Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Protože se v Národním shromáždění projednává unifikační osnova o směnečném zákoně, je nutno unifikovati též poplatkové normy a odstraniti duplicitu poplatkových norem platných jednak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Až bude vydán celý poplatkový zákon, bude poplatek směnečný upraven v jeho rámci, a proto tato osnova nenavrhuje zásadních změn, aby nepředbíhala celkové úpravě poplatkového práva. Tím se zamezí zároveň, aby poplatkové právo směnečné nebylo v poměrně krátké době podstatněji měněno.

Směnka koná v hospodářském životě dvojí funkci.

První funkce jest, že je surogátem peněz a jednou z platebních method, při kterých se uspoří placení hotovými. Pokud směnka koná tuto funkci, totiž je krátkodobou, je odůvodněno toliko mírné zpoplatnění.

Druhá funkce směnek je úvěrová. Úkolem velké části dlouhodobých směnek je sloužiti zabezpečení závazků kaučních a rukojemských. Vybírati z dlouhodobých směnek dávky větší, je v zásadě věcně odůvodněno, poněvadž směnky tu nekonají vlastně funkce platební, nýbrž nahrazují dlužní úpisy a záruční listiny, poskytujíce držiteli ještě výhodu rychlého řízení soudního. Proto také dosavadní československé právo poplatkové stanoví poplatkovou úlevu jen pro směnky se splatností do 6 měsíců zdaňujíc směnku přes 6 měsíců jako obyčejný dlužní úpis.

Poněvadž jak při diskontování směnek Národní bankou, tak při soukromém diskontu se přijímají směnky zpravidla tříměsíční, jsou směnky s delší dobou splatnosti, zejména směnky šestiměsíční a splatné po 6 měsících ode dne vyhotovení poměrně řídké.

Poplatková povinnost směnek se dnes řídí zásadně jednak ustanoveními zák. č. 26 ai 1876 ř. z., jednak předpisy obsaženými v saz. pol. 32, 2, a), 79, o) a 98, pak v §§ 28 a 29 popl. prav., obojí s modifikacemi podle zák. č. 249/20 a 30/22 Sb. z. a n.

Poplatkové právo dělilo tuzemské směnky původně na dva druhy, t. j. na směnky splatné nejdéle do 6 měsíců a směnky splatné po 6 měsících (cizozemské do 12 a po 12 měsících).

Směnky prvního druhu t. j. směnky splatné do 6 měsíců (cizozemské do 12 měsíců) byly postupem času podrobeny těmto poplatkům. Před válkou činila sazba ²/₃ promille (stupnice I.), v roce 1916 byla zdvojnásobena, takže činila přibližně ⁴/₃ promille. Zákonem č. 31/20 Sb. z. a n. byla sazba z r. 1916 ztrojnásobena a činila přibližně 4 promille, zákonem č. 249/20 pak byla snížena přibližně na 2 promille.

Zákon č. 30/22 snížil sazbu směnek do 3 měsíců na 1 promille. Vydají-li se do roka 4 tříměsíční směnky, činí obyčejné zatížení za jeden rok 4 promille, tedy tolik, jako při dvou směnkách šestiměsíčních se sazbou 2 promille.

Zákon tento zavedl dále výhodu při t. zv. krycích směnkách, že na místě 1%, jíž by podléhaly směnky takové, snížil sazbu na 2 promille. Tuto výhodu omezil však tím, že směnečným věřitelem musí býti úvěrní ústav nebo bankéř, aby mohlo býti kontrolováno splnění formelní podmínky, že směnky krycí budou jako takové označeny.

Poplatkové právo na Slovensku a Podkarpatské Rusi liší se od poplatkového práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v těchto podstatných směrech:

1. nezná osvobození duplikátů směnek určených výhradně pro akcept (§ 4 zák. č. 26/1876);

2. rubopisy na směnkách podrobených stupnici II. podléhají poplatku rovněž podle stupnice II. a nikoliv podle stupnice I.;

3. při placení kolku hotovými platí se poplatek do 8 dnů po podpisu, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku před podpisem směnky. Podobně je tomu při doplnění poplatku na stupnici II.;

4. při cizozemských směnkách je dovoleno vedle obliterace přepsati směnečný kolek placený v tuzemsku;

5. byl-li poplatek při směnkách sice zapraven ale ne podle předpisu, platí se mírnější zvýšení.

