v místě doručení; uložení toto má účinek platného doručení. Bez zaplacení doručného poplatku zásilka nebude příjemci vydána."

7. § 181, odst. 7. upravený zákonem ze dne 2. července 1924, č. 164 Sb. z. a n., zní takto: "Proti srovnalým usnesením dvou stolic o námitkách (okolnostech) sporu překážejících jest přípustný rekurs ke třetí stolici (§ 551) jen v případech §u 540. Avšak proti usnesení druhé stolice, kterým bylo rozhodnuto o příslušnosti procesního soudu, - bez ohledu na to, jak rozhodla první stolice - jest přípustný rekurs ke třetí stolici jen v případech, kde zákon ustanovuje výlučnou příslušnost, a vůbec není přípustný proti usnesení druhé stolice z toho důvodu, že spor náleží do věcné příslušnosti okresního soudu (§ 11), ani z toho důvodu, že spor se zřetelem na hodnotu náleží do věcné příslušností sborového soudu první stolice. Rekurs ke třetí stolici lze opírati o nové skutečnosti a průvody (§ 554) toliko v případech § 540."

8. Za § 182 zařazuje se toto nové ustanovení: "§ 182a).

(1) Namítá-li žalovaný nepříslušnost soudu, může žalobce navrhnouti, aby soud pro případ, že by námitce bylo vyhověno, postoupil žalobu soudu žalobcem označenému. Soud má tomuto návrhu vyhověti, není-li druhý soud patrně nepříslušný. Postoupení žaloby buď spojeno s usnesením o námitce nepříslušnosti. Proti tomuto usnesení není dovolen opravný prostředek kromě rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost. Právní účinky spojené s podáním žaloby a s početím sporu zůstávají postoupením žaloby zachovány.

(2) Při jednání u druhého soudu má soudce (předseda senátu) na základě jednacího protokolu a jiných procesních spisů, k nimž sluší přihlížeti, ústně přednésti podstatné výsledky dřívějšího ústního jednáni a připojiti k tomu pokračování v jednání. Nepříslušnost druhého soudu může žalovaný namítati toliko potud, pokud se nepustí do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati o důvody, které jsou v odporu s jeho dřívějšími tvrzeními."

9. §§ 414 a 604 se zrušují.

10. § 40 zní: "Okolností podle §u 180, číslo 1 a 2 sporu překážejících, dále nedostatku věcné příslušnosti - kromě případů, ve kterých rekurs proti usnesení druhé stolice o příslušnosti vůbec není přípustný (§ 181, odstavec 7., věta 2.), - pak vad podle §u 505, číslo 1 až 3, a okolnosti, že v řízení před odvolacím soudem se vyskytl některý z případů zmíněných v §u 504, číslo 1 až 3 a, dbáti má dovolací soud z úřední povinnosti a to i tehdy, když rozhodnutí II. stolice po této stránce nabylo právní moci.

11. Poslední odstavec §u 610 zní: "Žalobci jest platební rozkaz doručiti na předloženém záhlaví a vrátiti prvopisy listin.

12. Druhý odstavec u 639 upraveného zákonem č. 161/1921 zní: "Nebylo-li poslední společné bydliště manželů na území Československé republiky, dlužno podati žalobu u obecného soudu žalovaného, anebo, není-li ho v tuzemsku, u obecného soudu žalobcova, anebo, není-li ani toho, u borového soudu první stolice v Bratislavě, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo u sborového soudu v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

13. Druhá věta §u 640 ve znění upraveném zákonem č. 161/1921 se mění a zní takto: "Nemá-li žena takovéto bydliště na území, na kterém pletí tento zákon, jest příslušný soud v Bratislavě, má-li žena domovské právo v některé obci na Slovensku, anebo soud v Užhorodě, má-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

Týž § 640 doplňuje se ustanovením: "Příslušnost soudu v tomto paragrafu ustanovená jest výlučná."

14. Třetí odstavec §u 667 se zrušuje; jeho druhý odstavec zní: "K odůvodnění žaloby o neplatnost, rozloučení nebo rozvod manželství, po případě k odůvodnění žaloby navzájem, může strana uvésti i důvody, které byla oprávněna uplatniti v čas podání žaloby, nebo žaloby navzájem, které však pro uplynutí lhůty samostatnou žalobou by nyní již uplatniti nemohla."

15. První a osmý odstavec §u 674 znějí takto:

"(1) Po podání žaloby nařídí procesní soud podle §§ 72 a 98 zák. čl. XXXI/1894 prozatímní oddělení manželů a rozhodne a prozatímním umístění a výživě dětí, jakož i o opatřeních uvedených v §u 102 zák. čl. XXXI-1894."

