Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Úspěšná socialistická výstavba SSSR a neustávající rozvoj jeho sil zmařil naděje světové reakce na vnitřní rozklad prvního dělnického státu a přiměl ji k tomu, že odhodivši všechny fráse o míru chystá se dnes napadnouti sovětské Rusko, aby násilím zničila rozvíjející se v něm socialistický řád. Neboť SSSR., uskutečnivší na území bývalého carského Ruska úplné sebeurčení národů, stal se již samotnou svojí existencí oporou všech potlačených národů, usilujících o sebeurčení, a proto imperialistické velmoci, vybudované právě na potlačování a vykořisťování podrobených národů v koloniích a polokoloniích, vidí záchranu svého dalšího panství ve zničení SSSR. vyvoláním mezinárodního válečného tažení proti němu. Když pak SSSR. věren své důsledné mírové politice nedal se vyprovokovati ani přepadením v Pekingu, Šanghaji a Londýně, sáhla světová reakce, representovaná imperialistickou Anglií k poslednímu prostředků a sprostými vraždami vedoucích lidí sovětského režimu vyvolává mezinárodní napětí, snažíc se vyhrotiti je tak, aby muselo skončiti válečným konfliktem. K atentátům, systematicky připraveným a prováděným, používá pak ruské emigrace, jež, zbavena revolucí možnosti vykořisťovati dělníky a rolníky SSSR., je ochotna i k nejhnusnějším činům, aby buď dosáhla dřívějšího postavení vykořisťovatele, nebo aspoň vysloužila si možnost dalšího bezstarostného parasitního života. Ruská emigrace, úplně odtržená od života národů SSSR., morálně zcela rozvrácená, stává se tak přímo velkou světově organisovanou bandou agentů provokatérů, nebezpečnou míru a svými provokačními činy vyvolávající konflikt mezi národy států v nichž působí a Svazem sovětských socialistických republik.

Varšavský atentát stejně jako účast ruských emigrantů při přepadeních v Pekingu a Šanghaji ukázaly znovu na toto nebezpečí i na nutnost rychlého zakročení proti emigrantským organisacím pracujícím v žoldu reakce k vyvolání války. Toto zakročení je dvojnásob nutné v ČSR., jež stala se, díky ochotě všenárodní koalice. přímo eldorádem ruské emigrace, jak v hospodářském tak i v politickém směru. Neboť emigrace je u nás podporována tak, jako nikde v celém světě, takže předseda reakcionářské a monarchistické ruské národně demokratické skupiny mohl plným právem psáti, že ČSR. je ťv tomto směru příkladem pro ostatní státyŤ a že ťz Československa se stala ohromná akademie emigrantůŤ. Neboť československá vláda poskytuje na ruskou emigraci ročně přes 60 milionů Kč, t. j. více, než všechny ostatní státy dohromady a umožňujíc tak ruské emigraci, aby v Praze vybudovala svůj opěrný bod pro protisovětskou práci, stává se spoluodpovědnou za všechno podnikání ruské emigrace proti SSSR.