Podle osnovy se děje unifikace ad 1. a 2. podle výhodnějších norem platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

ad 3. Zaujato stanovisko práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ježto odpovídá jednak jednotnosti principu placení poplatku před podpisem, a je spravedlivo, aby ten, kdo používá blanketu nebyl na tom hůře než ten, kdo dá přednost placení hotovými. Pro toto stanovisko mluví též důvod snadnější kontroly.

ad 4. Při znehodnocení kolku na směnkách cizozemských zaujato též přísnější stanovisko práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, poněvadž toto je jedinou zárukou, že poplatky budou skutečně placeny.

ad 5. Osnova volí stanovisko práva platného. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z toho důvodu, aby byla zachována parita zvýšení při různých sazbách směnečných. Výhody na Slovensku a Podkarpatské Rusi platné by mohly býti zneužívány tím způsobem, že by poplatník dodatečně nalepením kolku mohl dosíci výhody menšího trestu.

Osnova tato přináší vedle unifikace tyto důležitější změny, jež jsou zároveň výhodami:

1. sazba 1 promille neplatí pouze na směnky s určitou dobou splatnosti do 3 měsíců a 5 dnů, nýbrž také pro směnky na viděnou nebo určitý čas po viděné. Dosud byly takové směnky podrobeny poplatku 2 promille, i když byla směnka předložena k placení do 3 měsíců a 5 dnů;

2. rubopisy na směnkách jsou podrobeny poplatku 1 promille, nikoli jako dosud poplatku 2 promille;

3. rubopis per procura nebo k vybrání se osvobozuje od poplatku z plné moci (5 Kč);

4. nejen kupecké poukázky, nýbrž i kupecké závazné listy, kupecké dlužní úpisy o zálohách na cenné papíry a zboží a waranty byly úplně na roveň postaveny směnkám, takže tři poslední kategorie mají výhodu sazby 1 a 2 promille, při čemž dosavadní výhoda sazby 10 h pro kupecké poukázky se splatností do 8 dnů (cizozemské do 14 dnů) zůstává zachována.

Podotýká se ještě, že v dosavadním zákoně při cizozemských směnkách byla pro určení použitelné sazby rozhodna doba splatnosti dvojnásobně tak dlouhá jako při směnkách tuzemských. Toho však dnes již potřebí není, poněvadž v mezinárodním styku řídí se doba splatnosti těchto směnek týmiž zásadami jako v obchodním styku tuzemském. Tímto ustanovením nabývají cizozemské směnky té výhody, že při nich možno použíti sazby 1 promille při směnkách tříměsíčních jako při směnkách tuzemských.

Odst. 1. Totéž platí dosud.

Odst. 2. Tento odstavec je do zákona pojat vzhledem k § 6, odst. 2., zejména věta 2. osnovy směn. zákona.

Proti dosavadnímu stavu je rozdíl, že se cizozemské směnky staví na roveň tuzemským. Odůvodnění pro toto stanovisko je v povšechné části.

Výše sazby ponechává se tak, jak ji mělo dříve platné zákonodárství. Důvodné příčiny k nějaké změně zvláště k snížení směnečného poplatku není; národohospodářský význam má jen směnka krátkodobá, jej mu rozvoji mírná sazba poplatku není nikterak na újmu a možno tu poukázati na okolní evropské státy, jichž směnečné sazby, jak patrno z připojeného přehledu, až na nepatrné výjimky nižšími nejsou, leda u některých za světové války neutrálních států a Anglie.

K 3 resp. 6 měsícům se připočítává 5 dnů, protože dříve než věřitel dostane od dlužníka akcept a může se směnkou volně nakládati, uplyne zpravidla několik dní. Takto je možno dobu 3 resp. 6 měsíců pro převody rubopisem plně využitkovati.

