Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Počiatok našeho colného práva takzvaný tridsiatkový rád nesie úctyhodné dátum 2. januára 1788 poťažne roku 1842, keď k tridsiatkovému poriadku vydané boly pod menom "úradného naučenia pre tridsiatkové úrady" nové úpravy, ktoré maly za ciel' uviesť uhorské právo do akéhosi súvisu s "colným a monopolným poriadkom" rakúskym z roku 1835. Druhá polovica minulého storočia znamená revolúciu v spôsobe premávky zakladaním železníc, postavením pošty na nový železničný základ a tým aj živším stykom medzištátnym, ktorý rástol tým viac ako rozviňoval sa priemysel technickými vynálezmi a zvyšovaním potrieb a životnej miery. Pokroku industrie ovšem nemohly vyhovovať tvrdé, papierové ustanovenia colné a preto vývin dopravného styku nútil k ustavičným zmenám, doplňkom a novým úpravám, ktoré štát vydával vo forme nariadení výnosov, inštrukcií, ako aj všeobecnými ustanoveniami úvodných zákonov k colným tarifom bez ohľadu na systematiku základných zákonov. Tak napríklad pri príležitosti colnej smluvy s Pruskom r. 1853 recipované boly z nemeckého colného práva ustanovenia o pokračovaní so "sprievodným listom" a pokračovanie pri prijímaní zbožia do colného skladišťa a konečne zjednodušené boly rôzne kontroly a colné zápisy. V tej dobe vydané boly aj inštrukcie pre výkonné úrady, ktoré obsahujú nielen normy colného poriadku, ale aj služobné predpisy pre výkonnú colnú službu. K podstatným zmenám zásad i foriem došlo r. 1857 a 1858, keď bolo dovolené v železničnej a loďnej doprave proste sumárne prehlásenie.

Roku 1862 je ďalší krok na pred, keďže znamená zavedenie colného úveru a zariaďovanie slobodných colných skladíšť vo verejných skladištiach. Nariadenia r. 1874 prinášajú poľahčenia v tom smere, že pod istými podmienkami dovolené je vyclievať tovar podľa výsledku colnej prehliadky a zásada osvedčovania sa tým porušuje a opúšťa. Konečne roku 1911 neobyčajný vzrast poštovej dopravy a zmeny v názoroch o povahe pošty mal za následok zrušenie osvedčovacieho pokračovania a pošta vykĺzla temer úplne z colného dozoru.

Ovšem okrem týchto zmien zásadných menily sa ustanovenia colného poriadku po stránke formálnej, alebo normoval sa výkon a organizácia služby colnej nesčíselnekrát. Tým vznikol už úplný chaos a nielen colní zamestnanci, ale ani odborníci nemôžu dnes s istotou tvrdiť, ktoré predpisy sú platné a ktoré už sú zrušené.

Ale nielen táto neorganizačnosť a formálna nesystematičnosť núti k náprave. Colné predpisy i materiálne nemôžu vyhovovať potrebám hospodárskym, ktoré priniesla moderná doba so svojím veľkopriemyslom, vyvinutým svetovým hospodárstvom, s intenzívnymi medzištátnymi stykmi. Vývin dopravy na zemi, na vode i v povetrí prirodzene uplatňuje svoje požiadavky aj na poli colného práva a núti zákonodarcu k základným zmenám. Konečne doteraz platné predpisy vybudované podľa zastaralých názorov nevyhovujú potrebám dnešného právneho života, nezaručujú stranám; aby mohly administratívnym procesom uplatniť svoje návrhy a opravné prostriedky. I absurdnosti konkrétnych colných prípadov, o ktorých menovite v prvých rokoch poprevratových rozprávaly sa anekdoty, majú pôvod svoj v colných ustanoveniach. Sú totiž colné predpisy spracované tak, že obsahujú okrem právnych noriem i najpodrobnejšie detaily manipulačné a colník čo aj vidí nesmyselnosť, nepraktičnosť a hoci i škodlivosť pre štát a stranu, nesmie sa odchýliť od písaného slova. Konkrétne detaile nepatria do zákona, ale do nariadení, ktoré možno krátkou cestou meniť, keď potreba sa ukáže. V uvážení všetkých týchto okolností pristúpila teda vláda k vypracovaniu moderného colného zákona, ktorým majú byť colné predpisy unifikované a kodifikované, ktorým by zastaralý a nesúvislý systém nahradený bol systémom novým, vyhovujúcim novým hospodárskym názorom a potrebám ďalej, ktorým má byť odstránený právny dualizmus a zjednodušená colná správa.

