Zákonem ze dne 19. prosince 1918, čís. 91
Sb. z. a n., upravena v § 8 také práce noční,
zejména v živnostech pekařských. Nejen
zaměstnancům pekařským, ale i živnostníkům
podařilo se takto upraviti pracovní dobu, která
splňuje předpoklady lidského zdraví
a nezasahuje nikterak potřeby konsumentů. Praktické
provádění zákona naráželo
na nepochopení dozorcích úřadů
a proto četné odborné porady, svolané
ministerstvem sociální péče, jednaly
hlavně o prostředcích, které by zaručily
přesné dodržování zákonných
předpisů, potrestání těch,
kteří ustanovení zákona porušují.
Poukazujeme na oběžník k čís.
14. ministerstva sociální péče republiky
Československé, Ústřední živnostenský
inspektorát, č. j. 2650/G-21 ze dne 1. října
1921, ve kterém jsou příslušným
úřadům činěny výtky,
že nevěnují žádoucí pozornosti
provádění zákona, respektive kontrole
jeho ustanovení. Zejména uvádíme:
ťÚřadu se nařizuje, aby častějšími
revisemi pekařských podniků, intervencemi
u společenstev a organisací zaměstnaneckých
a pod. působil k tomu, aby řečeného
zákona, zejména pak v něm obsaženého
zákazu noční práce bylo přísně
dbáno. Proti zjištěným přestupkům
budiž bezohledně zakročováno a na okresní
politické správy naléháno, aby případná
udání byla urychleně vyřizována.Ť
- Dalším důležitým dokumentem je
výnos ministerstva sociální péče
čís. jedn. 4600-D22 ze dne 13. června 1922
zemským politickým správám a ministerstvu
s plnou mocí pro Slovensko, který se rovněž
dotýká dozoru nad prováděním
zákona. Tento výnos odvolává se na
výnos čís. 304 G. ze dne 1. října
1921, jenž se týká případných
jednání o nedodržované 8hodinové
době pracovní, jež se mají urychleně
vyřizovati a jejich přestupky přísně
stíhati. Ve výnose je dále uvedeno toto:
ťBudiž proto poznovu důrazně uloženo
politickým úřadům I. stolice, aby
veškerá udání proti přestupkům
tohoto zákona a předpisu ze dne 19. prosince 1918,
č. 91 Sb. z. a n., vyřizovaly nejpozději
do 14 dnů a tresty ukládaly v takové výši,
která by skutečně odpovídala majetkovým
poměrům majitele závodu a byla účinnou
výstrahou jemu i jiným zaměstnavatelům.Ť
Odborové organisace pekařského dělnictva
najmě skupin Ústředního svazu potravních
odborů v Československé republice činily
ve své kompetenci nejrůznější
opatření pro respektování zákona
a stejně tak působily hromady pomocnické,
které jsou nadány ještě větším
právem veřejného zasáhnutí,
leč veškeré snahy rozbily se velmi často
o nepochopení a laksnost úřadů. Žádosti,
aby tuto kontrolu podporovaly v nutnosti i orgány bezpečnostními
byly zamítnuty jednak výnosem Zemské politické
správy v Praze ze dne 13. února 1925, č.
j. 432.213 ai 24,/8/B-1969/1 ai 24 jednak výnosem ministerstva
vnitra ze dne 25. srpna 1925, čís. 56.196/25,/5
intimovaným výnosem zemské správy
politické číslo 360.693 ai 1925/15/C 974/7
ai 25.
V posledních letech stalo se překročování
zákonných ustanovení již pravidelným!
Postup úřadů přímo svádí
k domněnce, že zákon se přímo
sabotuje, ač organisované dělnictvo ve své
obranné akci nelenilo a stále úřady
na povinnost upozorňovalo. Argumenty i jménem konsumentstva
uváděné, jako by § 8 zákona nevyhovoval,
ba dokonce konsumenty poškozoval, byl vyslovován bez
mandátu konsumentstva, neboť ono vžilo se do
nových poměrů a projevilo z převážné
části plné pochopení pro moderní
úpravu nočního klidu v pekárnách.
Není to mínění jenom československé,
nýbrž požadavek mezinárodní, několikráte
na forech mezinárodních zastávaný.
Tím více překvapil výnos ministra
sociální péče ze dne 7. května
1927, čís. 2580, kterým se dovoluje ve shodě
s ministrem obchodu noční práce od 4. hodiny
ranní.
