Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předloha o volebním právu do zemského i okresního zastupitelstva odchyluje se od volebního práva do poslanecké sněmovny jednak vyšším věkem, jenž se vyžaduje k aktivnímu právu volebnímu a také zvýšením usedlosti v zemi i okresu. Obě ustanovení přirozeně byla předmětem stejného odporu jako jmenování jedné třetiny členů zastupitelstva zemského i okresního. Opět se v tom viděla veliká křivda, ba dokonce "loupež” na volebním právu. I zde se docela přehlíželo, že nejedná se o zákonodárný sbor, nýbrž o shromáždění, které má povinnost i právo zřizovati různé instituce humanitní, sociální, pečovati o zájmy kulturní, starati se o zemské komunikace nebo podporovati okresní, ale které má za jednu z hlavních úloh, aby přece jen vzdáleno přímého vlivu na politiku, pronášelo jaksi autoritativně, s vyššího hlediska, kritiku i přání ohledně otázek kulturních, hospodářských i sociálních, pokud se dotýkají speciálních zájmů jednotlivých zemí. Není tedy pochyby, má-li vůbec cíl tento býti dosažen, že je potřebí, aby nejen mezi jmenovanými; nýbrž i mezi volenými členy byli takoví, kteří by z této úlohy byli a snad dokonce v zájmu volebního práva nestáli kvalitativně za těmi, které vláda bude jmenovati.

Namítá se, že věková hranice volebního práva do senátu přinesla jen malé, nepatrné změny ve výsledcích volebních. Zapomíná se při tom, že volby do senátu jsou stejné, jako do sněmovny poslanecké, že tudíž platí při nich stejná stranická disciplina, podmíněná také vázanými listinami. Může býti tedy rozdíl mezi hlasy jen kvantitativní, ne kvalitativní, čili jinými slovy, do senátu má vlastně každá strana jenom méně o hlasy, které pro nedostatečné stáří odpadají. Volby do zemského zastupitelstva budou přece jen poněkud jiné, budou dojista také politické, ale odbornictví v nich. přece jen může hráti vážnější úlohu než ve volbách politických. Aspoň by mělo. Aby však bylo to možnější a pravděpodobnější, k tomu má sloužiti vyšší věk a delší usedlost, což obé může, všeobecně vzato, sloužiti jako jistá garancie zralejšího úsudku při rozhodování se o tom, koho voliti. A na druhé straně může to také vésti strany k tomu, aby při výběru svých kandidátů pomýšlely na to, že volí lidé zralejší životní zkušenosti. Hranice věková 21 let snad někde je dostatečně vysoká, ale dojista nemůže činiti nárok na všeobecnou platnost. Mluví-li se o vojenské povinnosti, která měla svou rozhodující důležitost při volbách do sborů zákonodárných, nesmí se zapomínati, že ve válce byli odváděni 18letí a přece nikomu rozumnému nenapadlo, dávati jim volební právo. Nelze sice od voličů při všeobecném rovném volebním právu žádati důkaz způsobilosti nějakým školním vzděláním, ale možno přece nutno uvažovati o tom, zdali lze u voliče a zejména u voličky v určitém věku předpokládati aspoň dostatečnou zkušenost životní, aby si mohli vybrati rozumovou úvahou stranu nebo osoby, když jsou povoláni k volebnímu osudí. A v této analysi snad věková hranice 21 let ne vždy a všude obstojí. Ale dojista je příliš nízká, má-li volič vybírati mezi programy stran a kandidáty, když nejedná se jako při volbách do sborů zákonodárných přece jen spíš o všeobecná politická hesla, která jsou určena více pro cit, pro afekt, nýbrž když jedná se o odborné znalosti a zkušenosti v otázkách hospodářských a sociálních, kde politická fráze je přímo nemístnou a škodlivou. Důvody, které vedly vládu a většinu k tomu, aby pro aktivní volební právo určily vyšší věkovou hranici, neměly tudíž ani v nejmenším co dělati se snahou, aby pro po1itické důvody nedáno bylo volební právo lidem pod 24 let, snad dokonce ze strachu před jejich radikalismem, a výbor ve své většině veden byl jedině úvahou, že lidé tak mladí prostě nemají, mimo docela výminečné případy, a nemohou míti dostatečné životní zkušenosti, aby odpovídali tomu, co se může žádati po voličích, kteří mají posílati osobnosti své důvěry do sborů, kde nejedná, se o politické zápasy, nýbrž kde má a musí jiti o klidnou, věcnou práci.