Referentský návrh ministerstva financií preskúmaný bol všetkými záujmovými korporáciami a organizáciami, ktoré sa o ňom vyslovily a podaly svoje dobrozdania. Bola to menovite Ústredňa obchodných a živnostenských komôr, zemedelské rady, sväzy priemyselníkov a poradný sbor pre otázky hospodárske, vedľa ovšem všetkých ministerstiev i zainteresovaných podriadených colných orgánov; ktoré o návrhu sa vyslovily a svoje pripomienky a dobrozdania k nemu pripojily.

Senát s malými zmenami učinil svoje usnesenie, ktoré prichádza na stôl poslaneckej snemovne.

Obsahom osnovy je súhrn autonomného práva colného a colné právo trestné.

Nový zákon ruší teda tie čiastky doterajších colných poriadkov, ktoré jednajú o colnom práve. Ustanovenia colného sadzobníka prirodzene tento zákon sa netýka.

Celý materiál shrnutý je do siedmich kapitol, ktoré obsahuj ú 141 paragrafov.

Kapitola I. t. j. §§ 1-8 vyslovuje zásady a základné pojmy. Definuje pojem colného územia, slobodného územia, colného pohraničného pásma, pohraničného styku, pohraničného hospodárstva, styku s colnou cudzinou, pojem cla, osvetľuje smysel colného sadzobníka a vysvetliviek k nemu, ustanovuje možnosť retorzie a pripomína klauzulu antidumpingovú. Konečne ustaluje sa tu, kto je "strana", "poplatník", čo je "colná pohľadávka" a "colné zbožie". Dobrozdanie "Ústredne obch. komôr" pozastavuje sa nad množstvom definíc, v zákone neobvyklým, ale zároveň vysvetľuje túto okolnosť tým, že treba presne a autenticky pre zákon a prax špeciálne pojmy colného zákonodarstva precizovať.

Kapitola II. §§ 9-20 usporiada novým spôsobom organizáciu colnej správy a zariadenie colného dozoru. Ustanovuje ministerstvo financií najvyšším úradom colnej správy a určuje mu úkoly sem patriace. Zakladá okrskové colné správy, alebo úrady, ktorým sú podrobené colné úrady a finančné stráže, vymedzuje im kompetenciu a povinnosti. Menovite zaoberá sa aj pravidlom o zadržaní osôb a väzbe, o prehliadke miestnosti a osôb. V § 17 umožňuje sa, aby podniky mohly sa stať účastnými niektorých výhod, za čo ovšem podrobené sú zvláštnemu dozoru. Upravuje sa služba a práva orgánov colnej správy pri doprave železničnej, poštovej a aeronautickej. Konečne ukladá sa spolupôsobenie iných verejných úradov a ich orgánov (súdov, policie, četníctva a iných), ako aj zamestnancov verejných dopravných v colných prípadoch.

Hlava III. §§ 21-83 pojednáva v troch čiastkach o colnom pokračovaní. V prvom diele sú všeobecné ustanovenia o prestupovaní colnej hranice a povinnostiach strany dodávať zbožie dovážané, alebo vyvážané pohraničnému colnému úradu k colnému pokračovaniu a upravuje dozor zvlášť sprísnený vo vynimečných prípadoch, keď rozmohlo sa podludníctvo, ďalej jedná sa o formalitách prehlasovania zbožia pri rôznych spôsoboch colného pokračovania a ustanovuje sa, kde treba prehlásenia písomného a kde stačí prehlásenie ústne. Colnou prehliadkou a preukazom o colnom prehlásení zaoberajú sa §§ 34 až 37. Druhá časť tejto kapitoly vypočítava a upravuje všetky právne formy colného, pokračovania, totiž vyclievanie, poukazovanie, záznamný styk, prepravný, tranzitný styk a dovozný styk s colnou výhodou. K posúdeniu jednotlivých prípadov vrátime sa v podrobnej časti referátu.

Oddiel tretí obsahuje úpravu colného pokračovania pre poštový, železničný, plavebný a cestovný styk.

