Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 78. schůzi dne 12. května 1927 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Každý jest způsobilý směnečně se zavazovati, kdo se může zavazovati smlouvami.

Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavázati, nemá to vlivu na závazek ostatních osob na směnce podepsaných.

Podstatné náležitosti cizí směnky jsou:

1. označení jako směnka, které musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádření v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje platební příkaz;

2. údaj peníze, který má býti placen; jsou-li vymíněny také úroky nebo jiná vedlejší plnění, platí to za nenapsané;

3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž řad (ordre) má býti placeno (remitent);

4. údaj času, kdy má býti placeno; čas musí býti pro celý směnečný peníz určen jednotně a může býti ustanoven jen:

na určitý den,

na viděnou (předložení, a vista, atd.), nebo na určitý čas po viděné,

na určitý čas po dni vystavení,

na veletrh nebo na trh (veletržní nebo tržní směnka.);

5. podpis výstavcův (trasantův) jménem anebo firmou;

6. jméno osoby nebo firma, která má platiti (směnečník čili trasát);

7. údaj místa, kde má býti placeno; místo, uvedené u jména nebo firmy směnečníka, platí, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za směnečníkovo bydliště; je-li uvedeno několik míst, platí první z nich za místo platební;

8. údaj místa, dne, měsíce a roku vystavení směnky.

(1) Je-li peníz, který má býti placen (§ 3 č. 2), udán písmeny a čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka vyjádřená písmeny.

(2) Je-li tento peníz udán několikráte písmeny nebo několikráte čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka menší.

(1) Výstavce může sama sebe označiti za remitenta (§ 3 č. 3.; směnka na vlastní řad).

(2) Nemá-li býti placeno v místě, kde byla směnka vystavena, může výstavce také sama sebe uvésti jako směnečníka (§ 3 č. 6.; zastřená směnka vlastní). Taková směnka má účinek směnky cizí.

(1) Z listiny, které se nedostává některé z podstatných náležitostí směnečných (§ 3), nevzniká směnečný závazek. Prohlášení učiněná na takové listině (indosament, akcept, aval) nemají směnečně-právní platnosti.

(2) Okolnost, že v době podpisu směnky některá z podstatných náležitostí chyběla a teprve později byla doplněna, není na závadu ani platnosti směnky, ani závaznosti podpisu. Stalo-li se doplnění bezprávně nebo proti úmluvě, může býti namítnuto směnečnému věřiteli jen, jestliže doplnění takového byl účasten anebo jestliže, nabývaje směnky, o něm věděl anebo věděti musil.

Výstavce směnky ručí směnečně za její přijetí a zaplacení. Doložka, kterou výstavce vylučuje nebo omezuje toto ručení, platí za nenapsanou.

(1) Remitent může směnku převésti na jiného indosamentem (rubopisem).

(2) Zapověděl-li však výstavce převod na směnce slovy "nikoli na řad" nebo jiným rčením téhož významu, nemá indosament účinku směnečně-právního.

Indosamentem přecházejí veškerá práva ze směnky na indosatáře (rubopisníka), zvláště také oprávnění směnku dále indosovati. Směnka může býti platně indosována také na výstavce, směnečníka, příjemce nebo některého dřívějšího indosanta (rubopisce) a jimi dále indosována.

Indosament musí býti psán na rubu směnky nebo na rubu kopie nebo na listu, spojeném se směnkou nebo s kopií (přívěsek, allonge). Indosament je platný, i když indosant podepíše jen své jméno nebo svoji firmu (blankoindosament, rubopis nevyplněný).

Každý majitel směnky jest oprávněn blanko-indosamenty vyplniti nebo i bez tohoto vyplnění směnku dále indosovati.

(1) Indosantní směnečně každému pozdějšímu majiteli směnky za její přijetí a zaplacení.

(2) Připojí-li však k indosamentu doložku "bez závazku", "bez obliga" nebo jinou výhradu téhož významu, je prost závazků z indosamentu.

Je-li v indosamentu další převod zakázán slovy "nikoli na řad" anebo jiným rčením téhož významu, nemají ti, jimž se směnka dostala od indosatáře, postihu na indosanta, který převod zakázal.