Osnova zachovává v podstatě beze změny osvědčené zásadní směrnice dosavadní úpravy; v souhlase s právem voliti do obou sněmoven Národního shromáždění a do obecních zastupitelstev zachovává se i pro volby zastupitelstev zemských a okresních všeobecné, rovné, přímé a tajné právo hlasovací a volí se podle zásady poměrného zastoupení.

Při podrobném rozboru jednotlivých paragrafů bude poukázáno k tomu, že četná ustanovení, která se zde navrhují, jsou recipována z novely k řádu volení do poslanecké sněmovny, při jejímž projednávání byla podrobně odůvodněna. ve zprávě ústavně-právního výboru podané dne 8. října 1925 (č. t. 5291 posl. sn.).

Jak již bylo ve zprávě ústavního výboru ze dne 1. dubna 1920 k návrhu zákona o volbách župních zastupitelstev a okresních výborů konstatováno, shoduje se tento řád volení až na některé úchylky z povahy věci plynoucí s řádem volení do obcí a do sněmoven Národního shromáždění.

Závažnější odchylka od těchto ustanovení jest potud, jak bylo již v cit. zprávě úst. výboru z roku 1920 konstatována, že župní zastupitelstvo volí nejen členy župního výboru, nýbrž také náhradníky (srv: § 26 zákona), a to v ten způsob, že za každého člena župního výboru volí se vždy také náhradník (§ 54 a 56 osnovy). Stanoví-li se v §u 56 osnovy, že volí se vždy náhradník za každého člena župního výboru, má. to svůj důvod v tom, že rozvrhování náhradníků na jednotlivé skupiny volební při jinakém způsobu volby jejich působilo by vzhledem k poměrně malému jich počtu v praxi značné obtíže.

Od ustanovení řádu volení do obcí přijata konečně úchylka při řešení otázky, jak rozvrhnouti mandáty mezi kandidátní listiny sdružené (§ 47). Už r. 1920 ústavní výbor měl za to, že toto nové řešení vyhovuje lépe zásadě poměrného zastoupení.

Ústavní výbor při projednávání osnovy zákona o volbách župních a okresních zastupitelstev zabýval se ještě několika otázkami, o kterých se zde blíže nezmiňuji proto, že tehdejším usnesením ústavního výboru lze je považovati i pro nynější dobu za rozřešené. Byly to hlavně otázky dvě. Nejprve ta, zda by snad neměl býti zaveden pro volby okresních výborů systém voleb nepřímých vzhledem k poměrně malému počtu osob volených a vzhledem k značným nákladům spojeným s přímou volbou. Otázka tato byla rozřešena ve prospěch voleb přímých.

Ústavní výbor uvažoval také o podnětu, upustiti pro volby okresních výborů od tištěných kandidátních listin a dovoliti zde úchylku od zásady kandidátních listin přísně vázaných, takže by volič mohl si z úředně hlášených kandidátních listin volným výběrem sestaviti volný hlasovací lístek a měl právo téhož kandidáta nejvýše dvakráte na svůj hlasovací lístek napsati. Stanovisko toto nedošlo však souhlasu většiny výboru, a proto navrhl ústavní výbor i pro volby okresních výborů touž soustavu volební, která zavedena jest v Československé republice pro volby do obcí a do Národního shromáždění.