Hlava IV. §§ 84-109 nese titul "Povinnosť platiť clo". Pojednáva teda o vzniku platebnej povinnosti a uvádza rôzne okolnosti, ktoré majú na platebnú povinnosť vplyv, ako sa colná pohľadávka vymeriava, kedy je splatná, kedy je možno poskytnúť colný úver a konečne o zástavnom práve a osobnom ručení za colnú pohľadávku, ako platebná povinnosť zaniká, kde možno upustiť od cla a kedy sa clo vráti. K tomu pripojené sú ustanovenia o dávkach, daniach a poplatkoch, ktoré sú vyberané pri colnom pokračovaní.

Kapitola V., §§ 110-112 určuje postup administratívnej cesty pri sťažnostiach proti výmere cla a iných rozhodnutí colnej správy.

Kapitola VI., §§ 113-138 upravuje trestné ustanovenia a prípadne trestné sankcie.

Posledná hlava VII., §§ 139-141 ustanovuje možnosť vyvlastnenia tých zariadení, ktoré sú prekážkou prehl'adu colnej hranice a kontroly obehu zbožia a obsahuje obvyklé ustanovenia o účinnosti a prevedení zákona ako aj derogačné klauzule.

Colný zákon právo pojednávaný je v niektorých bodoch zákonom zmocňovacím, to jest obsahuje len základné právne pravidlá, ponechávajúc ich vybudovanie vládnej moci. Dôvodová zpráva vládna odôvodňuje túto okolnosť tým, že hospodársky život stále sa mení, takže by sa mohlo objaviť, že ustanovenia dnes za najmodernejšie pokladané môžu byť za krátky čas zastaralé a nevyhovujúce požiadavkám doby a pokrokom dopravnej techniky a tým hatiť vývin obchodných stykov, keďže zákon nemožno pre každý nový detail meniť. Prevádzajúcimi nariadeniami bude možné vyhovieť požiadavkám zjednodušenia colného postupu, keď to dovolí účel zákona a personálny stav colnej správy.

Preto z osnovy vynechané sú podrobné predpisy formálneho rázu a inštrukcie služobné už aj preto, že do zákona nepatria a boly by na úkor prehľadnosti.

V detailnom prejednávaní jednotlivých ustanovení vznikla pochybnosť, či v § 105 odst. 2. daná možnosť vláde vrátiť clo, dováží-li dovozca naspäť vyvezené svoje zbožie neotvára dvere úradnej ľubovôli, ktorá môže sa používať k nestejnomernému posudzovaniu jednotlivých prípadov. Zástupca vlády uistil, že vláda pripraví prevadzajúce nariadenie; v ktorom taxativne vypočítané budú prípady, v ktorých bude mať strana právny nárok na vrátenie cla.

Podobne k § 112 odst. 7 dostalo sa výboru autoritatívneho uistenia, že výlohami rízenia rozumia sa skutočné výlohy vzniklé colnej správe za znalecké posudky, dopravu vzorkov a podobne.

V § 124 odst. 1 rozumie sa slovom "prospech" výhradne priamy materiálny prospech.

Ústavnoprávny výbor doporučuje prijať zároveň s usnesením senátu i rezolúcie senátu a pripojené rezolúcie výboru ústavneprávneho.

Vládě se ukládá, aby věnovala náležitou pozornost všem zjevům mimořádné soutěže ve smyslu § 7, která poškozuje nebo ohrožuje domácí výrobu, a zavčas činila všechna vhodná opatření k její nezbytné ochraně. Jmenování poradního sboru pro sledování těchto zjevů budiž provedeno s největším urychlením.

Vládě se ukládá, aby předpisy o uskladňování chmele cizího původu upravila tak, aby tím nebylo znemožněno dosažení cílů provenienčního zákona chmelového ze dne 11. srpna 1921, č. 297 Sb. z. a n. zejména se ukládá vládě, aby pro uskladňování v celních skladištích připustila chmel toliko v tranzitním styku, takže nebude uvolňován do domácího oběhu.

Vládě se ukládá, aby do záznamního styku pro zušlechtění (zpracování) nepřipouštěla obilí saz. čís. 23-26 a dobytek saz. čís. 63-70 vyjma pohraničního styku.

Vláda se vybízí, aby opatřila pro celní úřady zejména v Praze vhodné místnosti, aby odbavování celní nezpůsobovalo stranám značnou ztrátu času.