(1) Byla-li směnka indosována po projití lhůty, ustanovené ku protestaci pro neplacení nabývá indosatář práv z přijetí, je-li tu jaké, proti příjemci, práv pak postihových proti těm, kdož po uplynutí této lhůty směnku indosovali.

(2) Byla-li však směnka pro neplacení protestována a po tom indosována, má indosatář jen práva svého indosanta proti příjemci, výstavci a proti těm osobám, které až do protestace směnku indosovaly. Rovněž není v takovém případě indosant směnečně zavázán.

(1) Byla-li připojena k indosamentu poznámka "v plné moci", "in prokura", "k vybrání", "k inkasu"nebo jiná, která vyjadřuje zmocnění, takový rubopis (rubopis zmocňovací, prokuraindosament) nepřevádí vlastnictví směnky, nýbrž zmocňuje indosatáře, aby jménem svého indosanta vybral směnečnou sumu, směnku dal protestovati a předchůdce svého indosanta zpravil o tom, že nebylo placeno (§ 41), jakož i, aby žalobou vymáhal nezaplacenou a vybral složenou sumu směnečnou.

(2) Takový indosatář jest také oprávněn převésti svá oprávnění dalším zmocňovacím rubopisem na jiného. Nemá však práva převésti indosamentem vlastnictví směnky ani tehdy, obsahuje-li zmocňovací indosament doložku "nebo na řad".

(1) Majitel směnky jest oprávněn směnku ihned předložiti k akceptu a dáti protestovati, nebyla-li přijata. Úmluva tomu odporující nemá směnečně-právního účinku.

(2) Směnky znějící na tuzemský trh anebo veletrh. mohou býti předloženy k akceptu nejdříve po započetí trhu nebo veletrhu a, trvá-li déle než týden, v posledních třech jeho dnech.

(3) Kdo má směnku v rukou, pokládá se za oprávněna, aby ji předložil k akceptu a dal ji protestovati pro nepřijetí.

(1) Směnky splatné určitý čas po viděné buďtež předloženy k akceptu podle zvláštního příkazu na směnce obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po vystavení směnky, jinak zaniknou postihová práva proti indosantům a výstavci.

(2) Ustanovil-li indosant takové směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu ku presentaci, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena k akceptu.

(1) Nebylo-li dosaženo akceptu směnky splatné určitý čas po vidění, neb odepře-li směnečník datovati své přijetí, musí majitel směnky protestem, učiněným ve lhůtě §u 17, dáti zjistiti, že směnka byla včas k akceptu předložena, jinak ztratí postihová práva proti indosantům a výstavci. Den protestu platí v takovém případě na den presentace.

(2) Nebyl-li protest učiněn, počítá se lhůta po viděné vůči příjemci, jenž svůj akcept nedatoval, od posledního dne lhůty presentační.

(1) Přijetí směnky musí se státi na směnce písemně.

(2) Každé prohlášení na směnce směnečníkem podepsané platí za neobmezené přijetí, pokud z jeho obsahu zřejmě nevyplývá, že směnečník vůbec nechce směnku přijmouti, nebo že ji přijal jen s určitým obmezením.

(3) Za neobmezené přijetí platí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem anebo firmou.

(4) Přijetí již učiněné nelze odvolati.

(1) Směnečník může obmeziti akcept na část směnečné sumy.

(2) Každé jiné obmezení akceptu rovná se úplnému jeho odepření (§ 23), avšak příjemce jest zavázán směnečně podle obsahu svého prohlášení.

(1) Směnečník je přijetím směnečně zavázán zaplatiti akceptovanou sumu v době dospělosti směnky.

(2) Také výstavci jest směnečník zavázán ze svého přijetí směnečně.

(3) Naproti tomu směnečník nemá směnečného práva proti výstavci.

(1) Je-li na směnce udáno platební místo (§ 3 č. 7.) rozdílné od směnečníkova bydliště (směnka umístěná čili domicilovaná) a není-li uvedeno, kdo tam má směnku zaplatiti, je směnečník oprávněn při přijetí jmenovati tuto osobu (umístěnce čili domiciliáta). Nejmenuje-li jí, má se za to, že sám chce platiti v platebním místě.