Předmětem zprávy výborové není proto zákon zcela nový, nýbrž zákon, který byl již z různých stránek a zřetelů prozkoumán a také schválen. Dnes jde jen o některé jeho změny a doplňky, kterými chceme zdokonaliti zákon původní, Dodatků, k původnímu zákonu jest potřeb už proto, že na př. zavádíme nyní okresní zastupitelstva a okresní výbory, kdežto zákon č. 126/1920 znal jen okresní výbory.

Velmi prudké spory vyvolala také otázka zákazu výčepu a podávání alkoholických nápojů v době volby. Nejen živnostníci, ale i širší obecenstvo, zejména tam, kde nemůže být o alkoholismu žádné řeči, jako ve velké části historických zemí, stěžovalo si na přílišný rozsah doby zákazu, zejména pro lidi, kteří nemají vlastní domácnosti a jsou odkázáni na hostince. Návrh, dobu tuto zkrátiti, vyvolal dojista dokonce tak zaostřené výtky, že většina zkracuje a připravuje lid o volební právo, ale za to mu dává svobodu pít; a provázeno to bylo všemi důvody boje proti alkoholismu. Při tom se ovšem zapomínalo, že nejde zde o boj proti alkoholismu, který se nemůže omezovati přece na dva volební dny za několik let, nýbrž o to, aby zejména tam, kde Maďaři to zavedli, nebyli voliči sváděni při volbách opájením alkoholickými nápoji, tedy o něco, co dojista všecky strany pořádku chtíti musí. A bylo také se strany vlády k tomu právem poukázáno, že § 54 živnostenského řádu, který nyní platí také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, dává dostatečnou možnost politickým úřadům, aby o takovémto dni zakázaly výčep a podávání lihovin i na dobu delší, než to zákon nařizuje a že zrovna zákon o organisaci politické správy dává jim také možnost, aby tohoto práva užívaly i s náležitými sankcemi trestními. Většina výboru je přesvědčena, že tato pravomoc politických úřadů plně stačí, aby zabráněno bylo všem ošklivým výstřelkům alkoholismu v době volby tam, kde je možno se toho obávati, ale že není nutno, nad potřebu omezovati podávání alkoholických nápojů tam, kde není nejmenší příčiny brániti tomu ani z důvodů hygienických, ani mravních a sociálních. Usneseno tedy, aby doba zákazu byla od dvou hodin v sobotu odpůldne až do dvou hodin po skončeném sčítání hlasů, a tak aby bylo zabráněno působiti lihovými nápoji na voliče, ale přece aby nebylo bráněno víc než toho je nezbytně zapotřebí, lidem, odkázaným na hostince, v mírném požívání lihových nápojů, kdy často toho dokonce ze zdravotních důvodů potřebují. Ale výbor očekává, že vláda a politické úřady budou užívati pravomoci, dané jim § 54tým živnostenského řádu i čl. 2. zákona o organisaci politické správy, aby se podjaly co nejrozhodněji boje proti alkoholismu, ale ne jenom ve dny voleb, nýbrž vždycky a všude, kde nemírné požívání alkoholu, a zejména otravných jeho náhražek, působí nejstrašnější škody zaostalému obyvatelstvu.

K jednotlivým ustanovením osnovy, pokud nejde o předpisy zcela jasné a z dosavadního právního řádu převzaté, dlužno poznamenati toto:

V § 1 navrhuje se zcela odůvodněně, aby právo voliti do zemských zastupitelstev příslušelo osobám, které dosáhly 24 roku věku. Při osnově zákona o organisaci politické správy docíleno bylo shody v tom, že zemské zastupitelstvo má býti sborem obstarávajícím úkoly hospodářské, kulturní, sociální atd. země a jest tedy přirozeno, že i ti, kdož budou voliti do sboru s takovými úkoly, mají míti větší životní zkušenosti, zralejší úsudek a vyspělejší schopnosti, jež lze žádati a předpokládati - všeobecně vzato - jen u osob starších 24 let. Při tomto ustanovení volen byl střední věk mezi věkem 21 let, který ústavní listina stanovila pro voliče do poslanecké sněmovny (ježto při volbách do poslanecké sněmovny rozhodují podle zkušeností zřetele hlavně politické) a mezi věkem 26 let, který ústavní listina stanovila pro voliče do senátu, sboru to, který podle zkušeností a tradic i v cizích státech bývá volen voliči vykazujícími větší rozhled a širší životní zkušenosti. Vládní osnova ohledně doby bydliště v obci navrhovala dobu jednoho roku počítajíc zpět ode dne vyložení voličských seznamů. Ústavně-právní výbor změnil toto ustanovení v tom směru, že doba bydliště v obci volby byla stanovena lhůtou tří měsíců před vyložením stálých voličských seznamů a aby po devět předchozích měsíců povoleno bylo bydliště voliči v obcích jiných, ovšem v obvodu země.

V textu § 1 pamatuje se také na ustanoveni zákona ze dne 8. dubna 1927 č. 56 Sb. Z. a n. o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva a zcela ve shodě s tímto zákonem navrhuje se doplnění § 1 ustanovením, jež netřeba zvláště odůvodňovati.

K § 4. Tu se vypouští odst. 2 zák. č. 330/1920, což jest opět jen prostým důsledkem zákona č. 56/1927 Sb. z. a n.

K § 5. Změna § 5, kromě přizpůsobení jeho ustanovení zákonu č. 56/1927 Sb. Z. a n. o volebním právu osob vojenských, týče se požadavku, aby členem zemského zastupitelstva mohl býti zvolen jen, kdo bydlí v zemi aspoň dvě léta. To, co bylo řečeno u § 1, platí zvýšenou měrou i zde. V zemském zastupitelstvu budou se rozhodovati velmi důležité věci, půjde tam o řešení otázek velmi složitých. Úkolem zákonodárcovým tedy jest, aby se vhodným způsobem postaral o to, aby členové zemského zastupitelstva měli nejenom značnější životní zkušenosti, ale také zvláštní znalosti poměrů a potřeb té které země. K tomu účelu slouží navrhované ustanovení a jest tedy věcně odůvodněno. Dvouletá doba, jíž zákon požaduje k nabytí zkušeností o poměrech a potřebách té které země, jest skutečně minimum, neboť hlas člena zemského zastupitelstva bude míti často nezměrný význam pro celý hospodářský, sociální, kulturní atd. vývoj země.

K § 6 odst. 3., 5. a 6. třeba zdůrazniti, že slova "úřadu nadřízeného" nemají býti vykládána tak, jako by šlo o úředníky a zřízence všech ministerstev, nýbrž, že jde tu pouze o úředníky ministerstva vnitra a nikoli jiných centrálních úřadů.

K § 7. Škrtnutí odstavce třetího jest také tu jen důsledkem zákona č. 56/l927 Sb. z. a n.

K § 14. odst. 3. V odstavci třetím § 14 navrhuje se úprava, jež se úplně shoduje s příslušným ustanovením § 15 řádu volení do poslanecké sněmovny.

K § 15. Doplněk § 15 jest samozřejmý. Zvláštní podmínky stanovené pro voliče do zemského (a okresního) zastupitelstva bude třeba v seznamech voličských zvláště vyznačiti (ve zvláštních kolonách) a tím i určiti, kdo má do toho kterého sboru právo voličské. Je samozřejmé, že i proti tomuto vyznačení lze podati reklamaci podle zákona o stálých voličských seznamech.

K § 18 odst. 1. Navržený doplněk k odst. 1 § 18 jest opět jen důsledkem zákona č. 56/1927 Sb. z. a n., který připouští dodatečný zápis do stálých seznamů voličských, jak podrobněji o tom ustanovuje vládní nařízení ze dne 23. května 1927 č. 67 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva.