(8) Těchto ustanovení lze použíti, i když o výživě manželky a o umístění a výživě dětí soud nebo poručenský úřad již rozhodl před podáním žaloby.

16. V prvním odstavci §u 677 nahrazuje se slovo "rozsudek" slovem "usnesení".

17. Druhá věta čtvrtého odstavce §u 682 se zrušuje.

18. Zrušuje se třetí odstavec §u 684 a 2. věta jeho prvního odstavce zní takto: "Oddělení manželů padle §u 99 zák. čl. XXXI/1894 tu nařízeno býti nemůže."

19. Třetí odstavec §u 685 zní takto: "Ve sporech o rozvod a o rozloučení manželství může býti upuštěno od nařízení, aby manželé byli odděleni; bylo-li již oddělení nařízeno soudem cizím."

20. § 774 doplňuje se tímto novým odstavcem:

"Soudce z povolání nesmí převzíti ustanovení rozhodčím soudcem, dokud jest v činné službě."

Ustanovení toto se netýká případů, ve kterých bylo písemné prohlášení podle §u 773 vydáno před počátkem působnosti tohoto zákona.

Čl. IV.

Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. zák. o řízení exekučním a zajišťovacím mění se takto:

1. § 1, bod 17. zní: "vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona z 25. července 1871, č. 75 ř. zák. a podle §u 111 zák. čl. XXXV/1874."

K témuž paragrafu připojuje se jako bod 19. toto ustanovení:

"platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."

2. § 31, odst. 1. zní: "Proti osobě, která v československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních."

Zákonný článek LX/1881 o řízení exekučním se mění takto:

1. § 1, č. 7., bod e) upravený §em 31 zák. čl. LIV/1912 zní: "pravoplatná rozhodnutí rozhodčích soudů, jakož i protokoly o smírech před nimi ujednaných, pokud se týče vyhotovení těchto rozhodnutí a protokolů."

Týž § 1 doplňuje se těmito ustanoveními:

"8. pravoplatné rozsudky a usnesení soudů živnostenských zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. zák., jakož i smíry před nimi ujednané."

"9. vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. zák."

"10. platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi u jednané."

2. Druhý odstavec §u 2 upraveného §em 32 zák. čl. LIV/1912 zní:

"V případu § 1 bodu e) - vyjma rozhodčí soudy zřízené podle XVII. titulu zák. čl. I/1911 -, v případu bodu f) bez výjimky, v případu bodu h) však jen, neustanovuje-li zákon jinak, povolí exekuci soud, v jehož obvodu má sídlo soud anebo úřad, u něhož byla věc zahájena v první stolici. Exekuci podle titulů uvedených v 1, č. 8 a 9 povolí soud, kterému podle tohoto zákona náleží exekuci vykonati (soud exekuční)."

3. § 6, odst. 5 zní: "Opisy listin tvořících podle §u 1, písm. e) až 11) a č. 8 a 9 exekuční titul, buďte předloženy vymáhajícím věřitelem, soudem z úřední povinnosti ověřeny a u soudu exekuci povolujícího podrženy."

4. § 10, odst. 2., zní: "Nejsou-li podmínky povolení exekuce nařízené v §§ 9, 13 a 15 prokázány veřejnou listinou nebo soukromou listinou ověřenou soudem nebo veřejným notářem, buďtež před rozhodnutím strany vyslechnuty a provedeny potřebné důkazy."

5. § 12, odst. 1., zní: "O povolení exekuce buď zpraven vymáhající věřitel usnesením na rubrice; dlužníku doručí se s usnesením exekucí povolujícím stejnopis návrhu na povolení exekuce neb opis protokolu jej zastupujícího."

6. §S 18, odst. 2., 19, odst. 4. a 20, odst. 3., se zrušují.

7. První věta §u 21 zní: "Výkonný orgán jest povinen vykonati nařízené exekuce neprodleně a to exekuce na přihlášení v pořadí, jak se věřitelé přihlásili, ostatní pak v pořadí, jak obdržel nařízení výkonu."

8. § 22 upravený §em 37 zák. čl. LIV/1912 mění se a zní takto: "(1) V nedělí, ve svátek a o památném dnu (zák. ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n.), jakož i v noci smějí býti exekuční úkony vykonány toliko v případech naléhavých a, svolí-li k tomu přednosta okresního soudu, v jehož obvodu má býti exekuční úkon vykonán.