Vláda se vybízí, aby předložila osnovu zákona o nové úpravě důchodkového trestního řízení, vyhovující novodobému právnímu citu, a odlišující zejména funkci žalobce od funkce soudce.

Československý stát má výlučné právo vybírati clo ze zboží dováženého z jiných států do československého celního území a že zboží vyváženého z tohoto území do jiných států.

(1) Území, na něž se vztahuje právo státu vybírati clo jest československým celním územím.

(2) Hranicí celního území (celní hranicí) jest zpravidla hranice státní. Tam, kde státní hranici tvoří toky mezinárodní, jest celní hranicí československý břeh toku nebo ramene, ve kterém leží státní hranice. U jiných hraničních vod a u hraničních cest může celní správa stanoviti úchylky celní hranice od státní hranice.

(3) Mezinárodními smlouvami mohou býti do československého celního území zahrnuta celá území jiných států (celní jednota) nebo jejich části (celní přípojky) a naopak mohou býti části státního území vyloučeny a připojeny k cizímu celnímu území (celní výluky).

(4) Část československého území, která není přičleněna k cizímu celnímu území, avšak jest vyloučena z celního území tak, že se nevybírá clo ze zboží dovezeného do ní z celní ciziny k uložení nebo zpracování nebo ze zboží z ní do celní ciziny vyváženého, jest svobodným územím. Svobodné území může býti zřízeno nebo zrušeno nařízením.

(5) Územní pruh podél celní hranice, jehož vnitřní hranici stanoví celní správa, jest celním pohraničním pásmem. Ostatní celní území jest celním vnitrozemím.

(6) Na místních tabulích obcí (osad), ležících v celním pohraničním pásmu, musí býti vyznačeno, že obec (osada) jest v celním pohraničním pásmu.

(1) Styk obyvatelstva československého celního pohraničního pásma s celním pohraničním pásmem sousedního celního území, jenž se děje k uspokojení denní potřeby, jest pohraničním stykem:

(2) Pohraničním hospodářstvím podle tohoto zákona rozumí se taková polní, lesní nebo rybniční hospodářství, jež jest přeříznuto celní hranicí nebo jež leží v celním pohraničním pásmu sousedního státu a jest hospodářsky obstaráváno a spravováno z místa v československém celním pohraničním pásmu. Podobně jest pohraničním hospodářstvím takové polní, lesní nebo rybniční hospodářství, jež leží v československém celním pohraničním pásmu a jest hospodářsky obstaráváno a spravováno z místa za celní hranicí.

(3) Nařízením nebo mezinárodní smlouvou mohou býti povoleny pro pohraniční styk a pohraniční hospodářství zvláštní úlevy, odůvodněné místní potřebou.

(1) Všechno zboží (hmotné věci movité) může býti do celního území dováženo, z něho vyváženo nebo jím prováženo.

(2) Výjimkou z této zásady může však dovoz, vývoz nebo průvoz zboží býti nařízením zakázán nebo omezen pro celou oblast celního území nebo některou jeho část k ochraně státního monopolu nebo z důvodů vojenských nebo policejních nebo ke splnění mezinárodního závazku.

(3) Za mimořádných a naléhavých okolností mohou býti nařízením stanoveny pro potřebnou dobu výjimky ze všeobecné volnosti oběhu zboží též z jiných důvodů. Takovéto nařízení nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny k dodatečnému schválení, pozbývá platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny odepře je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení.

(1) Clo jest dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého (vývozní clo).

(2) Kde tento zákon mluví o clu, rozumí se jím jak dovozní, tak i vývozní clo.

(3) Clo stanovené celním sazebníkem může býti sníženo nebo zrušeno smlouvami s cizími státy (smluvní clo).

(4) Clo z výrobků celních výluk a států požívajících nejvyšších výhod se vyměřuje a vybírá podle smluvních sazeb pokud není jinak stanoveno ve smlouvách.

(1) Celní sazebník stanoví, které zboží podléhá při dovozu nebo vývozu clu, i výši cla.

(2) Nařízením budou vydány vysvětlivky, jež doplňují a vykládají celní sazebník.

(3) Není-li zboží jmenováno v celním sazebníku a neobsahuje-li celní sazebník nebo vysvětlivky k němu směrnic pro jeho zařadění, zařadí se jako zboží, jemuž jest podobné svou, povahou, způsobem výroby nebo účelem, k němuž má ho býti použito.