K § 21 odst. 1 č. 3. Toto ustanovení bylo převzato z novely k řádu volení do poslanecké sněmovny ze dne 15. října 1925 č. 205 Sb. z. a n., takže není třeba je nyní zvláště odůvodňovati. V řádu volení do poslanecké sněmovny jest to ustanovení § 22, odst. 1 č. 3 posl. věty.

Také poslední odstavec § 21 osnovy koresponduje s příslušným ustanovením (odst. 2 § 22) řádu volení do poslanecké sněmovny.

K § 23 odst. 1. Jde o změnu související s ustanovením dále navrhovaným v § 24, ježto má býti určeno pořadí kandidátních listin losem a nikoliv podle toho, jak došly. Proto také ustanovení, že předseda opatří kandidátní listiny řadovými čísly vylosovanými, zařazuje se do ustanovení § 24.

K § 24. Určování pořadí kandidátních listin losem, postup, jaký se má přitom zachovati a označení kandidátních listin vylosovanými čísly, upravila novela k řádu volení do poslanecké sněmovny čís. 205/1925 a ustanovení tam schválená zde se obdobně recipují. Také další ustanovení § 24 přizpůsobena jsou příslušným ustanovením 26 řádu volení do poslanecké sněmovny. Zmocnění předsedy komise nastává ovšem pouze v tom případě, když volební komise včas a řádně byla svolána a byla-li jí dána možnost, aby úpravu kandidátních listin provedla.

K § 27. Také tu byla převzata toliko ustanovení § 29 řádu volení do posl. sněmovny.

K § 29. Totéž platí i zde.

K § 31 navrhuje ústavně právní výbor k četným stížnostem změnu dosavadních ustanovení v tom smyslu, že prodávati, čepovati nebo podávati nápoje obsahující alkohol je zakázáno den před volbou od 2. hodiny odpolední a v den volby až do uplynutí dvou hodin od okamžiku, kdy komise skončila sčítání hlasů.

K § 33. Jde o samozřejmý doplněk; to, co platí pro Slovensko, má se vztahovati i na Podkarpatskou Rus.

K § 37. Také tu byla ustanovení § 37 přizpůsobena příslušným předpisům řádu volení do poslanecké sněmovny a doplněn návrh vládní dalším ustanovením, že k osudí lze použíti jedině schránky, kterou lze zámkem zavříti.

K § 45. Praktický význam tohoto ustanovení byl už oceněn náležitě při novelisování řádu volení do poslanecké sněmovny.

K § 50. Nepovažuje se za vhodné, aby výsledek volby byl vyhlašován kromě v zemském věstníku také ještě ve všech obcích jednak veřejnou vyhláškou a způsobem v místě obvyklým. Šlo by o zcela zbytečné výlohy a práce.

K § 53. Úvod § 53 navrhuje se změniti vzhledem k ustanovení § 15 zákona o volebním soudě ze dne 29. února.1920, č. 125 Sb. z. a n., podle něhož stížnost k volebnímu soudu, jde-li o provedení volby, nemá odkládacího účinku.

§ 56 vládní osnovy navrhoval, aby jmenovaní členové župního zastupitelstva tvořili samostatnou volební stranu, jde-li o volbu zemského výboru a (se zřetelem k § 9) též jde-li o volbu komisí župního zastupitelstva. Ustanovení toto bylo výslovně omezeno jen na tyto případy, takže jmenovaní členové zem: zastupitelstva při hlasování při jiných příležitostech mohli každý hlasovati vždy pro náhled, který bude podle jejich mínění nejsprávnější, ať už půjde o návrh kterékoliv strany.

Vládní návrh měl patrně na mysli, že někteří ze jmenovaných členů zemského zastupitelstva nebudou organisováni v žádné volební straně v zemském zastupitelstvu zastoupené, a že nelze proto jmenované členy nutiti právním předpisem, aby se pří volbách do zemského výboru a do zemských komisí k určité politické straně přihlásili.

