Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky československé přijal v 90 schůzi dne 1. července 1927 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(¹) Při ministerstvu veřejných prací zřizuje se státní silniční fond, který jsa právničkou osobou může samostatně nabývati práv a se zavazovati.

(²) Na venek zastupuje fond ministr veřejných prací, pokud jde o zápůjčky (§ 4) spolu s ministrem financí. Akty týkající se zápůjček kontrasignuje předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Účelem silničního fondu jest opatřiti prostředky na zlepšení silnic státních a na poskytování příspěvků na zlepšení těch tratí silnic zemských (župních) a okresních které mají mimořádný význam pro dopravu, zvláště dálkovou, dále na zlepšení silnic obecních v obvodu měst, v nichž je sídlo zemské politické správy.

(¹) Silniční fond opatřuje si potřebné peněžní prostředky:

1. z běžných příjmů (odst. 2.),

2. zápůjčkami.

(²) Jako běžné příjmy se silničnímu fondu přikazují výtěžky:

1. daně z motorových vozidel a dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy (§§ 8 až 25);

2. polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu minerálních olejů;

3. cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí:

(¹) Ústřední sociální pojišťovna, poskytne silničnímu fondu v době deseti let v částkách přibližně rovnoměrných úvěr do výše 1.000,000.000 Kč na úrok o 1/2 % vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří; nejméně však na 5%, při čemž má silniční fond právo zápůjčku šest měsíců předem vypověděti. Zápůjčka tato umoří se v 69 pravidelných půlletních, pozadu jdoucích splátkách. Úrok a úmor hradí se z běžných příjmů fondu; pokud by příjmy ty na úrok a úmor nestačily, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

(2) Jednání a listiny kterých je třeba ku provedení odst. 1., jsou prosty kolků, a poplatků.

(¹) Pokud běžných příjmů (§ 3) fondu nebude třeba na úrok a úmor dluhů, použije se jich:

1. k zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční daň výše 70,000.000 Kč;

2. k doplnění mimořádného úvěru v rozpočtu ministerstva veřejných prací na stavby a rekonstrukce silniční a mostní částkou nejvýše 25,000.000 Kč.

(²) Zbytku běžných příjmů použije se jako podpory na lepšení silnic nestátních, uvedených v § 2.

Silniční fond, jehož rozpočet je součástkou státního rozpočtu, spravuje v dohodě s ministrem financí ministr veřejných prací, který je povinen podati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovními prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku. Zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

(¹) Při správě silničního fondu zřídí se jakožto poradní sbor silniční rada, jež kromě předsedy bude míti 28 členů a stejný počet náhradníků. Členy (náhradníky) jmenuje ze zástupců samosprávných svazků, Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků vždy na tříleté období ministr veřejných prací. Za osoby, které v období přestaly býti členy, provede se jmenování náhradní.

(²) Silniční radě přísluší podati posudek o všeobecném i každoročním podrobném programu ministerstva veřejných prací na zlepšení silnic a posudek; jak má býti rozdělena podpora z běžných příjmů fondu na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2, jakož i podávati v těchto směrech vlastní návrhy.

(³) Členství v silniční radě je čestné. členové; kteří nebydli v místě, kde silniční rada zasedá. obdrží po čase zasedání, jehož se účastní nepožívají-li z veřejné pokladny již náhrady z jiného důvodu; diety; výši diet stanoví vláda. Mimo to nahradí se jim; nepožívají-li z veřejné pokladny náhrady jízdného z jiného důvodu nebo výhody volné jízdy, jízdné II. třídy za cestu z jejich bydliště k zasedání a zpět.

(⁴) Podrobnější ustanovení o silniční radě stanoví vládní nařízení.