(2) Výstavce umístěné směnky může na ní naříditi předložení k akceptu. Nebude-li směnka v takovém případě předložena ku přijetí, má to v zápětí ztrátu postihu na výstavce a indosanty.

(1) Nebyla-li směnka přijata vůbec, anebo byla-li přijata jen na část směnečné sumy nebo s jiným obmezením, jsou indosanti a výstavce směnečně zavázáni poskytnouti, bude-li jim vydán protest pro nepřijetí směnky, dostatečnou jistotu, že peníz ve směnce uvedený nebo nepřijatá jeho částka, jakož i útraty z nepřijetí vzniklé budou v den dospělosti zaplaceny.

(2) Nedohodnou-li se strany o způsobu zajištění a místě, kde má býti věc daná za jistotu uschována, budiž peníz, který má býti zajištěn, hotově složen k soudu.

(3) Směnečný věřitel má zástavní právo na věci za jistotu dané, i když mu nebylo výslovně propůjčeno.

(1) Remitent a každý indosatář, jenž má v rukou protest pro nepřijetí směnky, pokládá se za oprávněna požadovati od výstavce a ostatních předchůdců jistotu a vymáhati ji směnečnou žalobou.

(2) Postihovatel není při tom vázán pořadím indosamentů, ani volbou již učiněnou.

(3) Není potřebí předložiti směnku, ani prokázati, že postihovatel sám dal jistotu svým nástupcům.

Zřízená jistota ručí netoliko postihovateli, nýbrž i všem ostatním nástupcům toho, kdo jistotu dal, pokud naň nastupují zajišťovacím postihem. Tyto osoby jsou oprávněny žádati další jistotu jen, mohou-li uplatniti důvodné námitky proti způsobu nebo výši dané jistoty.

Jistota musí býti navrácena:

1. jakmile směnka byla dodatečně zcela přijata;

2. nebyl-li postižník, který dal jistotu, do roka, počítajíc ode dne dospělosti směnky, žalován ze směnky na její zaplacení;

3. byla-li směnka zaplacena nebo pozbyla-li směnečné platnosti.

(1) Byla-li směnka přijata zcela nebo částečně, může býti požadována a směnečnou žalobou vymáhána jistota za akceptovanou sumu jen:

1. upadl-li příjemce v konkurs, nebo požádal-li o vyrovnání nebo i jen zastavil-li platy;

2. byla-li po vystavení směnky bezvýsledné vedena exekuce na jmění příjemcovo.

(2) Nedal-li v těchto případech příjemce jistotu a byl-li proto učiněn protest a nelze-li, jak protestem zjištěno, dosáhnouti přijetí ani od podpůrných adres, které snad jsou na směnce uvedeny a znějí na platební místo, může majitel směnky a každý indosant žádati jistotu na svých předchůdcích, vydá-li jim protest (§§ 23 až 25, § 26 č. 2 a 3).

(3) Předchůdcové mohou požadovati navrácení jistoty, kterou sami poskytli, jestliže příjemce dodatečně dal plnou jistotu.

(4) Kdo má směnku v rukou, pokládá se v případech odstavce 1. za oprávněna, aby žádal na příjemci jistotu a, bude-li odepřena, dal o tom učiniti protest.

(1) Je-li udán k výplatě směnky určitý den, nastává její dospělost toho dne.

(2) Je-li čas, kdy má býti placeno, ustanoven na prostřed měsíce, dospívá směnka 5. dne toho měsíce; je-li ustanoven na začátek nebo na konec měsíce, dospívá směnka prvního, pokud se týče, posledního dne měsíce.

(3) Chybí-li údaj roku při měsíci a dni, které jsou uvedeny jako čas dospělosti, platí tu rok vystavení směnky; jestliže však udaný den v tomto roce již uplynul, rok nejblíže příští.

(1) Směnka na viděnou dospívá, jakmile byla předložena ku placení.

(2) Musí býti předložena ku placení podle zvláštního příkazu na ní obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po dni vystavení, jinak zaniknou směnečná práva proti indosantům a výstavci.

(3) Určí-li indosant takovéto směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu presentační, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena.