(1) Ukládá-li některý stát na československé zboží nepříznivější cla než na zboží z jiných států nebo ztěžuje-li nespravedlivě jeho dovoz nebo průvoz nebo ztěžuje-li vývoz zboží ze svého území nebo průvoz cizího zboží svým územím do československého celního území, mohou býti nařízením stanovena opatření odvetná.

(2) Jestliže zboží dovážené z některého státu do československého celního území v důsledku zvláštních veřejných i jiných opatření, jako poskytováním vývozních nebo jiných výhod, zavedením delší pracovní doby nebo jiných nepříznivějších sociálních podmínek pracovních a pod., nebo v důsledku znehodnocení měny působí domácí výrobě mimořádnou soutěž, mohou býti za naléhavých okolností nařízením stanovena vhodná ochranná opatření, zejména stanoveno zvláštní clo nebo přirážka ke clu nebo omezení dovozu. Pro sledování těchto zjevů jmenuje vláda poradní sbor, do kterého navrhují po dvou členech ministři financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství.

(3) Nařízení vydaná podle tohoto paragrafu nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášeni Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny k dodatečnému schválení a pozbývají platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny odepře je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení.

(1) Stranou podle tohoto zákona jest osoba, jež má zboží v moci, nebo osoba, jež prokáže, že jest oprávněna celní správě navrhovati, jakému celnímu řízení má býti zboží podrobeno.

(2) Poplatníkem jest osoba, jíž celní úřad vydá zboží do volného oběhu nebo k vývozu do celní ciziny, nebo osoba, jež nedbajíc ustanovení tohoto zákona dovezla zboží z celní ciziny do volného oběhu v celním uzemí nebo vyvezla zboží z celního území do celní ciziny.

(3) Částka, která má býti ze zboží na cle, daních a jiných dávkách zaplacena, jest celní pohledávkou, jež vznikne, jakmile celní úřad zjistí její výši.

(4) Zboží podléhající celnímu řízení jest celním zbožím.

(1) Nejvyšším úřadem celní správy jest ministerstvo financí.

(2) Ministerstvo financí spravuje celní důchodek a vykonává nejvyšší dozor v oboru celnictví. Do oboru činnosti ministerstva financí patří zejména dozírati, aby celní zákony a nařízení k jejich provádění vydaná, i zákony a nařízení, při nichž jest potřebí součinnosti celní správy, byly správně prováděny, a rozhodovati ve věcech, jichž vyřízení není přiděleno podřízeným úřadům celní správy.

(1) Okrskové celní správy jsou vyšší úřady celní správy, jimž jsou podřízeny celní úřady a finanční stráž jejich obvodu.

(2) Obvod a zevrubnější vymezení oboru působnosti okrskových celních správ stanoví nařízení.

(1) Celní úřady vykonávají v první stolici veškeré úkoly spojené s projednáváním zboží v dovozu, vývozu a průvozu, vyměřují celní pohledávky a též je vybírají - pokud není jinak stanoveno nařízením - a dozírají při celním řízení, aby byly zachovávány platné zákazy a omezení styků s cizinou. Celní úřady jsou též povolány zabraňovati celním trestným činům, objevovati je a zahajovati důchodkové trestní řízení. Celním úřadům mohou býti svěřeny též jiné úkoly pro finanční správu vůbec a též pro jiná odvětví státní správy, pokud se opatření těchto stýkají s celním projednáváním zboží nebo s přestupem státní hranice.

(2) Celní úřady jsou oprávněny upomínati o zaplacení celních pohledávek, poplatků, výloh a celních pokut a dáti vykonati zájem.

Strany 9-16 v tisku 1168 chybí.

dání zboží k volnému nakládání nebo dokud celní zboží nevystoupilo z celního území zpět do celní ciziny, může celní správa nedbajíc práv třetích osob takové celní zboží zadržeti, a vyhnula-li se celnímu dozoru nebo uniklo-li mu, vzíti je v úschovu.

(3) Dokud nezanikne celní závaznost, není celní správa povinna vydati celní zboží ani soudu ani jinému úřadu.