Ústavní výbor změnil podstatně v tomto směru vládní osnovu, a navrhuje, aby jmenovaní členové zemského zastupitelstva při volbě zemského výboru a komisí samostatnou volební stranu netvořili, nýbrž aby před rozvrhem mandátů zemského výboru mezi jednotlivé strany prohlásili, se kterou volební stranou v zemském zastupitelstvu budou voliti. Komise pak, jež řídí volbu zemského výboru, určí podle zásad poměrného zastoupení, přihlížejíc k prohlášení jmenovaných členů, počet členů zemského výboru, připadající na každou z volebních stran zastoupených v zemském zastupitelstvu. Tímto ustanovením chtěl ústavně-právní výbor dáti volebnímu řízení tento obsah:

Členové jmenovaní prohlásí (patrně písemně), se kterou stranou budou členy zemského výboru voliti. Toto prohlášení je pro volební komisi závazné do té míry; že nezáleží vůbec na tom, zda dotčená volební strana přijme do svého středu toho jmenovaného člena zemského zastupitelstva, který prohlásil, že s ní chce zemský výbor voliti, nýbrž již tímto prohlášením zvětšuje se počet členů této strany tak, že se při rozvrhu mandátů zemského výboru musí s touto stranou počítati, jako by počet zvolených členů téže strany byl o jeden mandát zvětšen. Totéž platí ovšem, prohlásí-li více jmenovaných členů, že s dotčenou stranou nechtějí voliti. Ku př.: Strana A. vyjde ze všeobecných voleb do zemského zastupitelstva s 8 mandáty. 5 jmenovaných členů prohlásí, že chtějí voliti zemský výbor touto stranou. Z nich přijme však strana pouze 2 a 3 jmenované členy odmítne. V tomto případě nekonkuruje strana A. při rozvrhu mandátů zemského výboru pouze s 10 hlasy, nýbrž nutno mandáty rozděliti tak, jako by strana při volbě konkurovala plnými 13 hlasy. Rozdíl pak mezi těmi, jež byli do strany přijati a mezi odmítnutými je jednak ten, že členové do strany přijati súčastní se ve straně volby člena zemského výboru, kdežto členové nepřijatí se vlastní volby člena zemského výboru súčastniti nemohou. Vzhledem k tomu odporučuje se, aby, dříve než jmenovaný člen vydá své prohlášení, které jsouc jednou učiněno je pro tuto volbu neodvolatelné, zajistil sobě předem přijetí do dotčené volební strany. Druhé pak rozlišování mezi členem do strany přijatým a stranou odmítnutým nastane při volbách doplňovacích; člen do strany přijatý súčastní se volby doplňovací ve straně jako její člen, člen odmítnutý práva tohoto nemá.

Prohlášení jmenovaných členů je nesporně směrodatné také pro volbu komisí, které zemské zastupitelstvo bude voliti a platí zde totéž, co výše uvedeno bylo o volbě zemského výboru. Jedině dlužno poznamenati, že koná-li se týž den jak volba zemského výboru tak komisí, netřeba prohlášení činiti pro každou volbu zvláště. Poněvadž jmenovaní členové nepřijali mandát od strany, k níž se přihlásili, nýbrž členství jejich ve straně stalo se dobrovolným přistoupením až po volbě zemského zastupitelstva, mohou kdykoli ze strany vystoupiti, aniž by je stihl trest ztráty mandátu vyslovený v odst.-e) §§ 15 a 66 zákona O organisaci politické správy.

Ti, kdož by odmítli učiniti prohlášení tímto paragrafem předepsané, vylučují se předem a zásadně z účasti na volbě zemského výboru a komisí zemských, neboť nejsou volební stranou.