Výnos odporuje zákonu a je tudíž neplatný, neboť zákon o 8hodinové pracovní době předpisuje určitá ustanovení o délce doby pracovní, pracovních přestávkách, práci přes čas, práci noční a mladistvých zaměstnancích. Z pravidel v jednotlivých ustanoveních obsažených možny jsou výjimky jen potud, pokud je zákon výslovně připustil. Výjimky ty jsou vázány na tyto podmínky:
1. musí je stanoviti činitel zákonem určený,
2. musí se státi v takové formě, jak zákon stanoví,
3. musejí býti dány materielní podmínky
pro úchylku.
Nebyla-li některá z těchto podmínek
splněna, odporuje úchylka zákonu a je neplatná.
Tak vidíme, že pokud jde o kompetenci, jinak je upravena
v §§ 1, 4 a 5 a jinak v § 6. Dále pozorujeme,
že jsou i materielní podmínky pro přípustnost
úchylek různé. Na př.: v § 1,
odst. 5., nepřesahuje-li úhrnem v období
čtyřnedělním 192 hodiny, v §
5, odst. 2. ťv nichž součinnost žen je nezbytná
pro nerušený chod závoduŤ, v § 6
nejdéle však po dobu čtyř týdnů
v roce a nejvýše o dvě hodiny denně,
v § 9 při zpracování surovin nebo látek
velmi rychle se kazících.
Výnosu ministerstva sociální péče
ze dne 7. května 1927 vytýkáme, že ani
jedna z podmínek zákona nebyla splněna.
1. Na úpravě práce noční jest
interesováno nejen ministerstvo obchodu, nýbrž
i ministerstva jiná, zejména ministerstvo vnitra.
Bylo tudíž třeba souhlasu také tohoto
ministerstva.
2. Úchylku od § 8 je možno provésti pouze
nařízením a nikoli pouhým výnosem.
Pokud byly posud připuštěny úchylky
z § 8, staly se vždy nařízením
a sice ministerstva sociální péče
ve srozumění se zúčastněnými
ministerstvy. (Nařízení z r. 1919 č.
11.)
Pokud šlo o úchylky z § 6, byly sice tyto upraveny
ťvyhláškamiŤ (č. 174/1 920 a č.
214/1925), avšak tyto vyhlášky se týkají
zcela jiné zákonné úpravy nežli
je obsažena v § 8.
Nutno si bedlivě všimnouti rozdílu v stylisaci
§u 8 a ostatních paragrafů zákona o
osmihodinové době pracovní, v nichž
jsou připuštěny úchylky. Tak v odst.
5. §u 1 se praví:
ťMinisterstvo sociální péče může
ve shodě s ministry zúčastněnými
dovoliti jednotlivým skupinám podniků i jinou
úpravu pracovní dobyŤ. V §u 4, odst. 5.
ťVýjimky v předchozích odstavcích
naznačené povoluje jednotlivým druhům
podniků ministr sociální péče
ve srozumění se zúčastněnými
ministryŤ.
V §u 5, odst. 2. se praví: Ministr sociální
péče může v dohodě se zúčastněnými
ministry z tohoto ustanovení povoliti určité
výjimky pro druhy podniků.
V §u 6 se praví: ťTakové povolení
pro podniky živnostenské inspekci podléhající
uděluje živnostenský inspektor, pro podniky
hornické báňský revírní
úřad, pro práce železniční
ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské
a lesní obecní představenstvo a pro ostatní
podniky, závody a ústavy politická správa
I. stolice.Ť V §u 9 se praví: Ministr sociální
péče označí v souhlase s ministerstvy
zúčastněnými ty druhy podniků
a závodů, v kterých se připouští
noční práce žen, starších
18 let, výjimečně a přechodně
na kratší dobu.
Stylisace ve všech těchto paragrafech je přibližně
stejná. Zde různé úřady stolice
1. neb 2. aneb ministerstvo jsou zmocněny dáti jisté
povolení určitému podniku nebo druhu podniků,
aby se od zákona v mezích jeho odchýlily.
Zde se nevydává nařízení, t.
j. určité předpisy právní.
Zcela jinak zní § 8, odst. 2.: ťV ostatních
podnicích dovoluje se práce noční
v uvedený čas pouze v takových případech,
kdy toho vyžaduje veřejný zájem nebo
pravidelná potřeba obecenstva. Ministr soc. péče
ve shodě s ministry zúčastněnými
vydá o tom zvláštní předpisyŤ.