V odst. 2. se zavádí pro směnky na viděnou a určitý čas po vidění výhodnější sazba 1 promille v předpokladu, že se směnka stane splatnou ve lhůtě 3 měsíců a 5 dnů (§ 6, odst. 2.).

Pro t. zv. transitní směnky (v cizině vyhotovené a v cizině splatné a cirkulující v tuzemsku s pomocí žíra) normuje celá řada států snížení na polovinu (Belgie, Anglie, Italie, Polsko). Některé státy vybírají fixní poplatek (Holandsko, Jugoslavie), jiné neposkytují výhody žádné (Rakousko, Rusko). Osnova zachovává dosavadní poplatek ⁴/₁₀ promille, což činí méně než polovinu nejnižšího poplatku řádného (1 promille).

Poněvadž směnečné právo ustanovuje, že nevyplněné směnky nejsou směnkami, ale připouští vznik směnky dodatečným doplněním textu, neodporuje-li to obsahu ujednání o dluhu směnečném, je potřebí stát chrániti, aby nebyl poškozován tím, že by se vždy platila toliko sazba nejnižší a že by se směnka doplnila teprve tehdy, když by jí bylo potřebí, se splatností ne původně ujednanou, nýbrž takovou, jaká odpovídá výši zaplacených kolků.

Odst. 1. stanoví právní domněnku, podle které se pro účely poplatkové předpokládá, pokud strana nedokáže opak, okolnost, která by odůvodňovala poplatkovou povinnost nebo vyšší výměru. Ustanovení toto odpovídá § 24 zák. č. 26/1876, pro které sice obdoby v bývalém uherském právu není, ale která odpovídá zásadě vyslovené v § 78 zák. čl. XI/1918.

Ostatní ustanovení tohoto paragrafu jsou převzata z platného práva: zák. č. 30/1922 Sb. z. a n. (§§ 4, 6, 7, 9) a zák. č. 26/1876 ř. z. (§ 24).

V peněžnictví je zvykem, že si dá peněžní ústav vystaviti od dlužníka akcept, na němž schází datum vyhotovení nebo splatnosti nebo obojí, a ponechá jej u sebe tak dlouho, dokud úvěrní poměr trvá. Tímto způsobem kryje jediná směnka úvěr, na nějž by musila vždy při jeho prodloužení býti vystavena směnka nová. Zhusta není v akceptu vyplněna ani směnečná částka, zejména tam, kde se výše dluhu stále mění. Takové směnky se vyplňují teprve, když je toho potřebí (při zažalování). Zákon č. 30/22 ponechal sice v platnosti právní domněnku, že směnka, při níž není udána doba splatnosti, má se kolkovati jako směnka s platností delší 6 měsíců, zavedl však za určitých kautel (je-li věřitelem nebo držitelem směnky osoba nebo podnik oprávněný provozovati peněžní a úvěrové obchody, dále je-li směnka označena jako "krycí směnka") snížení poplatku na 2 promille (viz § 5 a 9 zák. č. 30/1922). Tato výhoda, v cizích zákonodárstvích neznámá, se ponechává.

Odst. 1. odpovídá ustanovení § 2 zák. č. 30/1922 Sb. z. a n., resp. § 5, odst. 2. zák. č. 26/1876 r. z. a s. p. 98 pozn. č. 1. popl. prav.

Odst. 2. je totožný s § 5 zák. č. 26/1876 ř. z. a sp. 98, pozn. 1. popl. prav.

Odst. 3. Ustanovení toto bylo připojeno proto, aby byla zjednána parita co do výše poplatku mezi směnkami tuzemskými a cizozemskými v tuzemsku splatnými.

Odst. 4. kryje se s § 7 zák. č. 26/1876 ř. z. a sp. 98, pozn. 5 popl. prav.

Odst. 5. se srovnává s § 9 zák. č. 26/1876 ř. z. a § 11 zák. čl. XLV/1887.