(2) Usnesení, kterým bylo svolení dáno, budiž dlužníkovi na jeho žádost vykázáno písemně.

(3) Proti rozhodnutí přednosty okresního soudu není opravného prostředku."

9. § § 24 a 25 se mění takto:

(1) § 24, odst. 3. věta 2. zní: "Nebyly-li takovéto osoby přítomny, provede výkonný orgán exekuci v přítomnosti dvou svědků a usnesení exekuci povolující zašle dlužníkovi poštou; není-li dlužníkův pobyt znám, ustanoví mu exekuční soud opatrovníka."

(2) První odstavec §u 25 zní: "Provádí-li se exekuce na jiném místě, než v bydlišti dlužníkově, a dlužník nebyl při výkonu exekuce přítomen, zašle výkonný orgán usnesení exekuci povolující dlužníkovi poštou nejdéle do 24 hodin po výkonu exekuce".

10. § 27 upravený zák. čl. XLI/1908 se mění takto:

První dva odstavce se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení:

"Pokud není jinak v zákoně ustanoveno, jest dlužník povinen vymáhajícímu věřiteli na jeho žádost nahraditi veškeré náklady exekučního řízení, které byly k dobývání jeho práv nezbytně nutny. O tom, které náklady byly nezbytně nutny, rozhodne soud pečlivě uváže veškeré okolnosti případu. Nárok na náhradu nákladů pravoplatně dosud nepřisouzených zaniká, nebylo-li za přisouzení a určení jich u soudu požádáno nejpozději do měsíce od skončení nebo zrušení exekuce.

Byla-li exekuce zrušena proto, že exekuční titul pravoplatným rozhodnutím soudu na zakročení dlužníkovo pozbyl vykonatelnosti, anebo byla-li exekuce zrušena z jiného důvodu exekuci překážejícího, který byl věřiteli znám v době, kdy exekucí navrhoval anebo kdy s jejím výkonem bylo započato, nepřísluší vymáhajícímu věřiteli nárok na náhradu nákladů, které až do zrušení exekuce vzešly."

Částka 100 korun ustanovená v §u 27 zvyšuje se na 300 Kč.

Poslední odstavec zní takto: "Hodnotu předmětu exekuce určí soud obdobně podle předpisů obsažených v § § 6 až 8 zák. čl. I/1911 bez výslechu stran; proti tomuto určení hodnoty není opravného prostředku."

11. Za §§ 27 a 28 zařazují se tato nová ustanovení:

§ 27 a). "Exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu, nežli jest zapotřebí k tomu, aby byl uspokojen nárok, pro který byla exekuce povolena. Při exekucích pro peněžité pohledávky budiž při tom přihlíženo i k útratám, které do úplného uspokojení věřitelova ještě pravděpodobně vzejdou."

§ 28 a). "Upustil-li věřitel od návrhu na exekuci nebo od výkonu exekuce již povolené buď vůbec nebo prozatím anebo upustí-li ad pokračování v exekučním řízení, buďtež exekuce i veškeré do té doby vykonané exekuční úkony na návrh zrušeny."

12. § 33, odst. 1, zní:

"Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních."

13. První věta §u 36 upraveného §em 41 zák. čl. LIV/1912 zní: "Dokud nebude o rozkladu pravoplatně rozhodnuto, nemůže býti vyjímaje případ uvedený v §u 16 čl. VI. tohoto zákona - dražba provedena, zabavená pohledávka přikázána na místě placení ani hotovost exekucí dobytá použita k uspokojení vymáhajícího věřitele, nýbrž složena do soudního uschování."

14. § 37 se mění a zní: "Rekurs má odkladný účinek toliko, pokud jde o vydání výtěžku za vydražené svršky o provedení dražby věcí nemovitých, o přikázání zabavené pohledávky na místě placení, o vydání hotovostí, o odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli a o povolení uhrazovací exekuce proti výkonnému orgánu padle §u 35.

Rekurs vznesený proti usnesení exekuci povolujícímu má odkladný účinek i pokud jde o prodej zabavených svršků.

Jestliže soud II. stolice rozhodnutím, které usnesení prvního soudu potvrzuje nebo změňuje, povolí dražbu, přikázání zabavené pohledávky na místě placení, vydání hotovosti anebo odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli, není opravného pro středku proti usnesení soudu I. stolice, které bylo vydáno k provedení rozhodnutí soudu vyššího."

15. Za § 42 zařazují se tato nová ustanovení:

"§ 42 a) (1) Ve všech případech, kde podle zákona má býti opatření soudu vyhlášeno, buď vyhláška soudem vydaná vyvěšena na soudní desce a jednou nebo několikráte uveřejněna v listu určeném pro úřední vyhlášky.