Motorová vozidla; jichž se používá k dopravě po veřejných cestách nebo místech a jež se nepohybují po kolejích, jakož i vlečné jejich vozy, pokud jsou zvlášť pro ně zařízeny, jsou podrobeny daní podle tohoto zákona:

(¹) Osvobozena jsou vozidla:

1. státní správy s výjimkou oněch, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, nebo jež jsou pronajata;

2. vozidla, jichž se používá výhradně pro místní službu poštovní, dále vozidla zvláště zařízená pro službu požární a zdravotní, jakož i zvláště zařízená vozidla silničních správ a obcí, jichž se používá výhradně ke stavbě, správě a udržování nebo čistění veřejných cest a míst;

3. určená pro osobní dopravu a náležející osobám, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulům z povolání a osobám jim na úroveň postaveným s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že uvedené osoby nejsou příslušníky československým;

4. traktory používané v polním hospodářství, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polmi, na nichž poplatníci (§ 10) sami hospodaří;

5. kola (bicykly) s pomocným motorkem (velomotory):

(²) Ministr financí se zmocňuje, aby dovolil; je-li vzájemnost zaručena, osvobození cizozemským vozidlům, jimiž přijíždějí do území Československé republiky cizozemské osoby ve výkonu služby veřejné; a cizozemským vozidlům, zvláště zařízeným pro službu požární nebo zdravotní.

(¹) Poplatníkem je majitel vozidla, v případě jeho prodeje s výhradou vlastnictví držitel vozidla. Vzniknou-li pochybnosti nebo jde-li o vozidla, s nimiž se podnikají zkušební jízdy, považuje se za majitele na koho zní dopravně-policejní značka.

(²) Nemá-li majitel vozidla v tuzemsku bydliště (sídla) a nepoužívá-li vozidla v tuzemsku sám, jest poplatníkem, kdo vozidla v tuzemsku používá.

(¹) Z tuzemských vozidel, t. j. takových, která mají stálé stanoviště v Československé republice, činí daň ročně:

1. z motocyklů s vozíkem nebo bez něho a z tříkolek 150 Kč;

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy, podle válcového obsahu:

; z osobních vozidel, hnaných elektřinou, za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

3. z autobusů a podobných motorových vozidel, sloužících k hromadné dopravě osob, z traktorů a z vlečných vozů (§ 8) uvedených vozidel za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

z nákladních automobilů a jiných nákladních vozidel, hnaných motory spalovacími, elektrickými nebo parními, a z vlečných jejich vozů (§ 8) za každých 100 kg váhy;,za každých 100 kg únosnosti a část váhy a únosnosti, převyšující 50 kg, l3 Kč.

Sazby tyto platí pouze. pro vozidla opatřená pneumatikami: Při vozidlech, opatřených obručemi plnopryžovými, zvyšuje se sazba o 50%, při vozidlech s obručemi komorovými o 20%;

4. z automobilů; používaných střídavě k dopravě zboží a osob, platí se daň podle sazby, stanovené pro automobily nákladní;

5. z vozidel; s nimiž podnikají výrobci nebo obchodníci-motorových vozidel zkušební jízdy, za každou značku

(²) Na šest měsíců činí daň 55% roční částky.

(³) Vyměří-li se při prvém vyměření (§ 14; odst. 1.) daň na dobu kratší jednoho roku nebo pololetí, vypočte se daň poměrnou částí z částek, vypadajících podle odst. 1. a 2.

(⁴) Vypočtená daň zaokrouhlí se nahoru na celé Kč.

(⁵) Z vozidel sloužících k dopravě pošty a patřících poštovní správě nebo poštovní správou k tomu účelu najatých, pokud nejsou padle § 9, odst. 1., č. 2. osvobozena, snižuje se daň o polovici.

(¹) Za autobusy považují se vozidla, jež mají více než 8 sedadel.