Prolongací ve smyslu tohoto paragrafu míněno je pouze prolongační prohlášení t. j. prolongace na směnku napsaná na rozdíl od směnky prolongační, t. j. nové směnky a na rozdíl od pouhé prolongační úmluvy, t. j. ústní úmluvy (pactum de non petendo). Takovýmto prolongačním prohlášením se nemění den dospělosti, nýbrž pouze den platební. Prohlášení to působí toliko mezi stranami, mezi kterými je ujednáno, a pro osoby, které později vstoupí do směnečné obligace.

Vzhledem k zásadě vyslovené v § 35 popl. zák. (§ 11 popl. prav.) a vzhledem k tomu, že by jinak byly otevřeny dvéře dokořán obcházení směnečného poplatkového zákona, nutno takovéto písemné prohlášení postihnouti poplatkem jako směnku novou. Viz dosavadní ustanovení §u 3 zák. č. 30/22 Sb. z. a n., §§ 6 a 8 zák. č. 26/1876 ř. z., § 51 a saz. pol. 98. pozn. 2. popl. prav.

Odpovídá dosavadním ustanovením § 4 zák. č. 26/1876 ř. z. a z větší části s. p. 98 popl. prav.

Osnova ponechává v platnosti dosavadní poplatkovou povinnost rubopisů, rukojemství a potvrzení na směnkách, podrobených poplatku podle stupnice II., ale snižuje při rubopisech proti stavu platnému v Čechách, na Moravě a ve Slezsku poplatek na polovici a proti stavu platnému na Slovensku a Podkarpatské Rusi na ¹/₁₀. Dále osvobozuje rubopis per procura od poplatku z plné moci. Při jiných směnečných prohlášeních a potvrzeních příjmu na směnkách podrobených poplatku podle stupnice II. se zachovává dosavadní stav (§ 11 zák. č. 26/1876 ř. z., § 3 zák. č. 249/20 Sb. z. a n., s. p. 60, 79 písm. o), 101 písm. a) popl. prav.

Odpovídá dosavadním ustanovením a to:

Odst. 1., A, č. 1. viz § 13 zák. č. 26/1876 ř. z. a § 28, odst. 1. popl. prav.

Č. 2 a 3 viz § 13 zák. č. 26/1876 ř. z. a s. p. 98, pozn. 3 popl. prav.

B. č. 1. viz § 5 zák. č. 26/1876 a § 2 zák. č. 30/1922 Sb. z. a n. s. p. 98, pozn. 1. popl. prav.

Č. 2 viz § 5 zák. č. 26/1876 ř. z. s. p. 98, pozn. 1 popl. prav.

Č. 3 viz § 9 a 12 zák. č. 26/1876 ř. z. a s. p. 98, pozn. 1, 3 a 5 popl. prav.

Č. 4 viz § 9 zák. č. 26/1876 ř. z., s. p. 98, pozn. 3 popl. prav. a § 11 zák. čl. XLV ai 1887.

Zachovávána dosavadní ustanovení a to:

Odst. 1. a 2. Viz §§ 16 a 17 zák. č. 26/1876 ř. z. a s. p. 98, pozn. 3 a 4, popl. prav.

Odst. 3. odpovídá § 16 zák. č. 26/1876 ř. z. a s. p. 98, pozn. 4. popl. prav.

Způsob placení je upraven celkem podle práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jako dosud. Viz § 14 zák. č. 26/1876 ř. z.; §§ 28 - 31 popl. prav.

Odst. 1. - 3. (§ 18 zák. č. 26/1876 ř. z.) rozšířil platnost ustanovení o směnkách na kupecké poukázky, kupecké závazné listy a jim na roven postavené kupecké dluhopisy na zálohy na cenné papíry nebo zboží.

Zákon č. 249/1920 Sb. z. a n. omezil použití snížené stupnice (2 promille) jen na kupecké poukázky, oba další druhy papírů však z něho výslovně vyloučil. Totéž učinil § 10 zák. č. 30/1922 Sb. z. a n., snižující kolek směnečný do 3 měsíců na 1 promille.