(2) Uzná-li to za vhodné, může však soud z úřední moci anebo na návrh naříditi,

a) aby vyhláška byla uveřejněna také v jiných zdejších nebo cizích novinách nebo

b) aby, zejména je-li exekuce vedena na předměty nepatrné hodnoty, vyhláška nebyla v novinách vůbec uveřejňována, a na místo toho aby vyhlášena byla v úředním listě okresním anebo vyvěšena na místě určeném pro vyhlášky v obci, v jejíž obvodu jsou věci, na které se vede exekuce, aneb aby byla vyhlášena jiným způsobem v obci obvyklým.

(3) Strany a jiní účastníci mohou žádati, aby kromě oznámení soudem nařízeného byla vyhláška na jejich náklad uveřejněna i jinak, nežli jest uvedeno v odstavci 1 a 2."

"§ 42 b). Pokud není v zákoně ustanoveno jinak, platí i v exekučním řízení obdobně ustanovení civilního řádu soudního."

16. Zrušují se § 45 posl. odst., §§ 47, 48, 50, 53, 57, 64, 66, 70, 71, 73 až 91, 101 až 110, 113, 114, 116, 118 až 133, 134 odst. 2 až 4 a § 28, jakož i předpisy zákonných článků XLI,/1908 a LIV/1912 je upravující.

17. § 93 zní:

"(1) Na návrh učiněný v žalobě (§ 92) může exekuční soud povoliti odklad exekuce až do pravoplatného rozhodnutí o žalobě. Odložení exekuce může býti učiněno závislým na složení jistoty za náhradu škody, která by vymáhajícímu věřiteli odkladem snad vznikla v případě, že by žalobcův nárok byl zamítnut.

(2) Nepokračuje-li žalobce řádně ve sporu, jest na návrh vymáhajícího věřitele v exekuci pokračovati."

18. Zrušuje se druhá věta předposledního odstavce §u 147 ve znění upraveném §em 21 zák. čl. XLII/1908 a § 152 odstavec 3. až 5. i § 23 zák. čl. XLI/1908 jej pozměňující.

19. Za § 221 zařazuje se toto ustanovení jako § 221 a):

"(1) Mají-li býti postoupeny nebo vyklizeny nemovitost nebo její část, předmět horního vlastnictví nebo loď, výkonný orgán odstraní z nich, je-li toho k účelu tomu třeba, osoby a movité věci a vymáhajícího věřitele uvede v držení odevzdaného předmětu.

(2) Má-li s nemovitostmi býti odevzdáno také jejich movité příslušenství, odejme je k příkazu exekučního soudu výkonný orgán dlužníkovi a vydá na potvrzení vymáhajícímu věřiteli.

(3) Movité věci, které mají býti odklizeny, ale předmětem exekuce nejsou, buďte výkonným orgánem odevzdány dlužníkovi anebo, není-li přítomen, jeho zmocněnci nebo dorostlé osobě, která náleží k rodině dlužníkově nebo u ní slouží. Nebylo-li by osoby ku přijetí oprávněné, buďte takové věci na náklad dlužníkův jinak uschovány. Osoby, o nichž jest soudu známo, že jsou věci takové pro ně zabaveny nebo že jinak na ně mohou činiti nároky, buďte o tom zpraveny. Prodlévá-li dlužník s převzetím uschovaných věcí nebo se zaplacením uschovacích nákladů a nikdo jiný na věci svých nároků neuplatňuje, buďte na návrh nebo z úřední mocí po předchozí pohrůžce exekučním soudem na dlužníkův účet prodány. Navrhnouti takové opatření může výkonný orgán a kterýkoliv jiný účastník.

(4) Výtěžek, který zbude po úhradě nákladů uschování a prodeje, budiž pro dlužníka u soudu uschován."

20. První věta §u 230, odst. 1, zní: "Zajišťovací exekuce na věci movité provádí se jich zabavením podle ustanovení o exekuci na věci movité, zajišťovací exekuce na nemovitosti záznamem zástavního práva."

§ 230, odstavec 2. zní: "O záznam zástavního práva jest požádati soud, u kterého se vede příslušná pozemková kniha.

21. Citace §u 102 v §u 115 nahrazuje se citací §§ů 14 a násl. čl. VI. tohoto zákona a citace §u 104 v §u 233, odstavec 2. citací §u 16 čl. VI. tohoto zákona; citace §u 113 v §u 115 odst. 1. odpadá.