Tím, že nebylo schváleno ustanoveni vládního návrhu, aby jmenovaní členové při volbě zemského výboru a komisí byli samostatnou volební stranou mohlo by se zdáti, že ani jeden ze jmenovaných členů nebude zvolen do zemského výboru ani do zemské komise. Zákonného nároku na tyto mandáty jmenovaní členové podle návrhu ústavního výboru ovšem míti nebudou. Nelze však přehlédnouti, že při velice nízkém počtu výborových mandátů bude málo volebních stran, které by již počtem členů zvolených měly nárok na mandáty v zemském výboru, nebo jimiž by přírůstek několika členů zemského zastupitelstva byl lhostejným. A toť jest právě pole, na němž vhodným kompromisem zajistí se přiměřené zastoupení ve výboru i komisích i členům jmenovaným.

K § 58. Dosavadní ustanovení § 58 jest nyní stylisováno přesněji a novou stylisací sjednává se i soulad s korespondujícím ustanovením § 51.

K § 61. Nadpis § 61 bude lépe stanoviti obdobně tak, jak jest předepsáno před ustanovením § 1.

Stanovení hranice věkové pro voliče na 24 let bylo již shora odůvodněno v § 1. Co tam bylo řečeno, platí mutatis mutandis i zde.

Požadavek, aby volič bydlil v okresu aspoň jeden rok, má za účel přivoditi i při těchto volbách určitou stabilitu ve voličstvu a akcentovati zvýšenou měrou, že do okresního zastupitelstva, výboru a komisí, jež budou občanstvu nejblíže a jejichž usnesení budou poměry v okresu nejvíce tangovati, mají své zástupce vysílati právě ti, kteří v okresu jsou delší dobu usazení a jímž tedy jeho rozvoj nejvíce leží na srdci.

Další změna v § 61 navržená jest jen důsledkem zákona č. 56/1927 Sb. z. a n.

K § 62. Nadpis § 62 navrhuje se vypustiti, ježto mluví o důvodech. vylučujících volitelnost a mohl by způsobiti při výkladu platných ustanovení zákonných obtíže. Kde se mluví v našem právním řádu o vyloučení z práva volebního, myslí se vždy na případy, kde je tento důsledek jaksi trestem (sr: § 3 řádu volení do obcí) což v § 62 není.

K § 67. Vzorem těchto ustanovení byl řád volení do poslanecké sněmovny.

K § 68. Škrtnutí slov, jak se navrhuje ve vládní osnově, přináší sebou jako samozřejmou věc fakt, že na místo žup nastupují země. Vyhláška v zemském věstníku nebyla by praktickou. Postačující bude veřejné vyhlášení v obcích podle odst. 1. § 68, kteréžto ustanovení koresponduje s podobným předpisem § 51 řádu volení do obcí.

K § 71. Dva odstavce, které byly v dosavadním § 71, slučují se v jeden, jenž lépe vyjadřuje ustanovení dosavadní. Změny 71 bylo třeba též proto, že dosavadní zákon znal jen okresní výbor, kdežto podle nynějšího návrhu mají býti zřízeny dva sbory, širší a užší, okresní zastupitelstvo a okresní výbor. To vyžadovalo příslušnou úpravu § 71. Změna "okresní hejtman (náčelník)” je odůvodněna návrhem ústavního výboru k zákonu o organisaci politické správy.

K § 72. Vzorem pro návrhy na změnu a doplnění § 72 byl řád volení do poslanecké sněmovny ve znění novely č. 205/1925 Sb. z. a n. Vládní návrh pod čís. 7. "podá ve velkém počtu svévolně zcela neodůvodněné námitky” nebyl ústavně-právním výborem schválen. Následkem toho čís. 8. je nyní čís. 7.

K § 74. Jde o věc zcela samozřejmou, protože měst s právem municipálním již nemáme.

K § 76. Vládní návrh doplněn byl i citací § 55, takže i příbuzenství jmenovaných členů okresního a zemského zastupitelstva je překážkou pro členství ve výboru. Návrh však, aby při stejném stáří musil ustoupiti člen jmenovaný; nebyl ústavně-právním výborem přijat.