Dnes je v ČSR. podle emigrantských zpráv přes 17.000 ruských emigrantů. Jsou to téměř vesměs příslušníci Wrangelovy armády, kteří po porážce v r. 1920 přešli do Cařihradu a na Balkán a odtud do Československa. Tito, i když opustili své oddíly, přece považují se za poutané k armádě, udržují styky s jejím vedením, jemuž se disciplinovaně podřizují, tvoří v místech svého pobytu organisace vojensky řízené, jež jsou podřízeny vrchnímu armádnímu velení, které bylo v r. 1925 předáno generálem Wrangelem velkoknížeti Nikolaji Nikolajevičovi, žijícímu na zámku Choigny u Paříže, kde soustřeďuje se dnes veškerá monarchistická propaganda i veškero teroristické podnikání proti sovětské vládě. Organisace vedou aktivní ruští důstojníci sdružení ve Svazu, podřízeném rovněž Nikolaji Nikolajevičovi a majícím odbočky ve všech státech i v ČSR. Vojenští odborníci bílé ruské armády pak mají styky s vojenskými činiteli zemí, v nichž meškají, a máme informace i o spojení ruských důstojníků s československým armádním vedením nejen prostřednictvím velmi mnoha ruských důstojníků převzatých do čsl. armády, ale i přímo. Všechny emigrantské vojenské formace v ČSR. jsou vydržovány československou vládou formou ťumožnění studia ruským emigrantůmŤ. Vojáci a důstojníci Wrangelovy armády byli v ČSR. přijímáni jako studenti bez jakýchkoli dokumentů o předběžném studiu a bez řádných přijímacích zkoušek a byly a jsou jim udíleny z prostředků ministerstva zahraničních věcí podpory ve výši 750.- Kč měsíčně. Vláda podporovala a podporuje stejně i rodiny těchto ťstudentůŤ (neboť zvláště starší důstojníci přišli i s četnými rodinami) a to tak, že byli podporováni i předkové ťstudentaŤ. Pro tyto emigranty zřídila pak vláda zvláštní vysoké i střední školy, jako na př. právnickou fakultu, kde přednáší 90 ruských profesorů (třikrát tolik profesorů než na české fakultě) staré carské právo, ruský pedagogický institut, ruskou lidovou universitu, gymnasium v Moravské Třebové, reálné gymnasium ve Strašnicích atd. atd. Tím stala se Praha druhým střediskem ruské emigrace jak co do velikosti, tak i co do významu hned po Paříži. V Praze jest sídlo mnoha centrálních organisací emigrantských, jak zahaleně tak i vysloveně politických, v Praze veřejně pracují a agitují nejreakčnější skupiny monarchistické, nalézající opory hlavně v tak zv. ťstudentskýchŤ organisacích bývalých carských a bílých důstojníků, legitimisty počínaje a konče monarchistickým Ruským Národním sdružením, vedeným členem bývalé ruské státní rady M. P. Savickým a ruskou národně-demokratickou skupinou vedenou L. F. Magerovským. Tento Magerovský jest zároveň také ředitelem tiskové kanceláře (Russunion) v Praze II., Jáma 1 b, jež má tolik prostředků, že může denně vydávati české bulletiny pro československý tisk a ruské pro zahraniční, kteréžto bulletiny obsahují nejhnusnější lži a štvanice proti SSSR. Československá vláda pak nejen že vydržuje veškeré emigranty bohatými podporami, ale vydržuje tu z vládních prostředků emigrantský protisovětský tisk tím, že platí jak redaktory emigrantských časopisů, tak i hradí ztráty těchto časopiseckých podniků jako je tomu na př. u časopisu St. Gody a ostatních 8 emigrantských časopisů v Praze vycházejících.