Ale poněvadž se podle saz. pol. 60., č. 1, lit. a) zák. z 13. prosince 1862, č. 89 ř. z., pokud se týče saz. pol. 59, č. 1, lit. a) popl. prav. zpoplatnění kupeckých závazných listů řídí ustanovením o směnkách a podle § 8, a) zák. č. 20/1864 ř. z., pokud se týče podle saz. pol. 64, č. 1, lit. b) popl. prav. kupecké dluhopisy o zálohách na cenné papíry a zboží sluší zpoplatniti jako kupecké závazné listy, tedy jako směnky, ponechává se výhoda § 18 zák. č. 26/1876 v rozsahu původním.

Při varrantech, které byly odděleny a převádějí rubopisem, zaujato stanovisko novějšího zákona platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Ustanovení odst. 4. bylo převzato z § 2 čl. I. zák. 249/1920 Sb. z. a n.

Osnova recipuje dosavadní přísnější ustanovení §u 20 zák. č. 26/1876 ř. u. Důvody, proč se tak děje, obsaženy jsou ve všeobecné části této důvodové zprávy.

Tato ustanovení jsou totožná s právem dosavadním (§ 21 zák. č. 26/1876 ř. z.).

Odpovídá § 22 zák. č. 26/1876.

Viz § 92 popl. zák., který se vztahuje i na notáře, a § 217 popl. prav. a § 27 zák. čl. XXIII/1868.

Toto ustanovení se srovnává s § 13 zák. č. 30/1922 Sb. z. a n.

Toto ustanovení je recipováno z § 27 zák. č. 26/1876 ř. z.

Ustanovení toto je totožné s § 15 zák. č. 26/1876 ř. z.

Zákon směnečný projednávaný v Národním shromáždění má nabýti platnosti 3 měsíce ode dne vyhlášení. Je záhodno, aby tento zákon nabyl současně platnosti.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách přikázána výboru rozpočtovému s tím, aby podal zprávu ve lhůtě co nejkratší.

1. Francie: bez ohledu na dobu oběhu 1¹/₂ promille.

Směnky vydané v cizině na cizinu a ve Francii pomocí žíra cirkulující (směnky transitní) ¹/₄ promille.

2. Anglie: bez ohledu na dobu splatnosti ¹/₂ promille. Transitní směnky ¹/₄ promille.

Směnky na viděnou nebo nejpozději 3 dni po viděné pevný poplatek 2 d.

3. Německo: do 3 měsíců a 5 dnů 1 promille, od 3 měsíců do 1 roku 2 promille, dále za každý ¹/₂ roku o 1 promille více.

Poplatek se snižuje na polovic u směnek vydaných v Německu na cizinu a výhradně v cizině splatných. Transitní směnky kolku prosty.

4. Italie: směnky splatné v Italii do 1 měsíce ¹/₂ promille;

jinak do 4 měsíců 1¹/₅ promille, od 4 do 6 měsíců 2²/₅ promille, více než 6 měsíců 4⁴/₅ promille.

Polovici poplatku platí směnky v cizině vydané, jsou-li v cizině kolkovány, dále směnky vydané v Italii na cizinu a v cizině splatné.

5. Rakousko: do 3 měsíců ¹/₈%, do 6 měsíců ¹/₄%, přes 6 měsíců 1%.

6. Polsko: bez ohledu na dobu splatnosti do 50 zl. 4%, přes 50 zl. 3%.

7. Jugoslavie: Sazba klesá se stoupající směnečnou sumou od 2 na 1 promille. Směnky transitní podléhají fixnímu poplatku 5 Dinarů.

8. Maďarsko: do 6 měsíců 1 promille, přes 6 měsíců ¹/₂%. Směnky transitní ¹/₁₀ promille.

Státy, které byly ve světové válce neutrální, mají zpravidla nižší dávku:

Švýcary za každých 6 měsíců ¹/₂ promille, Španělsko 1¹/₃ promille, přes 6 měsíců dvakrát tolik.

Bez ohledu na dobu oběhu: Holandsko, Švédsko a Norvéžsko ¹/₂ promille, Dánsko 1 promille, Portugalsko 2 promille. V některých státech jsou směnky s určitou dobou splatnosti do 8 aneb 14 dnů aneb po viděné do 3 anebo 8 dnů podrobeny fixnímu kolku.