Nepraví se tedy: Ministr sociální péče
může dovoliti určitým skupinám
podniků nýbrž:
Ministr sociální péče vydá
o tom zvláštní předpisy. Když je
zde užito slova ťpředpisyŤ na rozdíl
od všech ostatních paragrafů, v nichž
jest stanoveno, kdo in concreto povoluje úchylky ze zákona
pak se tak stalo vědomě, pak se pod slovem ťpředpisyŤ
rozumí ťnařízeníŤ. Plyne
to také ze zprávy výboru sociálně-politického
zasedání Národního shromáždění
r. 1918 tisk č 234. Na stránce 7. se praví:
ťVýbor byl také toho názoru, že
v praksi ve většině podniků stejně
bude práce v noci pomíjena a mimo to je dovolena
pouze u nepřetržitě provozovaných podniků,
v ostatních podnicích pak jen tehdy, jestliže
toho vyžaduje veřejný zájem a pravidelná
potřeba obecenstva. V takovém případě
zmocňuje se ministerstvo, aby vydalo zvláštní
předpis, při čemž výbor předpokládá,
že jistě vyslechne předem zúčastněné
činiteleŤ.
Již ve slově předpis jest obsazeno, že
musí býti volena taková forma, ve které
podle platného ústavního práva vydávání
právních norem se připouští.
Je v tom obsažen požadavek dvojího rázu:
1. forma normy
2. způsob vyhlášky.
Ani v jednom, ani v druhém případě
nebyly splněny zákonné požadavky. Byl
tu vydán pouze ťvýnosŤ, který nebyl
uveřejněn ve Sbírce zákonů
a nařízení, nýbrž byl otištěn
pouze v ťÚředním listěŤ
ze dne 11. května 1927, č. 110.
V době, kdy byl vydán zákon o 8hodinové
době pracovní, platila ještě prozatímní
ústava, nikoliv ústavní listina z r. 1920,
zejména neplatily ještě ony předpisy
o usnesení se a podpisu nařízení,
jak je ustanovuje ústavní listina. Nařízení
ze dne 11. ledna 1919 č. 11 odpovídá tehdy
plativší ústavě. Podle nyní platné
ústavní listiny ťpředpisyŤ, t.
j právní normy, mohou býti vydávány
jenom zákony a nařízeními. (§
6 ústavní listiny a § 55 téže,
podle nichž nařízení vydávati
lze jen ku provedení určitého zákona
a v jeho mezích). Pro přijetí nařízení
obsahuje ústava podmínky v § 81 ústavní
listiny a § 84 stanoví, kdo nařízení
vládní musí podepsati. Tyto všechny
podmínky nejsou zde splněny. Nebylo zde usnesení
ministerské rady (vlády), není tu podpisu
poloviny ministrů, nýbrž je tu jen t. zv. výnos
něco, co naše zákonodárství pro
úpravu právních předpisů nezná.
Onen výnos má pouze význam ťúřední
instrukceŤ. Povahu takovéto úřední
instrukce charakterisuje Pražák v rakouském
právu ústavním III. na stránce 291.
takto: ťTakové úřední instrukce
nemají vůbec, pokud se týče občanů,
žádného významu právního;
tito nejsou instrukcí vázáni, jelikož
každý předpis, jenž vůbec má
zavazovati, podle povahy věci musí býti náležitým
způsobem vyhlášen. S druhé strany však
nemůže také nikdo z takové instrukce
odvozovati práv v subjektivním slova smyslu. Že
nelze instrukcí upraviti poměr, jenž podle
svrchu řečeného náleží
na cestu zákonodárnou, rozumí se samo sebou.
Dr. František Weyr v Soustavě československého
práva státního na str. 227 pak praví:
ťStanovení abstraktních norem, které
buď se zákonodárnému sboru k přijetí
doporučují (vládní předlohy
pro Národní shromáždění),
nebo které ku provedení (doplnění)
právního řádu (zákonů)
jsou příslušní vydávati orgánové
výkonné moci (§ 55 ústavní listiny),
zásadně jest vyňato z příslušnosti
jednotlivých ministrů (ministerstev) a přiřknuto
vládě jako celku ve smyslu § 80. Při
těchto ťvládních nařízeníchŤ
jde tedy o typickou normotvornou funkci výkonného
orgánu (stanovení druhotných norem) nepatří
sem podle ustálené, byť i theoreticky ne zcela
jasné prakse, tak zv. úřední instrukce,
jež obsahují pouze pokyny, udělené vyšším
úřadem úřadům nižším
v ten smysl, kterak v určité záležitosti
konkretní aneb vůbec v záležitostech
určitého druhu mají postupovati. Takové
úřední instrukce nemají vůbec,
pokud se týče občanů, žádného
významu právního; tito nejsou instrukcí
vázáni, jelikož každý předpis,
jenž vůbec má zavazovati podle povahy věci
musí býti náležitým způsobem
vyhlášen. Nepatří sem též
s jiného hlediska pouhé úřední
vyhlášky, jichž publikací nemá
býti jejich obsah učiněn závazný,
nýbrž toliko obecně známý. Nezakazuje
tedy § 81 jednotlivým ministrům samostatné
vydávání úředních instrukcí,
ani samostatné publikování prostých
ťvyhlášekŤ.