(²) Obsah válců vypočte se podle vzorce

N=(0.785xVxVxZxP)/1,000.000

při čemž N značí obsah válců (v litrech), V vrtání (v mm), Z zdvih (v mm), P počet válců:

(¹) Z cizozemských vozidel, která přibudou do tuzemska k jízdě na přechodnou dobu, činí daň

1. z motocyklů s vozíkem nebo lez něho a tříkolek:

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy:

3. z autobusů; nákladních vozidel a traktorů při váze vozidla

do 500 kg:

přes 500 kg do 2000 kg:

přes 2000 kg:

(²) Dny pobytu v tuzemsku nemusí následovati po sobě; daňový list (§ 14) ztrácí však rak po vyhotovení svou platnost. Dnem rozumí se den kalendářní, část dne počítá se za den celý.

(³) činí-li pobyt v tuzemsku více než 60 po sobě následujících dnů nebo požádá-li o to poplatník, budiž zapravena daň podle sazeb, platných pro vozidla tuzemská (§ 11). Cizozemský osobní automobil může však býti zdaněn podle tuzemské sazby jen tehdy, když poplatník předloží vyměřovacímu úřadu (§ 17) osvědčeni o počtu válců a jich rozměrech (vrtání a zdvihu) v mm. § 11, odst. 2. a 4. platí obdobně.

(⁴) Vyžádá-li si poplatník prodloužení doby pobytu v tuzemsku, zaplatiti jest na další období daň podle sazby, jako by šlo o nový vstup vozidla do tuzemska.

(¹) Daň z tuzemských vozidel dlužno zapraviti před použitím vozidla, a to najednou na rok nebo šest měsíců; při prvém vyměření daně však vždy do konce běžného pololetí nebo běžného roku. Daň se platí,.pokud vládním nařízením nebude stanoveno jinak, zvláštními složními lístky poštovního úřadu šekového..

(²) Z cizozemských vozidel zapraví se daň při celním záznamu vozidla na období uvedená v § 13. V případě § 13, odst. 3:, zapraví se daň na celých šest měsíců nebo celý rok. O zapravení daně vydá, úřad vyměřovací (§ 17) daňový list. Předpisy celní zůstávají nedotčeny.

(³) Za každé vozidlo budiž daň zapravena zvláště.

(⁴) Do které lhůty třeba zapraviti daň z vozidel, která byla v používání již v době účinnosti tohoto zákona, ustanoví vládní nařízení.

(⁵) Pro vozidla ad daně osvobozená (§ 9), vydá úřad vyměřovací potvrzení o osvobození.

(⁶) Řidič vozidla je povinen míti při jízdě s sebou složenku o zapravené dani nebo daňový list nebo potvrzení podle předchozího odstavce.

(¹) Nehledíc k případům zániku osvobození nemají změny nastalé v platebním období v osobě majitele nebo v podkladě pro zdanění toho kterého vozidla za následek změnu ve vyměřené dani, poplatník je však povinen změny tyto do 8 dnů oznámiti úřadu vyměřovacímu, který je vyznačí na složním nebo daňovém listu. Při cizozemských vozidlech mohou tyto změny býti oznámeny ve stejné lhůtě kterémukoli z úřadů, uvedených v § 17, odst. 2.

(²) Daň se nevrací vyjímajíc případ, o němž jedná § 16, odst. 1.

(¹) Tuzemská vozidla jsou poplatníci (§ 10) povinni před použitím (§ 14, odst. 1. a § 15, odst. 1.), pokud se týče před uplynutím posledního období, za něž daň byla zaplacena, ohlásiti u vyměřovacího úřadu (§ 17), aby zjistil; zda daň byla správně zaplacena nebo že jest od ní poplatník osvobozen. Vzor přihlášky ustanoví vládní nařízení. Případně předepsaný dodatek na dani zapraviti je do 14 dnů po doručení vyrozumění; bylo-li na dani zaplaceno více než odpovídá zákonu, vrátí se rozdíl hotově.