(4) Celní závaznost zaniká projednáním celního zboží do volného oběhu nebo dd dovozního styku s celní výhodou nebo jeho zaznamenáním nebo výstupem do celní ciziny.

(1) Zboží dovážené z celní ciziny nebo určené k výstupu přes celní hranici musí býti dodáno pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení. Dodati zboží jest povinností toho, kdo zboží dopravuje.

(2) Je-li na celní cestě celní hlídka, jest dopravovatel povinen zastaviti u ní bez výzvy a předložiti jí listiny o nákladu.

(3) Celní hlídka určí, jak má býti zajištěno, že zboží bude dopraveno v nezměněném stavu k pohraničnímu celnímu úřadu.

(4) Celní správa může povoliti výjimky z povinnosti dodati zboží vůbec nebo některému pohraničnímu celnímu úřadu nebo celní hlídce, pokud takové výjimky nejsou již stanoveny zákonem (§§ 71, 72, 80, 81).

(5) Nálezce jest povinen hlásiti nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližší finanční stráži zboží nalezené blízko celní hranice, dále zboží vodou hraniční nebo tekoucí z celní ciziny na břeh vyplavené nebo k břehu připlavené. Zboží jest převzíti v celní úschovu nebo dáti je pod celní dozor, je-li pravděpodobno, že na takovém zboží tkví clo.

(6) Nález zboží vyhlásí celní úřad nebo finanční stráž s výzvou, aby oprávněná osoba se k němu přihlásila do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, nepřihlásí-li se oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, může býti zboží prodáno veřejnou dražbou nebo zničeno. Prodá-li se zboží veřejnou dražbou a přihlásí-li se do roka oprávněná osoba o dražební výtěžek, vyplatí se jí tento po srážce dražebních nákladů, cla, daní a jiných dávek, splatného skladného a jiných výloh, jež snad vznikly, i případného zákonného nálezného, není-li důvodného podezření, že zboží bylo nebo mělo býti podloudně dopraveno do celního území, jinak připadá zbytek dražebního výtěžku po výplatě zákonného nálezného státu.

(1) Podomní nebo kočovně provozovaný obchod smí býti v celním pohraničním pásmu povolen, jen když celní správa dá k tomu souhlas. Souhlas může býti kdykoliv odvolán.

(2) Stavěti budovy a ohrady nebo zřizovati výrobní nebo obchodní podniky v pásmu do 100 metrů od celní hranice, dále zřizovati cesty přes celní hranici, zřizovati převozy, klásti lávky nebo stavěti mosty přes hraniční vody a zřizovati na hraničních vodách přístavní můstky lze jen se souhlasem celní správy, celní správa může učiniti opatření, aby byl zrušen podnik nebo zařízení vystavěné bez jejího souhlasu.

(3) Oběh zboží v celním pohraničním pásmu podléhá dozoru (§ 13).

(4) Na úseky celního pohraničního pásma, ve kterých se rozmohlo podloudnictví, může celní správa uvaliti zostřený dozor.

(5) Uvalení a zrušení zostřeného dozoru, i podrobnější předpisy o jeho rozsahu a provádění jest vyhlásiti veřejnou vyhláškou.

(6) Uvalí-li se zostřený dozor, může býti stanoveno:

a) že zboží podléhající zostřenému dozoru, musí býti provázeno za dopravy zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;

b) že zboží podléhající zostřenému dozoru, zejména dobytek, musí býti opatřeno zvláštními značkami nebo přihlašováno a odhlašováno k zaznamenání v úředním seznamu;

c) že se podnikům obchodním, průmyslovým a zemědělským ukládá, aby měly uloženo zboží zostřenému dozoru podléhající jen v místnostech úředně schválených a dohledu snadno přístupných, aby měly celní neb odběrné listiny na takové zboží, aby vedly o jeho přírůstku a úbytku zvláštní zápisy pro celní správu a aby neměly v zásobě více zboží, než kolik se dovolí;

d) že nové podniky, v nichž se zamýšlí obchodovati určitým zbožím nebo je v nich po živnostensku vyráběti a zpracovávati, smějí býti zřizovány jen se souhlasem celní správy a že tohoto souhlasu jest potřebí dosavadním podnikům k rozšíření obchodní a výrobní činnosti na takové zboží;

e) že obchodování na trzích podléhá zvláštnímu dohledu.

(7) Z těchto opatření může býti stanoveno kterékoli zvlášť o sobě nebo mohou býti sdružena.