(1) Směnky, které mají býti zaplaceny po projití určité lhůty po datu nebo po viděné, dospívají:

1. je-li lhůta určena podle dnů, posledního dne lhůty; při počítání lhůty nezapočítává se den, kterého byla vystavena směnka, jež má býti zaplacena po datu, nebo kterého byla ku přijetí předložena směnka, jež, má býti zaplacena po viděné;

2. je-li lhůta určena podle týdnů, měsíců nebo podle doby obsahující několik měsíců (rok, půlletí, čtvrtletí), toho dne v platebním týdnu nebo měsíci, který svým jménem anebo číslem se srovnává se dnem vystavení nebo předložení; chybí-li tento den v platebním měsíci, nastává dospělost posledního dne platebního měsíce.

(2) Rčení "polovice měsíce" platí za dobu i dní. Zní-li směnka na jeden anebo několik měsíců a na půl měsíce, má býti počítáno těchto 15 dní naposled.

Směnky vystavené na tuzemské trhy (veletrhy) dospívají:

1. o trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) jen jeden den;

2. posledního dne trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle nežli den, ale nejdéle týden;

3. třetího dne před zakončením trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle než týden.

(1) Majitel směnky indosované jest legitimován jakožto vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí. Prvý indosament musí býti tudíž podepsán jménem remitentovým, každý následující pak jménem toho, kdo je v indosamentu nejblíže předcházejícím uveden jako indosatář. Následuje-li po indosamentu nevyplněném indosament další, má se za to, že výstavce tohoto nabyl směnky indosamentem nevyplněným.

(2) Přeškrtnuté indosamenty platí při zkoumání legitimace za nenapsané.

(3) Plátce směnky není povinen zkoumati pravost indosamentů.

(1) Platiti jest druhem peněz určeným na směnce.

(2) Zní-li směnka na druh peněz, který není v platebním místě zákonnou měnou a neustanovil-li výstavce slovem "skutečně" (efektivně) nebo jiným podobným rčením výslovně, že má býti placeno druhem peněz na směnce určeným, může býti placeno druhem peněz, který je berný v místě platebním, podle průměru kursů "peníze" a "zboží", které měl druh peněz na směnce určený posledně před platebním dnem na pražské burse.

Majitel směnky nesmí nabídnuté mu částečné placení ani tehdy odmítnouti, stalo-li se přijetí na celou sumu směnečnou.

(1) Směnečný dlužník jest povinen platiti jen proti vydání kvitované směnky.

(2) Platí-li směnečný dlužník částečně, může toliko žádati, aby bylo zaplacení této částky na směnce vyznačeno a aby mu byla vydána kvitance na opisu směnky.

(1) Nepožaduje-li se placení za lhůty ustanovené ku protestaci pro neplacení, má příjemce právo složiti směnečnou sumu k soudu na nebezpečí a útraty majitele směnky.

(2) Uvědomiti o tom majitele směnky není potřebí.

(1) Aby mohl býti vykonán postih pro neplacení na výstavce a indosanty, je potřebí:

1. aby směnka byla předložena ku placení a

2. aby toto předložení směnky jakož i její nezaplacení bylo osvědčeno protestem včas o tom učiněným.

(2) Předložení i protestace jsou přípustné v den platební (§ 99), ale státi se musí pod ztrátou směnečných práv proti výstavci a indosantům nejdéle druhého všedního dne po platebním dni.

(1) Prominul-li směnečný dlužník protestaci doložkou "bez protestu" nebo "bez útrat" nebo pod., není majitel směnky v poměru k němu povinen ji protestovati, aby zachoval právo směnečné. Prominutí protestu však nesprošťuje majitele směnky povinnosti směnku včas předložiti. Popírá-li směnečný dlužník, jenž prominul protestaci, že směnka byla včas presentována, je na něm, aby to dokázal.

(2) Prominutí protestu neosvobozuje od náhrady výloh s protestací spojených.

(1) Domicilovaná směnka budiž předložena ku placení domiciliátovi nebo, není-li jmenován, samému směnečníkovi v místě, kam byla umístěna, a není-li placeno, budiž tam též protestována.

(2) Je-li jako domiciliát udána osoba jiná, než-li majitel směnky, má opominutí včasné protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv nejen proti výstavci a indosanaům, nýbrž i proti příjemci.