Také ze zákona čís. 139 z r. 1919
plyne, že přesně se rozlišuje mezi normami,
t. j. obecně závaznými pravidly právními.
V § 2 lit. c) se uvádí: ťnařízení
vydávaná ústředními úřady
státními, pokud obsahují obecně závazná
pravidla právní, nebo pokud takovéto jejich
vyhlášení zákon nařizujeŤ.
V § 1 určuje se pak účel Sbírky
zákonů a nařízení, že
slouží ťk veřejnému vyhlášení
nově vydávaných právních ustanovení
v československém státěŤ.
Ze všeho toho je patrno, že pod předpisem podle
§ 8 sluší rozuměti ťprávní
ustanoveníŤ a to je vedle zákona jen nařízení
vyhlášené ve Sbírce z. a n. Vzhledem
ke striktnímu znění § 8 zákona
č. 91 z r. 1918 nebylo přípustno tuto materii
upravovati výnosem, nýbrž toliko nařízením.
Jelikož takové nařízení vydáno
nebylo, platí ještě článek IV.
nařízení čís. 11. z r. 1919
podle něhož práce v pekařství
jest dovolena teprve od 5. hodiny ranní.
Výnos ministerstva sociální péče
jest však nezákonný ještě z jiného
důvodu.
§ 8, odst. 2. byl proveden nařízením
ministra sociální péče ze dne 11.
ledna 1919, čís. 11. V článku IV.
tohoto nařízení taxativně byly uvedeny
případy, ve kterých jest přípustna
úchylka podle § 8, odst. 2. Že tu jde o taxativní
výpočet, jest patrno jak ze znění
§ 8, odst. 2., tak i ze stylisace článku 4.
citovaného nařízení a zejména
z číslování. Rozšíření
úchylky na jiné podmínky značí
změny onoho nařízení ministra sociální
péče. Nařízení, vydané
na podkladě zákona a k provedení zákona,
možno považovati za součást zákona.
Zákon však nemůže býti měněn
pouhým výnosem, tedy projevem ministra, t. j. projevem,
který ani ústavně není uznán.
Proto nařízení ministra nemůže
býti měněno pouhým výnosem,
nýbrž opět nařízením.
Když ku provedení § 8 zákona číslo
91 z r. 1918 bylo vydáno nařízení,
jest nepřípustna změna jeho pouhým
výnosem.
Ačkoliv tento rozbor dostatecně osvětluje
nezákonný postup ministerstva sociální
péče, musíme přes to konstatovati
že nepřivede pořádek do kontroly, neboť
minulý chaos se ještě zmnožil, jak dokazují
tyto příklady: v Hradci Králové porušován
jest soustavně noční klid práce a
to pracuje se od 1 hodiny ranní, v některých
pekárnách i dříve, v Jaroměři
od 1.-2. hodiny ranní, v Berouně a okolí
od 2. a půl 3. hodiny ranní, ve Slaném od
2. a 3. hodiny ranní, v Brandýse n. L. rovněž
od 1. a 2. hodiny ranní, ve Dvoře Králové
v době noční vůbec, v Mladé
Boleslavi rovněž, v Německém Brodě
pracuje se od 1 hodiny noční ve Strakonicích
a Volyni rovněž, v Praskačce u Král.
Hradce-Rolnická pekárna pracuje po celou noc, v
Kolíně pracuje se od 11. hodiny noční,
na sobotu již od 9. hodiny večerní, v Mělníku
pracuje se po celou noc, rovněž v Roudnici, v Kralupech,
v Poděbradech a Nymburce. V Českém Brodě
pracuje se v některých pekárnách od
11. hodiny večerní a v jiných od 3. hodiny
ranní.
Jedná se ovšem o výpočet jen některých
měst a jsme s to ještě další uvésti,
bude-li toho třeba. Podepsaní táží
se proto pana ministra sociální péče,
zda
1. jest ochoten restituovati původní stav podle zákona ze dne 19. prosince 1918,
2. jest ochoten naříditi, aby nejpřísněji byla dodržována nařízení kontrolní o nočním klidu v pekárnách,
3. jest ochoten umožniti kontrolu také zástupcům
odborových organisací dělnických a
hromad pomocnických a působiti k úpravě
dosavadních předpisů o použití
bezpečnostních orgánů?