(²) Cizozemská vozidla, která přibudou do tuzemska k jízdě na přechodnou dobu, jsou poplatníci povinni přihlásiti u celního úřadu při záznamním řízení. Zůstane-li cizozemské vozidlo na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které z něho byla daň zapravena, jest poplatník povinen přihlásiti vozidlo k dalšímu pobytu u vyměřovacího úřadu (§ 17) a zapraviti daň na další dobu nejpozději v den, kdy prochází platnost starého daňového listu..

(³) Do které lhůty třeba přihlásiti vozidla, která byla v používání již v době účinnosti tohoto zákona, ustanoví vládní nařízení.

(⁴) Pokud tuzemské vozidlo nebylo u dopravně-policejního úřadu odhlášeno nebo pokud cizozemské vozidlo nevystoupilo prokázaně z území Československé republiky, má se za to, že se ho používá k tuzemské dopravě.

(¹) Úřadem vyměřovacím pro daň z tuzemských motorových vozidel je v Čechách a na Moravě okresní finanční ředitelství, ve Slezsku finanční inspektorát, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství, v jehož obvodu má vozidlo stálé stanoviště.

(²) Vyměřovacím úřadem pro daň z cizozemských motorových vozidel je vstupní celní úřad a, jde-li o další zapravení daně nad dobu, pro kterou byla daň zapravena (§ 5 13, 16, odst. 2.); též kterýkoli úřad, uvedený v odst. 1. Pro prvé vyměření daně podle § 16; odst. 3., jakož i pro dodatečné vyměření daně z vozidel, jež nebyla včas přihlášena k dalšímu pobytu, jest vyměřovacím úřadem kterýkoli úřad, uvedený v odst. 1., jakož i celní úřad výstupní.

(³) Pro vozidla, o nichž jedná § 11, odst. 5., je vyměřovacím úřadem pro obvod celého státu zemské finanční ředitelství v Praze. Podrobnější předpisy o řízení určí vládní nařízení.

(⁴) Vyměřovací úřady jsou oprávněny žádati od poplatníků vysvětlivky o veškerých okolnostech, které se týkají daně neb ohlašovací povinnosti; nahlížeti do průkazních listin, činiti z nich výpisy a vyžádati si na stvrzenku příslušné doklady.

Proti výměře daně nebo odepření osvobození lze u vyměřovacího úřadu podati odvolání do 30 dnů po sdělení a výši daně neb odepření osvobození. O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice a, jde-li o daň, vyměřenou podle § 17; odst. 3., ministerstvo financí. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(¹) Veškeré veřejné úřady jsou povinny účinně spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Politické (policejní) úřady, vedoucí v patrnosti motorová vozidla.; jsou zejména povinny do 4 neděl po účinností zákona zaslati seznam všech motorových vozidel, jich majitelů a stanovišť vyměřovacímu úřadu (§ 17, odst. 1.. a 3.), příslušnému podle stanoviště vozidla a sdělovati nadálé témuž úřadu každou změnu majitele vozidla i stanoviště.

(²) Dopravně-policejní značka pro neohlášené vozidlo nesmí býti vydána, pokud nebyl podán průkaz, že daň byla zapravena:

(¹) Jakékoli zkrácení nebo zatajení dané z motorových vozidel trestá se jako těžký důchodkový přestupek pěti až dvacetinásobném zkrácené daně. Jiné přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se peněžitým trestem od 10 do 2.000 Kč.,

(²) Jinak platí o stíhání přestupků tohoto zákona. trestní zákon důchodkový z r. 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle ustanovení třicátkových řádů z r. 1754 a 1788 s instrukcí z r. 1842 a zák. čl. XI/1909 se všemi změnami a dodatky.

Trestnost přestupků promlčuje se ve třech letech.

(⁴) Při zmeškané přihlašovací povinnosti může vyměřovací úřad na základě pomůcek, které má po ruce, vyměřiti daň z moci úřední, jsa při tom oprávněn užíti sazeb o 10% vyšších než jsou uvedeny v § 11, pokud se týče 13.