V celním vnitrozemí může celní správa, řídíc se ustanoveními § 25, odst. 4 až 7, výjimečně zostřiti dozor na zboží, s nímž se provádí rozsáhlé podloudnictví, a stanoviti:

a) že zboží podléhající zostřenému dozoru musí býti provázeno za dopravy z celní ciziny nebo z celního pohraničního pásma až do místa určení zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;

b) že podniky obchodní, průmyslové a zemědělské, jež odebírají zboží podléhající zostřenému dozoru přímo z celní ciziny, jsou povinny vésti o přírůstku a úbytku zápis, v němž jest též poznamenati, kdy a kde bylo zboží vycleno.

b) Prohlašování zboží a navrhování celního řízení.

(1) Odesilatel zboží, jež jest určeno k dovozu nebo průvozu a dopravováno jako náklad veřejným dopravním podnikem (poštou, železnicí, lodí, letadlem atd.) nebo jinak, jest povinen přiložiti k dopravní listině prvotní prohlášku jím podepsanou.

(2) Opomene-li odesilatel připojiti prohlášku nebo ztratila-li se za dopravy, jest dopraní podnik, jenž po prvé dodá zboží celnímu úřadu, povinen vyhotoviti nákladní prohlášku jím podepsanou.

(3) V prvotní prohlášce musí býti přesně vyznačen odesilatel a příjemce země původu, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží.

(4) Nařízením mohou býti povoleny úlevy a stanoveny vnější náležitosti prvotních prohlášek.

(1) Kdykoliv strana navrhuje celní řízení (§ 33), jest povinna prohlásiti zboží písemně, pokud není výslovně dovoleno prohlásiti je ústně, a předložiti dopravní listiny, povolení, účty atd., jichž jest potřebí k celnímu řízení, nestanoví-li tento zákon nebo nařízení jinak:

(2) Ústní prohláška stačí při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé.

(3) Pokud v jiných případech není stanoveno již tímto zákonem, že stačí ústní prohláška nebo že zboží může býti projednáno podle celního nálezu, mohou býti tyto úlevy povoleny nařízením.

(4) Neprohlásí-li strana zboží vůbec nebo řádně nebo není-li celní úřad oprávněn konati navrhované celní řízení nebo chybějí-li povolení nebo jiné povinné doklady, jest uložiti zboží na útraty a nebezpečí strany z úřední moci ve veřejném celním skladišti, leč by strana navrhla zpětný vývoz zboží do celní ciziny. Nehodí-li se zboží k uložení ve veřejném celním skladišti nebo není-li uložení zboží do něho proveditelno nebo není-li u celního úřadu veřejného celního skladiště, jest celní úřad oprávněn naříditi, aby bylo zboží vyvezeno zpět do celní ciziny, nebo může je na útraty a nebezpečí strany vzíti v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby zboží nebylo změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana do tří dnů, podlehne-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovení § 61.

(5) Zjistí-li celní správa, že osoba, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, nemá potřebných znalostí nebo že se opětovně dopustila celního trestného činu, může ji vyloučiti z prohlašování zboží na určitou nebo neurčitou dobu.

(1) Písemná prohláška musí obsahovati tyto vnitřní náležitosti:

a) jméno a bydliště odesilatelovo a přííjemcovo;

b) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů;

c) Množství zboží podle měřítek, stanovených celním sazebníkem (váhu, míru, počet kusů a pod.);

d) druh a povahu zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li zboží do čísla celního sazebníku, jehož znění jest takové, že do něho patří více druhů zboží, v něm výslovně nejmenovaných, jest udati též obchodní pojmenování zboží; u zabaleného zboží jest udati, kolik zboží jest v každé schráně a v každém nákladovém kuse, jakého druhu a jaké povahy jest zboží;

e) cenu, podléhá-li zboží hodnotnému clu; u zboží, pro které jest stanovena průměrná cena, může býti udána tato cena místo skutečné ceny (§ 92);

f) zemi původu;

g) při vývozu zboží zemi určení;

h) den a rok sepsání prohlášky a podpis strany.

(2) Údaje o zemi původu nebo určení jest na vybídnutí hodnověrně prokázati.

(3) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z vnitřních náležitostí písemné prohlášky a stanoveny její vnější náležitosti.