Emigrace je úplně jednotná ve své protisovětské nenávisti a pracuje spolu se zahraničními organisacemi emigrantskými všemi silami a prostředky proti SSSR. V ťRočence československé republikyŤ na rok 1927 píše vůdce pražských emigrantů monarchistů, zmíněný již Magerovský: ťRok 1927 nad veškeru pochybnost přibližuje ruskou emigraci ke chvíli jejího návratu do vlasti. Kolo dějin dokonává již druhou polovinu svého obratu. Bolševismus pozbývá pevné půdy pod nohama v samém Rusku, kde sto milionů ruských rolníků, věrných pudu k soukromému majetku, otřásá všemi základy komunistické budovy. Aktivnost ruského národa ubitá za let 1917 až 1920 terorem, počíná se znovu projevovati co nejrozhodněji. Zároveň se zapřádají důvěrné styky mezi Ruskem vnitřním a zahraničním. Úkol povaliti sovětskou vládu vykonají společným úsilím národ a jeho emigrace. Úkoly, jež nastávají ruské emigraci v r. 1927, se dělí na tři skupiny: k první skupině náleží úkol aktivně jednati. 1. Býti živým protestem ruského národa; 2. býti jeho hlasatelem za hranicemi; 3. býti pomocnicí ruského národa v jeho boji o svobodu. Emigrace je vesměs svorně protibolševická a je ochotna potírati jej všemi zbraněmi, jakmile se naskytne první příležitost.Ť Naprosto otevřeně přiznává se tu emigrace ústy svého vůdce k otevřenému boji proti SSSR, ke konspirativním stykům proti sovětské vládě a prohlašuje tu, že považuje za svůj úkol povaliti sovětskou vládu a to všemi prostředky. Není proto divu, že poslední teroristické tažení proti SSSR. bylo v pražských emigrantských kruzích známo již napřed, že bylo i z Prahy na něm spolupracováno, že zavraždění vyslance Vojkova bylo v Praze emigranty oslavováno atd. Největšího ohlasu pak došlo v monarchistických ťstudentskýchŤ organisacích, zejména v ORESO, ústřední organisaci studentů emigrantů, vedené Čerkesovem, ve Svazu ruských studentů a v ruském národním studentském sdružení vedeném Vlasievem, ve Všekozácké studentské stanici, a hlavně pak ve spolku studentů Gallipolijců. Hlavně tato organisace jest monarchistickou bojovnou skupinou uvnitř ruské emigrace, v níž se soustřeďují všechny akce jak proti sovětům, tak i proti oněm živlům v emigraci, jež jsou smířlivěji naladěny vůči sovětské vládě. Spolek studentů Gallipolijců je čistě vojenská organisace Wrangelových důstojníků, kteří po evakuaci Krymu musili se uchýliti na Gallipolský poloostrov a odtud pak přišli do Československa. Československá vláda trpí, aby v této organisaci byly zachovány vojenské útvary Wrangelovy armády, a ačkoliv jest to všeobecně známo, doposud nepovažovala za nutné zakročiti proti ní. Gallipolijci, jichž je v Praze na 500, udržují přísnou vojenskou disciplinu, ve spolku jsou organisováni podle svých vojenských hodností, zachovávají přísně subordinaci vůči vyšším důstojníkům, kteří jsou vedoucími spolku, nosí zvláštní odznaky a bezohledně terorisují emigrantské kruhy, jež by nesouhlasily přímo s jejich bezohledným a surovým vystupováním proti sovětskému Rusku. V rukou Gallipolijců soustřeďuje se také veškerá propaganda protisovětská i veškeré nepřátelské činy vycházejí z toho vojenského sdružení, jež československá vláda vydržuje. Gallipolijci mají vlastní spojení s ostatními útvary Wrangelovy armády, zvláště pak na Balkáně a v Polsku a netají se nikterak s tím, že spolupracují na teroristických akcích vůči SSSR.

Zatím co desetitisíce dělníků příslušníků Československé republiky hladoví v nezaměstnanosti, nedostávajíce sebemenší podpory od vlády, zatím co šetří se na válečných poškozencích, československá vláda desetimilionovými obnosy podporuje ruské vojenské emigrantské organisace a umožňuje jim jejich boj proti SSSR., ačkoliv na druhé straně ministr zahraničních věcí neustává prohlašovati, že usiluje o to, aby styky mezi ČSR. a SSSR byly co možná nejpřátelštější. Československá vláda vydržuje zde organisace teroristických banditů, jichž cílem je svrhnouti vládu SSSR. Jest pochopitelno, že toto jednání československé vlády musí se nutně obrátit i ve vztazích mezi ČSR. a SSSR., neboť postup čsl. vlády jest otevřeným nepřátelstvím proti SSSR. Ježto ohromná většina československého lidu nejen že si nepřeje jakýchkoliv konfliktů s SSSR., ale již vícekráte dala najevo vůli po sblížení a navázání normálních styků s SSSR., tážeme se vlády:

1. Jest vláda ochotna okamžitě zrušiti všechny podpory, ruské emigraci v jakékoliv formě poskytované, a věnovati peníze takto ušetřené na podporu nezaměstnaných a válečných poškozenců?

2. Jest vláda ochotna okamžitě rozpustiti všechny emigrantské organisace a vypověděti všechny členy ruské emigrace. kteří pracují proti SSSR.?

3. Jest vláda ochotna neprodleně uznati SSSR. de jure?