Vyjímajíc případ §u 39 odst. 2. není k zachování směnečného práva proti příjemci potřebí ani presentace, ani protestace (§ 37).

(1) Majitel směnky protestované pro neplacení je povinen podati svému předchůdci v pořadí nejbližšímu do dvou dnů po dni protestace písemnou zprávu (notifikaci) o nezaplacení směnky, k čemuž postačí, bylo-li oznámení dáno v této lhůtě na poštu.

(2) Byv takto zpraven, jest každý předchůdce povinen ve stejné lhůtě, počítané ode dne, kdy zprávu dostal, týmž způsobem zpraviti svého nejbližšího předchůdce.

(3) Majitel směnky nebo indosatář, který, opominul takového oznámení, nebo je nezaslal svému nejbližšímu předchůdci, je povinen všem nebo vynechaným předchůdcům náhradou škody tím vzešlé. Pozbývá také vůči těmto osobám nároku na úroky ode dne dospělosti směnky až do doručení žaloby, na útraty a provisi (§ 46, 47).

K průkazu včasného vyrozumění postačí, je-li prokázáno poštovní stvrzenkou, že v udaný den byl předchůdci dopis odeslán, pokud se nedokáže, že došlý dopis měl jiný obsah.

Převedl-li indosant směnku neudávaje místa, stačí uvědomiti o nezaplacení nejbližšího předchůdce indosantova, jenž indosoval směnku udávaje místo.

(1) Každý směnečný dlužník jest oprávněn žádati proti zaplacení směnečného peníze s úroky a útratami, aby majitel směnky vydal mu ji kvitovánu spolu s protestem pro neplacení, pokud byl učiněn.

(2) Přihlásí-li se ku placení několik směnečných dlužníků, je majitel směnky povinen přijmouti nabídku toho, jehož placením bude nejvíce dlužníků závazku sproštěno.

Majitel směnky protestované pro neplacení může podati směnečnou žalobu na všechny směnečně zavázané osoby, nebo na některé nebo na jednu z nich, aniž pozbývá svého nároku vůči těm, jichž nežaloval; při tom nemusí se říditi pořadím rubopisů.

(1) Postihové nároky majitele směnky, který dal směnku pro neplacení protestovati, zahrnují:

1. nevyplacený směnečný peníz se šestiprocentními úroky ode dne dospělosti;

2. útraty protestu a jiné výlohy;

3. provisi ve výši 1/3 % nevyplaceného peníze směnečného.

(2) Jsou-li tu podmínky postihu pro neplacení, má tyto nároky majitel směnky, i když se domáhá placení jen na příjemci.

(3) Bydlí-li postižník v jiném místě nežli platebním, musí býti placeno v průměru kursů "peníze" a "zboží", které by měla v den protestu směnka na viděnou vystavená z místa platebního na bydliště postižníkovo.

(4) Není-li v platebním. místě kursů na místo právě uvedené, rozhoduje průměr kursů místa bydlišti postižníkovu nejbližšího.

(5) Průměr kursů dlužno na žádost postižníkovu osvědčiti řádným kursovním lístkem anebo vysvědčením přísežného dohodce a, není-li ani toho, ani onoho, potvrzením dvou kupců.

(1) Postižník, jenž směnku vyplatil anebo jako rimesu dostal, jest oprávněn žádati od dřívějšího indosanta nebo výstavce nebo příjemce:

1. sumu, kterou zaplatil anebo která mu byla dána rimesou, se šestiprocentními úroky ode dme zaplacení;

2. vzešlé útraty;

3. provisi 1/3% ze sumy, kterou zaplatil anebo rimesou dostal.

(2) Bydlí-li postihovaný předchůdce v jiném místě nežli postihovatel, musí býti částky v odst. 1. uvedené placeny v průměru kursů, které by měla v den, kdy postihovatel směnku vyplatil anebo jako rímesu dostal, směnka na viděnou vystavená z bydliště postihovatelova na bydliště postihovaného.

(3) Není-li v bydlišti postihovatelově na bydliště postihovaného předchůdce žádný kurs znamenán, jest měřítkem průměr kursů místa, které jest nejblíže bydlišti postihovaného předchůdce.

(4) O osvědčení kursů platí § 46 odst. 5.