O promlčení daně podle tohoto zákona, jakož i o vymáhání platí obdobně ustanovení, týkající se daní přímých. Pro daň podle tohoto zákona vázne na vozidle zákonné zástavní právo.

(¹) Obecní dávka z držení motorických dopravních prostředků smí býti vybírána nejposléze za kalendářní pololetí, v němž tento zákon nabyl účinnosti. Tím mění se § 38 zákona ze dne 12. srna 1921, č. 829 Sb. z. a n. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

(²)Pokud dávka, uvedená v předchozím odstavci, byla prokazatelně zaplacena z pololetí, v němž zákon tento nabyl účinnosti, započte se poměrnou částí, která vypadá na dobu od účinnosti zákona do konce pololetí, do daně podle tohoto zákona., vyměřené na touž dobu. Do daně na dobu pozdější není započítání dávky přípustno ani tehdy, když započítáním podle věty první nebyla placená dávka zplna vyčerpána.

(³) Poplatky za povolení dočasného vstupu cizozemských automobilů, vybírané na základě § 3 zákona ze dne 24. června, 1920, č. 418 Sb. a n. o úřadu pro zahraniční obchod a § 2 zákona ze dne 19. ledna 1922, č. 25 Sb. z: a n., jímž se zrušuje úřad pro zahraniční obchod, se zrušují dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti.

(⁴) Pokud byly tyto poplatky zaplaceny na dobu, -do níž spadá počátek účinnosti tohoto zákona, započtou se poměrnou částí, která vypadá na dobu od počátku účinnosti tohoto zákona do konce vstupní lhůty, těmito poplatky kryté, do daně z motorových vozidel.

(⁵) Ode dne účinnosti tohoto zákona nepodléhají přepychové dani předměty uvedené i pol. 64 seznamu přepychových předmětů a výkonů, vydaného vládním nařízením ze dne 28. dubna 1927, č. 43 Sb. z. a n.

Orgány důchodkové kontroly a pohraniční finanční stráže, jakož i silniční a bezpečnostní policie jsou oprávněny a povinny bdíti nad tím, zda poplatníci zachovávají předpisy tohoto zákona, zejména zda daňové povinnosti bylo učiněno zadost. Zastavování vozidel v jízdě jedině za účelem tohoto dozoru nebudiž však prováděno. Výjimka se připouští jen v pohraničním pásmu.

Daň podle tohoto zákona není základem pra jakékoli přirážky.

(¹) Z jízdného za osobní dopravu autobusy kromě autobusů, sloužících výhradně dopravě v hranicích obce, zapraviti je dávku ve výši, stanovené pro železniční dopravu osobní. Tato dávka může býti paušalována. Lístky dělnické a školní jsou od dávky osvobozeny.

(²) Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem železnic a pošt a telegrafů může pro autobusy, obstarávající spojení v krajích, kde není souběžného spojení železničního, dávku zcela nebo z části prominouti.

(³) Jinak platí pro dávku podle tohoto paragrafu obdobně ustanovení zákona ze dne 30. června 1921, č: 242 Sb. z: a n: o dopravních daních.

(⁴) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(⁵) Právo obcí vybírati dávku z osobní dopravy autobusy zaniká pra dobu od účinnosti tohoto zákona. Tím mění se § 38 zákona č. 329/1921, a čl. I § 1, č. 14 zákona ze dne 6. února 1920, č. 117 Sb. z. a n. o zavedení a vybírání obecních platů a dávek v obci hlavního města Prahy.

Poplatníci, kteří jsou povinni obstarávati dopravu motorovými vozidly za náhradu, stanovenou smlouvou nebo úředním tarifem, mohou žádati; aby náhrada byla přiměřeně upravena se zřetelem na zvýšení daňového břemene, vzniklé tímto zákonem.

Kdy zákon tento nabude účinnosti, stanoví vládní nařízení.

Provedením zákona pověřují se ministři financí a veřejných prací v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.